Book - a radost, že se vytvořil cestovatelský klubik.
Inu, tak postupně: Operation spring breeze thunder, aka pár volnejch dní v práci a má první návštěva lvovské oblasti.
Způsob dopravy byl můj již zavedený přesun nočním vlakem z Hlaváku,nicméně poprvé jsem nejel přes Slovensko, takže jsem také, i když čistě symbolicky, poprvé v životě navštívil Polsko a když mě vlak vyplivl v Přemyšli, tak mezi pár posledními kupkami sněhu jsem zamířil na snídani do místní nadrazky.
Následně už jsem jel vlakem na širokém rozchodu, přímo do Lvova. Co bylo příjemné, je to, že na rozdíl od jízdy přes Čop probíhá čelní prohlídka za jízdy ve vlaku, takže člověk neztrácí čas. Lehce, no,ne děsivé, možná spíš znepokojující, ale pochopitelné, bylo to, že všichni vojáci měli AKáčka, což jsem na jihu neviděl, ale tak válka je válka.
V jedenáct dopo ve Lvově, ve dvě na checkinu na hotelu, already to město miluju.
Lvov má nějakých 800k obyvatel, ergo na půl cesty mezi Prahou a Brnem, a je to ideál. Příjemně veliký městský centrum,na něj navazuje centrum širší, třeba tahle útulná hospůdka byla u parku Ivana Franka, a za mě osobně to byl takovej příjemnej Karlín/Veveří (ať jsem inkluzivni)
Na večeři jsem naopak šel hned vedle Rynku - hlavního Lvovského náměstí, do vyhlaseneho podniku Kryivka, který je zařízen do podoby vojenského bunkru, leze se tam neoznačený mi dveřmi a na heslo, posádka Vaultu, zvláště pak pan Komandér, by pri navsteve zaplesal nad pohlednými servírkami s chlebniky přes rameno a Kryivka je medle důkaz,že historizující a trošku na turisty orientovaná putyka se dá dělat solidně a ne jak ty pitomý krčmy, co máme kupříkladu v Dětenicích nebo na starých zámeckých schodech. Plus teda vaří skvěle.
Tramvaje jezdí na úzkém rozchodu, lístky si kupuje člověk u řidičky a sám si je stipne na některém ze stipatek mezi okny.
Druhý den jsem vyrazil na sever, za vozovnou tramvají vystoupil a coural jsem se. Začátek jara, docela sucho, spousta prachu, autodílny, prostě standardní východoevropská záležitost. Na obědu jsem u sala a topinek zažil první leteckého poplach. Nic ale nedopadlo.
Vlak z Oděsy je dlouhý, já jim jel šest hodin do Užhorodu.
Z kupé výhled nic moc
Ale z chodbičky to bylo úchvatné.
Viadukty,tunely, mosty, údolí, řeky nacucané tajícím sněhem z Karpat, Telgárt hadr.
Víc zase příště,nahrávat to z telefonu je fakt pain
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Teď o tom všem smolím článek na Wikipedii a dočítám se dalších souvislostí. 
