Forum Vaultu šílené brahmíny

...protože ve 4:50 přijde budíček.

Aj, tak to u nás přišla pravidelná ranní dávka boxu do plyšové zebry až v šest.

Tah 3 - středa - zbytek vyhodnocení tahů

Henry
Vypít si na cizí účet je sice zajímavý koncept, ale místní jsou hotoví kdykoliv přijmout i cizí kultury a něco se od nich naučit, nebo je aspoň vysát dosucha. Chlápek si přisedl a [1] velice ochotně ti vysvětlil, že největší poklady Těšína jsou schovány na Zámeckém vrchu, kam se přirozeně nesmí. Tam můžou jenom páni z Cechu a městská stráž. Je tam v lesíku kolem Piastovské věže šest srubů, bez oken, ale zamčené jsou jenom na petlice, které by se daly urazit, což by ale vzbudilo pozornost. Pokud je někdo šikovný se šperháky, šly by jistě zámky vyháčkovat. Uvnitř je tolik cenných věcí, že je jeden člověk sám neodnese, ale ve dvou už by se něco dalo odtáhnout.
Otázkou samozřejmě je, jak se dostat dovnitř. Brankou kolem kasáren asi ne. Nicméně na jednom místě je hradební zeď porostlá hustě břečťanem, tam by se jistě dalo vyšplhat, tím spíš, že tahle zeď je o dost menší, než ta, která je kolem celého města. Nejlepší čas bude, až se budou střídat hlídky, to jest ve 22 hodin. To poznáš snadno, na radnici jsou hodiny. Tehdy budou všichni strážní na strážnici. Navíc je dneska nějaká pařba na křižníku, takže strážní hudou mít úplně jiné starosti.
Jestli máš dost kuráže, tak přijď v 22 hodin k tomu kusu hradeb, jak je břečťan, a o zbytek už se postarám já, řekl chlápek a šibalsky přimhouřil oči, v nichž se zračil chtíč po mamonu.
Jinak, co se týče normální práce, pokračoval, tak tady hostinský shání už dva týdny někoho na zábavu. Hráče na hudební nástroj, zpěváka, žongléra, cokoliv. Je to jenom za byt a stravu, ale pití má člověk po celý večer zadara. Jo a taky pan Chory shání nějaké lidi a nabízí celkem dost víček. Samozřejmě, v útulně u Betrübera se taky dá pracovat, taky za byt a stravu, ale obojí je tam dost nuzné. Tady v Orlici aspoň hřejí kamínka a občas z druhé strany i holky. A dá se tady hrát v kostky.

Reinar
Pohyb noční ulicí ti [6] nečinil žádný problém a i do kostela ses dosta snadno, rozbitým oknem do oratoře. Před portálem totiž postával jakýci chlápek, podle postoje strážný.
Oratoř sloužila k sušení bylinek, silně tady páchl česnek, současně však byl docela dobrý výhled na základní rozložené kostela. Chrámová loď byla obsazena sedmi lůžky, každé ve své vlastní kóji, jak jsi zjistil už včera. Presbytář byl oddělen vysokou zábranou, ale z oratoře se tam dalo slézt po soše jakési ufňukané ženské, v jejímž stínu se také ukryješ. Zpod dveří do sakristie proniká světlo a také jakési fňukání. I v naprostém tichu chrámu bylo přes masivní dveře slyšet jen tlumeně.
„Prosím… pane Chory… milost… už se to nikdy nestane...“
„To určitě ne,“ zasyčel druhý hlas. „Protože pokud ano, oddělím ti od těla hlavu! Ale dosti toho. Vemte si z toho ponaučení – oba!“
„Ano pane,“ zazněly dva hlasy.
„A teď vypadněte. Zítra budeme hledat na povrchu. Ty tunely se bortí, sotva do nich člověk vleze… možná že zůstal někde v závalu. No prověříme to. [3] Jděte mi z očí!“
Dveře sakristie se otevřely a vyšli dva ramenatí zdravotní bratři. Jeden podpíral druhého, který kulhal a k hrudi si tiskl levou ruku.
„Ale vždyť,“ stěžoval si ten kulhající plačtivě, ale také velmi tiše „vždyť sám říkal, že ho máme hodit do sklepa!“
„Asi jsi měl zvolit jiný sklep.“
„Ale...“
„Už do toho nešťárej, nebo to zaslechne a ustřihne ti další prst.“
Společně se odebrali na chór, kde zjevně pomocníci pana Choreho spali.

Opatrně a potichu odhrnuješ závěsy a koukáš na nemocné. Spí neklidným spánkem trpících. [2] Jsou to lidé z různých dílen, různé sociální úrovně – vždy dostatečné, aby si mohli dovolit léčbu u Choreho – a trpící nemocemi, kvůli kterým je lepší nemít je doma. Čert ví, jak moc bude chladná chrámová loď pomáhat na souchotiny či dyzentérii… jsou zde i těžce ranění, zalátaní patrně po nějaké nehodě.
Raději ses už dále nezdržoval a odešel stejnou cestou, jakou jsi přišel.

V ulici Józefa Kiedronia ses rozhlédl, [5] ale nikoho jsi neviděl. Ukryl ses a chvíli jsi vyčkával, [6] až se skutečně kolem tebe opět prosmýkla ona postava v kápi. Sledoval jsi ji. Na prázdné ulici to nebylo snadné, zvláště když zahnula, prosmýkla se uzoučkou uličkou vzniklou nakláněním dvou domů od sebe, a přeběhla přes plácek před Bobří brankou. Na druhou stranu jsi spoustu práce mohl nechat na sluchu.
Tajemná dívka přelezla rozbořené hradby se zručností, kterou jí i zkušený stalker mohl závidět. Bylo zjevné, že ví, kudy jít, aby se vyhnula pohledům hlídačů na bráně i na dosud stojících hradbách. Nejlepší bylo jít prostě za ní. Na druhé straně sklouzla do ulic a zmizela v porostu merlíku kdesi směrem k útulně pana Betrübera. Proplížit se tam by nebylo úplně snadné a už jsi se otáčel k návratu, když jsi zahlédl jakýsi pohyb těsně vedle místa, kudy před chvilkou proběhla tajemná slečna. Něco tam bylo. Někdo.
Neslyšně jsi vytáhl tesák a pomalu se přibližoval. Neznámý se začal hrabat pryč, ohlížel se, přitom mu měsíční světlo padlo do tváře a tys strnul – to není možné! Tu tvář dobře znáš, je sice vyděšená a rozbitá a zakrvácená, ale přesto to je tvář tvého podřízeného.
Dohonil jsi jej. Vypadal zuboženě. Pomohl jsi mu na nohy a provedl ho dívčinou pěšinkou skrz rozvaliny zpátky do města, [5] nabádaje jej aby netropil hluk, protože zabíjet městské stráže v tuhle chvíli by nebylo moc dobré.
Do skrýše to je naštěstí blízko a [3] noční hlídce jste se dokázali vyhnout. Na základně pak u ohýnku Firejs povyprávěl své peripetie, trochu se najedl, co dokázal přes rozbitá ústa do sebe dostat, a usnul.
Firejsi, bylo by dobré nechat se někde ošetřit. Nyní máš rozbitý obličej, není ti zrovna dobře, jde po tobě Chory a jeho lidi, máš na sobě hadry, kvůli kterým tě poženou z města i strážní, a jinak nic. Každopádně zbytek tahu jsi prospal a do dalšího dne už budeš mít něco energie. Jo a Reinar tě ukecal na uvaření jídla. Tak ses aspoň doystosti nadlábl. A svoboda je sladká!
Reinare, ráno jsi vyhledal hrobaře, ten se zrovna dohadoval s panem Vojtem, takže dojednat nový džob nebylo těžké. Lopata zjevně původně sloužila na rakousko uherské parní lokomotivě, ale co už, bylo i hůř.
Mrtví jsou především po Bílé nemoci a je moc dobře, že je teprve jaro a teploty jsou milosrdné. Jak z mraků trochu vykoukne sluníčko, už tady jsou mouchy. Hrobař odkusi furt dováží dvojkolák s dalšími a dalšími těly. Několik lidí zemřelo na jiné nemoci, většina mrtvol je aspoň poprášena vápnem. Je tam dokonce i kdosi, kdo zemřel na nemoc z ozáření, tyhle symptomy dobře znáš. Naopak chlápka jsi neznal, ale než na něj dopadla první lopata, zašeptal jsi aspoň klasickou stalkerskou průpovídku. [2] Bylo tam taky pár mrtvých, kteří zemřeli na různé nehody, třeba pád kladiva na hlavu, pád zádama na nůž – to asi devatenáctkrát po sobě - , pád do studně, kopnutí brahmínou. Bylo zřejmé, že se tyhle lidi kdosi pokoušel zachránit, řezal do nich a zkoušel je sešívat a když už byl v tom, rovnou jim vyřízl ledviny, protože to je zbytečný orgán, který jenom dělá neplechu a… moment, cože?
Na bližší ohledání však není čas, hrobař je zase zpátky s další kárkou. Prsteny a boty už mrtvým někdo stáhl, čelisti prohlížet není kdy.
Každopádně, do rána nikdo ze špitálu brka nenatáh, všechno to jsou starší případy.
Celodenní prací sis vydělal 2 víčka. Už chápeš, proč hrobař tak brble.
+ 2 Tv

