Den druhý, vyhodnocení:VikyJacek koupil dva soudky piva a pan Brever [4] se dozvěděl, že bude pařba. Co se týče chlastu, tak [2] bohužel nikdo nic ulitého neměl. Chlast pálívali Drancíři, ale válka a blokáda byly dlouhé a hladomor nenechal nic k vykvašení, ani ty staré tepichy ne.
Na trhu rozhlásil, že se bude slavit [1], ale nezdá se, že by si toho všiml některý z vysoce postavených radních.
Štefka zašla za panem Chorym. Našla ho v jeho špitále, zrovna ošetřoval jednoho ze svých zdravotních bratrů, měsíčkovou mastí mu natíral ruce, vypadalo to, že asi chudák někde zakopl a spadl tak nešikovně, že si úplně odřel kloubky prstů na obou rukách. Byliny, které Viky nasbírala během operace Paranoid, se mu hodily velice, dal za ně 3 víčka. Zmínil se o tom, že by docela potřeboval [3] další bylinky a že je ochoten dát za každou otýpku po jednom víčku. Musí to být ale přesně ty bylinky, které potřebuje.
QUEST: Dones panu Choremu bylinky. Každý den chce jiné. Dnes shání: nějaký česnek, nebo aspoň česnáček.
(Provedení: Hráč vyrazí do terénu a najde kýženou bylinu, kterou vyfotí a její fotku pošle na forum, abych poznal, jestli našel tu správnou. Platné jsou jen rostliny divoce rostoucí. Není třeba je trhat, některé budou možná chráněné.) (Viky fotit nemusí, stačí, když mi je ukáže, samozřejmě :) )
+ 3TV
Firejszůstaneme ještě chvíli v ilegalitě
- | SPOILER
- Pan Chory vycenil zuby ve vzteklém šklebu.
„Zatracený Drancíři se slítli jak supi na moje město! Podplatili nějakého radního a chtějí jej dosadit jako svoji loutku. No to tak! Mluv, kdo je váš favorit?“
Protože situace šla ve psí, rozhodl ses moudře raději mlčet. Chory kývl hlavou a ze strany od nejbližšího saniťáka přilítla pecka do čelisti, až zuby zaskřípěly.
„Znovu. Koho jste podplatili?“
Mlčíš.
Bum!
„Koho jste podplatili?“
Bum!
„Koho jste...“
Bum!
Po několik minut je dialog poměrně monotónní. Občas se snažíš vysvětlit, že chceš jenom dobro pro všechny, ale to pak přilítne ještě facka od druhého saniťáka. Po nějaké době si Chory všimne, že odřené kloubky prstů prvního ranaře krvácejí na podlahu, což se mu nelíbí a jde ho ošetřit. Když se vrátí, z kapsy mu trčí pytlík bylinek a ve vzduchu je cítit příjemná vůně měsíčku. No ty si ji přes rozmlácený nos neužíváš.
Druhý saniťák vytáhl pár obvazů a začal si jimi omotávat pěsti. Poučil se.
„Kdo by to tak mohl být?“ přemýšlí nahlas Chory. „Ten zženštily Schneider že by se poddal nátlaku? Hlupáček Šmíd snad zkouší nějakou intriku? Držgrešle Miller – toho by šlo uplatit snadno, ale máte na to dost víček? Wassermannovi už dočista ruplo v kouli? Nebo to židovské prase Kohn zkouší nějakou levárnu? Pověz!“
Bum!
„Ale my chceme jenom léčit...“
Bum!
„Kdo je váš spojenec?“
„Ale my...“
Bum!
„Kdo je váš spojenec?
„Já chci jenom..“
Bum!
***
Bylo to poměrně nudné odpoledne. No, nudné… rozhodně dost jednotvárné.
***
„Kdo je váš spojenec?
[6]“Wassermann!“ zablekotal jsi první, co tě napadlo. „Domluvil se s Reinarem, ale nevím jak a proč!“
„Dobře,“ řekl Chory a oči mu zablýskly syrovou nenávistí. „Dobře. Věřím, že o tomhle víc nevíš. Změníme téma. Chci lék na Bílou nemoc. A chci vzorek Bílé nemoci. Jak se k tomu dostanu?“
„Ale o tom já nic...“
Bum!
„Sám jsi říkal, že to vy Drancíři jste Bílou nemoc vyléčili.“
„Ale já...“
Bum!
„Takže co víš o Bílé nemoci?“
„Nic!“
Bum!
