Tah 6: Sobota
Kultakutri
Prohlídla sis Katastr za účelem zjištění prázdných domů a poznamenala si několik adres. (mapa)
Katastr končí loňským rokem a srdceryvnou poznámkou na téma nechci umřít, psanou rukou poněkud roztřesenou. Příslušného úředníka zjevně skosila Bílá nemoc. Novější záznamy chybí.
Prohlídkou architektury jsi došla k závěru, že zde kdysi byla válka. Všechny domy bez jediné výjimky byly kdysi rozstříleny, vypáleny, zbombardovány a ožehnuty jaderným výbuchem.
Pak na ně dvě stě let pršelo.
Během rekolonizace Těšína byly domy postupně opravovány s použitím všech materiálů, které byly po ruce: Cihly, tvárnice, beton, škvárobeton, kusy bojových vozidel… Okna jsou poslepována ze střepů do podivuhodných vitráží a všechna opatřena těžkými okenicemi se střílnami. Město je zařízeno pro případ pouličních bojů, ačkoliv dnes již těšíňáci k jeho hrozbě přistupují dost laxně.
Domy jsou často dvou, nebo i třípodlažní. Střechy převážně dřevěné a plechové.
Kde na to jsou lidé, tam jsou domy nyní opravovány po zimě a ničivé vichřici.
Viky teď má spoustu práce jinde, než aby pobíhala po okolí a sháněla červce na červený inkoust… ačkoliv nějaká arzenová zeleň by se možná našla u cukráře v Jelenovi. Nicméně dobře ví, že olizováním místních žab člověk dospěje leda tak k tachykardii.
VikyJacek viděl mnoho domů prázdných, ale nebyl si úplně jist, které jsou prázdné už nafurt a do kterých někdo chodí přespat, nebo třeba patří nějakému jinému měšťanu. Pokec s babkami dřystajícími na rynku mu pomohl pár věcí ujasnit a doplnit info od Kultakutri (mapa).
Krom toho se z drbů dozvěděl, že pan Jubiler, který vypadal, že krachne, a bude muset prodat krám, nebo aspoň jeho podíl, se teď ohání na nějaké velikánské zakázce. Napůjčoval si na ni prý spoustu peněz u pana Kohna. A ta coura Agnieszka, ta od nábřeží, tak ta prý spala s nějakým ghoulem. Ty lidi dneska jsou pro peníze schopní udělat fakt cokoliv.
Śtefka zašla do špitálu. Pan Chory právě převazoval krví nasáklé obvazy na tváři raněného.
„Tohle podpoří hojení,“ převzal od ní apatykář bylinky, „ale dala se do něj infekce. Budeme potřebovat křen, jitrocel a kokošku pastuší tobolku.“ Vzal si kostival, turanku i kozlík, ten se sice na rány nehodí, ale jako uklidňující přípravek poslouží vystresovaným měšťanům. (+3 TV)
Zastřelený nájezdník stále ještě visel na kůlu před radnicí. Malé děti jej kamenovaly, starší na něj plivaly.
Na radnici zastihla pana Kwestora a pana Vojta, kterak se hádají. Pan Vojt chtěl víc peněz na opravu hradeb, teď, když se ukázalo, jaká nebezpečí číhají venku, pan Kwestor protestoval a mínil, že za ty peníze od Kohna by minimálně severní hradby měly být opraveny dvakrát. Mimochodem, Kohn chce za své peníze pojmenovat ulici kolem hradeb, tak ať to zanese do městské mapy a do katastru. Štefka zvolila takovou metodu příchodu, aby vzbudila pozornost obou mužů.
