Forum Vaultu šílené brahmíny

Nedáš, protože včera Vojt určil nové ceny nemovitostí a celé město teď pomalu přepočítává hodnotu víčka a práce.
Zhodnocení, zdali je normální udělat 223 kliků za 8 hodin, nechám na Mirovi, sám jsem dneska rád, když se doplazím z postele ke kompu.
A koukám, že v tahu kydání hnoje nemáš.

To ako domy budú stáť viacej, preto budú mať ľudia menšie platy?


Samozrejme, k práci by som sa predsa neznížil

Tvle, Moghu, vím, že máš rád intenzívné zážitky, ale takéto challenge...

Na Čekyho výzvu jsem to podrobil empirickému zkoumání (uplatním v příštím/přespříštím tahu) a jako 300 za zhruba hodinu, takže pohoda bez krůpěje potu...

...velký kulový, třesou se mi ruce, že nemůžu napsat tenhle post a doufám, že dneska nebude třeba uspávat našeho valibuka, protože bych ho neudržel. Jako pár sérií bych ještě v dalších sedmi hodinách asi dal, ale maximálně nižší jednotky. Tak nějak mi víc vyhovuje to sekat s pár minutama mezi sériema.

uderil do nas blesk, vyhodoceni nejdriv vecer

Napíšu tah někdy během dne v práci.

Kurňa, psal jsi, že chceš mít volno ve středy a pondělky. Snad dostaneš od Karczmarczyka padáka!


Myslel jsem toto:

Tah:

Mirovi a Moghovi pomáhám dle jejich tahu.

Anna půjde ráno na trh předat psaní a pak ke Khonovi koupit nějaký velký přehoz, až nástěnný koberec, po jedné straně dlouhý asi jak je Jacek vysoký a po druhé straně aspoň tak dlouhý jako Jacek až dva Jackové. Do 5 víček, do 7 za extra hezký kus (hezký vzor, střapce, barevný nebo tak). A také k Schneiderovi - chci zvýraznit pas a boky, vzít v potaz že jsem malá. Dojem - tajemná a světaznalá, pojďme provokovat, ať krejčí ukáže, co umí, když není omezen zdejší představou o módě; na druhou stranu, čím méně zdobené, tím lépe. Oblíbená barva - není důležitá, hlavní je, ať v tom vypadám dobře (podle internetu teplé až neutrální barvy, třešňová červená a tak podobně, wtf).

Štefka zajde s květinami a pak za Jubilerem lehce osvěžit, co bych po něm chtěla na sněmu. A jestli má na půjčení nějaký šperk, kterým bych na plese dala najevo, že jsem jeho podílnice. Reinarovi do domu dodá 6 hotových jídel (rohlíky furt ještě nedošly).

To je asi vše.

Tah 13

Kalendář: So 13.Miro: ulice; Firejs: brána; otrokáři sklízejí Útulnu; Mogh provází Dobroslavu po hradbách u útulny
Apatykář: květ trnovníku akátu.

Firejs
Za pěkného počasí mají kasárna okenice otevřené a zvuky zvenčí se dobře nesou dovnitř.
„Pane Wojoczku!“ Aha, na Zámecký vrch dorazil pan Chory. Už je to tady zase – a do spásné služby ještě zbývá půl hodiny…
„Pane radní?“
„Přeji si vyslechnout muže z té noční patroly, co způsobila poprask na ulici Glęboke.“
„To není problém, jsou přímo tady na cimře.“
„Tak pojďme.“
Vrzly dveře, na chodbě zaduněly kroky, klika cimry se pohnula-
Oknem zaburácely výstřely. Celé salvy.
„Poplááách!“ řvala varta z Piastowské věže, „střelba za hradbami, ve východním kvadrantu!“
Okamžitě je celá stráž na nohách, všichni pádí přes zbrojnici ven.
Všechno je náhle jinak.

Reinar
Nový oděv je oproti běžným šatům do Pustiny poněkud upnutý a těsný, má malé kapsy a spoustu různých nesmyslů, navíc jakýsi uzlík na stehně děsně kouše. No ale přežít se to dá. Podlezl jsi úřední pásku „Zabaveno městem“ do kůlny a schoval svůj majetek zde.
Kydání hnoje byl celkem mazec, brahmín byl plný košár a těch pár „expeditérů“ hrubě nestíhalo, takže si vysloužili posměch starších honáků a vzteklé nadávky předáků karavan. A stále přicházeli další lidé i brahmíny. Celý košár vřel, ale pomalu získával jakýsi řád. A tím vším se proplétali otrokáři na cestě z města.

