Forum Vaultu šílené brahmíny

Radní se zavřou ve své místnosti a tak dlouho na sebe řvou, až jeden vyjde jako předseda.

11. tah
Čtvrtek.: střelecká soutěž, pan Zapalarka a Mogh; Miro: noční stráž na bráně; Firejs: noční stráž v ulicích; kk prohledat domy

Apatykář poptává plicník.

Miro
Pan Kohn ihned nastoupil logopedický trénink a za pomoc vyplatil 6 víček.
Bicykl pan Kohn nemá a co se týče poslíčka, ukázal z okna ven na ulici, kde zrovna několik výrostků, nemaje co na práci, štvalo proti sobě dva vyhladovělé krvežravé plchy. Ktertýkoliv z nich za víčko oběhne město.
Nějaké paklíče měl ten zastřelený Drancíř, jsou tady v kvelbu, ale kdyby vás někdo chytil, tak já vás neznat.

Střeleckou soutěž pojal pan Wojoczek jako součást cvičení, takže přišli všichni strážní mimo službu a kromě svých obvyklých zbraní přinesli z nouzových skladů i některé, které jinak nejsou moc k vidění: Odstřelovací pušku, automatickou brokovnici, vojenskou laserovkou. I čerství nováčci si tak mohli vyzkoušet zacházení s výkonnými zbraněmi. i pan Miller odložil svou flintičku a nadšeně dělal laserovkou díry do protějších břehů.

Pan Wassermann seděl za svým stolem a probíral se nějakými plánky a výpočty.
„Betrüber a Chory nejsou tvoje starost,“ odmítl tvé obavy lakonicky. „A co se práce týče, jednu drobnost bych potřeboval. Jde o hydrologické poměry přítoků Olzy. Od dob klipsy nemáme vůbec žádné údaje o Tyře. Potřeboval bych, aby někdo zašel změřit průtok na prameni Tyry. Nemusí to být dokonale přesné, nemusí to být k žádnému přesnému datu, musí to prostě být nějaké číslo mladší než dvě stě let. Jestli tam zajdeš nebo to získáš nějak jinak je na tobě. Vyslat tam kvůli tomu výpravu by bylo drahé, takhle tě mohu odbýt dvěma víčky.“

Pan Wojoczek také seděl za svým stolem a také se probíral jakýmisi plánky a výpočty.
„Pan Chory je vážený občan města a radní Cechu,“ řekl, když tě vyslechl. „Není myslitelné, že by proti němu městská stráž zasáhla, nebo jej nějak špiónovala. Konečně, on je jedním z těch, kdo nás úkolují, a dost možná budoucí vládce celého města.
Nicméně, máte-li nějaké další informace o Betrüberovi – nebo, jak říkáte, Betrügerovi – rád si je vyslechnu.
Přidělení k Bobří brance není problém. Mějte však na paměti, že o Betrüberovi jdou – jak řekl pan Chory, „nepodložené fámy“ - že prý udržuje minimálně obchodní styky s Cechem otrokářů z Ostravy, a to je významný obchodní partner.
Řečeno na rovinu, pokud se dostanete do potíží, městská stráž se od vás distancuje.“
Už na odchodu tě ještě zastavil.
„Ale možná byste mohl mít na paměti, strážníku,“ dodal zamyšleně, „že pan Schneider se staví dost zásadně proti otrokářství. A teď odchod!“

Noční stráž byla dobrodružná. Prozkoumal jsi rozvaliny kostela západně od útulny. Je to zpustlá, rozpadlá stavba, velká část jejího zdiva byla použita při asanaci vlastní útulny a zbytek zarostl trním. Opodál se rozkládá hřbitov a na něm se rozkládá osádka několika čerstvých hrobů. Patrně zde skončil i onen rozstřílený drancíř.
Z hlavní chrámové lodi zbyl prakticky jen obrys základů. Dá se za tím dobře plížit, což je dobře, protože proti světlejší obloze je občas vidět siluetu stráže na střeše útulny. Oltář je zborcený, poničený rabováním a dvěma staletími chátrání. Sakristie, rovněž dávno zbavena střechy, je plná kopřiv, vlaštovičníku a suti.
Jakožto katolickému knězi zi je samozřejmě jasné, kde je vstup do podzemní chodby. Zřetelně to vypadá na podobný případ, jako jezuitský kostel sv. Ignáce v Klatovech. Dokonce jsi i našel patřičný kámen, ale sám s ním nehneš. To bude chtít víc mužů a asi i pajcr. A asi to andělá hluk.