Tommy
Pan Schneider z výšivky nadšen není, ale pak ho napadá, že vlastně má pár úkolů, které by ti mohl zadat, takže pokud nemáš co do huby a kde hlavu složit, tak za byt a stravu bys pro něj dělal nějaké drobnosti. Nic těžkého, ale člověk se umaže a tak to nemůže zadat svým tovaryšům, to je jasné. Spal bys pod schodama.
Babky tě [3] vyslechly, ale bylo jasné, že to považují za úplnou fantasmagorii. Na oplátku ti ale pověděly, že pan Kušnier má problém s podnikáním a asi bude muset prodat podíl na svém kšeftu. A taky, že dneska bude nějaká oslava na křižníku. A taky, že Cech vypsal odměnu třicet víček – třicet víček, představte si to – tomu, kdo napráská agenta Drancířů, který prý se pohybuje někde v ulicích Těšína. Je v přestrojení a je děsně mazaný! Všichni musí mít oči otevřené.
Jo a to nejlepší, pan Wassermann se svými pomocníky – však je znáte, Damian, Bujok, Fierfecki a taky ten nový, co nosí takové divné oblečení a pořád se usmívá – vyčistili a opravili kašnu, takže je konečně dost čisté vody pro všechny. Sláva jim!
Pak už si jen povzdechly, že pan Wassermann býval zamlada pěkný fešák, a vůbec, zamlada byl svět jinčí, lidi se netoulali Pustinou, z té taky nikdy nic dobrého nepřišlo, leda pan Chory a pan Betrüber, to je zvláštní, oba jsou z Ostravy, tam asi žijí moc hodní lidé.
Pan Kohn si na dobrodružství vzpomene, až mu spod klobouku málem upadnou transplantované pejzy [1] a s křikem tě vyžene z krámu. Měšťáci v krámu přikyvují a trousí hlášky jako že dneska ta svoloč z Pustiny neví, jak se chovat v městě k váženému pánu. Ještě po tobě taky hodí první, co mu přijde pod ruku [5], až na ulici si všimneš, že to je útlý svazek jakési pornografie, notně již prošlý jadernou apokalypsou. No, lepší než nic.
Aspoň že ve stodole tě čeká navařené jídlo. To jednomu zvedne náladu.

(Also, vše nejlepší k plnoletosti. :) )

Viky
Jacek na trhu vyslechl, že pan Šmíd onehdá zase spílal panu Millerovi, že prý si bere hodně vody do mlýna a jemu pak nezbývá na hamr.
Krom toho, že dnesa je oslava, že se ve městě potuluje maskovaný divoký drancíř, který pije lidem krev a proto má obličej úplně krvavý a taky mu svítí oči a hlídka na jeho dopadení vypsala odměnu třicet víček. Po setmění není radno vycházet z domu. Zrovna včera v noci, považte, někdo někde něco viděl! No ta hrůza! To za našich mladých let nebývalo. A teď ti divoši, je jich plné město, neumějí se chovat, stráže by je měly vyházet… jo moment, stráže je vyhazují… no tak by je měly vyhazovat rychleji! Teda až na toho mladého fešáka v košili a s tím obrovským zubem na krku, viděly jste ho? Teda povím vám, milostivá, mě se zapalujou lejtka jak v patnácti.

Štefka donesla česnáček. Pan Chory nebyl doma, ale ujal se jí starý apatykář, který pro něj pracuje. Vypadá jako starší, ne tak udržovaný brácha pana Wassermanna, a teda na objem svalů sotva třetinový, a zakalený zrak napovídá, že v místní soutěži O městského bystrozrakého obsazuje stabilně pořád tutéž pozici. Česnáček pomnul, očichal, ochutnal, pokýval hlavou a vyplatil jedno víčko. Na zanícené rány a proti červům v pajšlu to bude dobré. Teď by se hodilo něco jedovatého, něco, co raněného člověka uklidní, proto dones vlaštovičník a chmel a konopí. Nebo aspoň něco z toho.

Pro případ potřeby si popíšeme Křižník Přátelstwí v dobách jeho největší slávy:
Na korme muničný výťah, záchranný čln a schody do podpalubia.
Vrchné podpalubie - na prove ošetrovňa, na pravoboku výstrojné trio - zbrojnica, muničný sklad, šatňa, na ľavoboku je jedáleň a kuchyňa. Spodné podpalubie - na prove strojovňa, na pravoboku kajuta kapitánov, zewellská ubytovňa, muničný sklad pre lodné delá, na ľavoboku drancířska ubytovňa, skladisko proviantu a náhradných dielov.
Křižník je vyzbrojen třemi děly v nezastřešených, leč krytých věžích. Jedno dělo je třípalcové, jedno tříliberní a jedno má ráži 75 milimetrů. Dále má křižník na přenosných lafetách tři ne moc lehké kulomety, a pevných stanovištích tři celkem těžké kulomety. Dále jeden univerzální kulomet býval univerzálně rozložen po celé lodi, hlaveň na přídi, pažba na zádi, komora v komoře a nožky z dvojnožky na stěžni nahoře. Drancíři pro potřeby křižníku zrepasovali jeden světlomet značky Ziegenhauch, takže oslava může probíhat na světle a být dobře bráněna před případným útokem z Pustiny. Zewelláci křižník vybavili jedenáctiranným vrhačem světlic a hlubinných pum zvaným Atomový ježeček a světlic je dost na pořádnou pařbu.
Myslím, že žádnou z těchto informací ve hře nepoužijete, ale bylo mi líto je nevypsat, když už jsem je vymyslel.

+ 3 Tv
+ kočkoliščí boa

Kultakutri
Pan Kohn dneska [1] nebyl v dobré náladě, a prohrabování se neprodejnými ležáky mu na tom nepřidalo. Možná za to mohl hrobař, který od Kohna odcházel také značně nevrlý. Ale tak za čtyři víčka ti nakonec prodal vyšívané kalhoty, potištěnou halenku a krátký kabátek se stojáčkem.
Nově ustrojena jsi oběhla radní:
Pan Miller [2] pozvánku převzal a divil se velice drahému papíru.
Pan Schneider [6] byl pozvánkou nadšen a hned kázal sešikovat všechny tovaryše, aby si vykartáčovali své nejlepší kroje a přepudrovali tváře. Přišel čas ukázat své zboží v akci! Krom toho ti pochválil bezva vohoz.
Pan Šmíd [5] sice bručel, že na tyhle kraviny nemá čas, ale pak se zamyslil.
Pan Chory [5] zíral překvapeně na pozvánku a pak tichým, kultivovaným hlasem řekl, že mu bude ctí dorazit i se svou suitou.
Pan Wassermann bydlí za hradbou, kam tě stráže nepustily, ale nějaký mládenec tam s pozvánkou zaběhl, takže kdo ví.
Pan Šmíd přestal myslet a prohlásil, že vlastně má, bohužel, času až moc, takže se zúčastní. A jestli bys mu mohla vyprávět o životě v Olomouci, konkrétně o tamním vkusu přes poboční zbraně vysoké šlechty.