Večer v Orlici sis koupil takové to ohnivé maso, co jsme jedli po operaci Buldok. Nebylo toho mnoho, ale na to, že šlo o čerstvou zvěřinu, to ještě šlo. Pan Karczmarzcyk se mračil a pořád něco přepočítával na prstech a zapisoval na voskovou tabulku.
kostky: [5], [6], [4], tj. -1, +3, -1, zisk 1 Tv.
Za hraní sis vydělal [4] čtyři víčka
V pauzách mezi hraním [6] jsi vyslechl zajímavé drby: Prý kdosi přímo před hradbami města, v troskách směrem na Měškův kopec, přepadl batalión otrokářů. Ty výstřely dneska – to byla ta bitva! Prý tam je háj plný mrtvých těl, strašlivě prostřílených a zohavených. Neví se, kdo byl útočník, ale někteří mistři se již dali slyšet, že se bojí, aby vina nepadla na město, protože cech otrokářů je důležitý obchodní partner. Najdou se však i tací, kteří se radují, protože otrokáře nemusejí – převážně chudí lidé, kterým celkem reálně hrozí, že by se také mohli octnout za hradbami a v područí otrokářů.
Hospoda je nejednotná, názory se různí, ale všichni jsou vzrušení a čekají, co vzejde ze zítřejšího sněmu. Něco by asi raději vzejít mělo.

+ oděv koželuha
tv - 1 jídlo +1 kostky + 4 dýžka
Stav jídla v boudě: 4 kusy se zkazily, 6 kusů donesla Štefka.

Mogh
vyhodnocení
Mák ok.
Dobrosława čekala, nastrojena a upravena jako obvykle, s ochranou tovaryše, jako obvykle, a jestli jí vyhlídka na setkání s ghoulem nebyla příjemná, nedala to najevo – jako obvykle. Akorát ruce měla trochu žlutě flekaté.
„Tatíček mi řekl, že se se mnou chcete podělit o nějaké životní zkušenosti,“ řekla a mile se usmála.
Vyrazili jste tedy na procházku.
Miller a Šmíd se neměli rádi tak nějak odjakživa. Ono to má objektivní důvody, pravila, když chce mlynář mlít, tak lopatkové kolo kovářova hamru stojí, a naopak, když už si mlynář chce udělat volný, klidný den, tak ho od úsvitu do soumraku ruší bušení kladiv. Koneckonců, to musí být snad pořád stejné, ne, pane ghoul? Povídejte, jaké to bylo tehdy ve sladkém XXI. století – klapání mlýnských kol, bušení hamrů, to je přece odvěká a věčná hudba civilizace. S tím se asi těžko dá něco dělat. Občas se stalo, že vzájemné napětí přerostlo skoro až v násilí, ale vždy se mezi Šmída a Millera vložila jeho manželka a jiskru agrese udusila. Tatíček ji miloval nade vše, nikdy se na ni ani škaredě nepodíval a byl schopný přijmout, i když obhajovala jeho protivníka. A pan Šmíd, je sice takový… na okamžik se zamyslela a hledala správný výraz… přímočarý, ale na moji maminku vždy dal a poslouchal ji. Stejně jako všichni naši sousedé. Ať už byla hádka na ulici mezi rybáři, nebo se u Orlice strhla rvačka tovaryšů, nebo se z nějakého domu ozvaly vzteklé nadávky, vždy tam přišla ona a situaci urovnala. Vždycky mi říkávala: Usmívej se, ale neustupuj.
Samozřejmě, že ji lidé neposlouchali kvůli úsměvu. Každý jí něco dlužil. Když byla neúroda, dokázala našetřit něco mouky bokem. Půjčovala bez úroků. Pomáhala i nemocným a rodičkám. Často ani nemusela nic dělat, stačilo jenom nasclouchat. To uměla výborně. Když měl někdo těžkosti, s nimiž mu nemohla pomoci, prostě jenom byla s ním a sdílela jeho bolest. I to hodně pomohlo.
Víte, pane Mogh, my tady ve městě, sevřeném hradbami, jsme, ať chceme či nechceme, jako jedna rodina. Závisíme na sobě. Nemůžeme konat proti sobě, to by nás zničilo všechny. Nic nezískáme soupeřením, a naopak, spoluprácí dosáhneme snadno štěstí. A proto to není nezištná pomoc, jako když hodíte lístek do Olzy, ne, je to – investice. Investice do lidí je hodně riskantní, ale také nejvíce výdělečná. Nic jiného se s ní nemůže rovnat. A pomáhat mnoha lidem znamená diverzifikovat portfolio. Kdybychom dokázali pomáhat chudákům na úrovni města, ztráty by byly zanedbatelné a návratnost neuvěřitelná. Ach, maminka byla skvělým investorem do lidí… kéž budu také taková.
Když zemřela, přišel se k jejím márám poklonit i pan Šmíd se synem. To bylo aasi poprvé a naposledy, kdo ho přivítal s otevřenou náručí. Pak byl nějakou dobu klid, Bílá choroba hrozila všem, ale teď už to zase začalo. Viděla jsem tuhle jednoho kovářského pomocníka obhlížet náš jez na náhonu a lidi říkali, že prý se pan Šmíd ptal pana Zapalarky, kolik by stál pekelný stroj. Ach, pane Mogh, chtěla bych pomáhat cizím lidem, a nedokážu pomoci ani vlastnímu otci. Kdybyste měl pro mě nějakou radu v tomto trápení, budu vám vděčná nadosmrti!

