Intro:
Psal se rok 2085. A Šimkovi toho roku kurevsky nešly kšefty. Ne, že by to předchozí roky bylo lepší. Starej Šimek plivne do půllitru, krátce ho projede univerzálním hadrem na hajzly, stoly a jiný zaneřáděný vercajk a postaví ho mezi čistě sklenice. Dveře se pomalu otevřou, cinkne zvonek ohlašující zvané i nezvané návštěvníky a dovnitř zavane dusný letní vzduch s příměsí radioaktivní drti."Jooob tvoju mať, šmoulu jsem tu dlouho neviděl. Copak, copak, Gargamel ti zkazil kšefty, hehe," usmál se křivě Šimek při pohledu na strhanou a shrbenou postavu, která u něj dříve byla váženým zákazníkem. Ne, že by vynikal jeho lokál v košér kuchyni, ale dali se v něm poptat služby, inu, nevídané.
"Ale dost srandiček, sice jsi byl zasloužilým štamgastem, ale čas minulý je v tomhle případě velice na místě. Pochybuju, že máš čím zaplatit. A každý od Lysé po Tok ví, že se s tebou není radno vybavovat, pokud nechce, aby mu po střeše tancoval červený kohout," dodal Šimek.
"Mohl bys být uctivější ke svým dřívějším chlebodárcům," odvětil Kohn, "ale pokud kuře bez zrna nehrabe, tak na, pi, pi." A z huby vykašlal 3 zlaté stoličky, jeden řezák a Šimka oblažil zářivým úsměvem, plným děr na kráse.
"Takže, potřebuju transport, a to fofrem..."
--
"Sakra práce, proč jste to pro pána Boha donesli až teď," obořil se kapitán Miroslav na svoji tajnou spojku z JOBovky. je tomu dávno, co měl přístup ke všem archivům biskupství a zdrojům jeho tajné služby. Ale pokud si biskup myslel, že je sigma, tak ten jeho low-key cringe počin s excommunicado Miro spláchne jako Skibidi toilet.
--
Bylo po třetí ráno, hodina mezi psem a vlkem, když v křoví dvakrát uhodila ocílka o kámen, chvíli bylo slyšet jen cvrkot brouků a pak vzduchem proletěla ohnivá kometa. Toho dne, měl Šimek žhavou noc.
--
V okolí vrcholu Tok se vlnil vřes v poryvech větru.
Kdysi dávno tam jedna výprava něco zakopala.
Možná archu úmluvy.
Možná sedm ran.
Kohn to dobře věděl, jeho spojky prohlédly výpravě zavazadla, když naskočili na obchodní karavanu. Neměl v úmyslu jim za kontraband platit, stačilo ho dostat z dosahu Bratrstva oceli a pak při nestřežené chvíli, kdy si dávali naši hrdinové "po polce", ho štípnout. Tehdy neměl prostředky ani svoje lidi, dost zkušené na to, aby prokličkovali perimetrem BoS.
Dnes je ale jiný den. Nastal těšínský exodus, nemá spojence, nemá prostředky, ale má staré dluhy k vyrovnání a spalující zášť, která ho žene a nedbá nebezpečí. A pokud tenhle svět má znovu shořet, ať shoří. Ať hradby Těšína padnou jako v Jerichu.
--
Ukrytá kdesi pod Tokem, v srdci Brd, zakopaná do měkkého podhoubí,
Z mechu uprostřed krajiny připomínající sibiřskou tundru vyrůstal trs houbiček. Přes den vypadal poměrně běžně. V noci ale vydával fosforeskující záři do širokého okolí. Kanec, z nedalekého brlohu, na něj rád chodil čůrat. Kufříková jaderná nálož ukrytá kdesi pod Tokem, v srdci Brd, zakopaná do měkkého podhoubí, se dala na cestu. Kanec ryl, až na své zuby nahoru napíchl kufřík. A tak ho to nasralo, že s ním běžel a běžel...
A Kohn?
Ten kráčí k vrcholu Tok, s mapou, kterou by každý jiný považoval za bezcennou. Ale on ví. A až najde to, co bylo zakopáno... nikdo se mu už nebude smát. Smát se bude on. A kdo se směje naposled...
----------
Kdy: Nějaký podzimní víkend.
Kdo: Ideálně i s děckama. Respektive akce by měla několik částí, záleží, kolik bude panzerkampfwagenů. Pokud jeden, bude část dospělá a pak i část s dětmi.
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