Na radnici jsi potkala zuřivě se hádajícího pana Wojoczka a pana Vojta, který vykřikoval něco o jidášském groši a kde ho asi tak vezme. Pan Kwestor nezúčastněně přihlížel. Začala jsi do prostoru povídat něco o tom, že sháníš práci, že jsi gramotná a znáš rozdíl mezi kancelářskou sponkou a kancelářskou svorkou. To zaujalo pana Vojta, který by opravdu potřeboval pomoci s matrikou. Zmínka o dědické dani [5] zaujala zase pana Kwestora.
„Vytáhnout peníze z mrtvých lidí?“ V tomto oboru se zatím nejdál dostali Drancíři, kteří vyváželi své důchodce jako hnojivo.
Pan Kwestor je tajemníkem Cechu, což znamená, že je také mistrem Cechu obchodníků, toho původního, než pozřel ostatní cechy. Majstrštykem prý bývalo vykecání telete z jalové krávy.
Nebo to bycl Cech inseminátorů? To je fuk. Zlé jazyky tvrdí, že se nikdy nesměje, zlejší jazyky tvrdí, že ano, ale má na to pevnou taxu. Nyní, po smrti předsedy Cechu, je on ředitelem volby nového předsedy, nese také jeho odznaky, to jest klíč od města a ředitelský kylof.
Tak jako tak nařídil panu Vojtovi přijmout tě na zkoušku na radnici s tím, že po zkušební dobu, tj. jeden klouzavý kvartál, budeš pobírat superhrubou mzdu se sraženou zálohou na výpalné, daní z převratu, pomístného a výdešného, nepočítaje v to vodné, stočné a kolotočné, vyjma případu, kdy ano, pakliže ne, tedy pět víček na ruku a šest dalších na účet vázaný povinnou bezúročnou státní půjčkou pro účely asanace, restorace, upcyklace a defenestrace obecní ekonomiky, splatnou do jedenácti kvartálů, ne dříve než po sedmi, nejpozději však do devatenácti od posledního velikonočního úplňku kdy ještě neskřehotaly žáby, a to formou obligací, směnek, šeků, odběrové poukázky a devizového příslibu, víček či surového kovu – do odvolání nahrazovaného náplavovým dřevem – případně dluhopisu na doručovatele. Takovou nabídku [2] jsi přijala.
Pan Vojt později prohlásil, že sis měla říct o tři víčka za den na ruku, jako ostatní písaři, ale to už je fuk. Ukázal ti zakouřenou kuchyni, kde máš nárok sem tam něco uzobnout, kamrlík s velkou zelenou matrací, kam se odnášejí písaři stižení posttraumatickým únavovým syndromem a kde můžeš spát, dokud si nenajdeš něco lepšího, kulometné hnízdo na věži pro případ útoku nepřátel a hlavně úřadovnu purkmistra, kde se nad štosy papírů skláněli tři chlápci a něco zuřivě přepisovali.
„Tady se řeší všechno papírování v záležitostech města,“ řekl pan Vojt. „K cechovním věcem tě samozřejmě nikdo nepustí, ale i jen tady s tímhle je třeba pohnout. A pan Kwestor chce, abys mu pověděla víc o těch Olmických daňových a právních vynálezech, tak si můžeš něco připravit.“

Nyní máš přístup k:
- Matrice
- Katastru
- Smolným knihám
- Sbírce zákonů
- Svodce rozvědky
Prohledávat je (při zaměstnání) bude fuška – konkrétně jedna akce padne na jednu knihu – ale jistě v nich bude něco zajímavého.

- 4 Tv.

Miro
Čištění kašny je pierunska robota, je třeba ji vypucovat, rozebrat kohouty, a všude je slizký smradlavý nános řas, které je třeba odstranit a přepucovat, až se bude mosaz blýskat. Naštěstí vám pomáhají tři chlapi, kteří přišli s Wassermannem a očividně jej znají.
Ukáže se, že je třeba kašnu rozebrat a vyčistit i podzemní pasáž, kde jsou trubky a nádrže. Pod rynkem se od kašny táhne jakási chodbička východním směrem, je ale zanesena bahnem a sajrajtem a navíc se zdá, že se sklání k hladině spodní vody.
Celou dobu pracujete potichu, jen sem tam mistr utrousí půl slova. Najednou ale jeden z pomocníků sykne: „Jde sem pan Chory.“
Wassermann vyleze z díry, utře si zablácené ruce do kalhot a propne záda, až mu v nich lupne. Koukáš přes okraj kašny a vidíš, že skutečně od špitálu přichází muž v bílém s odznaky mistra, provázen dvěma ramenatými zdravotními bratry. Protože už se trochu orientuješ v oblečení, dokážeš i v mumraji vládnoucím rynku identifikovat další dva podobně oděné zdravotníky, kteří se prodírají mezi lidmi, jedne zleva, druhý zprava, vám do zad. Jeden má ofačovanou levačku. Wassermannovi pomocníci se také vyšvihli z kašny a ležérně se opřeli o žbrlení. Jeden si zahákl palce za opasek tak, aby měl ruce blízko jakéhosi hranatého předmětu rýsujícího se pod blůzou, druhý si před sebe položil půlmetrový sekáč na řasy a třetí se zamyšleně přehrabuje ve velkém pytli, z něhož trčí násady košťat, hrablí, lopat.
„Nazdar,“ začal pan Chory.
„Zdar,“ odvětil úsečně pan Wasserman.
„Konečně opravujete kašnu?“ zeptal se Chory. Wasserman jen pokynul rukou, jako že snad vidí.
„Po měsíci urgencí?“
„Měl jsem dnu. Ten tvůj sajrajt mi vůbec nepomohl,“ zavrčel Wassermann.
„Nenašli jste v podzemí něco zajímavého?“ přešel Chory výtku.
„Jako třeba?“
„Jako třeba drancířského špeha?“
„Proč by se ukrýval v kašně?“
„Může být kdekoliv,“ zamumlal Chory rozmrzele.
„V kašně,“ kývl Wassermann a do hlasu vložil hluboký despekt. Chory zrudl, ale ovládl se.
„Já se jenom starám, aby tohle město nepadlo do rukou nějakému póvlu z Pustiny.“
„Ještě před pár lety jsi byl takovým póvlem z Pustiny i ty,“ odtušil Wassermann přezíravě. Choreho tvář opět zbarvil nach a nad okem mu začala tepat žilka. Bylo vidět, jak zaťal čelist.
„A teď mám dobrou šanci stát se předsedou Cechovní rady,“ dodal tiše.
„Kariéra,“ řekl Wassermann a trhl rameny. Přitom se paprsky slunce odrazily od prstýnku na jeho ruce.
„To jo,“ přitakal Chory. „Pokud jsi nezměnil svůj názor...?“
„Svůj názor jsem ti řekl a nemění se.“
Moment. To není prstýnek.
„Jenom aby,“ zavrčel Chory.
Už ti to došlo. Je to kroužek pojistky plasmového granátu, který Wassermann po celý rozhovor svírá v sevřené pěsti.
„No nic,“ řekl najednou Chory. „Nebudu zdržovat, čistá kašna je dobro. Nějaké pokroky v oblasti opravy vodovodu?“
„Jak jsem řekl na minulém Sněmu. Rok práce pro třicet lidí, než zprovozníme vůbec jenom vodojem a čerpadlo.“
„Jasně. No co se dá dělat. Pěkný den.“
Wassermann jen kývl hlavou a sledoval, jak Chory odchází. Pak se otočil.
„Neříkal jsem, že máte přestat dělat!“
Pomocníci se jen zakřenili a vrátili se do práce.

Po chvíli ale starý zavelel pauzu a tys realizoval svůj plán s pivem. Povytáhl obočí, ale napil se – poté, co se podělil s pomocníky. Tobě nalil do hrnečku jako poslednímu. Pomocníci jsou překvapení stejně jako ty, ale pak na sebe po očku mrknou, postaví se před Wassermanna sedícího na stupních kašny a vyhřívajícího si záda a spustí veselou písničku:
„Kiedy šlismy přes Pacyfyk-“
„-wej hej roluj gou!“
„Zwialo nam z pokładu skřiňky-“
„-taky był cholerny štorm!“
Atd., mělo to několik slok. U druhé se začal Wassermann chechtat.
Po písničce ses mistra zeptal na to, co tě trápí.
„Až přestanu pracovat, tak umřu,“ odvětil lakonicky a dále to nerozebíral. Místo toho zrušil pauzu a nahnal vás zpátky do práce. Bylo celkem teplo, odložil si blůzu a [6] když se mu vyhrnul rukáv košile, spatřil jsi několik tetování, včetně velikánské kotvy a kormidelního kola na bicepsu. pak měl ještě nějaké tetování na ramenou a asi i zádech, vypadalo to, že je dokonce vyvedené v barvě, ale co to bylo, to nešlo rozeznat.
Pracovali jste ještě nějakou dou a už to bylo veselejší, pomalu jste poskládali rozebranou kašnu zpátky a čistá nádrž se začala plnit čirou vodou. Lidé na rynku jásali a provolávali slávu mistru Wassermanovi i jeho pomocníkům (no dobře, pár lidí brblalo, proč to trvalo tak dlouho) a byli u toho i městské stráže. Takže cechovní barvy sice neoblečeš, ale s trochou štěstí si tě lidé s Wassermannem spojili i tak. Přece jenom jsi nápadná osoba.
Následovala výplata – 4 Tv, práce sice byla těžká, ale ukázalo se, že nikoliv nebezpečná. Jo a zítra půjdem pucovat studnu na Zámecký vrch, jestli se chceš přidat, dám vědět strážným, ať tě pustí.