Pekařský cech? Ach, to je pěkný nápad, ale, promiňte mi mou troufalost, já když vidím, že tady lidé umírají, protože nemají na ošetření, jsou opuštěni v nemoci či ve stáří, že jsou lidé vyhánení z domovů, protože nemají z čeho zaplatit berně, když se jim v jejich práci nedaří… tak to prostě nejaký trošku levnější chléb nezachrání. Udělat to by nebyl problém, domluvit se s panem Karczmarczykem, s tatínkem, postavit nějakou vhodnou velkou pec… ale bude to drobnost, a lidé budou umírat dál na ulicích, nebo hned za hradbami, kam je vyhodí necitlivá městská stráž.
Podívejte se, radnice konečně dokončila sčítání lidí, konečně víme, kolik nás přežilo Bílou chorobu – čtyři sta osmdesát sedm. Tak málo! Je nás tak málo a ještě děláme vše pro to, aby nás bylo ještě méně! Vždyť ot je nabíledni, že si tímto přístupem město samo škodí.
Proto spolupracuji s Joz- s panem Betrüberem na jeho projektu útulny, jako místa, kam se mohou utéci lidé stiženi ranou osudu. Chtěli bychom ovšem útulnu přemístit dovnitř města a napojit na cechovní finance. Dnes má každá dílna vlastní účet pro případ pohromy, ale ty účty jsou jednotlivé velmi zranitelné, ovlivnitelné velkými nehodami, a navíc nyní stejně vyčerpané Bílou chorobou. Jeden velký cechovní fond by byl mnohem robustnější a spravedlivější. Pan Chory je ochoten nám v tomto pomoci… musím přesvědčit tatínka, aby pro něj hlasoval. Pomůžete mi, viďte?