+ 6 TV

Firejs
Noční patrola byla veselá. Už jsi nebyl nejnovější v hlídce, frajtr nadával, že dostal dva zelenáče, a k tomu jste si všichni mohli povídat o zbraních, které jste dnes odpoledne vyzkoušeli na křižníku, i o těch, co znáte z dřívějška. S vědomím Reinarova rozkazu jsi nenápadnými poznámkami [2] naváděl patrolu tak, aby procházela kýženou ulicí ve správný čas. Nebylo to těžké, strážníci se obvykle ve městě motají jak nudle v bandasce a pokud za hlídku přejdou město celé a nic nevynechají, mohou si trasy volit dle uvážení. Teď už jenom dostat ty lidi do baráku…
„Stůjte!“ zašeptal jsi. „Slyšeli jste to?“
Hlídka se zastavila a [6] v tu chvíli opravdu bylo slyšet jakési šramocení z tmavých okenních otvorů opuštěného domu. A pak jako když někdo padá přes židli. Někde na střeše na druhé straně ulice, zjevně poplašena tím hlukem, dvakrát zahoukala sova.
„Asi bychom to měli jít prověřit,“ zamumlal frajtr a pozvedl lucernu.
„Tam urščitě straší duchové zemřelých,“ rozklepal se nováček.
„Tak je vystrašíme!“ navrhl jsi v duchu nejlepších drancířských tradic a zamířil ke dveřím.
„Kupředu, budu tě krýt,“ kývl rozhodně velitel a tasil pistoli.
Světlo lucerny odhalilo zanedbaný interiér baráku před dvěma sty lety rozstříleného na hadry a od té doby několika generacemi neumětelů spravovaného z toho, co bylo po ruce. Někdo tady zjevně nedávno byl.
„Podívejte!“ využil jsi okamžiku, kdy světlo lucerny přejelo po růžku drancířské insignie.
„Co to je?“ zajímal se velitel a opatrně vytáhl hadřík na světlo. „Černé nebe! Musíme to tady prohledat důkladně! A kde je ten šramotící-“
Temné nebe se rozzářilo žlutou světlicí.
„Poplach!“ vyhrkl frajtr, „jiná patrola potřebuje naši pomoc!“
Ozlomkrky jste se vyhrnuli na ulici a spolu s nováčkem oběhli blok budov. Na Rynku se frajtr nejistě zastavil. Bylo zde ticho a pusto.
Pak z ulice Glęboke vyklusala další patrola.
„Co se děje?!“
„Vy jste stříleli?“
„My ne!“
„Tak kdo?“
Dobrá otázka. Ptal se na ni i kapitán Wojoczek, ptal se na další věci, podíval se na insignii a pak nařídil prohledat dům. Prohlídka odhalila lahvičku.
„Hmm, ten rukopis...“ zamumlal Wojoczek. Pak přičichl. „Nějaký bylinný sajrajt,“ zamumlal.
„Mám poslat pro apatykáře ze špitálu?“ ptal se seržant Okręzic.
„Ne, toho ne… někoho jiného… zavolejte mi do kanceláře pana Mydláře, prosím,“ řekl Wojoczek a zabalil lahvičku do hadříku, aby nebyl vidět nápis.
Po těchto divokých událostech pokračovala patrola dále již bez problémů.