Cestou z rynku jsi pozval mistra na křižník. [6, co to je sakra za kostku?] Napřed se cukal.
„Kravál,“ ucedil nevraživě. „Ty děvky mi dělají bengál přímo pod okny.“
„Možná by se dalo s bordelmamá tenhle problém prodiskutovat a nějak vyřešit?“
„Pch.“
„Koneckonců, nemusíte se tlačit s ostatními lidmi. Na lodi mají člun, mě tam znají, půjčí mi ho a já pro vás dopluju pod hradby. Paní Viky vám jistě ráda sama ukáže svou loď a provede vás po ní.“
„Hm.“
„Prý má dokonce dvě podpalubí. Jako loď, ne paní.“
„Hm?“
„I když, možná máte pravdu, to bude ztráta času, jak tak nad tím přemýšlím, ona o té lodi asi mnoho vědět nebude. Slyšel jsem, že k ní přišla jak slepý k houslím a přímo zoufale se na ní nevyzná. Koneckonců, co může pouhá slabá žena vědět o plavbách takových velkých korábů. Slyšel jsem, že se prý ptá každého návštěvníka, jestli by jí nemohl poradit, ale všichni jenom vrtí hlavou, no jo, smutný osud...“
„Za soumraku u pobořených hradeb,“ řekl pan Wassermann a odešel na Zámecký vrch.

Pana Schneidera jsi našel v čilém ruchu. O oslavě již věděl a pilně se na ni chystal. Když slyšel slova „neotřelý design“, tak se na chvíli zarazil, [3] ale pak potřásl hlavou a kázal přinést truhlici, co níž tovaryši skládali různé ukázkové modely. Co se týče podpory kandidatury, opět se zarazil, [5] ale pak pokrčil rameny a zamumlal jenom něco jako že se uvidí na Sněmu.

Pan Mydlář bydlí v maličké boudičce vtisknuté mezi dva velké měšťasnké domy. V jediné místnosti má kamna, velkou káď na mýdlo, demižon s louhem, manželku a jedenáct dětí. Jak se dozvíš hned z druhé věty, dalších osm jich pohřbili během řáděníé Bílé nemoci, a ještě šest bylo v Pánu už předtím. Hned ze třetí věty se dozvíš, že pan Mydlář je současně také městský kat. Nabízený vzorek kvalitního mýdla – prvního mýdla, které jsi od svého příchodu do Slezska vůbec viděl – v tobě v souvislosti s druhou páně Mydlářovou profesí nevzbuzuje tak úplně touhu natřít si tím tělo.
Každopádně, panu mydlářovi se daří převelice a přemýšlí, že by rozšířil svůj kšeft. Napřed uvažoval, že by pořídil ještě jednu káď, pak ho napadlo pověsit pod strop ještě jedno bidlo, ať si mají děti kam sednout, ale manželka ho popíchla směrem k vyšším cílům, takže by chtěl skoupit čtveřici mešťanských domů kolem jeho boudičky, najmout si dvacet tovaryšů a produkovat tři metráky mýdla denně. Dost mýdla pro celé Slezsko. A s různými vůněmi! Máme tady všechno, [5] mateřídoušku, dobromysl, borovici, dokonce i jedli, mýdla s pískem, s otrubami, a teď, považte, zkusil něco s minerálními solemi, ale to ještě nemá vůbec vychytané. Ono dost uškodilo, že válka vyčeprala průvodce karavan od Zewellu, takže nechodilo tolik ingrediencí (fakt použil tohle slovo!), kolik by chtěl.
No každopádně k rozvoji podniku to bude chtít ještě trochu zvětšit kapitál. A přitom není čas, je třeba kout železo, dokud je žhavé, to znamená skoupit ty baráky dříve, než pan Vojt vyřídí všechny ty papíry kolem dědictví a uvolněných budov a zvedne cenu nemovitostí purkmistrovským nařízením. To pak budem namydlený. Takhle deset víček by se celkem šiklo... co, vymydlený pane, nechcete se stát podílníkem v úspěšném obchodě mýdlem a sekání hlav? Tady a teď?
No, možná zítra, pane Mydlář, já se stavím.

Pan Księgarz se sice trochu vykrucuje, [6] ale pak si řekne, že ho to vlastně nic nestojí a bude mít reklamu, tak proč ne. Můžeš si vzít sebou kámoše a můžete celý den studovat... nebo si číst beletrii... nebo verše... to je už na vás.
Večerní oslava [1] jej ale vůbec nenadchla, prohlásil, že to by musela ta Viky mít na palubě Angeliku, Emenuellu Arsanovou a Jozefínu Mutzenbacherovou současně, aby ho to zaujalo.

Pak už se konečně vrátíš na křižník. Je čas připravit se na pařbu.

+ kousek mýdla
+ 3 Tv

Mogh
4.646 slov. Ty grafomane.

Stráže jsi sice upozornil, ale stejně, než ses vrátil, byly tam nové a znovu se vyptávaly, jestli náhodou nejsi Drancíř. Měl jsi sto chutí ukázat jim své žluté barvy, no naštěstí jsi je nechal schované.
Apatykář ve špitále byliny přijal a vyplatil 2 Tv. Připisuji je Viky.
Jacek vzal kožuch aj víčka, ale protože je na jakoukoliv složitější akci úplně levý – do bordelu se nepřijímají muži na základě velikosti inteligence – tak neusmlouval ani ň. Pan Schneider ihned pověřil dva tovaryše spíchnutím nákrčníku, ale pak je zase zavolal zpátky a společně zkoušeli vymyslet, co to vlastně je takové „boa“. Jacek nevěděl. Seběhli se všichni tovaryši a zkoušeli nakreslit své představy, co by to asi mělo být, když to je z kožešiny kočkolišky a má to nosit bordelmamá. Některé z těch kreseb pak musely být přechovávány v kádi s ledovou vodou, protože byly tak žhavé, že se na tabulkách tavil vosk.
Nakonec něco vymysleli, spíchli a večer vzali sebou. Jeden tovaryš sice namítl, že tím fušují do řemesla panu Kušnierovi, protože on je kožešník, zatímco oni jsou krejší, ale dostal zaucho a ponaučení, že sice pan Kušnier je mistr svého řemesla, ale pan Schneider je mistr a radní.

Návštěva mýdlárny dopadla prakticky shodně, jako výše popsaná návštěva Mirova. To je škoda, že jste se nedomluvili a nešli spolu, protože tobě sice padla [3], ale kdybyste spolupracovali, tak my Mirova pětka byla kritickým úspěchem, že, a taky byste to spláchli z jedné vody načisto, a já rovněž.
Ano, pan Mydlář má zájem o minerálky, ze kterých by mohl vařit minerální mýdla. Nabídka předváděčky ho zaujala.
„Myslíte, že by tam měli zájem o mýdlo?“
„Rozhodně,“ vložila se do rozhovoru jeho žena. „Po takové dřině se každá ráda umyje!“
„Takové dřině, jo?“ usmál se pan Mydlář a loupl po ní pohledem. Také se na něj usmála.
„Jen co děti usnou.“
Úsměv pana Mydláře prudce pohasnul.
[2] „No dobře, vezmu pár vzorků a stavím se tam.“
Co se drbů týče, tak ano, stráže hledají nějakého drancířského špeha nebo špehy, ale to se mýdla netýká, to se jej bude týkat až poté, co ho najdou a pan Mydlář již chystá popravčí sekeru, popřípadě děvítiocasou kočku, případně vahadlo a klec, to podle libovůle pana purkmistra. Jinak tady byli ti poutníci k Měškovi, ti dneska odešli, jenom jeden prý byl hrubý na děcka. Jo a pan Chorý se prý nějak pohádal s panem Wassermannem, měli takový nepříjemný rozhovor na rynku. [2] Ale mezi radními to lítá pořád, to je normální, oni se hádají všichni se všemi. A to je asi tak vše, co se dá z krátkého rozhovoru vytěžit.