„Koukám, že tvá paní to myslí s vlastním řemeslem vážně,“ pokýval hlavou Kwestor. „Rozumím její taktice, kout železo, dokud je žhavé a doufat, že nový prezydent bude milosrdný, nebo zaneprázdněný svými záležitostmi do té míry, že ji nevyhodí. No, může být. Naneštěstí pro ni se pan Kiedroň před smrtí vyjádřil jasně: Nesmí vstoupit do města. Nyní je sice mrtev, ale je zvykem, že přání a rozkazy prezydenta platí až do zvolení nového. Nyní probíhá měsíční „mezivládí“, během něhož Cech přebírá agendu pana Kiedroňa a připravuje ji pro nového pána. Až bude zvolen nový předseda Rady, a až poté bude zvolen nový radní, pak teprve přijde čas něco z rozkazů starého pána měnit. Takový je zvyk. Je možno namítat, že jde v tomto případě jen o malichernost a mnozí s tím budou souhlasit, ale jiní zase namítnou, že bez ohledu na malichernost, zvyk je zvyk.“
„No, vstoupil do toho zamyšleně pan Vojt, „pokud si dobře vzpomínám, řekl doslova „nesmí projít branou“. Nebo tak něco.“
„Hm,“ pokrčil rameny pan Kwestor, „to je přece totéž.“
„Existují různé cesty,“ poznamenal Vojt.
„Až budou konečně opraveny hradby, tak už ne,“ vrátil se Kwestor jedovatě k původní při. „V neděli je přijde Rada zkontrolovat,“ pohrozil ještě a odešel.
„Tohle je město z kamene a peněz,“ pronesl za ním zamyšleně pan Vojt. „A vedou do něj cesty z kamene a cesty z peněz.“ Pak se usmál na Štefčin dekolt – vešel se tam široký úsměv – a také se odebral za svými záležitostmi.
Pan Zapalarka potvrdil termín na čtvrtek od jedné do čtyř, to je v tomhle počasí tak akorát. Sám se svými tovaryši přijde o půl hodiny dříve a rozmístí terče. Bude potřebovat půjčit člun. Co se občerstvení týče, tak společnost na křižník půjde z oběda u Jelena, a pán při střelbě nepije, ale nějaká ta osvěžující xanderová limonáda by se hodila. A kdyby ji tak mohly roznášet dívky oděné takto – nato vytáhl zpod pultu prastarý výtisk Zbraní a střeliva a otevřel na jedné velmi ohmatané stránce. Štefka bez mrknutí oka přisvědčila, že to nebude problém, ačkoliv uvnitř jí už teď byla zima. Mezi prastarou fotkou prezentující odstřelovací pušku a nejzazšími hranicemi dobrého vkusu ležely dvě nebo tři galaxie, ale co už, takový je život v bordelu.
A ještě jedna prosba: Pokud si společnost bude moci vyzkoušet střelbu z toho kulometu, kterým byl uloven Drancíř, tak pan Zapalarka nejenom refunduje použitou munici, ale dodá i náboje za ty vystřelené při samotném zásahu.
Štefka pak zaběhla do Orlice, na okamžik zkřížila zrak s místními holkami, a dohodla dodávku soudku xanderové limonády. Pan Karczmarczik prohlásil, že ji tam donese sám, neboť se chce soutěže také zúčastnit – na ta slova vytáhl zpod pultu zkrácenou upilovanou dvouhlavňovou brokovnici bez pažby, na které bylo vidět, že ji někdo často vytahuje, o poznání méně často z ní střílí – ale obsluhu a odpovídající marži už nechá na Viky.
MoghÚderka Reinar a Mogh vtrhla do sýpky (fotka z Old Townu :) ). Odporné krysy, které se živily zbytky jednoho z tovaryšů, jenž je chtěl vyhnat cepem, se na ně ihned vrhly. Bylo jich aspoň [5] pět. Zaduněly první výstřely.
První krysa [4,3] byla zasažena a zraněna.
Druhá krysa [5,4] byla těžce raněna.
Třetí krysa [4,4] byla zasažena a zraněna.
Čtvrtá krysa [6] to koupila přímo do oka, její lebka pukla jak tykev vržená z Piastovské věže a mozek ostříkl zdi sýpky. Druhý střelec hned přenesl záměrnou na další cíl.
Pátá krysa [3, 4, 5] byla dobyta jak cyp.