„No, když už, mladá slečno, mluvíme o panu Betrüberovi...“ řekl Mogh a ukázal z hradeb an útulnu, od které odcházelo chmurné procesí.
„Co to… je?“
„Tvári sa ako veľký ľudomil, čo pomáha schudobneným a pritom sama môže vidieť, že ich len využíva, aby ich mohol predať Ostravákom.“
„To jsou otrokáři?“
„Ano.“
„Ne. To není možné, neodvážili by se přepadnout útulnu tak blízko našich hradeb...“ pohledem vyhledala strážné na střeše kláštera. Byli tam. To nebyl přepad.
„Muselo se něco stát!“ vyhrkla, celá zhrozená.
„Stalo se to, o čem si povídají i vrabci na střechách, že pan Betrüber zrazuje své chudáky a prodává je otrokářům.“
„Ne,“ řekla pevně, „to by Jozef nikdy neudělal! Muselo se stát něco zlého, museli jej vydírat, vyhrožovat… ti noví chlapi, říkal, že přijdou nějací známí jeho známých, ale mě se vůbec nelíbili, určitě to oni ho podrazili… možná je zraněný! Pane Moghu, utíkejme, musíme mu pomoci!“ vykřikla a vyrazila k Bobří brance. Cestu jí zastoupil tovaryš.
„Mladá paní, nemohu vám to dovolit,“ vyjekl zoufale, když jej vztekle kousla do prstu a snažila se vymanit z jeho sevření. „Přísahal jsem vašemu otci, že vás nepustím za hradby!“
„Dobře,“ připustila a mrštně jako lasička se otočila: „pane Moghu, prosím vás, jděte vy! Musíte Jozefovi pomoci!“
„Tomu pomoci nesvedu, mladá paní, buďto je v pořádku, nebo je po něm, ale těm dole bych ještě pomoci mohl – a vy také.“
„Tak pojďme!“
„Mladá paní!“ zavyl zoufale tovaryš.
„Tak běžte!“
A tak Mogh běžel, po hradbách předběhl průvod otrokářů, proběhl Východní branou, schoval se v záloze a sotva mu přestalo hvízdat v dutinách, už tady byly cíle.
Zazněly první výstřely, překvapené výkřiky otrokářů plné nevíry a vzteku, výbuch molotovova koktejlu a pak už smrtonosný metronom odvetné palby dobkonale sehraného stroje na smrt, jakým otrokáři vždycky byli. Do toho suchá prsakání pušek útočníků.
Ale žádný kulomet.
Otroci se snažili schovat, ale nebylo kam, v místě přepadení každá terénní překážka už hostila otrokáře, odražené střely hvízdaly a zasahovaly nevinné, ozvaly se úzkostné a bolestivé výkřiky i sténání smrtelně raněných… na obou stranách.
A pořád žádný kulomet.
„Oj, nebude zo psa slanina,“ řekl si Mogh s obavami, zvedl se z ostřice a zahájil palbu.

Miro
vyhodnocení
Při hlídce v ulicích jsi zkontroloval košár. Byl tam děsný chumel lidí i brahmín, místních i cizích, a mezi tím se proplétali otrokáři, od pohledu otrlní, suroví chlapi, špína Pustiny. Měli na sobě kožené bundy, bojové kožené vesty, kožené zbroje a ocelové zbroje. Podle kolegů je obvyklou výzbrojí otrokářů naleštěný Desert Eagle.
Přepad:
Zaujali jste stanoviště a čekali na skupinu od Útulny. Otrokářů bylo [1k10:7] sedm a provázeli [:5] pět otroků, kteří se ještě zmítali v poutech, takže občas dostali elektrickým obuchem. Z hradeb to musel být úděsný pohled.
Odbočili od hradeb, nečekali nebezpečí, první salvy je zcela překvapily.
(1k6 na výstřel; otrokáři mají zbroje: [2], [3] nezraňují; útočníci jsou kryti: [2], [3] netrefují. [4] lehké zranění – každý vydrží 5, [5] těžké zranění vyřazující z boje na jeden tah – každý vydrží 2, [1] kritické selhání, [6] kritické zranění; starší střelci (puškohledy) mají opravný hod)

1. salva
Miro [2] - nezranil
starší střelec[3] - nezranil
starší střelec[5]
granátník[4] – molotov zasáhl 4 osoby
kulometník[1×××××××××] – zaseknutý závěr
střelec[1] – minul
zbloudilé výstřely do otroků[2]

2. salva
Miro [1], [4]
starší střelec[3]
starší střelec[6]
granátník-střelec [1] – minul
oheň [4][6][2][1]
kulometník[××××××××××] – opravuje zbraň
střelec[4] – minul
zbloudilé výstřely do otroků(2)[4]

Odveta
velitel (4)[2]
otrokář 2 (0)[6]
otrokář 3 (5,6)[] †
otrokář 4 (oheň)[6]
otrokář 5 (oheň,6)[] †
otrokář 6 (oheň)[5]
otrokář 7 (oheň-uhašen)[1]

3. salva
Miro(0) [2], [4]
starší střelec(6)[] †
starší střelec(0)[2], [5]
granátník-střelec (6)[] †
oheň [1][3]
kulometník(5)[××××××××××] - vyřazen na tah
střelec(0)[2]
Mogh [3]
zbloudilé výstřely do otroků(2,4)[5]

Odveta
velitel (4,4)[3]
otrokář 2 (0,5)[×] - vyřazen na tah
otrokář 4 (oheň, uhašen)[5]
otrokář 6 (oheň,0,0)[5]
otrokář 7 ()[4]

