Forum Vaultu šílené brahmíny

Ok - a aký má mne plynúť bonus z toho, že sa snažím dostať ťa do pozície radnej?

Cheky, pan Zapalarka má kromě střeliva k dispozici i zbraně? Již si nepamatuji (možná by bylo fajn zase postnout file s celými texty, akorát teď asi už budeš muset filtrovat spoilery).

Tah:
Ráno si přivstanu a vyhotovím Moghovi mapu. Ještě předtím se Wojoczkovi omluvím ze služby s tím, že mám teď hodně roboty pro Wassermana a nestíhal bych věnovat se strážním povinnostem. Pokud by však potřeboval spolehlivého muže na nějaký úkol, může se na mne obrátit.
Jídlo si dám v Orlici. Pak zajdu za Wassermanem s žádostí o rabotu, poptat se, jestli nepotřebuje ještě tovaryše a optat se ho, kam až si myslí, že by se dalo s křižníkem dostat při současném stavu toků a jestli by se nedal třeba využít pro obchod na dálkové trasy.

Cheky, Mogh

| SPOILER

[spoiler=]
Při vyhotovení mapy sepíšu ještě jeden dokument. Zprávu pro vedení Zewellu/Lovců lebek v Osadě přátelství. Jejím předmětem bude vlastně to, co jsem chtěl sdělit v předchozím stavu, tedy vyslat zvědy kvůli pohybu kmenů (jedna by se měla zabývat divochy v Karviné - tj. chci vědět, co jsou zač, když ne Lovci lebek) a vyslat jednotku do kostela tak, aby zde byla v neděli. Tuto zprávu předložíme nějakému důvěryhodnému Zewellákovi chránícímu karavanu.

Zároveň Mogha upozorním, jestli zrevidoval doporučovací dopis (už nevím, jestli byl pečetěný nebo ne, pokud ano, tak po odchodu z města by jej loajální Zewellák měl zkontrolovat, jestli tam není nic proti našim zájmům).

[/spoiler]

Pohostinnost a útočiště na křižníku, například.
Ostatně, stát se radní by byl příjemný bonus, ale aktuálně to nevidím jako uskutečnitelný cíl a tudíž mi absence tohoto bonusu vadit nebude. Absence jedné z hlavních zbraní by mi ale s tím, jak se vyhrocuje situace okolo útulny, vadit mohla a to dost.

Měl jsem na mysli, že šít je z čeho, jen není pro koho, krejčí přece nešije do zásoby, tím by jenom tratil. Ale podívám se, jestli jsem nepoužil zavádějící formulaci.
Nicméně Kohn bude samozřejmě nadšen. Je otázka, jaká bude poptávka po takovém zboží v Olomouci, kde zemřelo stejné procento obyvatel, a protože v absolutních počtech jich tam bývalo méně, tak se snížila variabilita poptávky více, než v Těšíně, takže tam bude krize z přebytku ještě horší, než tady.
Ale tak něco exotického zájem vzbudí a ty, koneckonců, vypravuješ malou karavanu.


Ach tak. To jsem rád. Teda, nejsem rád, že už si nestihnu natrhat sám.

Moghu, skrovný tip od "místňáka" (doufám, že ti vylepší hod). V Olmützi jsou kromě duchovní potravy konzumovány ve velkém i radosti světské, takže takové afrodiziakální mýdlo od Mydláře, postinor od Choreho (na toho někdo zkuste mrknout, doslova, mám pocit, že tu je teplomet), sprosté snímky a biologie z knihovny, exotické zbraně od Zapalarky či lahvované pivo od Brevera najdou své publikum.

Když se budem držet duchovna - hohohó, to je odbytu - biskupské Chlebíčky od Millera, pásy cudnosti od Šmída, kadidlo s vůni Tropical island od Mydláře, nové letní střihy duchovních rouch od Schneidera nebo hodovní sady od Jubilera.

Spíše než karavanu narvanou zbožím bych to pojal jako exkluzivní prodej vzorků. "Dámy a pánové, buďte první ve městě, kdo v této nové šik róbě ochutná chlebíček s pocitem varlat sevřených v mistrné kovářské práci!" Exkluzivita žene ceny nahoru a zároveň vytvoříš trendy, které se v dlouhém období zúročí více než 2 metráky hadrů od Kohna.