Děvčata u Orlice nejsou součástí podniku, jsou to prostě jenom holky, které sem zaskočí a loví tu kunčafty. Všechny jsou to blondýnky, jiná barva vlasů v Těšíně skoro ani není, sice ne tak kulaté, jako je normální u měštek, ale přesto dost dobře živené, oproti holkám v Pustině. Úzké kalhoty mají ještě vypasovanější, než káže móda. A shodly se na tom, že u zákazníků je především zásadní velikost, toho, no, vška víš... váčku. A hlavně, aby cinkal. Standardní taxa na pejska je 5 víček a jestli nemáš volný kvartýr, tak hospodský má vzadu kůlnu a ustí tě tam za dvě víčka. Případné další vymyšlenosti za příplatek.
Aktuálně tady vysedává copatá Grazyna, Agnieszka se dvěma culíky a Katerzina s čírem. Více tělesných charakteristik ení pod jejich kabátky moc patrno.
No dobře, Grazyna má velký zadek.
Holky řekly, že by se klidně skočily mrknout, jak to dělaj profíci a hostinský [2] zamumlal, že nemá cenu tady vysedávat a že půjde taky.
Zatímco jsi vyprávěl o křižníku, všiml sis, že u okna sedí podivný chlápek. Toho už jsi někde určitě viděl, ale kde? A proč má na sobě takový divný ohoz? A pod ním má [5] nějaké oblečení do Pustiny. Hm. Instinkt tě varuje, ten muž sem nepatří.

Zaplatil jsi 10 víček a obě kožky a stal ses podílníkem v krámku kožešníka Kušniera. Ten samozřejmě souhlasí s tím, že tě představí ostatním mistrům a zve tě i na nedělní Sněm. V průběhu měsíce asi bude třeba možná ještě pár víček, jedno nebo dvě na nové dveře a asi tři na nový suřík a možná zaplatit tři nebo čtyři víčka za sirné knoty a taky by to už chtělo nakoupit novou niť za víčko nebo za tři. Každopádně Kušnier tě podpoří. A také od tebe kdykoliv rád vykoupí jakoukoliv kožešinu, takže za každé ulovené zvíře dostaneš od orga 1 Tv navíc.
Jinak teda Kušniera pěkně štve tan darebák Schneider, protože se co chvíli montuje do kožešnického řemesla a vymýšlí nějaké kožešinové ozdoby na svoje modely. Pan Kušnier podporuje pana Šmída, protože to je poctivý řemeslník, který hledí na práci, je vidět jeho fortel, a v zimě nakoupil všem svým tovaryšům klapky na uši. Naopak pan Miller je držgrešle a nekoupil nikdy nic, ani pro svou dceru, a to jí pan Kušnier nabízel vkusnou kožešinovou čapku, aby měla čím zakrýt [1] ty svoje hnusné vlasy.
Z tohoto jeho výbuchu je zjevné, že tvůj nápad spojit profese pana Kušniera a pana Schnidera nebude lehký a určitě to nezvládneš formou krátkého rozhovoru. Možná by pomohlo, kdybys přišel s už hotovými rozkreslenými modely. (QUEST: nakresli, vyfoť, pošli ;-) Pokud budeš chtít pokračovat v této linii, bude tě to stát celou jednu akci minimáně, a bude to chtít kresbu krojovaného mistra v oděvu s kožešinami.)

U Kohna jsi koupil oblečení do Pustiny a oblek měšťana, ale protože nejsi členem cechu, jen podílník jednoho krámu, tak bez cechovních výšivek a odznaků. K tomu jeden fasa stříbrný prsten s lebkou a takovým divně zahnutým křížkem. To budou asi ti křesťani, co o nich furt mele otec Miroslav.
Kohn se na večírku moc ukazovat nechtěl aby nepřilákal pozornost na své spojení s ním [5], ale souhlasil, že když jdou ostatní, tak půjde taky, protože by to bylo ještě podezřelejší.

O volbě prohlásil, že jediné, co je jasné, že Wassermann nemíní hlasovat pro sebe. A také že všem radním leží vždy na srdci především blaho města.
Šmíd je facha, když jsou zakázky, dělá imervére. Na obchod moc není. Lidi za ním přijdou, když něco potřebují, a podvést chlápka, který si pohazuje patnáctikilovým kladivem, ještě nikdo nezkusil. Žena mu umřela při porodu, to už je dávno. Druhé dítě po úrazu, to už je taky dávno. Má syna, taky kováře. Uznává dobře odvedenou robotu, fortel a kumšt. Nezná boha ani ďábla, jen železo. Ke své smůle je na jednom náhonu jako Miller, a po proudu, takže když Miller mele, tak neteče dost vody pro Šmídův hamr. Má z toho srandu celé město.

Zastavíš se v kůlně, najíš Firejsových dobrot se a převlečeš se, na víc není čas.

Pan Miller tě přijal v pokoji, nabídl ti horkou vodu a trochu okoralý chléb se špetičkou soli. Dcera, která vás obsluhovala, do té horké vody přidala hrst sušeného podbělu a k chlebu šrůtek slaniny. Otec se trochu zaškaredil, ale námitku spolkl. Dcerka, oblečená v bílé, jako její otec, s bílou plachetkou přes vlasy a s napudrovaným obličejem, vzápětí zmizela kdesi v kuchyni.
Tvá nabídka jej [6] nadchla, protože Těrličáci jej samozřejmě drží dost pod krkem, když mají monopol. Ihned kázal donést finanční knihy, cenníky a vzorkovníce, ale řekl jsi mu, že bude lepší domluvit se večer na oslavě. Pan Miller vytáhl ze záňadří pozvánku a zovu se na ni zahleděl. Bylo vidět, jak si užívá doteku s papírem. To je vzácná komodita, kdo jej používá, ten asi bude v balíku.
Dcera samozřejmě zůstane doma, tohle není akce pro mladé děvče. Dotyčná osoba vykoukla ze dveří, zkusila něco namítnout, ale bylo vidět, že jenom pro forma a o chvilku později se z kuchyně ozval veselý zpěv.
Když jsi si s Millerem podával ruku na rozloučenou, zkusil nehtem malíčku rýpnout do tvého prstenu, jestli to není jen cín. Nebyl. Stisk byl hned o poznání vřelejší.

Ke Šmídovi ses raději vydal oklikou, aby Miller neviděl. Je to nízký, rozložitý, svalnatý halama, s holou hlavou a divoce visícím knírem, vypadá, že železo pohladí a ono se zkroutí, jak on chce. V jeho cechovním kabátci dominuje hnědá a rudá barva. Přijal tě v pracovně, malém kutlochu postaveném hned vedle výhně, plném vzorků železa a rudy a oceli. Na čestném místě na zdi visí Šmídův majstrštyk, ocelová zbraň, vypadá jako dýka nebo tesák, ale je dlouhá, delší než mužská paže, má nádhernou čepel ladných křivek a rukojeť opletenou složitě se prolínajícími úponky kovu vytvářejícími ochranný koš. Něco takového jsi nikdy neviděl. na většina věcí leží vrstva prachu a na té vrstvě prachu leží vrstva březových svitků a břidlicových destiček počmáraná jakýmsi kresbami podivných zbraní. Snad všechny byly vztekle poškrtané.
Tvůj návrh jej [3] zaujal a pravil, že si teda pohovoříte, když už tam stejně jde.
Stisk ruky měl pevný, ale ne drtivý, jako člověk, který ví, že je velmi silný, a svou sílu dokáže dokonale ovládat a precizně směrovat.
Až když jsi opustil ulici s náhonem ti došla jedna zvláštní věc: Hamr stál a výheň byla vyhaslá.


+ kousek mýdla
- 6 TV

Před pařbou

Kdo přijde:
pan Kohn ano, sám
pan Miller ano, sám
pan Schneider ano, nadšen, s kumpanií
pan Šmíd ano, s kumpanií
pan Chory ano, s kumpanií
pan Wassermann ano, sám, soukromě

pan Jubiler [6] ano, nadšen
pan Kušnier ano
pan Kupiec [5] ano
pan Garbarz [3] ne
pan Mydlář ano
pan Księgarz ne
pan Brever [3] ne
pan Zapalarka [5] ano
Ještěřák Bob [5] ano
pan Karczmarczyk (hostisnký z Orlice) ano, s kumpanií

pam Kwestor [4] ano
pan Vojt [4] ano
pan Wojoczek [5] ano

pan Betrüber [2] ne

Začíná 4. tah, čtvrtek. Váš tah končí 9. 5. ve 20:00.

(Moghu, jak vidno, děláš velmi rozevláté návrhy a já jsem z nich nadšen, ale nemáš dost času jednotlivé případy probrat do hloubky. Nespěchej tolik. Máte ještě fůru času. To obecně. Účast na večírku je brána jako jedna akce, ať už tam budete dělat cokoliv, a všichni účastníci se automaticky najedí.)
(P.S.: Dokument Těšínská aféra má aktuálně 45 stran. To pak můžem vydat knižně...)