Krysy, ač zraněné a krvácející, útočily vztekle… inu, jako krysy zahnané do kouta.
První krysa [6] dostala zásah do šumáku, až jí energie nárazu srolovala páteř a odhodila ji mezi prázdné a potrhané pytle od obilí jako ubohý chumáč chlupů.
Druhá krysa [4, 3, 5] padla na zem, prostřílena jak řešeto.
Třetí krysa [5, 3] byla zasažena a opět zraněna.
Pátá krysa [4, 6] to koupila střelou odraženou do země. Zplacatělý rotující kus oceli s hranami jako břitva jí proletěl útrobami rychlostí 750 metrů za sekundu a rovnou ji vyvrhl.
Jediná pohyblivá krysa se vrhla na střelce [1], ale prostřelené nohy ji neposlouchaly a ona spadla pozpátku na zem. Byla [5] z bezprostřední blízkosti doražena.
Krysa umírající na podlaze byla [2] doražena vzápětí.
Mogh si odečítá 20 nábojů.
Kušnier kůže převzal s tím, že po vyčinění se snad budou na něco hodit, jsou na krysu v hodně dobrém stavu. Prohodil přitom, že s takovýmto přístupem se obchodu jistě začne brzy dařit.
Ještěřák Bob byl masem nadšen.
„Takové krásné masíčko, to se u krysy jen tak nevidí. Čím jste to krmil?“
„To se zeptejte pana Millera,“ odtušil Mogh, shrábl tři víčka a šel si po svých.
Pan Karczmarczyk nemá v zásadě nic proti tomu, přijmout Viky do Cechu, ačkoliv by si musel samozřejmě napřed důkladně prohlédnout její, hm, podnik. Je otázkou, co pak bude s lodí, ale asi by se dala vyměnit za nějaký vhodný dům ve městě, hm. To by si pak musela oběhat ona.
Vzdát se svého místa mistra však v nejmenším nemíní. Sice je kolem toho spousta otravných nesmyslů, ale současně je to prestižní postavení. A vůbec, proč si s ním o tom nepromluví Viky sama, ve čtvrtek tam půjde na soutěž. Není třeba posílat někoho z Pustiny.
Jo, v Orlici, to bývaly večery, hudba, tanec, básně, eposy, dokonce divadlo… ale to všechno vzala Bílá nemoc. Te je rád, že má kelnerku a synka, co tahá sudy ze sklepa. Z posledního adepta na zábavu se vyklubal zákeřný vrah. Orlice nabízí muzikantům byt a stravu a za celý večer pití zdarma plus spropitné od vděčných zabavený návštěvníků. Ukažte však napřed, co umíte, pane ghoul!
QUEST: pošli krátkou nahrávku své hudební produkce
O večeři se postaral Reinar.
-20 munice
+3 Tv
Reinar+6 Tv za krysy
Reinar se procházel městem a kochal se architekturou. Takhle nějak musela vypadat i města před válkou, jen byla ještě o trochu vyšší a měla elektrické světlo.
Ach ano, a také funkční kanalizaci. No, to se utře.
Na ulicích bylo množství lidí, nejen z města, ale i různých návštěvníků. Dorazila nová karavana odkudsi z Polska. Rybáři z Bobrowky se vraceli s úlovkem. Skupina honáků se bavila o tom, jak by potřebovali v košáru pár neúnavných rukou navíc. Všiml sis, že u salonu pana Schneidera někdo složil stoh suché slámy. Od bobří branky si to štrádoval Betruber s novým kloboukem, jenž vypadal přesně jako ten starý. Doprovázel ho jako bodyguard jeden z jeho pomocníků. Do města přišli také nějací horalé z Gorolie, jejich bílé kalhoty svítily svou prostotou. Protějškem ve spektru základních barev jim byli otrokáři z Ostravy v červené a černé.