A ještě jedna věc k Betruberovi a Millerovi - myslím, že by bylo dobré informovat Kohna, že jsme to byli my, kdo odstranil Betrubera + pokud Miller kývne na podporu našeho kandidáta, tak se tím Kohnovi taky pochlubit - aby věděl, co se mezi kandidáty děje a mohl s tím počítat ve svých tazích a neplýtval energií směrem, kde to již není třeba. Někdo proti?

Tah:

Pokud Schneider přežije noc a bude mít ráno ještě dílnu, zaběhne k němu Štefka s objednávkou na nové podprsenky za 20 víček s doručením v pátek na křižník ("oslava/výročí na křižníku, je to překvapení pro naši paní, tak to prosím doručte, že od osazenstva křižníku, aby se jemu i paní vedlo stále lépe a lépe" a "musím běžet, aby to nebylo nápadné, kde jsem tak dlouho - včera jsem s vašimi tovaryši ozkoušeli spoustu věcí, tak jestli potřebujete nějaké poslední ujasnění, co a kde a jak, tak prosím, mileráda, ale rychle, prosím" + bude-li zavedena řeč obecně na podprsenky, tak něco ve stylu "tohle užije každá žena, pane Sch., každá, odsud až po Olomouc. A když to uděláte z nějakých kraječek a podobných pidikousků látky, tak to dozajista ocení i páni manželé"). Pokud Sch. noc nepřežije, tak to samé s jeho nástupcem + větší důraz na ten potenciál rozvoje.
Jo a zajde s bylinami.

Reinar, GM | SPOILER

Drancíře převléknu do jiného oblečení a zamíchám mezi osazenstvo. Budou ubytovaní v podpalubí, kam veřejnost ani Mogh/Miro nemají přístup -> Mogh se o nich nedoví. Kdyby náhodu přišel a Wojoczek by byl stále na palubě, holky Mohga zabaví tak, aby si ničeho a nikoho nevšimnul.

Wojoczek a cvičení městobrany - požádám o zapojení křižníku do cvičení, jak zbraně, tak "námořní pěchota" (převlečených) Drancířů. Jeslti bude W. jasné, že ti vojensky schopní lidé na palubě jsou Drancíři nebo ne, nechávám na Chekym, nebudu to nijak zdůrazňovat, ale ani zatajovat.

Anna zajde k Millerovým pokecat s otcem i dcerou.
1. S Millerem probere dvě věci,
- zaprvé možnost potratu i na křižníku - méně podstatné; (něco jako "pane Millere, taková delikátní záležitost, novinky o stavu vaší dcery a požadavek pana apatykáře na specifické byliny moji paní vedou k domněnce, že hledáte řekněme rychlé řešení situace vaší dcery" a "pan Chory je velmi zdatný a zkušený lékař, ale kolik takových zákroků už asi provedl? My, na křižníku, jsme, jak bych to, v těchto problémech mnohem hlouběji zaniteresované a ač pro nás nejsou denním chlebem, nejsou pro nás ani ničím neznámým, s čím bychom se neuměly vypořádat bez trvalých následků")
- za druhé, že jsme odstranili B. a chceme za to podporu Kohna - zásadní, akce; (ve stylu "společně známá třetí strana odstranila na jeho přání Betrubera a tato strana si jako protislužbu žádá, že budete na jednom zasedání rady hlasovat podle jejího přání, nic víc", a bude-li se kroutit, že nic takového neslíbil, tak něco jako "dal jste slovo, a vy jste chlap který slovo drží + navíc bude vidět, že vaše slova nejsou jen nějaké výhružky do větru, že vaše slovo má váhu, že co řeknete, to platí" (prostě polechtat ego) a pokud by mu vadilo dát bianco souhlas s něčím pak něco jako "no dobrá, chápu, že takovýhle souhlas naslepo může být nepříjemný, a i proto mi náš společný známý dal možnost kompromisu, při hlasování o novém prezidentovi podpoříte kandidaturu pana Kohna" (vzbudit dojem, že je to opravdu kompromisní dohoda a ne něco, co bylo cílem od začátku :) ).