„Kde je Bílá nemoc?“
„Když já...“
Bum!
„Jak jste ji vyléčili?“
„Milost!“
Bum!
***
Večer byl také dost jednotvárný.
***
„Necháme toho,“ řekl Chory. Před chvílí si nechal poslat pro pozdní večeři a nyní ukusuje kuřecí křidýlko. Slintáš… jo, taky krvácíš a brečíš a soplíš a tak, to je jasné.
„Zítra budeme pokračovat. Budu se tě znovu ptát na všechny podrobnosti o Bílé nemoci. A hele, co si vezmu sebou.“ Vytáhne kleště na kuřata. „Podívej se na své prsty,“ vybídne tě. „Zítra se budu ptát znova a když neodpovíš, za každé mlčení zaplatíš.“ A s těmi slovy rozstřihne kuřecí křidýlko vejpůl. „Hoďte ho do kobky!“ rozkáže pořízkům.
Odvlekli tě a pohodili někam do podzemí kostela. Zapadly za tebou masivní dveře a rozhostila se totální tma.
„Myslíš, že změkne?“ slyšel jsi tlumeně jednoho pořízka.
[4] „Jo,“ odvětil druhý.
A bylo ticho.
Ve sklepě byla zima a vlhko, ale aspoň jsi mohl olízat zdi a trochu utišit spalující žízeň. Po hmatu ses trochu zorientoval. Všude kolem je neorvný terén, kusy zdiva, kameny, nějaká zpráchnivělá prkna, rozpadlé krabice, shnilé seno… žádný nástroj, žádná zbraň. Ale zdá se, že ze vzdálenějšího konce sklepení vedou nějaké chodby, teda, zanesené blátem a kalem tak, že se jimi jde sotva plazit, ale snad někam i vedou, když se trochu odháže suť a bordel a když je člověk dost zoufalý.
Cítíš, že máš sílu jen na jeden pokus.
Jedna chodba vede přímo na sever. Ta je nejvíc pobořená, plná trosek.
Jedna chodba vede přímo na západ. Ta je nejvíc vlhká, klesá ke studené vodní hladině.
Jedna chodba vede na jih. Ta je plná mazlavého smradlavého bláta, zatarasená hromadou starých zpráchnivělých rakví a mrtvol.
Kterou se dáš? Anebo zůstaneš zde a počkáš, co přinese ráno?
HenryMěl jsi velké štěstí, žes potkal procesí náboženských poutníků, které předevčírem připutovalo z Bialska, přenocovalo, včera se odebralo na Měškův vrch jižně od hradeb Těšína, kde celou noc provádělo podivné rituály oslavující velkopolského ducha a zahrnující polovinu všech chlípných perverzit, jaké si jen člověk umí představit, a dnes se vracelo zpátky do města. A tys tam proklouzl s nimi. Zamířili k domluvenému ubytování, zítra zase pokračují dál, přes Protektorát a Ostravu na Troppau. Ty ses oddělil dříve, než si všimli záměny.
(Měškova socha je pěkné místo, které se mi už nevešlo na mapu, jestli někdy pojedete přes Těšín, stavte se tam, je tam hezky. Od českého nádraží rovně do polska a ještě asi dvě stě metrů v přímém směru.)MiroPan Schneider vypadá jak hajzlpavouk, má tenké množky, tenké ručky a furt poskakuje kolem. Ze zákazníka je nadšen.
Základní oděv – úzké kalhoty, barevná košila, krátké sako – vyjde na 5 Tv. Bude to přešité ze starších věcí, ale co dneska není, že.
Pěkný oděv cechovníka – kalhoty s vyšívaným lampasem, košile s potiskem, sako v cechovní barvě – vyjde třikrát dráže.
Mnišské roucho pan Schneider neznal, ale když jsi mu vysvětlil, co to je, zamyslel se a řekl, že za dvě víčka to může spíchnout a dál pak jde o cenu materiálu. Celtovina s maskovacím potiskem za víčko, naopak fungl nová látka ze zámotků včelích medvídků za dvacet. Ukázal ti i vzorek: Bylo to něco neuvěřitelného. V životě jsi neviděl tak nádhernou látku. Zamítl jsi to, protože kněží mají být nenápadní, a Schneider posmutněl.
Stejnokroj stráží vyjde na 6 víček i s plstěným kloboukem vyztuženým kalafunou v základním provedení, 8 až 10 víček z kvalitnějšího materiálu. Obvykle je ale kupuje pan Wojoczek najednou.
