Tah 15-cnoc, ples
MiroKandidát na nejvyšší funkci je v domě svého protikandidáta – to je výbušná situace i v mnohem méně pohnutých nocích, než je ta dnešní. Chory si to uvědomil a své lidi – čtyři zdravotní bratry a apatykáře - stáhl. Ostrahu špitálu převzali schneiderovci, blízkou ochranu Millerova lůžka jeden kovář, jeden mlynář, jeden příštipkařík a Miro. Chory chvíli poskakoval kolem lůžka a vypadalo to velmi odporně, ale vlastně jenom poslechl srdce a změřil tlak.
„Máte tlak jak párač v říji,“ poznamenal. „Teď hlavně klid. Poležíte, vychladnete, půjdete domů.“ Odešel a za chvíli se vrátil s teplým nápojem. „Odvar z meduňky“ vysvětlil a upil pořádný hlt. „Na uklidněnou.“
„Trochu se mi motá hlava,“ přiznal Miller. „A brní mi nohy.“
„Jste ještě docela mladý a zdaleka ne tak tlustý, jak v tom kabátku vypadáte, takže na infarkt to ještě nebude,“ poznamenal Chory uštěpačně a posadil se na vedlejší postel.
Chvíli bylo ticho. Všichni strážní nespustili oči z radních, ale ti se tvářili, že si jich nevšímají.
„Chory,“ začal po chvíli Miller polohlasem, „vy ho přece znáte dlouho. Co to je za člověka?“ [5]
„Betrüger je ještě větší svině, než já,“ řekl Chory skoro bezmyšlenkovitě.
„Proč ho chráníte?“
„Mám své důvody.“
Chvíli bylo ticho. Lojová svíčka prskala, stíny tancovaly. Od sněmovní síně zněla hudba.
„Nechci, aby s ním Dobrosława měla dítě,“ řekl Miller polohlasem. „Nechci!“
„Teď už je asi pozdě bycha honit,“ odvětil lakonicky Chory.
„Neříkejte mi, že s tím nic nesvedete udělat.“
Chory se zarazil.
„Svedu. Ale bude vás to něco stát.“
„Rozumím.“
Chory vypadal, že poprvé v životě váhá.
„Je to… riskantní.“
„Rozumím.“
„Možná… možná by se měl vyjádřit...“ konec věty zašeptal tak blízko k Millerovi, že nebylo nic slyšet, ale na sykavkové „c“ na konci slova si pozor nedal.
„Tolik let se nestaral,“ řekl Miller bezbarvě.
„Promyslete si to a dejte mi vědět.“
„Rozumím.“
Do portálu špitálu vstoupili dva mlynářovi pomocníci s loveckými brokovnicemi v rukách. Doplnili ostrahu lůžka a vystrnadili ostatní cechovníky ven před špitál.
Po nějaké době se od síně ozval hrozný jekot. Krátce nato do špitálu přinesli bezvládnou Dobrosławu.
Na plesePlesová nálada se pomalu vracela do normálu. Měšťané se smířili s přítomností cizince, řekli si, že to je Millerův problém, a tak ať se ukáže. Dobrosława s ním tančila několik kol, zjevně vedli vážný rozhovor, přerušovaný jen tu a tam bolestivou grimasou pošlapaného otrokáře. Nakonec se, jak se zdálo, rozhovro dobral ke kýženému závěru, protože dívka se zase začala usmívat a přitiskla se ke svému milému, inu, jako k milému.
Svědkem temných úkladů se stal… ehm, temný vikýř. Viky namočila Reinarovo šídlo v jedu a omotala kouskem jelenice, aby jed zůstal vlhký, jako se to dělá s otrávenými šípy. Pak se vydali každý po svém. Reinar vsunul nenápadně Betrüberovi do ruky papírek se vzkazem, zatímco se Dobrosława ládovala. Betrüber si jej přečetl – vida ho, filutu, vypadá jako každý druhý hej nebo počkej z Pustiny, a přitom je gramotný, kdopak ho to asi naučil? - a zamyšleně našpulil rty. Pak něco pošeptal dívce a vzdálil se.
Dorosława nezůstala dlouho sama, už tady byla její kamarádka Anna a spustila příval žvatlání.
Ochoz s vikýři byl takřka liduprázdný a pan Šmíd s vdovou se rozhodně o další dva stíny na protější straně nezajímali.
„Drancíř?“ ujistil se Betrüber a změřil si Reinara v koželužském oděvu pohledem.
„Vskutku.“
„Takže ty zvěsti o drancířských agentech nelhaly,“ odtušil Betrüber a zaklesl prsty vepředu za opasek.