2. Pak zajde za Dobroslawou, promluví si s ní (sympatické ucho, utěšování a tak) a zeptá se jí, co by chtěla ona - že pan apatykář sháněl potratové byliny a Miller by se dítěte taky rád zbavil a co ona na to. A že pokud by si dítě chtěla nechat, tak bude buď muset utéct z města, protože Miller jí to dítě nedovolí mít, a nebo zfingovat potrat a rychle se provdat za někoho, komu nebude vadit, že prvorozené nebude jeho, a nebudou mu vadit klepy ve městě.

Jenom munici.
A bohužel, na takovou velkou ediční práci nemám už čas ani energii.

Tah 17
St 17.: Miro patrola v ulicích; návrat Moghovy karavany (tovar: 25 víček). Start Moghovy karavany do Olmiku
Apatykář poptává lípu.

Reinar
Když Kohn viděl, že o ten vercajk je najednou takový zájem, vztekle se zakousl do klobouku. To by ho býval neprodával tak lacino…
Když už jsme u toho lacina, tak půjčit Garbarzovi bezúročně, nebo ještě lépe, otevřít mu účet, to je to nejmenší, pokud to je vše, čeho za pomoc žádáš. Kohn hned poslal posla, Reinarova nočního známého. A má další úkol: Je třeba zjistit, kdo zabil Betrübera, a jestli za tím vším skutečně stojí Miller. Protože, morální předsudky stranou, Cech otrokářů je významný obchodní partner a město si musí udržovat manévrovací prostor. Mimochodem, kdyby snad Dracníři dokázali něco vyzvědět o Betrüberovi a jeho lidech přímo v Ostravě…?

| SPOILER

Wojoczek dorazil se třemi členy ochranky a při spatření Drancíře byl poněkud nevraživý. Chlapci z protektorátu se v Těšíně nezapsali dobře… Když však vyslechl zvěsti o otrokářích, odložil předsudky a zamyslel se.
Povolit Drancířské skupině vstup do města nemůže, ale musí být odzbrojená. Zaútočit mimo městské hradby by bylo velmi ošemetné i z hlediska pověsti Těšína – po žních mnoho kupčíků táboří před hradbami, aby nemuseli platit městské poplatky, akce proti „podhradí“ by pokazila jméno města. Každopádně tohle by musel ařešit Rada a tam sedí… mno... lidé ne vždy naklonění okamžitým a rázným akcím. Možná bude lepší počkat, až co případný nepřítel. Popravdě, otrokáři útočící na Těšín… hele, město je jejich hlavní obchodní partner, takže tohle by bylo jako podřezat si pod sebou větev, nemohli by pak obchodovat dál.
Pokud vůbec chtějí obchodovat dál. Kdo ví, co s nimi Bílá choroba provedla.
Nicméně, Wojoczek si je celkem jist, že město útok odrazí. Početně je městská stráž stejně silná a v případě nouze může město použít ničivých zbraní. Každopádně každá pomoc se hodí, otrokáři se také umějí rvát s buldočí zarputilostí.
Je-li Viky ochotna (což je), nechť zůstanou zatím Drancíři na křižníku, a nevzbuzují pozornost. Při zítřejším cvičení budou podléhat úsekovému velení Wassermanovu a bude jim přiděleno pojítko se štábem obrany města.
Jo a kdyby vaše rozvědka, ehm, zjistila něco o Betrüberově vraždě, tak by se to hodilo. Radní začínají být nervózní. Pověst o řádění vrahounů zabíjejících lidi přímo na plese Těšínu škodí.

Po zbytku dne se nedělo nic. Vyšel sis tedy do města… (viz níže mimo spoiler)
...až večer na křižník dorazila grupa sesbíraná z protektorátní ochrany západního perimetru. Sledovali otrokáře, ale ti se po vstupu (mnohem později po Saugerově vystoupení) do trosek Českého Těšína ztratili, patrně zamířili jižněji a řeku překročili u Měškovy mohyly. Asi.
Po mostě přátelství do města dorazila pouze desetičlenná skupina, která se ubytovala ve městě zcela běžně, jako poutníci.