Při dotazu na život pan Schneider [4] zamumlá něco jako „jde to, jde to, ale mohlo by líp“ a dodá, že je to bída, protože ve městě je spousta luxusního zboží po zesnulých a tak obchody dost stojí a ceny jsou likvidační. Každý mistr má obavy, co bude. Nový prezydent cechu tohle bude muset nějak vyřešit.
Při cestách městem na tebe lidi i strážní koukají divně, ale když se dozvěděli, že děláš pro Wassermanna, ujlidnilo je to: Pro toho starého blázna dělají jenom blázni.
V poledne u studně Tří bratří tě už čeká Wassermann ještě s jedním chlápkem, který vypadá, že jej Bílá nemoc opustila v posledním stádiu, a jestli byl překvapen, žes přišel, nedal to najevo.
„Studna je ucpaná řasama,“ řekl místo pozdravu a z objemného vaku vytáhl škrabku a koš na řasy. „A v řasách žijí pijavice. S tímhle zacházet umíš?“ A vytáhl plamenomet. Oči ti zasvítily. Jo, není lepší věci, když člověk potřebuje vyřešit problém s čarodějnicemi…
„Že váháš,“ zapředl jsi.
„Super. Budeš mě krýt. Tenhle starej krám je na pijavice to nejlepší… i když palba z něj je tak trochu loterie.“
Nechal tě uvázat lano a pak už jste se pomalu spustili do studně. Vody v ní je pomálo, o to víc svinstva a řas. Dali jste se do práce, Wassermann ruče prosekával řasy a houby a jakési chaluhy s chapadly, a tys dával pozor. Najednou se mezi řasami mihlo lesklé tělo, dlouhé asi jako předloktí, s několikanásobným okružím zubů místo ksichtu. Pijavice! Skočila přímo na Wassermanna, ale tys pozvedl zbraň a [3] pijavku usmažil.
„Jo, miluju vůni napalmu...“ zasnil ses, ale pak se vrátil k práci. Wasserman poslal plný koš nahoru, chlápek ho tam vyklopil a poslal vám jej zpátky. Další sekání… a další pijavice!
„Tady máš!“ zařval jsi a [4] pijavici usmažil v letu.
„Dobré...“ zavrčel stařec skoro pochvalně a dál se věnoval své práci. Musel se sklonit k jakési houbě, a v tom se zeshora z klenutého stropu vymrštila jedna bestie, ale tys nezaváhal a zmáčkl spoušť. [2] Pijavice zasažena hořlavinou sebou zmítala a pištěla, než konečně zdechla. Wasserman trhl násadou hrablí a vyšťárl zvlášť velký chuchel řas. Do studně začala proudit chladná voda. Ihned jste vyšplhali nahoru.
„To byla dobrá robota,“ řekl Wassermann a vyplatil ti 6 víček. „Zítra půjdem pucovat kašnu na rynku, jestli chceš, tak se přidej.“ S těmi slovy se otočil a odešel.
Když už jsi byl u studny, počkal jsi, až se voda trochu usadí, a zkusil ses vydrhnout. No, trochu to pomohlo… trochu. Než jsi došel k Millerovi, šaty ti i uschly. Pan Miller je takový pomenší tluštoch s licousy, vypadá, že má tváře pořád umaštěné, a šaty má pro změnu zase zaprášené moukou. Na bílém saku se zlatou výšivkou to není až tak vidět. Jen se na tebe podívá – oči mu sjedou ke tvému váčku, který rozhodně moc necinká - a už ohrnuje nos. Bavit se s tebou moc nechce, ale připustí, že pomoc by se mu hodila. V sýpkách mu řádí krysy. Jestli máš zbraň a kuráž, můžeš se do nich pustit a on ti zaplatí. Když viděl tvůj pohled směrem k dceři, zrudl.
„Hleď si svého!“ vyprskl. Pořád vypadal jako takové malé pivo, ale teď to bylo řádně napěněné malé pivo. Tady to bude chtít asi pozvolnější přístup.
Pan Księgarz vychvaluje svou knihovnu. Je zcela unešen tím, že potkal někoho gramotného, a nadšeně se chlubí knihovnou. Má zde několik regálů a knihy v nich otočené čelem ke čtenáři, což znamená, že jich má dohromady asi tak osmdesát. Je zde beletrie i poezie i naučné knihy, v češtině, polštíně, slovenčině a němčině; a jednu napsal Lászlo Fernzéhen. I jen z takové ukázky je zjevné, že by zde člověk jistě našel zajímavou informaci, kdyby měl čas ji hledat.