Reinar

| SPOILER

Kohn tě požádal o laskavost, totiž o sepsání průvodního listu, pomocí nejž by prošel Drancířským teritoriem bez potíží a bez mýtného, či doknce, v případě potřeby, s pomocí strážných. Karavana odchází v pondělí a míří do Olmützu. Vyhověl jsi mu a do textu vpašoval domluvená slova, která dokument autentizovala.
„Ještě jeden věc,“ řekl pak Kohn. „Já poslat toho usmívajícího Miroslav na zvědy ke Schneiderovi, jestli vy tam jít taky, možná dobré o tom vědět. Každopádně já přpomínat naše dohoda: Já kápo cechu, vy plné kapsa víček. Jestli Dracníři dělat nějaká vlastní agenda v městě, město být zlé. To ne výhružka – město tak prostě reagovat.
Prosím, o tomto vy nemluvit s nikým.

Ještěřák Bob je takový bláznivý chlápek s dlouhatánskýma vlasama, věčně je má v obličeji, gesta má trhaná a vypadá, že je neustále pod vlivem něčeho omamného. Když vidí, že s ním chceš probírat něco tajného, zavede tě dozadu, přes kuchyni, ve které pracují dva supermutanti a holýma osrstěnýma rukama zpracovávají nejrůznější suroviny v jídlo.
„Ledviny?!“ vyhrkne nevěřícně. „Lidský ledviny? Jako fakt? No ty teda nemám a nikdy sem neměl!“ prská. „Ausgerechnet ledviny! Játra, jo, slinivka, kdyby bylo třeba, aj ten mozek, nebo srdce na polívku, že jo, ale ledviny, ty já fakt nevedu.“
„Tak to promiňte, že jsem obtěžoval,“ poroučíš se. „Stavím se, až budu mít chuť na játra.“
„Jo a ještě jednu věc!“ volá za tebou Ještěřák. „O tomhle simvás nikomu nevykládejte. Bo taková blbá pomluva, to by vás semlelo. He he.“
Odcházíš s pocitem, že už nikdy nevezmeš do úst hamburger s rypáčkem… nebo vlastně jakékoliv jídlo z bistra.

V domě na Kluckiego ulici nikdo nebyl.

Dům na Sczerokej ulici je stále volný, jen na dveřích je značka, že byl ouředně prohledán a nyní náleží městu. Nechal jsi tam tedy jed a insignie, se vzkazem zašel do špitálu [4], kde jej převzal strážný u portálu.

Plížit se po Rynku není snadné, domy mají bílé fasády, v mnohých se svítí, z Jelena odchází veselá společnost… na druhou stranu, v Pustině se jeden přiučí lecčemu. [6] Půl hodiny před smluveným termínem ti za krk spadla hrst mechu a uši zaslechly, jako kdyby někdo na střeše zanadával. Během chvilky je jasné, že domy kolem Glęboké ulice mají vlastní osádku.
Pak nočním tichem zazněl šelest, jako když někdo leze vikýřem do prázdného domu, kde se nevyzná. A pak bylo dlouho ticho, až dorazila městská stráž, Firejs ji zastavil přímo před prázdným domem a ten uvnitř zpanikařil a málem se přerazil přes židli. Ze svého stanoviště jsi na hlídku neviděl, ale viděl jsi, jak se cosi pohnulo na střeše na opačné straně ulice a to cosi dvakrát zahoukalo jako sova. Ozvaly se hlasy strážných – šli dovnitř. A pak se to cosi na střeše pohnulo znovu a zahoukalo třikrát, značně naléhavě.
Na opačném konci Rynku se z podloubí oddělil stín, pozvedl paži a vystřelil světlici. Pak se dal na útěk a zmizel v temných uličkách. Záře světlice osvítila na okamžik střechy a kdo byl připraven, mohl spatřit dva nebo tři stíny, které tam neměly co dělat. Napadlo tě, že teď je dobrý čas vypadnout, a schoval ses právě včas. Ulicemi již zněl dusot nohou přibíhajících patrol.