Vstup do jakékoliv podzemní chodby není na hřbitově nijak patrný. Zatímco však Reinar ohlížel terén cmentořa, od rynku zaslechl virvál. Stál tam na kašně Sig Sauger, v obličeji brunátný, a vyřvával na celé město, že kdosi dnes nad ránem přepadl dva jeho lidi, když se vraceli z Orlice, hodil jim na hlavy pytle od mouky a seřezal je cepy. A teda toto už je vrchol a tady to končí. Možná si město zvyklo napadat a kopat ubožáky a vyvrhele a myslí si, že se toto chování dá vztáhnout i na ty, kdož se o ně starají, ale ne, nedá. Kdokoliv od této chvíle vztáhne ruku na lidi z útulny, nechť je na pozoru! Protože jsou to členové Cechu otrokářů a ten si nenechá nic líbit! Sauger byl zlostí bez sebe – rozhodně to nebyl tentýž materiál, jako odtažitě distingovaný Chory nebo protřele manévrující, vše včetně sebe kontrolující Betrüber.
Reinar byl rád, že tohle vyslechl. Těžko říct, jestli se ledy hnuly, nebo nastal čas vyložit karty, každopádně tak dlouho se volalo do lesa, až se ucho utrhlo, takže kdo jinému jámu kopá, to oči nevidí. Je ale, jak by řekli v Protektorátu, pitbull venku z kotce?
Zásadní otázka těchto dní, povzdechl si Reinar a vrátil se na křižník.

Mogh
Apatykář spokojen: +1 Tv
Karavana dorazila ve stavu… inu, jako by právě prošla Pustinou. A nedorazila sama, doprovod jí dělala čtveřice rangerů. Velmi neobvyklý zjev! Všechno staří chlapi, věkový průměr tak pětatřicet, ošlehaní větrem a beskydskými bouřemi, zjizvení stálým bojem a nasáklí vůní nemyté přírody skrz naskrz.
„Stezka na Slovakistán je uzavřená,“ řekl jejich vůdce. „Tohle je poslední karavana, kterou jsme skrz Jablunkov vůbec dostali. Divoši jsou na pochodu. V horách není bezpečno.“
„Jako by někdy bylo,“ ušklíbl se druhý.
„Teď už ale ani pro nás,“ řekll pochmurně třetí.
“Hrmch,“ přikývl čtvrtý a odplivl si.
Pak šli a ubytovali se ve městě.
Karavana utržila [2] 120 % výchozího kapitálu, tj. + 30 víček.

Obraz koupen, - 25 víček.
Šmíd předal před očima svého syna 700 víček. Je to pořádný pytel! Pytel smrdí, jako by byl dlouho ve vlhku a mnohá víčka jsou narezlá. Jiné části jsou zase úplně v pohodě. Zjevně je to sesypáno z různých zdrojů a ten největší byl někde dlouhodobě uložen.
Panu Šmídovi nyní dlužíš 840 víček a zbývá 30 dní do splatnosti.