Firejs celý den posedává a polehává v kůlně. Stará se o oheň a pohodlí. Víceméně čeká až mu zranění splaskne. Také zkusil požádat kolemjdoucí Drancíře o obvaz a ošetření - věří, že to vyšlo ale osud rozhodne. Také seděl a tiše si prohlížel své ruce, prsty, klouby a vůbec. Klídek a pohoda. Občas bolestné zaskuhrání.

Cheky, na základě toho soupisů daní, poplatků a hovadin, které si vymyslel Kwestor, soudím, že právní povědomí Těšína je vcelku detailní, ale jak moc detailní?

Máš nějakou konkrétní představu, jak ty úřední zápisy mají vypadat, nebo si to můžu vymyslet po svém? Jako například, jestli matrika zároveň slouží jako evidence obyvatelstva, tak se tam musí vést záznamy o stěhování; matrika je centrální, nebo po čtvrtích, farnostech, druzích, vyznáních...? Katastr je jenom soupis nemovitostí, jak moc se archivují změny, jenom stylem Fettknödel prodal dům č. 21 Voncáskovu konsorciu výrobců dřevěného nádobí, nebo třeba vč. ceny, splátek, věcných břemen? Jestli potřebuješ, aby zahrnoval sbírku různě starých map, tak si řekni.

Nějaké takové oné, jako že kdo komu odkázal měděné nádobí a kdo je čí sestřenice, což vyplývá z matriky, komu umřela bohatá prateta a komu patří který barák, si můžu povymýšlet, nebo potřebuješ, aby Miller byl sešvagřený s Wassermanem?

Jsem v nějakém vztahu s partičkou z kůlny?

(Vyhlášku o defenestraci obecní ekonomiky atp. si vymyslím sama.)
(Ve svodce od tajné služby se píše, že z jalové krávy tele nevykecal, že ukecal obchodníka s dobytkem, aby mu k jalové krávě přidal kulhavé tele zdarma, ale místo něho dostal jenom šest vynesených slepic a ochočeného drozda.)

Rozhodně. Kvantitativně toho bude dost a kvalita to je už teď. To vyústění mé, Firejsovy a potažmo Mirovy linky ve 3. tahu bylo skvělé. Proti tomu je poslední sezóna Hry o trůny totální brak (v zásadě to je brak i tak).

------------

Co se omnivědomí týče, nelíbí se mi, že by moje postava fakt znala všechno, co si tady přečtu, takže osobně budu hrát tak, že vím jen to, co se můžu dozvědět od lidí ve městě. Z hráčů si předávám informace s lidma z kůlny (Miro, Mogh, Firejs, Tommy). Ale aspoň se nechám inspirovat. Zaujalo mě, že v Orlici shánějí nějaké hudebníky, jenže moje postava teď pozornost fakt nepotřebuje, tak snad později, až se budeme blížit vítězství.

Jak je to s tou vzácností papíru? Vím minimálně o dvou lidech, kteří z něj mají svůj (herní) deník A co účetní na radnici nebo knihovník? Nedal by se předválečný papír recyklovat?

Máme ve 4. tahu k dispozici celý den, nebo se budeme soustředit na noční dění (většina ho bude pařba) a zbytek přejdem jako že všichni vyspávali?

------------

Jak to vidím já:

• Pařby na křižníku se nezúčastním. Využiju toho, že bude většina důležitých lidí pryč, a zkusím udělat hloubkový průzkum. Snad při mně budou kostky, ehm, bohové, stát i třetí noc v řadě (třeba mi pomáhá perk Voják štěstěny). Tuším, že kvůli Firejse bude tahle noc nebezpečnější. Potřeboval by ošetřit a spočnout, ale zároveň by se mi v nadcházející akci hodil společník. Dostal solidní nakládačku, ale to jsou spíše povrchní věci, ne? Byl by schopen tichého pohybu a případně běhání? Když ne Firejs, co někdo další, hm? To je škoda, že se pařba udělala tak brzy, hodila by se mi ještě nějaká příprava, aspoň jedna noc navíc
• Jako svůj dlouhodobější cíl vidím získání Wassermana na naši stranu. Naopak Chorého bych chtěl vyřídit. Poštvat proti němu město, vyhnat jej a dosadit na jeho místo Viky.
• Betrüber zůstává záhadou, ale když se zadaří, kouknu mu tuto noc pod sukýnku.
• Schmitt-Millerův problém: nemohl by se jeden z nich přestěhovat na druhou stranu města (třeba ke košáru) a využít řeku Bobrówku? Krátkodobější řešení by mohlo být taky zajímavé - sabotovat Millerův mlýn. Otázka je, jestli to je vhodné.
• Hodil by se mi další volný dům, kam bych případně mohl odklidit zajatce nebo mrtvoly. Nebo sám sebe. Vracet se vždy na kůlnu ohrožuje všechny ostatní.
• Zvýšená ostražitost jednak stráží a jednak obyvatel kvůli vypsání doměny na drancířského špeha je nepříjemná. Co s tím? Napadlo mě, že bychom mohli obstarat nějakou mrtvolu, trochu ji znetvořit, obléct do Firejsových šatů a pak ji někam pohodit. Třeba do studny, však Miro si ji už vyloví. A když se zadaří, ještě shrábne odměnu. Nebo provést takový ten klasický trik, kdy někoho jakože odevzdáte padouchovi, ale ve skutečnosti tím jen dostanete svého člověka dovnitř, aby usnadnil nadcházející útok.

Tak do hĺbky sa chcem prepracovávať postupne, a mať to rozohraté na viacej strán. A s tým časom to tak optimisticky nevidím - je štvrtý deň a už som utratil 40 zátok, potreboval by som utratiť ešte raz toľko a samozrejme ešte na tom zarobiť - takže za mňa to vidím tak, že budem musieť viesť karavánu do Slovakistánu (tam strelivo, raritná zbraň od Šmída, železné nástroje, možno nejaké šperky, späť minerálka, pyroovčia vlna, kožušiny) čo je tak na týždeň, alebo minimálne do Těrlicka, takže min dva dni. Získať taký obnos v meste mi nepríde zatiaľ reálne vzhľadom k tomu, že jediný v trochu pluse je Miro a to s veľkou pomocou kociek (ako snažil som sa, ale tú časť, kde som na Rynku zisťoval, čo sa predáva a po čom je dopyt si obyšiel).

Ešte mám trochu nezrovnalosti v zátkach - v poslednom ťahu som to mal rozrátané, že som utratil všetky (21) - ty si mi odrátal 6 (+10 u Kušniera) - rozdiel je 5 zátok.

S Reinarom to vidím dosť podobne.
Wassermana dostať na našu stranu, Chorého odstrániť a nahradiť Viky.
Šmídovho syna by som rád priženil na Křížnik - uhrať to tak, aby mu bola ponúknutá Anna ako nastávajúca bordelmamá (tj dosť prestížne postavenie) - to by však znamenalo, aby Viky bola zamestnaná inde (trebárs ak by mala kopu povinností v Rade mesta )
Čo sa týka odmeny za Drancířskeho zveda, mŕtvola zo studne mi príde dosť neistá, skôr by to chcelo niekoho živého (trebárs niekoho, kto pri úteku tak nešťastne zakopol, že má prerazenú čeľusť a zlámané prsty, takže minimálne pár dní, nebude schopný podať svedectvo)
Ďalej si myslím, že by sme sa mali zo začiatku sústrediť na radných - tých sedem čo volia prezydenta (Šmid, Miller, Shcnieder, Chorý, Kohn + ešte ďalší dvaja, ktorých momentálne neviem dohľadať, ktorí to sú), aby sme mali dosť času niektorého nahradiť niekým viacej nakloneným pre našu vec.

Ano, s Reinarem a Moghem jsem zajedno. A souhlasím i s tím, že to omnivědomí je čudné, ale zase hrát to u všech na spoilery a furt rozklikávat podle toho, s kým jsem se potkal, se nedá. Ovšem pojďme si prosím vyjasnit Henryho a Lindu:
- O Henrym vlastně nikdo vůbec nevíme oficiálně?!
- Lindu nepřímo známe přes Viky, ale není zatím úplně součástí původního komplotu?!