Knihovna je pro cehcovníky zadarmo, pro měšťany za 1 víčko na osobu a den. Knihy se samozřejmě neodnášejí.
Co se týče přednášky, tak [2] asi by to šlo, co třeba příští pondělí? Zmíní se o tom na cechovním sněmu, ať přijdou i ostatní mistři.
Stavil ses u Ještěřáka Boba a dal si jeho [2] vyhlášený ještěr-kebab. Dobré to bylo. Levné a přitom spousta masa.
Součet:
+ 6 Tv
- 1 Rad-X
TommyKohn vede vetešnictví. Velký krám plný obrovské spousty šatstva, zvetšelého i poměrně nového. Má tam oblečení do Pustiny i do města a ceny se pohybují mezi 1 a 2 víčky. Tři víčka stojí hodně zdobný ohoz cechovníka, samé barvy, samé výšivky. Boty jsou zvlášť, stojí tři víčka střevíce a pět víček holínky. Krom toho tady má spousty krásných kožešin, tak po třech víčkách, a zlaté i stříbrné šperky za směšné ceny, byť samozřejmě trochu obnošené a sem tam někde chybí nějaká součástka. No, panu Kohnovi se daří. Bodře prohodil, že teď, když půlka města povymírala, si může každý pořídit, cokoliv vždycky chtěl, a za levno.
Pan Schneider má tovaryšů přehršel, ale rozhodně je zvědavý, co bys mu mohl nabídnout. Nakáže ti tedy ze starší halenky odpárat poškozenou výšivku a vyšít novou. Otázku placení trochu křečovitě přešel.
QUEST: Vyšij malou výšivku (libovolné téma), vyfoť a pošli na forum.
Na Rynku jsi zaslechl akorát [5] že zítra bude pařba na křižníku, oslava konce Bílé nemoci, a že pan Miller byl dneska úplně naštvaný, že mu po dceři pokukoval nějaký cizinec (patrně nevypadal dost nóbl, pochechtávaly se babky po straně). Taky že městská stráž posílila hlídky, protože ve městě jsou Drancířští agenti. Vzrušující! Co tady ti burani asi chtějí?
Víc jsi nevyslechl, protože lidi si tě všímají a mají tendence umlkat a ukazovat si na tebe.
(K inventáři: Je fajn, žes to zkusil, máš větší čepku než já. :) Myslím, že to zjednoduším a prostě sis nakoupil suroviny pro 15 člověkodní, a 2 člověkodny z toho už ujedl, pakliže si ostatní nedají také. Ať se nemotám ve výčtech.)
Aha, Reinar a Mogh. Takže už jen 11 člověkodní jídla. :)ReinarCestou městem [4] nikoho nepotkáváš, jen v dálce kráčí hlídka, ale ta si tě nemá šanci všimnout. Ve špitále je ticho, pacienti chrní, každý ve své posteli, oddělené od ostatních závěsem nebo paravanem. Každý má své šatstvo v truhlici nebo skříňce a [2] jednu jsi vybral. Vypadá to na nějaké místní hadry, šum pod bundu. Když odcházíš, slyšíš kroky a přes chrámovou loď projdou dva pořízci. Povídají si přitom šeptem: [5]
„Zatracenej šmejd, normálně mě ty pracky bolí!“
„Byl jsi moc hrr, měl jsi ho vzít raději řemenem. Nebo nějakým obuchem.“
„Jsem zvědavej na ty kleště zítra. Fakt myslíš, že mu to udělá?“
„Tak o tom nepochybuj ani na minutu!“
„Hustý!“
Vrzly dveře, kroky utichly.
Opustil jsi kostel a znovu se plížíš ulicemi a to [6] velmi úspěšně. Nevšiml si tě vůbec nikdo, ani ta postava v kápi, která přitom proběhla na dosah ruky kolem zákoutí, v němž ses ukrýval. Cupitala drobnými dívčími krůčky a snažila se také plížit a vyhýbat se pozornosti, což jí docela šlo. Utíkala ulicí Jozefa Kiedrona a pak zahnula doprava. Zůstal po ní jen slabý, ale zřetelný pach parfému. Něco s tymiánem, nebo tak nějak.