Hradby byly popsané úlomky cihel:
„Kocurku mój, przyjdź do mnie i się wtul w me ramiona, w moje uda, niech rozwieje się ta nuda.“
„Słobodne miasto Ciszyn zada dostępu do mrza!“
„Nie chcą o Was słyszeć, bo przynosicie nikomu niepotrzebne pytania: po co życie ? po co śmierć?“
A podobně.
Maso v zásobní jámě [5] už nebylo úplně dobré, pět kousků jsi musel odepsat. Dvě dávky jídla byly následně upraveny a snězeny. Zbývá 5 člověkodní.
MiroKasárna v bývalém zámku jsou pojata jako pevnost bránící Zámecký vrch, vstup do něj přes vnitřní hradby a z vystrčených palpostů je možno pokrýt i obě brány u mostů. Většina budovy je však neopravena, dosud v troskách. Z toho, co je opraveno, slouží několik místností strážným, je zde kancelář, sklad zbraní – munice je v přístěnku zvlášť – a nějaké další místnosti s masivními dveřmi a dobrými mechanickými zámky – vypadají, že je ukoval Šmíd – jsou zamčeny.
Vstup do kasáren i na vrch je přehlížen ze strážnice, kde má stálou službu určený dévéťák. Strážníci bydlí po osmi na cimře, frajtři po dvou, seržant má vlastní cimru a kapitán vlastní cimru a vlastní kancelář.
Vdově byla církevní útěcha stejně platná, jako všechny ostatní útěchy, jež se jí dostaly, ale za jídlo i za mrkev byla vděčná, ty prasáku.
Wassermann se zrovna zabýval jakýmsi puzzle… jo aha, to není puzzle, to bývalo jakési velké kapalinové čerpadlo, předtím, než to přejel tank, ten tank zasáhla raketa a to všechno někdo přelil napalmem. Pivo přijal mlčky a chvíli ti pozorně obhlížel nos.
„Jen kontroluju, jestli se šroubuješ do řiti i ostatním, nebo jenom mě,“ zamručel na vysvětlenou a ukázal na dveře.
„Stav se v pondělí,“ zakřičel ještě, když už jsi byl na odchodu. „Uvidíme, co se dohodne na sněmu, možná bude robota.“
Následuje hlídka. Kevlarový pancíř dost tíží, ale délesloužící jsou si jisti, že krize s drancíři pominula a brzy už nebude třeba tohle tahat. V hlídce jste tři, všichni s obušky, dva máte trubkové pušky „těšínky“ – jednoranné zadovky z vodovodních trubek nabíjené celistvým nábojem s okrajovým zápalem, ráže 13,5 mm, střelná pyrovlna a olověná ogivální střela – velitel pak automatickou pistoli a signální pistoli.
Seznámil ses s městem (více popis toulání městem u Kultakutri a Reinara), s místním slangem, s postupy a povinnostmi stráže. U radnice jste se akorát stavili si plivnout na drancíře naraženého na kůl a pak se stavili ve špitálu. Pan Chory seděl u raněného, po ruce nějaké odvary, bílou tvář propadlou a oči podlité krví. Zdá se, že již nějakou dobu nespal. Byl u něho Betruber, ale zrovna odcházel. Zdálo se, že je v dobré náladě. Jeden ze zdravotních bratrů čistil chirurgický koutek, druhý hned vedle něj vařil na kamnech. Obě boční lodi, jak chirurgicko-kuchařský, tak chemicko-laboratorní, jdou do hlavní lodi oddělit paravány. Šikovné.
Hradby jsou opravovány trochu rychleji, než dříve, ale když jsi tady byl včera, tak to všechno lítalo rychleji. No, pozornost městské hlídky zabrala a i pomalejší z dělníků zrychlili.
FirejsUniforma je barevná, krásná a z dobrých materiálů: Vlněné spodky, lněné svršky, kožená pelerína. Knoflíky jsou u strážnické uniformy kožené, ale frajtři mají pěkné kostěné, s řezbou. Seržant má stříbřité a kapitán zlaté.