Přespal jsi v kůlně. Ráno tě vzbudil ruch, ulici procházeli úředníci z radnice a prohledávali prázdné domy. Nebylo těžké nenápadně odejít.

Mogh
Mydlář je nadšený. „Dneska jsem chtěl kupovat ty prázdné domy a myslel jsem, že mám jenom na dva. Výborně, šeredný dobrodinče, vítejte v podniku.“

Vazby mezi Chory a Betrüberem si všimli prakticky všichni těšíňáci, někteří mistři i toho, že Chory nejeví známky nadšení. Obecný názor nicméně je, že to je jeho věc. Je to radní. Kdyby měl nějaký problém s přivandrovalcem za hradbami města, už by ho dávno vyřešil.
Zdá se, že prezydentem by chtěl být asi každý, s výjimkou Wassermanna, který až ostentativně dává najevo, že ho to nezajímá, a Šmída, který si přeje kovat, ne vládnout, a je zcela spokojen na současné pozici.
Mistři vnímají jako favorita Choreho, který je velmi bystrý a inteligentní. Ovšem nelze pominout ani obchodnické nadání Millerovo, které by mohlo celé město přivést k bohatství. Krejčí Schneider je zvláštní chlapík, těžko čitelný a na nejvyšší pozici by jej rád viděl málokdo. Kohn je rovněž výstřední, navíc se dost toulá Pustinou, ale jeho rozhodné činy v nedávné době udělaly dojem. Je také hodně mladý, nicméně Chory taky není žádný stařec, takže… se ukáže, kdo co umí.

Při zmínce o dceři se Miller rozpálil do běla, [2] ale pak pomalu vychládal. Někde u třešňové červeni začal vzpomínat, jak dobrosrdečná byla její matka, a oči mu zastře stará láska a pořád ještě čerstvý žal. Po chvilce povídání [4] svolil k vycházce v sobotu, ale s tím, že s vámi půjde ještě jeden nebo dva tovaryšové.
U zmínky o nutnosti kupovat nový oblek se však opět zatvrdil. [3] Dceru možná… no, asi jo, něco nového, přece jenom, ženy se musejí převlíkat častěji… ale to nakoupí u Kohna, ten má levnější kousky a jenom sem a tam potřísněné vychrchlanou krví, to se schová pod krajky.

Večer se v Orlici u jednoho stolu sesedli Betrüberovi chlapi a u jiného stolu partička havířovských, [5] ale nic se nestalo.

Apatykář tvůj lehce oschlý podběl vzal

+1 Tv

Viky
Střelecká soutěž měla úspěch, těšíňáci si rádi zastříleli, vyzkoušeli jiné zbraně, včetně těžkých. A těm to také prospělo. Pan Zapalarka představil nově vyrobenou munici, kovanou u Šmída, se střelivinou na bázi pyroovčí vlny.
„Ono koneckonců,“ nadhodil, „paninko, kdybyste si u Drancířů nebo Zewellu vyjednala dodávky plynových granátů, i s tím by se dalo pracovat!
Vítěz střelecké soutěže si odnesl vkusný malovaný terč prostřílený broky, kulemi, flešetami, laserem a gumovými projektily a několik málo měšťanů využilo příležitosti a poskytlo prochladlým servírkám své tělesné teplo, samozřejmě za tržní ceny.

Dopis s přelepkou PPL šel otevřít snadno, byl lepený moučným škrobem. Obsahoval přeložený papír pokrytý následujícími verši:

Má duše se toulá, naslouchá ptákům:
„Lásko, lásko!“ křičí jední, „Zmizni odsud!“ zase druzí, a Měsíc,
otec noci, všech sov a netopýrů
mé oči oslepuje svým jasem a ve stříbrných pavučinách
vězní celý svět utkaný ze tmy a jarní vůně, jež
všem najevo dává, že zima je již za námi.