Ukradené oblečení odpovídá běžnému níže postavenému měšťanu-nájemníku. Modré úzké nohavice se žlutým lampasem, vybledlé modré sako s barevným potiskem, klobouček tvarovaný z choroše. Není těžké splynout s davem.
Na Rynku babky drbaj jako každý den, dozvíš se, že pan Wassermann si rád nechává poslat pro žejdlík piva z pivovaru a pije je sám na útesu nad Olzou.
Hraby jsou mocné, s výjimkou úseku na severu, kde jsou pobořené. Tvému zkušenému zraku je jasné, že jdou přelézt a že se tak i děje. Hradby lenivě opravuje pár chlápků, ale nejde jim to od ruky. Pan Vojt se vzteká a vyhrožuje jim, ale co naplat, vyhodit je nemůže, lepší lidi k dostání nejsou. U pobořených úseků je víc strážných, ale nemají šanci vidět celé rozvaliny, zvláště v noci, o by tam museli být všichni strážní a držet se za ruce, jako lidský řetěz.
MoghPřes bránu ses dostal v pohodě, což bylo fajn… chlápkovi před tebou dělali důkladnou prohlídku dutin, protože měl na rukávu černou záplatu s nápisem JUNKTOWN a strážní si mysleli, že to je drancířská insignie.
„Nejseš drancíř?!“ vybafl na tebe velitel stráže.
„Ja? To si piš, že nie som!“ odvětil jsi s hrdým úsměvem a on ti uvěřil.
Při košáru potkáváš několik honáků, kteří zjevně neví, kam dřív skočit, jejich předák po nich hukáká, do toho řvou vůdci karavan, a do toho ještě bučí brahmíny. No učiněný koncert. Život ve městě jde zjevně tak, že nejsou lidi. Na nějaké řeči není čas.
Pan Kušnier tě oškubat chce.
„Krásné kožežinky, dám vám za ně patnáct víček.“ Napadlo tě několik zajímavých nadávek, které určitě nikdo aspoň dvě stě let nepoužil.
„Myslím, že ve slově ´třicet´ jste udělal několik chyb,“ zaskřípeš shnilými zuby.
„Ne,“ praví pan Kušnier smutně, ale pevně… a ruce má schované pod pultem. „Rozhlédněte se kolem sebe.“ Když tak učiníš, vidíš množství krásných kožešin, zpracovaných do čepic, rukavic, rukávníků, nákrčníků a nejrůznějších ozdob. Jsou zde kožešiny krvežravých plchů, lasic kulatostajů, psů, medvědů, pyroovcí, dokonce zde mají zpracované i vzácné srstnaté lišejníky. No, kočkoliška mezi tím chybí. Každopádně je toho dost a na všem lehká vrstva prachu. Je zjevné, že tady chcípl pes.
„A skočte se mrknout ke Kohnovi, kolik tam toho má on – a za jaké ceny. Krom toho se blíží léto, takže lidé na kožešiny myslet nebudou. Snad kdyby pan Schneider uvedl nějaký hezký model na ples… no ale ten mě odmítl. Zkrátka, ano, máte krásné kožešiny, povedlo se vám ještě zachytit zimní srst, a mě by se moc líbily, ale já [2] ty peníze prostě nemám. Budu moc rád, jestli vůbec udržím krám do příštího měsíce. Spíš ne. Těch patnáct víček vám dám z posledních peněz a budu doufat, že to ode mne někdo rychle koupí, a ještě něco k tomu, abych se vůbec udržel. Vždyť já, ach, já abych snad prodal krám. Nebo podíl na něm. [5] Nejste náhodou pohádkově bohatý ghoul, který má někde ulito stovku víček a jenom se maskuje za lovce? Nebo neznáte někoho takového?“
Prohodil jsi, že tohle si musíš rozmyslet, a opustil krám i s kožešinami.
V hospodě Pod Brunatnym Jeleniem samozřejmě nějakého vandráka a navíc ghoula nepustili do dveří. Musel jsi jít zezadu, bočním vchodem. Šéfkuchař se dost ofrflal nad masem z nějakých divokých zvířat, která si mutují kdoví kde a jsou zamořená kdoví čím, ale nakonec to vzal a vyplatil ti 6 Tv.
Zmínka o minerálce jej [3] zaujala, ale odmítl ji dále řešit, protože podnik již odebírá výborné minerální vody od pana Wassermanna, jenž by mohl při zjištění, že jeho monopol byl narušen, být poněkud nevrlý. Nicméně tě šéfkuchař poslal do mýdlárny, kde prý zužitkují mnohdy rozličné soli a roztoky.