- Pařby na křižníku se určitě zúčastním kvůli Wassermanovi, který zatím vypadá jako rozumný a zároveň silný spojenec, byť bych rád Reinarovi v nocipomohl. Možná rozepíši variantně, pokud by se Wassi dlouho nezdržel, mohli bychom se podívat po zámeckém vrchu...
- Jinak obecně naklonit si Wassermana považuji za svoji současnou prioritu. Součástí té priority je pravděpodobně likvidace Chorého. Obecně je otázkou, jestli problém volby v případě problémů nezačít řešit i silovými praktikami, byť tomu zatím nejsem nakloněn.
- K Chorému vidím dvě důležité věci. Tunel pod kašnou pravděpodobně vede do špitálu, což mi potvrdí Firejsovo vyprávění. Otázka je jeho délka a jak případně proplavat (není na křižníku něco jako potápěčské vybavení?). Navléci ukrývání drancíře na Chorého je velmi elegantní řešení 2 much jednou ranou (zátky a likvidace nechtěné osby). Ostatně on pátrání určitě vyprovokoval, ale s pomocí argumentace vlivné osoby to lze navléci tak, že pouze chtěl vyvolat dojem, kdy je pod svícnem největší tma a kdo ví, jestli nebyl Firejs u Betrubera/Chorého viděn (přinejhorším to může dosvědčit ta gorila za pár zátek, protože po amputaci asi Chorého už dvakrát nemusí). Bylo by fajn naklonit si Wojaczka, kterého jsme zatím dost míjeli, ale disponuje hlavní vojenskou silou hry...
- Šmíd-Miller - tak nějak věřím tomu, že to musí mít i win-win řešení pro všechny, ale kdo ví. Možná by stačilo, aby se dohodli na střídavých směnách (liché dny jeden, sudé druhý). Potom by i vdavkový problém mohl mít snažší řešení, byť přinejhorším ho vyřeší Moghův radioaktivitou opelíchaný penis.

Moghu, radní zde (ze strany 1):
Aktuální radní:
- Pan Kohn, pan Miller, pan Schneider, pan Šmíd, pan Chory a pan Wassermann.

Ještě před týdnem neexistovala ani mapka města. (Ještě včera ani kat.) Patnáct let jsme si vystačili s tím, že Těšín je město a naštvat těšínského kupce prostě nechceš. Právní povědomí je hezký termín, ale ve světě, kde je reaktivní ohňomet levnější než miska jahod je to jenom... hezký termín. Něco takového může být v Olomouci, kde vládne tvrdá, tuhá, centralizovaná teokracie. Nelze neposlechnout Boha. Ale tady je divoký východ a každý dělá, co chce, dokud tím nenamíchne někoho, kdo je v potravním řetězci výše, a ten ho smázne. Vztahy mezi postavami na stejné příčce jsou poněkud... napjaté. Všichni to vnímají jako přirozené. Proto, když bývalý cechovní předseda vyjádřil své znechucení z Viky, ostatní to brali - a berou - jako zákon. Jenže starý vlk je mrtvý a na beta pozici je těsno a horko.
V zásadě, mohu-li si dovolit osobní poznámku ilustrující náladu na nejvyšších příčkách Cechu, si Viky pozvala do jednoho sálu atevské lordy ze všech krajů kontinentu a pak zhasla světlo. Cech vrahů by tuto situaci patrně označil za "nesmírně zajímavou" až "krajně znepokojivou" a rozhodně by se připravil na dlouhou noc a uvolnění několika židliček v posluchárně. :-)
Ale zpátky k věci. Těšín byl kolem roku 2020 opuštěn federální vládou, která nezvládala kontrolovat okrajová území, vládla tady anarchie, pak byly dvě zimní války s Polskem, pak lokální jaderná válka, při níž lehl Český Těšín, pak morová rána biologických zbraní, po celou dobu samozřejmě chemické zbraně, pak bylo Slezso zasaženo z orbity tím hajzlsvinstvem, co dodneska bortí prostor u Chotěbuzi a nechává tam růst drúzy fullerenů, pak byla občanská válka, a pak přišel Pád, následovalo sedmdesát let kalamitního vymírání lidské rasy a sto dvacet let totální izolace od světa. Těžko říct, jestli tu někdo zbyl, nějací divocí potomci zešílivších vojáků, ale obecně se má za to, že Těšín byl postupně rekolonizován.
Cech si tedy představme jako polovolné uskupení lidí, kteří nesdílejí cíle, ale rozhodli se vytvářet kompatibilní prostor. Zákony, zvyky a ceremonie pomáhají odvádět bokem agresi a napětí ve smečce, která nemá jednoho vůdce ani jeden cíl. A pak je tady samozřejmě Pravidlo zisku #1: Získávat je dobré, ztrácet je špatné.

Dobrou zprávou je, že se tím nemusíš trápit a ani nemusíš číst výše uvedený odstavec, protože je na mně, abych to vymyslel a podal ti potřebné informace. :) Ty jenom napíšeš "dnes jsem celé dopoledne nahlížela ve volných chvilkách do matriky a odpoledne do katastru a hledala jsem něco zajímavého z nedávné historie." Případně "vyptávala jsem se toho a toho, zašla jsem tam a tam" nebo "zkusím se podívat na zámky/zabezpečení/rozmístění stráží...", "když náhodou potkám pana Vojta, požádám ho o..."
Já jsem Pán jeskyně, ty jsi hráč, tzn. ty děláš akci, já dělám terén.

A jak jsem již psal, měl jsem za to, že tohle bude družinovka, tj. všichni proti mě, ale koukám, že jste se rozutekli po světě, inu, když nejsou hráči nuceni být fyzicky pospolu... :-) Nevadí. Ty každopádně víš o partě v kůlně a sdílíš s nimi jejich znalosti (leda by Reinarův přístup získal více zastánců a pak bych to změnil) a cíl.

Omnivědomí: Chápu, ale když se podíváš na Vzpouru... zkrátka, udržovat si přehled o tom, kdo co ví a kdo ne, při 7 hráčích nezvládnu. Je to podle mne nutný ústupek zvolenému formátu. Krom toho není problém dohodnout si mrtvou schránku a zprávy si předávat třeba přes Jacka. Což ber jako mou omluvu tobě, ne plísnění, jestli to zvládáš hrát se zapnutým fog of war, tak, marná sláva, jsi master race. :)

Papír je vzácný. Nedá se recyklovat donekonečna (každou recyklací se zkracují vlákna - něco jako koncovky u lidských chromozomů). I proto se třeba roličky z toaleťáku nebo plata od vajíček vyhazují do směsného odpadu, nemá smysl je házet do třízeného papíru, protože z nich už nic nebude. No a na vzduchu hnije, takže dvě stě let po klipse už ho moc není. A vyrobit nový na koleni je dost těžké. Možná se do toho časem pustí pan Mydlář. Já sbírám vosí hnízda a zkusím udělat papír z nich. (BTW: ceník z Paranoidu II je na ručně recyklovaném papíru)
Nicméně třeba Dracníři nemají s papírem problém, poněvdaž jejich denním chlebem je probírání se různými zapečetěnými bunkry a tajnými vojenskými laboratořemi a vůbec oblastmi hýřícími papírem, takže obchod s papírem existuje a je k dispozici pro cenné zápisy. (Radnice, knihovník) Třeba stalkerské deníky, protože tahat sebou do pustiny zápisník na břidlicových deskách je dost nepraktické. V Těšíně se na běžný provoz používá vosková tabulka, břidlice, svitky březové kůry, popisovatelné plastikové kartičky z vojenské výstroje (jak jsou na turniketech :-) )

Ve 4. tahu budete mít k dispozici opět noc a den s tím, že hráči účastníci se párty odehrají v první části tahu a ostatní klidně i později. Bude to taková "první polovina 4. tahu" a "druhá polovina 4. tahu", ale přijde mi to lepší, než mimořádně dělit tah na dva.

Firejs byl celý den bit do obličeje, ale je mladý a silný a zvyknut... ehm... Oteklé oči, rty, nos... ale pořád vypadá líp, než tehdy Necro, když ho zbili.
Původně jsem uvažoval, že jej jeden den odstavím kvůli léčbě, ale zase taky aby si někdy zahrál, že? :-) A měl den na odpočinek. A třeba se naštve a bude se chtít pomstít. Takže je to na něm.
Za deset dní bude další pařba.

Prázdný dům: Asi to bude chtít trochu se toulat městem a koukat do oken, případně se poptat přítele na radnici. :)

Dostat svého člověka k nepříteli: Těšín je obchodní město, jsou tu zvyklí na opilé naštvané honáky a místní šatlava tomu odpovídá.

Vidíš, mě nenapadlo, že budeš skutečně chtít obchodovat. Myslel jsem, že jen tak sonduješ náladu. Každopádně Cech obchodníků je zařízen tak, aby peníze plynuly zvenčí dovnitř, ne obráceně. Až budeš u brány příště čekat, než nešťastníkovi s černou záplatou před tebou prohledají dutiny, mrkni na vývěsku s rozpisem cla. :-) Nicméně je fakt, že to máš vymyšlené dobře, jakožto cechovní podílník pracující ruku v ruce s členem rady máš jinou perspektivu, než nějací potulní obchodníci. Mimochodem, jsi zewellák, s karavanou pošli nějakého soukmenovce, který se v Těšíně neangažuje... :)
Jo a je jaro, Bystřice je plná vody, třinečtí voraři jedou na plný úvazek, karavany jsou rychlejší.