Jsem plná pokory a radosti, že všechna ta
hnusná Bílá choroba je konečně pryč a že
po dlouhém Temnu přišlo Ráno. Dříve, než na
tvém líci slzy za mrtvé zaschnou, v šumění
konějšivém řeky Olzy zmizí stíny těch, jež ve
slově, písmu i srdci svém uchováme navždy.

Toužím celou bytostí po krásném létu, volám na Slunce
„Přijď! Přijď, vítězné a krásné!“ A ono -
určitě mne vyslechne! Zazáří odlesky
na hladině řeky Olzy, zabzučí opět nad ní dovádivý
ples komárů, mušek a jepic. A já odvěkému proudu
zašeptám své tajemství: „Dávám, řeko,
tobě temý závoj strastí. Nyní chci užívat jen
sladkou vůni léta!“ A ptáci jiřičky tu
novinu roznesou do všech koutů světa.

Líbám pokorně rodnou svou zemi a odcházím v léta zář.

Zajímavé. No, opsat, zkontrolovat nad ohněm kvůli tajným inkoustům, zkontrolovat v UV světle, hm, nic, tak zase zalepit a odnést.
Jacek procházel Bobří brankou zrovna, když jí strážní vyhazovali dalšího bezdomovce. Útulna jej přijala…
„Cože, psaní?“ zarazil se chlapík, zcela zjevně střežící vstup do rozvalin kláštera.
„Do rukou pana Betrübera,“ dodal Jacek.
„No dobrá...“
Po chvilce se skutečně objevil kýžený velitel útulny. Jacek se poškrábal na hlavě. No, prokecnout, to se lehko řekne, ale jak?
„Paní Dobrosława pozdravuje,“ začal zkusmo.
„Tak?“ probodl jej Betrüber pronikavým pohledem.
„Přeje vám mnoho zdaru ve vaší práci,“ improvizoval Jacek, „a že snad brzy pošle další mouku.“
„Oh, to je ale šlechetné děvče!“ rozplýval se Betrüber, ale jeho chladné oči se v nejmenším nezměnily. Jacek se uvnitř zachvěl. Znal ten pohled. Občas, chvála všem bohům pod námi, jen zřídkavě zavítal takový zákazník i do bordelu.
„Si jenom maso,“ říkal ten pohled. „Hromádka víček na nožičkách.
Mojich víček.“
„Mám jí vyřídit, jak se vám daří?“ snažil se Jacek dál.
„Daří se neám dobře, to ano, díky ní a díky podobným dobrým lidem, kterým není šumák utrpení jejich bratří.“
„Aha. Dobře.“
„Když přijdeš zítra, pošlu jí po tobě vlastní psaní, co ty na to?“
„Jistě, pane! Ale, ehm, mladá paní mi slíbila víčko...“
„Skutečně? Tak to ti jistě ráda dá i druhé.“
„Tak já snad abych šel...“
„Správně,“ řekl Betrüber s úšklebkem a zmizel v průjezdu. Jeho místo zaujal zase strážný.

+ munice pro křižník: zpátky na stavu na začátku hry.

--------------
Konec 11. tahu.
Začíná 12. tah. Vaše práce končí ve čtvrtek 30. května ve 20:00 hodin.
Pá 12.: Pan Vojt uzavírá problém dědictví; Miro: stráž na věži; Firejs: stráž v ulicích

Tringelty za spev? 5?

promiň [3] - 3 Tv.
Ta pětka ti jemně naznačuje, že by ses měl zamyslet nad tím, co budeš dělat, když (jestli - pokud... až ) se strhne barová rvačka.