4. salva
Miro(0) [×] - přebírá kulomet
starší střelec(0,5)[×] - vyřazen na tah
oheň [2]
kulometník(5)[××××××××××] - vyřazen na tah
střelec(0,5)[×] - vyřazen na tah
Mogh (4)[1]
zbloudilé výstřely do otroků(2,4, 5)[6]

Odveta
velitel (4,4,0)[2]
otrokář 2 (0,5,0)[4]
otrokář 4 ()[2]
otrokář 6 (oheň,0,0,0)[4]
otrokář 7 ()[3]

5. salva
Miro-kulometník(0,0) [5443244661] – vzpříčená patrona; dávky: 1 z 5
starší střelec(0,5,4)[2] ,[2]
oheň [4]
kulometník-starší střelec(5,0)[4]
střelec(0,5,4)[4]
Mogh (4,0)[5]
zbloudilé výstřely do otroků(2,4,5,6)[4]

Odveta
velitel (4,4,0,5,4)[×] - vyřazen na tah
otrokář 2 (0,5,0,4,0,)[4]
otrokář 4 (0,4,)[4]
otrokář 6 (oheň,3,0,2,4,4,6)[] †
otrokář 7 (6)[] †

6. salva
Miro-kulometník(0,0) [××××××××××] – opravuje zbraň
starší střelec(0,5,4,4)[6]
kulometník-starší střelec(5,2,4)[6]
střelec(0,5,4)[4]
Mogh (4,0)[1]
zbloudilé výstřely do otroků(2,4,5,6,4)[3]

Odveta
velitel (4,4,0,5,4,6)[] †
otrokář 2 (0,5,0,4,3,6)[] †
otrokář 4 (0,4,4)[5]

7. salva
Miro-kulometník(0,0,5) [××××××××××] – vyřazen na tah
starší střelec(0,5,4,4)[6]
kulometník-starší střelec(5,0,4)[]
střelec(0,5,4)[]
Mogh (4,0)[]
zbloudilé výstřely do otroků(2,4,5,6,4)[]

Závěr:
Otrokáři ztratili 7 mužů.
Útočníci ztratili 2 muže. Všichni ostatní jsou zranění.
Jeden otrok byl zabit. Všichni ostatní jsou zranění.
Schneiderovi muži při sobě měli cennosti za [:7], [:8] 15 víček.
Otrokáři měli u sebe cennosti za [:5], [:2], [:8], [:0], [:0], [:2], [:8] 25 víček, nepočítaje v to 7 pistolí Desert Eagle a 74 nábojů.

Útočníci vzali své raněné a vytratili se. Průchod branami jim usnadnil pan Schneider, ale ty zakrvácené svršky se určitě dostanou do řečí. Dvacet víček, zbraně a munici převzal on, dvacet víček připadlo chlapům, kteří si je podělili rovně.
„Není to mnoho,“ komentoval to Schneider šeptem, „ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy! Teď to ještě musím nějak zahladit, na sněmu bude poprask.“

Moghovy PMky se mi nepodařilo z databáze fóra nijak vyhashovat, takže jeho plán jsem nerealizoval. Po skončení přestřelky se vytratil a objevil se až večer na křižníku, kde slupl s chutí večeři a kde jej již čekal vzkaz od Dobrosławy: „Zastavte se, prosím, musíme vymyslet, jak pomoci panu Betrüberovi!“
Otroci byli ponecháni svému osudu.