Schneider s mokrým ručníkem na hlavě vypadá překvapivě rozradostněně až rozpustile. Odkoupit oblečení? Vem si to všechno, rozmáchl se rukama. Po dokonale prázdném domě.
Jeho tovaryšové jej uložili na lože, uklidili vypité flašky a dali se na dohadování obchodu. Tvoje podmínky je překvapily.
1. „Pro Kohna nemohu hlasovat, neboť jsem již slíbil hlasovat jinak,“ halekal rozveselený Schneider z pokoje. Zavřeli dveře a podložili kliku židlí.
2. Hlasovat pro Viky určitě půjde, pokud bude cechmistriní.
3. Spolupráce s Kušnierem? Ok, to půjde. Pokud budou nějaké zakázky a lidi budou chtít tu novou módu.
Dvě ze tří, to není zlé, ale co prodat?
„Stačí mu sedm košilí,“ řekl jeden tovaryš tvrdě a nesmlouvavě a během chvilky bylo na hromadě dvě stě třiačtyřicet jen mírně obnošených košilí s krajkovými rukávy. Následovaly štůčky batistu, kalika, plátnoviny i pytloviny, popelínu, kepru, tvídu, atlasu, krepu, kanavy, žakáru, sukna i plsti, k tomu nějaké krajky a stuhy. Tovaryšové také sáhli do vlastních zásob a přihodili svou veteš. Pořád toho nebylo dost. Tak přidali i část zakázky, na které dělali přes noc, totiž roztodivné a zajímavé podprsenky. Ty se musely zabalit do krabic, protože jejich tvary byly v pytlích příliš… znepokojivé.
Nakonec toho za tři sta víček bylo.
Co dál?
Půjčit obrazy? Jasně.
„To se s tím zase budem vláčet?!“ zavyl zoufale jeden tovaryš, ale druhý ho přidusil čapkou, než ji také přihodil na hromadu.
Smlouva byla sepsána promptně. Nový obraz si tovaryšové dlouho a pečlivě prohlíželi, kroutili nad ním hlavou, ale pak jej odnesli za mistrem a ten začal tančit po pokoji.
„Kupodivu ani není falešný,“ poznamenal jeden tovaryš a v hlase mu zaznělo uznání. „Ale co za něj?“
„Stačí mu jedna košile,“ rozhodla rada tovaryšů. „A ty gatě si stejně chtěl šít nové.“ Během chvilky byl obchod doknán. V místnosti tak zůstal stát jeden ghoul a patnáct mladých pěkných kluků v negližé. Na ulici se vršila hromada tak ghoul a půl vysoká a dva ghouly široká.
„Tak, to je všec hno vaše,“ řekl tovaryš. Druhý se prosmekl a přihodil na hromadu provaz se smyčkou.
„Měl to pod polštářem,“ zamumlal na vysvětlenou.
Pak krejčí zabouchli dveře a bylo slyšet už jenom tlumené, prázdným prostorem se rozléhající „Tak. A co teď?“
„Máme tam spoustu slámy.“
„Spřádat slámu?“
„Tohle bude chtít být hodně kreativní.“

Karavana vyrazila, byl čas na pokec na křižníku.

+ 6 Tv

Miro
„Já teď spěchám,“ řekl Wojoczek, „takže nemám čas tady řvát. Odevzdejte uniformu a pakujte se k wszystkym pierunum. Pokud budu potřebovat spolehlivého muže na nějaký úkol, tak si zvolím nějakého, na kterého je spolehnutí!“
Tak tedy skončila tvá kariéra u městské stráže.
No nic, je čas chopit se jelenice a uhlu a nakreslit mapu skrz Pustinu, jak si ji pamatuješ ze svých poutí. Lokace potoků, bránitelných tábořišť, schůdných stezek je k nezaplacení. Spíše než klasickou mapu taková navigační pomůcka připomíná seznam příkazů a doporučení svázaných vzájemnými vztahy. „Ráčíš-li se k seweru čelem swým postawiti, potom po lewici tvé, v azimutu tří set stupňů dle wětrné růžice, w dosahu rychlého denního pochodu schopného muže, útulek čili úkryt najdeš w oupatí mocného skaliska k nebi se wypínajícíhož, nuž newáhej a k němu se wydejž, zde hledejž outěchu za wětrných nocí i uzříš-li stopy neb náznaky wlkůw we stopách twých táhnoucích, jakož páračůw či jiných monster bezbožných...“

jídlo – 1 tv

„Nepotřebuju žádného tovaryše,“ zamrmlal Wassermann s tónem uražené ješitnosti, ale pak si povzdechl. „Ale co už mám se sněmem dělat. No, žádnou dobrodružnou práci dneska nemám, jenom samé tahání těžkých věcí. Zítra tady bude dobrý šrumec.“
Ty těžké věci jsou bedýnky s municí přepravované z městského skladu, to jest z jednoho z oněch tajemných srubů, na křižník. Hodilo to tři víčka.
Odpověď na odborný dotaz: Křižník může v nouzi rozbít most přátzelství a proplout ještě výš, až na úroveň Měškovy mohyly. Z druhé strany po Bobrowce může s trochou snahy podplout most Jiřího a vydat se proti proudu, nikoliv však daleko nad úroveň města.
K obchodu by se použít dal, kdyby bylo palivo, krteré ale není. Takže cesta do Starého města je možná po proudu, zpátky proti proudu, ale není takové zboží, které by ji zaplatilo.
A navíc by to lákalo mocichtivé darebáky ke zneužití síly křižníku.

| SPOILER

Zpráva do Žukova odeslána. Do lesů budou vyslány tři dvoučlenné průzkumné skupiny. Do rozstřílených rozvalin Českého Těšína bude vyslána jednotka šesti bojovníků. Až v neděli dorazí, budou mít i nějaké zprtávy z lesů. Více sil není k dispozici.
Loajální zewellák dopisy rozpečetil a některé podle něj nevhodné výrazy vyškrtal.