Tah:
Moje první kroky budou směřovat do pivovaru. U žejdlíku hodím řeč s panem Breverem, že jako desítka a cyklopivo to má dobré, ale s nějakou tou inovací a širším sortimentem má jeho podnik potenci... potenciál i na expanzi a export. Tak nejprve ty ležáky. Cože, že nikdy neslyšel o dekokčním způsobu výroby?! Jaká škoda, kdysi před klipsou se tak vyrábělo nejslavnější pivo na celém širém světě a nemám na mysli Heineken. Poradím mu zdarma nějaké tipy a triky ovšem to nejlepší si nechám na konec. "Pane Brever, kdybyste hledal obchodního partnera, tak se můžeme pobavit o tom, jak by se dali udělat i nějaké ty IPIčky, APIčky a všelijaké další pičky a to by byla teprve senzace. Co vy na to?" Na odchodu si ještě koupím lahev xanderové limonády a vyrazím k Schneiderovi.

U Scheidera jsem už párkrát byl, takže bych mu měl být minimálně povědomý. Navíc zcela jistě potřebuje nějakého fachmana za Tommyho (o tom se nezmíním, jen to beru jako východisko). "Pane Scheider, dobrý den, jak jdou kšefty? Asi určitě paráda, viděl jsem vaše modely na křižníku a věru radost pohledět. A co teprve po plese, to vám lidi určitě ruce utrhají! Jdu se zeptat, jestli byste neměl nějakou práci. Ne, ne tu fajnovou, na to nemám dostatečný cit a tak krásné výšivky a stehy jako vaši tovaryši bych nezvládl. Mám na mysli něco, kde se člověk nesmí bát umazat (ztiším hlas). U Wassermana jsem robil jak barevný, ale kašna je v richtigu, tak mám teď volno. Co, nebylo by něco? Tady jsem donesl lahvinku xanderové limonády, tak můžeme kdyžtak u skleničky hodit řeč." (Scheider by měl být zženštilý. Pokud vypadá vysloveně teplý, tak občas na něj spiklenecky mrknu.) V průběhu rozhovoru se taky snažím nahodit téma nechutnosti otrokářství. Zmíním, že také něco vím o právu a taková hanebnost by měla být zakázána a potlačena cechovními regulemi. Nebo si snad pan Scheider myslí, že by měla být potlačena i jinak?

K průtoku Tyry se snažím něco zjistit v knihovně, třeba budu mít štěstí. Případně se zeptám Mogha, jestli nějaká jeho karavana nešla kolem.

Před stráží na věži se klasicky najím v kasárnách. V průběhu stráže se snažím zjistit, kde by asi tak mohl být průchod z věže k Wassermanovi. Dále obhlédnu zabezpečení věže a těch okolních skladů. Třeba jestli se dá vypozorovat nějaké slabé místo v hlídkách. Zkusím s kolegy pokecat o té zářící věci a jestli třeba ve městě není zařízení, kterým by to šlo vyndat, ať to tady nesvítí? A zajímal se o to ve městě někdo?

Stav: 22 (- 2 za pivo a limonádu)

Odkladám si zatiaľ pľúcnik

Prietok Tyry som meral pri prameni počas pašeráckej práce, bohužiaľ poznámky už nemám a spomínam si len veľmi matne, bolo tuším 1l za 12s - čo by zodpovedalo 0,000083 m3/s

Miro napadlo ma, či nechceš využiť ples na zmapovanie podzemnej cesty zo zrúteného kostola do útulne, ak by bola Viky zase spraviť ohňostroj mal by si dostatočné krytie a do páru si môžeš zverbovať Firejsa alebo Reinara (ak nemá záujem ísť na ples)

Dodatek k tahu-Předám Wassermanovi informaci od Mogha a uvidím, jestli jej uspokojí.

Plesu jsem se zatím neplánoval účastnit, takže klidně. Za průzkum stojí také průchodnost chodeb do špitálu. Horní je nyní asi nepoužitelná, chodba přes kašnu spíše jen s potápěčským vybavením, avšak ještě zbývá jižní. A vůbec kopie klíčů od podzemí by bodla (Lindó?).