+5 Tv

Viky
vyhodnocení
[4] Kohn měl zrovna na skladě v potřebné velikosti akorát pěkný gobelin, nijak zvlášť zdobný, ale pořád velmi dekorativní.
Schneider navrhl [3] standardní model démského slavnostního oděvu, s kabátkem se stojáčkem a nohavicemi s puky, s halenkou s potiskem růžových šavlozubých divočáků na pozadí fialové trávy. Pak se zamyslel a olůvko se vrhlo do změni čar jako krahujec do hejna brojlerů. Pokynem ruky vybral tovaryše, jehož postava se nejvíce blížila Vikyině – kamarádi mu fofrem podstrčili pár zmuchlaných punčoch – a ostatní tovaryšové na něm zkoušeli kousky látek.
„Zvýraznit pas a boky, hm,“ mumlal si mistr, „to tady už hodně dlouho nebylo. Hm. Hm...“ Kabátek se změnil ve vypasovanou dvouřadou kazajku s ležatým límcem, zadní díl rozčlenily princesové švy, překladový rozparek prakticky zmizel a zůstal jenom v náznaku, stejně jako klopa přednice, jež posloužila k uchycení případné brože. Na rukávech se objevily manžety se zapínáním na svislou patku, dolní díl přednice byl zkosen.
Nohavice byly v dolní části ještě zúženy, doplněny zboku o zapínání a tvarovací šev ozdobený paspulkou. Zapínání samozřejmě dámské, na levém boku a pas vysoký a tvarovaný pomocným rozparkem napravo.
Vzniklo tak něco, co očividně vycházelo z těšínské módy, ale přitom bylo značně exotické. Ukazovalo to křivky… nejeden tovaryš polkl, když si to představil v pohybu.
„Teď barvy“, zamumlal Schneider a zvolil pro kalhoty kaštanovou s čokoládovým lemem a třešňově rudou paspulkou, všechny knoflíky typu gombík, pozlacené. Kazajka pak temně višňová s třešňovým lemováním a čokoládovým zapínáním, zlaté gombíky, s klopou, manžetami a spodní stranou límce podšitými nízko střiženou mahagonově obarvenou popelčinou – podle poslední módy, Schneider se nevzdává - , halenka se změnila na jahodovou s ostružinovým vzorem vybarveným malinovou barvou, mahagonově lemovaným, se zapínáním krytým légou.
„Dobré, tohle bude dobré,“ šeptal si pro sebe Schneider a pak lusknutím prstu vyslal své hochy do práce.
Jubiler dodal pozlacený stříbrný šperk s kruhovým červeně smaltovaným medailonem uprostřed, situovaným na středu osmicípé hvězdice, tvořené třiceti dvěma dvojhrotými bíle smaltovanými paprsky s technickým rubínem na konci. Docela pěkná věcička.

-5 tv za gobelin
+1 za moghův mák
+1 za vlastní mák
-10 víček za šaty

=======
Konec 13. tahu. Začíná 14. tah:
Ne 14.: zasedání sněmu; Miro – noční věž, výplata; Firejs – noční brána, výplata; kultakutri - výplata; Viky – uzávěrka;

Zasedání sněmu:
Pan Jubiler se chce optat na některé výjimky z pravidel pro podílníky.
Pan Garbarz by rád věděl, jak to tedy opravdu bylo s těmi Drancíři a jestli je na ně ještě vypsaná odměna.
Pan Chory má stížnost na liknavou práci městské stráže.
Pan Vojt přednese podivnou zprávu zaslanou městu z Pustiny.
Pan Kohn má zajímavou nabídku pro všechny podnikavé.
Pan Šmíd má obavy o obchod s cechem otrokářů.
Pan Miller požaduje tvrdší postup proti cechu otrokářů.
Pan Kupczik přednese zprávu o ekonomickém vlivu otrokářů na město.
Pánové Kušnier, Zapalarka a Mydlář navrhují prozkoumat dopady D/Z embarga.
Pan Kwestor přednese zprávu o vypořádání majetkových nesrovnalostí po zemřelém předsedovi.
Pan Brewer vyzývá pana Wassermanna k uspořádání záležitostí svého cechu.
Ještě někdo chce navrhnout nějakou svoji agendu?

Pište své tahy do čtvrtka 6. 6. (D-Day!) do 20:00.
Blížíme se k polovině hry. Ples je důležitá událost, proto jsem se rozhodl dělit jej na dva tahy. To znamená, že teď je před náma nedělní tah - sněm, pak pondělní tah - před plesem, tah - začátek plesu a tah - konec plesu. s tím že ty tři pondělní tahy budou jednoakční, abyste se mi zase nerozepisovali příliš.
Podle mého názoru již máte v rukách všechny potřebné indicie i klíče k uzavření případu. Pokud tento dojem nemáte a stále tápete, připravil jsem pro vás nápovědy. Pozor! Při přečtení nápovědy toto oznamte, za každou jednu požitou nápovědu vám zkrátím finální odměnu o polovinu.

Nápověda 1 | SPOILER

- Schneider bude hlasovat podle vůle kohokoliv, kdo mu pomůže k penězům, ale rychle!