Tak si ji oblékl, a pak svlékl svrchník a pod něj vzal kevlarovou vestu. Snad už naposledy, brblali ostatní strážní. Vyzvedl tě frajtr velící tvé dnešní hlídce a spolu s jedním dalším strážným jste nafasovali zbraně – obušky a trubkové pušky. Pod hlavněmi mají upevněny sekery, takže jsou naprosto smrťácké i na blízko.
Více o hlídce si přečti v Mirově tahu. S tím, že tvá patrola zamířila místo k Rynku dolů k bráně, prošla jí, přes most k předsunutému strážnímu stanovišti Avion, pak zpátky a po hradbách. Seznámil ses s tím, jak to chodí při hlídání hradeb a bran. Všiml sis, že Měškova brána střeží kromě cesty do města i vodní tok, náhon pro Millera a Šmída. Voda zde do města vtéká propustkem, v němž je pár mříží, ale tak řídce, že by se mezi nimi člověk bez obtíží protáhl – kdyby mu to strážní o pár metrů vedle a výše, na bráně, dovolili, samozřejmě.
Dozvěděl ses, že jacísi náboženští fanatici, kteří tudy táhli před pár dny, postrádají svého parťáka a město by ho eventuálně mělo hledat. Zbytky hábitu toho chlápka byly rozpoznány v ohořelé kutně toho drancířského pieruna, takže nespíš měl na svědomí ještě i tento ubohý život. Kdo ví, kde leží tělo. Kdyby se jeden nudil, asi by mělo smysl se jít po něm mrknout.
Pak jste pokračovali po hradbách k Východní bráně. Zrovna kolem ní procházela karavana otrokářů s několika čerstvými otroky. Někteří byli zvlášť svázaní a na hlavách měli jakési kukly z hrubého plátna.
„To jsou místní,“ pokynul směrem k nim velitel patroly.
„Jak, místní?“ nechápal tvůj parťák.
„Bývalí těšíňáci,“ dostalo se mu vysvětlení. „Když zchudli a nemohli si dovolit bydlení ve městě, byli vyhnáni za hradby.“
„K Betruberovi?“
„Jo.“
„A on je vydal otrokářům?!“
„Ne, nevydal. On je prodal.“
„Cože?!“ vykřikl strážný.
„A cos myslel, proč to dělá?“ nechápavě na něj pohlédl frajtr.
„Já myslel, že je léčí zadarmo...“
„V tomhle městě?“ rozchechtal se poddůstojník. „Tady zadarmo ani kuře nehrabe! No, dej si pozor, aby ses taky nestal bezďákem.“
„Proč se o tom ve městě neví?“
„Proč myslíš, že se o tom ve městě neví?“
„No, já slyšel...“
„Ono to hlavně nikoho nezajímá, víš, mladej. Akorát my, co chodíme po hradbách a mžouráme do Pustiny, vídáme věci...“ a mávl rukou, jako že škoda mluvit.
No, člověk se pořád učí.
O Východní brány jste to vzali přes špitál a zpátky do města.
Za směnu takhle projdeš město, hradby i brány asi třikrát. Nohy jsou unavené, ale postel suchá a večeře chutná.
Aktuální mapa města:
-----------------
Nastává 7. tah, neděle: Den pracovního klidu, jen Firejs a Miro mají službu. Také den výplaty pro nešťastníky, kteří neberou peníze ihned.
Cechovní mistři se scházejí ke sněmu. Pan Miller chce hovořit o chásce, která se rozkládá pod hradbami města a ohrožuje jeho bezpečnost. Pan Šmíd chce hovořit o vodním náhonu. Pan Kohn chce hovořit o hradbách. Pan Zapalarka chce hovořit o embargu na Zewell. Pan Chory chce, aby pan Wojoczek pohovořil o stráži a drancířské eskapádě. Pan Mydlář chce projednat otázku volných domů.
Na sněm je pozván Mogh jako podílník pana Kušniera.
Tah končí 17. května ve 20:00.
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Protože dva měsíce bez spánku prostě nevydržím.