No jo, už si vzpomínám! To jsem si říkal, že možná máme nějaký náskok, ale už jsme toho měli taky celkem dost, bylo třeba spočnout. A tam jsme vylezli z lesa a prošli průsekem (vedení 400 kV) a vešli do dalšího lesa, tak si říkám, paráda, bezpečnější místo nenajdeme, když za náma někdo půjde, budeme ho vidět z dálky a schováme se.
A s tím jsem tam nechal Henryho, ať sleduje stezku - protože vědět, že jste před námi, by se nám docela hodilo - a šel k té studánce, co tam je na mapě zaznačena. Jenže, on to tam je mladý smrkový les zcela bez orientačních bodů, dokonale mrtvý (kromě smrků, of c.) a i ta studánka nakonec vypadala jak z onoho světa. Takže chvíli trvalo, než jsem ji našel a když jsem se vrátil, tak jsem našel Henryho napresovaného v nějakém křoví a s ním i informaci, že teda jste před náma (cool) a že jste ho viděli (not cool).
Tak jsme šli dál podél toho hřebenu a celou dobu jsem si říkal, že máte výškovou převahu, nás jako na dlani, granáty budou pršet co chvíli, musíme udržovat rozestupy a být vždy připraveni uskočit do krytu. Henry to viděl jinak, totiž tak, že moje záda jsou jediný světlý bod ve tmě, musí se mě držet jak klíště, jinak zůstane sám v dočista černém lese. Což zase nervovalo mě, poněvadž jsem si říkal, že jediná nástraha nás vyřídí oba.
No a taková to byla pěkná vycházka příjemným večerním lesem.
P.S.: Nějak nám začalo přebývat atomovek, co?
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