Nápověda 2 | SPOILER

- Miller bude hlasovat podle vůle kohokoliv, kdo mu zachrání dceru, ale rychle!

Nápověda 3 | SPOILER

- Šmíd bude hlasovat podle vůle kohokoliv, kdo mu pomůže nerušeně pracovat

Nápověda 4 | SPOILER

- Chory bude hlasovat podle vůle kohokoliv, kdo ho zbaví Betrübera a předmětů, jimiž jej vydírá

Firejs, ochotně udělá to co tady někde Mogh nebo někdo s podobným nickem chtěl. Firejs je totiž zmaten. Nejspíše ze sluníčka.

Jasný, však se nepřepínej. :) Klidně nehraj, není to povinné, dej se do pořádku po akci, takový úžeh není sranda. a když se budeš při rekonvalescenci nudit, můžeš si přečíst celých těch asi 200 stran textu a případně se zase zapojit, když tě něco napadne. :)

BTW hádám správně, že Tommy není mrtvý, jen ho to přestalo bavit na první překážce?

Tah: Domluvím se s Garbarzem na účasti na sněmu (v obleku koželuha) a jestli bych ve vhodnou chvíli nemohl něco říct jeho ústy...

Na téma Pustiny (Vojt, Kohn): "Musíme si uvědomit, že Pustina není jen tam venku. Cieszyn je její součástí, tak jako je kámen součástí řeky. Do vedení města by měli více zasahovat lidé, kteří Pustině rozumí, jinak bude kámen spláchnut proudem."

Na téma otrokářů (Miller): "Pokud nás obtěžují otrokáři, ti cizáci z pustiny, můžem říct jiným cizákům z pustiny, aby nás jich zbavili. Navrhněte Drancířům - vždyť to přes jejich území k nám otrokáři chodí - aby je tu nepouštěli. Určitě by se dala vymyslet nějaká vzájemně výhodná dohoda. Nebo je prostě vyžeňte všechny do Ostravy. Ať si jdou, odkud přišli. A všichni!"


Po sněmu se vypravím s ostatními k Jelenovi. Požádám Kohna, aby nahlas povyprávěl o svých hrdinských činech (ať klidně přehání) a sem tam ho podpořím takovým tím "no to by jen tak někdo nezvládl". Pokud je to vhodné a pokud mi obsluha Jelena vyjde vstříc (zapůjčením nástrojů), zabrnkám tam pár veselých melodií a vyřídím případné žádosti o píseň na přání (bez zpěvu). Taky bych mohl nástrojem podbarvit Kohnovo vyprávění. Sleduju nálady radních a tajně poslouchám. Prostě bard na výzvědách. Piju jen střídmě, víc jak 1 TV tam nechat nechci.

Večeře v kůlně, sním něco hotového. Díky Viky.

-----------------------------------------------

TV: 13
Inventář: Hrst mouky (asi ji nakonec nepoužiju - příběh se vyvinul jiným směrem, ale člověk nikdy neví...).
Šaty: Nebeský měšťan (default), Vedoucí drancíř, Útulný otrokář, Těsný koželuh.
Jídlo v kůlně: 3 ks syrové, 6 ks hotové

Naposled šel ve hře přesouvat terpentýn. Možná se zfetoval a utekl z města tak daleko, že se do konce hry nestihne vrátit. Jelikož jako hráč nic neřekl, prostě bych ho přestal brát v potaz, dokud zase nezačne hrát.

- "Otroci byli ponecháni svému osudu." Otroci jsou nyní svobodní lidé, mohu je ve svém dalším tahu nějak využít? Nebo už se bere, že jsou pryč?
- Na kolik zní pojistná smlouva v případě totální škody? Je Kohn ochoten do svého zvolení investovat vlastní víčka (předpokládám, že by mělo jít nějak vyčíst z brífinku, jestli nám dá na úplatky apod. )? Samozřejmě platí, kdyby něco, on s tím nemá nic společného.
- Jen taková kravina - nevypadá Betruber trochu jako Chrome red? Když víme, že je někdo mrtvý, tak to nemusí být skutečně tak.

- hladoví, ranění, bez prostředků,se zákazem vstupu do města, uchýlili se k Meskove soše a čekají na zázrak, než je večer sežerou kockolisky
- víčka dá, ale strhne vám je z odměny :)
- výborný nápad, ale tentokrát ne. :)