Stejně je to legrace s policejními stejnokroji.
Na počátku určil Napoleon ze svých věrných granátníků zvláštní oddíly gendarmerie, které si ponechaly své odznaky granátníků, především hořící granát a červenou barvu doplňků.
Strážnické oddíly čs. legií na Rusi byly označeny 6 cm širokou červenobílou páskou na rukávu (a odznakem). Mimochodem, příslušníci byli verbováni z bývalých bezpečnostních služeb a procházeli dalším policejním a kriminalistickým výcvikem v gesci Britů, Američanů a Japonců, včetně výcviku v "džiu-dži-cu". To jen tak jako kdyby vám čs. anabáze připadala málo fantaskní.
Italské legie měly Národní stráž, označovanou stříbrným nebo červeným trojúhelníkem, později hořícím granátem, dále pak modrým štítkem na nadloktí blůzy. Mimochodem, Národní stráž zahájila výcvik policejních útvarů hned druhého ledna 1919 v Kroměříži.
Prvorepublikoví četníci měli červené vyložení podle vzoru francouzských žandárů, později opět s hořícím granátem.
Za druhé světové války stavěl svůj oddíl vojenské policie akorát čs. sbor ve Velké Británii, a protože byl postaven kolem obrněné brigády, vybavené po britském vzoru černými barety (tankisté), nosili takové i čs. "empíci".
Po druhé světové války byl prvorepublikový stejnokroj obnoven, ale četnictvo bylo zanedlouho zrušeno, resp. převedeno pod Sbor národní bezpečnosti. Ten používal v boji proti německým záškodníkům (s rudou páskou NSDAP na rukávu) kořistních německých stejnokrojů (s rudou páskou SNB na rukávu), aby se to nepletlo. (Tento postup se osvědčil již v bojích roku 1919, kdy Češi, Maďaři i Poláci nosili všichni stejné rakouskouherské stejnokroje.) V zimě pak byla uniforma doplněna o maskáčový kabátec ("buršlak") ukořistěný v Itálii, ježto jest známo, že Italové mají s nízkými teplotami a ochranou proti nim dobré zkušenosti.
Každopádně důležitá je ta červená barva pásky, později výložků a nárameníků.
V roce 1951 se čs. vláda rozhodla zašroubovat tak hluboko do Stalinova pozadí, že ven nebudou čouhat ani boty, a zavedla změnu veškerých insignií po sovětském vzoru. A protože v Rusku jsou milicionáři modří, tak i červená barva čs. policejních sil byla změněna na modrou. Z ideologických důvodů se komunisté zbavili rudé.
Skončil stalinismus, skončila éra budování socialismu, vznikla ČSSR a ta se vrátila částečně ke své starší symbolice. Esenbákům se vrátily červené nárameníky a okolky čepic, rudé v případě VB a malinové v případě SNV.
Skončila i ČSSR, vznikla ČSFR a ta přišla s novou symbolikou. Policejní síly dostaly stejnokroj v šedozelené barvě prvorepublikových četníků, s výraznými červenými pruhy. Městská policie Brno pak kompletně červené (rumělkové).
Ty nové šedozelené uniformy se ani nestihly pořádně zavést a už se zase dělila republika. A ta nová nechtěla mít už vůbec nic rudého, protože to je přece komunistická barva. Někdo si vzpomněl na druhou světovou a PČR dostala na chvíli černé nárameníky. Z ideologických důvodů se antikomunisté zbavili rudé.
Policie tedy získala černé, resp. černomodro-modré stejnokroje s černými doplňky. mělo to tak být i u Vojenské policie, ale pak kdosi vzpomněl na Velkou Británii a místo, aby VP AČR dostali barety červené (např. karmínové, jako u Bundeswehru), tak dostali tankistické, černé. U Vojenskej polície OS SR byl zaveden baret černomodrý.
Až v roce 2014 se červená barva na stejnokroj PČR vrátila, v podobě lemovek černých nárameníků. Nu, a baret je dnes také černomodrý.
Někdy v té době také VP AČR opustila značení se zkříženými meči a náspiem "Vojenská policie" a vrátila se k prvorepublikovému hořícímu granátu.
No, a potom přijde borec, stříkne inkoust na prostěradlo a řekne, hle, toť nový stejnokroj pro olympioniky, skvěle vyjadřuje veškeré nuance českého národa a všem na první pohled říká, co jsme zač.
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