Při svých cestách městem [6] sis všiml osoby, které se motala provozem se sice tajeným, leč před tvým ostřížím zrakem neutajitelným úmyslem tě sledovat.
+ 2 Tv

Viky
Štefka vyjeveně koukala na prakticky vybydlený salón. Usedla na gauč pro návštěvy a hned ji obestoupila pětice urostlých polonahých tovaryšů. Zajímavá situace, možná by šla scénicky využít i na křižníku…
Každopádně jsou všichni velmi radostně naladění a zakázku s nadšením berou.

Anna se vydala na tu těžší misi.
Nabídka potratu Millera překvapila, ale pak se nad tím zamyslel. Myšlenka, že by nemusel být závislý na Chorem, jej viditelně rozjařila. Co za to?
Jo aha, hlasovat dle přání. To už mu zase úsměv ztuhl na tváři. Očividně přemýšlel, kdo je ta oběma známá třetí strana a jestli není cena pro Choreho přece jenom nižší. Protože dát takové slovo, to už přeci jenom zavání městozradou.
Po chvilce přemlouvání Anna ustoupila do předem připravených pozic a Miller tedy souhlasil. Za vraždu Betrübera (a potratové služby) se zavázal podpořit Kohna do Rady.

Dobrosława byla pořád jako tělo bez duše, nicméně podle jakési provizorní dohody zrovna mlel Miller a Šmídův hamr stál, takže ani radního dcera nemůže stát bokem a utápět se v žalu.
„Já nevím,“ povzdechla si. „To dítě je jediné, co mi po mé lásce zbylo. Chci si ho nechat! Ale jestli nepřemluvím otce, pak budu muset utéct z města – a chudáci z útulny ztratí i to málo mé přímluvy. Zrovna dneska jsem slyšela, že kdosi přepadl ošetřovatele a zbil je. Pan Sauger musí být zoufalý, když se znovu snažil využít toho ochranného klamu, který Jozef vymyslel… Ach, jak ten se bál, aby se o něm nedoslechli skuteční otrokáři!“
No a zase se rozplakala.
Sehnat Dobrosławě ženicha ve městě, navíc aby s ním byl spokojen pan radní, nebylo snadné předtím, a teď už tuplem ne.
Když se Dobrosława uklidní, vypadne z ní ještě, že se s otcem kvůli potratu pohádala a že nyní spolu nemluví.
Pak ji napadla ještě jedna věc: „No jo, ale kdybych utekla z města, tak kam? Když se schovám do útulny, jenom tím na ni přivolám pomstu mého otce!“

======
17. tah skončil.
Začíná 18. tah: Cvičení městobrany. Viky a Reinar jsou jím vázáni (ztrácejí tak jednu akci)
Apatykář poptává listí jahodníku.
Tah končí v pondělí 1. VII. ve 20:00 (na Mogha počkám :) )

Tah (do večera asi již nestihnu nic pořádného, tak aspoň tak):

Zajdu za Wassermanem zamakat.

Jídlo v hospodě, odpoledne věnuji pochůzkám po městě. Snažím se křižovat ulice, odbočovat do úzkých uliček a v půlce se otočit zpět, sledovat osoby napříč náměstím, zkrátka všemožně zjistit, kdo mě pronásleduje. Když ho/ji zachytím v davu, zkrátím vzdálenost, abych byl schopen identifikace nebo alespoň si zapamatoval obličej. Jdu samozřejmě ozbrojen pro případ konfrontace.

Small talk s Schneiderem, jak to jde a jestli by neměl nějakou prácičku. Co finančně, už lepší? Koukám, že má vykoupeno, tak paráda ne?Jídlo v hospodě, spánek v základně.

Teď jsem si všiml tady toho (první stránka). Co s tím? Opijeme Schneidera a donutíme ho říct něco pěkného?