Jinak nemé šéfkuchař se zewelly a drancíři žádný problém a klidně je připraví na kmíně či s chřestem, ale je už teď na ně sezóna?
Na Rynku sis všiml, že kašna je skoro vyschlá, chtělo by ji to vyčistit. Babky kecaj a kafraj, ale když se přiblíží ghoul, zmlknou a dívají se na něj nevraživě. Chtělo by to tady pobýt delší dobu a poslouchat zpoza rohu, aby se jeden dozěvděl něco víc, než že na křižníku bude oslava výhry nad nemocí a že kdosi slavil už včera v noci u Měškovy sochy za hradbami. U stánků jsou pak v nabídce různé věci, v první řadě samozřejmě jídlo, ale také různá veteš a kdosi prodává, představte si to, dokonce celé obrazy. Normálně předválečné malované obrazy, v rámech a tak. Zajímavé. Neumíš si představit někoho, kdo by takovou zbytečnost kupoval.
Na pana Vojta [2] jsi nenarazil, protože ten na Rynek moc nechodí, ale městská stráž se na tebe nalepila jako stín, asi jsi byl podezřelý. Prohodil jsi s klukama pár slov a [6] ukázalo se, že se ve službě nudí a rádi si pokecají. Různých řemesel je prý ve městě docela dost. Nosí se to samé, co vidíš kolem, úzké kalhoty s lampasy, barevné nebo vyšívané košile, krátká sáčka s výšivkou a lemem… jo, je to obecná móda, která přišla do kraje asi před deseti lety, vzpomíná starý desátník, s nějakými pány z Bialska. Předtím se nosilo něco úplně jiného, ale co… to už nepamatuje. Inu, módní vlna. Třeba zase opadne a přijde nějaká jiná, ale jaká, to se přece nedá předvídat. Důležité pro cechovní rozlišení jsou hlavní barva a barva výšivky, popřípadě lampasu. Tak třeba pan Kohn a jeho lidé nosí černou se zlatou výšivkou, pan Miller bílou se zlatou, pan Schneider poměnkově modrou s červenou, pan Šmíd hnědá a rudá, pan Chory bílá a rudá a pan Wassermann, když už opustí svou pustevnu v oficiálním oděvu, volí temně modrou a bílou výšivku. Ale většinou chodí v pruhovaném triku, a jeho lidi taky. A další řemesla mají zase další barvy, je toho hodně…
Nápad s cigaretama je zaujal a bylo vidět, že hned po službě zamíří do místních houštin a pěkně je orvou.
Pan Zapalarka nemá s tvou identitou problém. Laciná střelná vlna je dobrá věc, protože cena munice teď asi poklesne, když válka skončila. A co se embraga uvaleného na válčící strany týče, pan Zapalarka je nakloněn obchodu víc než morálním imperativům a věří, že nový prezydent embargo zruší a spolupráci se Zewellem nebude nic bránit v cestě.
„Vlastně se v tomto směru vyjádřím již tuto neděli na cechovním sněmu,“ dodal. „Společně s podobně smýšlejícími mistry začneme vyvíjet tlak na naše radní, aby s tím něco udělali. Vydržte ještě chvíli v přestrojení, snad jej za měsíc již nebude zapotřebí.“
Večeři sis dal od Tommyho. Dva kusy masa můžou dát potravu deseti lidem. (10 člověkodní)
+6 TV
Nutno řešit: Nabídka odkupu podílu na krámu za 20 Tv. (resp. kožešiny + 5 Tv) Podílník cechu má svůj status ztvrzen glejtem, má samozřejmě volný přístup ku kontrole hospodaření se svým spolumajetkem, může se účastnit některých cechovních záležitostí (vstup k Jelenovi, cechovní slavnosti, sněm – tam ale nemá hlas).
Pan Kušnier rád vykoupí kožky od známých. Za každé zabité zvíře na jakékoliv hře dostáváš navíc 1 Tv od orga.
LindaNa Křižníku v té době nebyla Viky, a zástupkyně Anna ženě z Pustiny poskytla přístřeší výměnou za její neuvěřitelné historky z dalekého západu, kterým sice nikdo nevěřil, ale přesto všichni fascinovaně poslouchali.
Když se Viky vrátila, měla již s účetní svoje plány.
------------
Přichází třetí den.
Váš tah končí 6. 5. ve 20:00.