Na sněmu
- nadhodit znova téma otrokářství a nebo podezřelé chování Betrubera s cílem vyvést ho z rovnováhy a ideálně ho donutit k nějaké zbrklé akci - na něco se chystá, když tak opevňuje a jeho lidi procházejí město a hromadí se mu tam ozbrojení pacholci + šance, že Chory taky něco odhalí, pokud by hrozilo narušení Betruberových plánů -> pokud vám to přijde proveditelné, tak tady by se hodil souhoz kostkou více hráčů aneb napíšeme to všichni uplatňující akci na sněmu (Mogh a já, případně Reinar?)
- já ještě ponouknu Jubilera, aby nadnesl možnost mojí přítomnosti ve městě, když jsem podílnice

Ad Kohn předsedou
- odstavit Choreho zatím vypadá jako nejschůdnější cesta - zmizel by nejvážnější kandidát na předsedu a zároveň imho nejnebezpečnější postava ve hře (spolu s B.)

Ad ples
- Cheky, na plese bude smetánka nebo všeobecně všichni? Aneb bude to obdoba sněmu (páni mimo, ale tovaryši a běžní obyvatelé města stále přítomni) nebo spíš pařby na křižníku (všeobecné vylidnění města)?
- plánuju být na plese, nikoli na křižníku, ale můžeme se domluvit, že v nějakou dobu křižník párkrát vystřelí do vody.

Ad Scheniderova smlouva - až bude na sněmu, tak by šlo k němu poslat někoho z křižníku, kvůli úpravě šatů na ples. Když pošlu Annu i Štefku, měly by být schopné zabavit větší část tovaryšů. Při tom by někdo další mohl zkusit proklouznout dozadu a zkusit se prohrabat v papírech - Mogh už víceméně zná rozložení baráku, Miro možná získá práci a tím taky přístup. Plus šance na další souhoz, když budou dva hráči dělat na jedné akci spolu (nebo klidně tři i víc, prostě kdo bude mít čas, tak tam zajde a bude vytěžovat tovaryše). :)


Moghu, to není plicník, to je Ajuga/zbehovec, úplně jiná čeleď. Plicník/Pulmonaria nemá květy jako hluchavka.

na plese bude smetánka, cechovní mistri i mestane, takže trochu širší obdoba sněmu.
a zahrajeme ho na dva tahy, aby se dalo reagovat na případné změny situace

Od pondelka jsem nic necetla, signalu nemajic. Predpokladejme, ze:

tah
Az do zitrejsiho vecera nebo sobotniho rana sedim na radnici a hledam zajimave veci v papirech a obchazim dalsi dve ctvrti mesta, jak vypadaji prazdne domy.

Chci se zúčastnit zasedání rady i plesu. Mimo to jsem ale k dispozici pro nějaké ty špatnosti, třeba večer po zasedání.

Tah: Zajdu za Kohnem a navrhnu mu, jestli by nechtěl na základě událostí předchozího večera (povyprávím mu o mužích na střechách, Betrüberových hošanech a opevňování špitálu) založit nějakou svou tajnou službu, o které by vědělo jen vedení města (Wojoczek + žena, Vojt, Kwestor). Já bych byl jejím členem. Hlášení bych podával jemu, on by to předával vedení, které by zase neznalo mou totožnost. Když už tu agendu stejně vykonávám, ať z toho má něco i Kohn. Pro veřejnost (ostatní radní) bych byl cizinec.

Od Kohna se vydám na křižník za Viky. Domluvím se s ní, že by pro mě Anna vyzvedla vzkaz od Chorého spojky, která se snad brzy objeví na lodi. Jestli k tomu dojde, ať si ho dobře prohlédnou (toho člověka, ale vzkaz klidně taky).
Využiju její pohostinnosti a napíšu (vyryju) si u ní dva vzkazy. Oba později ve městě pošlu po dětech za 5 nábojů (polovina víčka) jejich příjemcům. Případně, kdyby se zdráhali, využiju jednoho caparta a postupně mu předám dva vzkazy a zaplatím dohromady 1 TV. Kdybych mu dal oba vzkazy najednou, mohl by to poplést.
Vzkaz Wojoczkové: "Ve čtvrtek večer spatřena banda divných lidí na střechách domů v Gleboké ulici. Přicházející hlídku odlákali světlicí. Přítel."
Vzkaz Choremu: "Takhle jsem si to nepředstavoval. Já s váma chci spolupracovat a vy na mně pošlete městskou stráž? Dám vám ještě šanci, ale musíte vysvětlit své konání. Přenechte svůj vzkaz té černovlasé holce na lodi za městem, já si ho od ní vyzvednu."