Víčka - hm, určitě mi něco uniklo, tady na tom maličkém displayi, u kterého se navíc hrbím, to není lehké. Až opravím počítač, bude to lepší. Tys tam kupoval u Kušniera něco, co ale vybouchlo pro jeho nechuť spolupracovat se Schneiderem, takže jsi to nakonec nekupoval.
Kdyby se někdo nudil, můžete mi udělat účetnictví a projet ty tři dny a pohyby víček, počáteční stav a aktuální stav.

Henry je Drancíř a proto o něm musí vědět Reinar. Jestli ne, tak to zavání dezercí v době války a jako bych z dálky slyšel první takty konopného čardáše...
:-)
Lindu vyslala Viky jako dodatečného špeha na radnici. Je otázkou, jestli jí o vás řekla - já bych bezelstně řekl, že ano, ale možná má Viky perfidnější mysl a více nezávislých želízek v ohni.
Každopádně pro oba platí, že jestli chtějí své tahy utajit před ostatními (a hrát opravdu jenom na sebe), ať je napíší do spoileru a já to budu respektovat všude tam, kde se nesetkají s "družinou".

Na křižníku je primitivní potápěčská výstroj (gasmaska hadicí spojená s tlakovou lahví na postřikování pokojových rostlin) pro bojovou opravu podvodních částí lodi.
Momentálně je nepoužívaná, protože v Olze je dvacet centimetrů, ale je tam.

Pán domluví a odejde, jakmile dopije patok, co jsem mu objednal, nýbrž já zcela určitě čumim jako zjara; on mi normálně nabídl, že mi pomůže vykrást nějakej zámeckej vrch, vůbec netuším, proč..! Avšak jeho pohled na mě působil mrazivým dojmem. Nikdy jsme se neviděli, mohl bych klidně být skrytým vočkem od místní vrchnosti, co provokuje, hentý místní (nový) cvok či…. drancíř. ON si všiml mého znaku a nechal to být. "..to musí…" být léčka jak hrom, jak zamumlám, když dopiju svou rundu.
Pak se rozhlídnu po lokále: po pánovi ani vidu, natož slechu. Jsem zmatený, tak aspoň zašilhám na černovlasou děvečku u baru (věnuje mi zhnusený pohled a šeptá si cosi s ostatními děvčátky. Poté obvyklý chichot.).
Venku už se pomalu šeří. Sice netuším, co to má být s tou veselkou na lodi, ale pokud to odláká co nejvíc odporu, tím lépe! Zaměřuji se na dva úkoly:

-Vstanu a dojdu k báru. Hostinského se optám, jestli je jeho shánění zábavy pravdou a vskutku, byt, strava a chlast for frei, což mi zaimponuje a z kapsičky na opasku (úplně jsem na to zapomněl-víc už toho fakt nemám), vytáhnu na světlo podvečerní malý nástroj se 7mi strunami ze zahnutých kovových tyček (vyhandloval jsem to od mého kmene, co mě zachránil, ještě, než jsem se s nimi rozloučil). Kalimba. Nebo kalamba? Občas si na ní brnkám a u toho vyprávím příběhy ze svých cest a potyček, což se hodí na krácení dlouhých večerů ve službě. Určitě bych mohl uvést své improvizační představení jménem 'Přeběhnutí na Dziki gonu'.
Též vytáhnu svou dýku! A uklidňujícím posunkem ruky hospodského s vytaženým lugerem zpod pultu informuji, že si také při dlouhých chvílích rád vyřezávám.. a vyjevuji mu, jak jsem v zimě ve strážní zemljance na Brahminíně vyřezal dvojici drancířských spolubojovníků (Kaali a Necro) jejich vlastní lžíce, když je ožralí od maskovice (novinka, vypálený chlast z maskovací sítě) vyhodili na útočící krtkoprasy (nechtěli pak ty lžičky jít do mrazu hledat). Začalo mě to bavit a vyřezal jsem poté i vařečky, rámečky na obrázky a spolubojovníci mi stopovali, jak dlouho mi to bude trvat, když byla taková nuda a šeď, že ani spouštění a vypínání autodestrukční metanové nálože nepomáhalo:( (vlastně ani nevím, proč na mě občas zavolali: "Henry!" a já: "Co?" a oni se váleli smíchy) No, je na Hospodském, až si při přemýšlení dodrbe pleš a jak bude má nabídka přijata. Protože..

-Tak či tak se rozhodnu večer odejít na smluvené místo. Kutnu na hlavě, vz61 s tlumičem na popruhu pod blůzou v pohotovosti, držím se stínů jako klíště. Dojdu nahoru ulicí Przykopa ke kašně. Po levici mám v šeru rýsující se obrys mlýnu. Nevypadá to, že by tam někdo byl. "Možná ani ti spratci.." zabručím si pod fousy. Jdu tam a zkusím kliku. Zamčeno.. Aspoň si u vchodu vezmu jeden zachovalý jutový pytel: na poklad. A když už jsem v tom, sundám z trámu několika metrový poctivý provaz a hodím ho do pytle, co si následně přehodím přes rameno. Vybaven na večerní vloupačku na desátou hodinu jsem obstojně. No jo, ale co ty šperháky? Přemýšlím a brnkam si jednou rukou na kalimbu. Její sametové zvuky mi dělají dobře, při procházení setmělými uličkami města.. když v tom z nástroje vypadne jedna struna.. a když ji seberu, povyskočím štěstím. Jazýček odolného plechu dlouhého asi jako můj malíček by se určitě jako šperháček použít dal.. a pár zámků už jsem otevřel. Schovám nástroj, otočím se a chci se vrátit k mlýnu, ale už je moc daleko. A ke všemu vidím jít nedaleko strážní hlídku. Jakoby nic se otočím a jdu na domluvené místo. Dojdu omylem k nějaké honosné budově: asi radnice..? Hodiny na ní odbíjí půl desáté… zalezu do tmavé uličky a počkám, až kolem mě dva strážní s trubkovou puškou a perlíkem přejdou.. "Hele, co se zajít podívat na tu pařbu?" ptá se sípavě ostrostřelec svého kámoše ve vartě. "Jj.. Byla by to změna po těch našich pajzlech!" přitaká jeho soudruh se zatloukadlem.
To bychom měli, vypadá to, že na tý zpropadený kocábce bude fakt narváno.. a já budu mít perfektní příležitost jim to tady vybrat! Ale musim bejt vopatrnej: na smluvený místo se připlížím a zdálky si obhlídnu celou situaci. Pokud zmerčim podraz, vyfičím odtamtud a zdejchnu se zpátky do Orlice, třeba na kostky. A ty holky vlastně nevypadaly až tak špatně.. A kdyby bylo zavřeno, jdu zakalit na tu bárku.

Mám: 3 zátky, 4 radX, dýka, škorpík a 3 náboje, plná čutora, hábit, uniforma, kanady, pytel s provazem, brašna (liháček+palivo, sirky, mapy+propiska, svítilna, lékárnička, zrcátko, kalimba, šperhák)

No, kupecká společnost je už dost strukturovaná na to, aby musela mít nějaká pravidla a aby bylo v zájmu všech je jakžtakž dodržovat. Plamenomet je bezva, ale když usmažíš někoho, komu prodáváš sušený hrách, protože se na tebe blbě ksichtil, tak skončíš udávenej hrachem a dočista bez peněz, což je nepraktické.
Takže budu předpokládat základní pravidla typu Nebudeš se vydávati za někoho, kým nejsi (na co by jinak byly ty cechovní odznaky), V lejstrech musí být pořádek (protože proč jinak matrika a katastr, když by stačilo se prostě pohádat o to, čí je barák nebo potomek) a nějaké zákony, protože když mají smolnou knihu, mají rozsudky, které tam zapisují, které teda asi vynesla nějaká obecně uznaná autorita (soud, komise pro veřejné blaho atd., řekněme, že nepředpokládám, že cechovní rada řeší každou hospodskou bitku, byť třeba na soudy dohlíží zpoza rohu) a rozsudky lze vynášet jenom na základě nějakého konsensu o tom, co je dobré a co je špatné - ano, to může zahrnovat i Je vinen, protože se blbě ksichtí. Předpokládám, že cech kupců bude zvláště alergický na pančování čehokoli, špatné míry, falešné dokumenty a podobně.

Takže fajn, sedím-li nad matrikou, nějaké rodokmeny a z toho vyplývající lekrace mezi příbuznými si nadhodím sama.