Odpoledne půjdu pomoct s kydáním hnoje, jen tak abych se trochu zahřál (zítra napíšu počet kliků, které doma po práci udělám).

Večer si uvařím jídlo.


-----------------------------------------------

TV: 9
Inventář: Hrst mouky, kožený kabát, klobouk.
Jídlo v kůlně: 8 ks

Tah
Stavím sa u lovca v dome oproti Shneiderovi. Pod zámienkou, že dovážam mäso od lovcov v Beskydoch a z Těrlicka a zároveň som Kušnierov spoločník sa chcem dohodnúť jednak na predajných cenách mäsa aby sme si vzájomne nekazili ceny a zároveň prednostnom práve na výkup kožušín. Popri tom si v rámci možností prezriem dom a popýtam sa na vzťahy so Schneidrom, či pre neho nejak pracuje/pracoval/prípadne žena, či videl jeho zbierku obrazov a obzlášť nejaký čo by mal byť na tom prázdnom mieste a celkovo na klebety o Schneiderovi (čo je za človeka, ako mu idú obchody v poslednom čase, či mu neprídu divné dodávky terpertínu a slamy do krajčírskej dielne)

Zájdem na rynek a poobzerám sa po obraze, čo by sa hodil Schneiderovi. Na radnici sa popýtam Kwestora, prípadne Vojta, či a kedy je plánovaná voľba siedmeho radného a ak to nebude do voľby prezidenta, aký je postup v prípade nerozhodného počtu hlasov pri prezydentskej voľbe. Taktiež či ich funkcie sú doživotné, alebo sú menovaný na určitú dobu, s možnosťou predĺženia, prípadne či ich nový prezident môže vymeniť.

Večer spievam v Orlici. V prípade, že by nastalo rušno, kryjem chrbát Kaczmarczykovi.

Strava a nocľah v Orlici.

zátok:9

Tah:

Jacek dojde za Betruberem pro psaní, cestou zpátky nakoupí na trhu a pokecá s babkama.

Štefka dojde s kytkou, bude-li, a cestou zpátky se staví u Kohna obhlídnout svršky na bál - spíš něž kompletní šaty bude koukat po nějakých echt fajnových jednotlivých kouscích, co by se hodily k Anně a nebo ke mně. čím jasnější barva a odvážnější střih, tím lépe. Nadhodí s Kohnem, jak by se stavěl k tomu, kdybych se na plese objevila, aniž bych vstoupila do města. A že jsem podílnice a kdyby se postavil kladně k Jubilerově apelu na sněmu, nebylo by to špatné.
Pak se staví u krejčího Sch. se optat, jeslti má nápad a čas udělat nějaké super šaty pro mne ples (něco na toto téma zaznělo na pařbě na křižníku, imho). Kdyby jo, že pro ně někoho pošlu v sobotu.

Pánové, dopis mlynářovy dcery Betruberovi je prý nějaká šifra. Zkuste ji rozlousknout.

Inu, co třeba:
Má lásko, otec mě vězní. Všem jsem hnusná. Po tvém konejšivém slově toužím. Přijď určitě na ples. Zašeptám tobě sladkou novinu.
Takže kdo bude na plese, mějte v merku tuto mladou dámu, až se přiblíží Betruber, tak ideálně i na doslech (asi se vytratí bokem).

Viky, někde myslím zaznělo, že nesmíš vstoupit branou, nikoliv, že nesmíš vstoupit. Takže když to vezmem lodí a případně se dohodneme s Wassermanem...