„Ne,“ připustil Reinar. „Máme tady rozpracovanou nějakou naši agendu a myslím, že bychom vám mohli pomoci.“
„Hlavně musíme zajistit, abychom si navzájem nelezli do zelí,“ začal Betrüber [6] a Reinarovi se v hlavě rozječely poplašné sirény. On se snažil patlat prázdné fráze a zaútočit uprostřed slova – a Betrüber dělal právě totéž! „Protože, abych řekl pravdu, naším cílem je před-“ zaútočil. Švihl prudce kupředu pravou rukou a opasek se rozpadl, zůstala jenom přezka, takto úzká trojhranná dýka mířící na Reinara. [6] Ten levačkou útočící ruku svedl bokem a sám udeřil pravačkou se šídlem, které pojelo Betrüberovou společenskou vestou i ocelovou kroužkovkou pod ní.
„Ty hade!“ vydechl otrokář překvapeně a udeřil Reinara levačkou zeshora na krk [5], čímž ho srazil k zemi. Reinar pustil šídlo a vrhl se bokem. Betrüber byl silnější a těžší, a byl dokonale vycvičen v boji zblízka, Reinar byl hbitější a rychlejší a nestal se velitelem Drancířů tím, že by jedl koblížky a blahosklonně kynul (davům). Betrüber kopnul [4] a zasáhl, ale zavrávoral a [3] Reinar jej popadl za nohu. Betrüber si musel poposkočit [4], ale Reinar se plazil po zemi a nohu nepouštěl, takže otrokář musel skákat za ním. Ten se napřáhl a dýkou mrštil. [6] Reinar pustil nohu a chytil se za hruď – mezi žebry se leskla opasková přezka…
„Jedna jedna ty cype,“ zamumlal Betrüber a vyrazil k drtivému útoku. Napřáhl pěst… ale místo dopředu se převrátil dozadu.
Reinar měl jiné starosti, honem si strhl kabátek a ceremoniální koželužskou zástěru, tou si ovázal zranění a pevně stáhl. Betrüber ležel a ještě sebou cukal, tak se k němu připlazil, vytáhl šídlo z břicha a vrazil jej uchem do hlavy. Pak trochu zakvedlal rukojetí.
Obě zakrvácené zbraně schoval do záhybů zástěry a pak si přes ni oblékl kabátek. Byl nějvyšší čas vypadnout.
„Heleď se, Anno,“ zašeptala předtím Viky své zástupkyni, „Začneme to jako vilný tříčtvrteční tanec ve stylu femdom a pak přechodem typ tři plynule navážeme lehce lesbickým číslem typ dva varianta cé.“
„Na přechodovou formaci typu tři nemáme žádné višně a moje podpatky jsou o dva a půl centimetrů nižší, než by měly být,“ oponovala Anna.
„To nevadí, pro těšíňáci dobrí ciwe. Improvizuj!“
„Dobře, ale navrhuji lesbišou typ dva variantu dé, protože při céčku nebude ladit barva tvých kalhot s ostěním.“
„To je pravda. Dobře, seskupení intercepční formace na znamení alfa, rozpustíme formaci na znamení beta, zahájnení přechodu na znamení gama, jasné?“ Složila prsty do patřičných Znamení, aby bylo jasné, co tím myslí, a Anna přikývla. „Raz-dva-tři, raz-dva-tři,“ zadal Viky tempo a vykročila na parket.
Práce v zábavním podniku je především dřina.
Během chvíle měly ženy plnou pozornost sálu a během další bylo všem jasné, že toto bude velmi pohoršující, a každý se upřeně díval, aby snad o nějaký námět na pohoršení nepřišel.
Nicméně, večer již přeci jenom pokročil, a tak se i obecenstvo nechalo strhnout náladou, ozvalo se hvízdání, potlesk a několik průpovídek, které by jeden od ctnostných měšťanů nečekal.
Někde mezi tím zamyšlený Schneider, který dění na placu moc nevnímal, sám pro sebe přikývl a odeslal ještě jednoho tovaryše domů. Musel si udělat cestičku skrz sloužící, kteří stáli ve dveřích a taky koukali na ten tanec, a hned za ním se protáhl ven ještě kdosi další.
Viky a Anna skončily.
„Takže takhle se tančí u nás na lodi,“ vykřikla Viky rozjařeně. „A rozhodně to nekončí tancem! Přijďte všichni, třeba hned zítra! Já a má sličná asistentka se poroučíme!“
Sklidily bouřlivé ovace, které však přerušil hromový Šmídův hlas:
„Hej! zvolal z ochozu, „nechybí někomu tenhle chlápek?“
A pozvedl za vlasy Betrüberovu mrtvolu, oči vyvalené, jazyk napůl visící z pootevřených úst.
Dobrosława začala vřískat.
Vyšetřování se ujal Wojoczek. Variantu, že by vrahem byl Šmíd, zamítl ihned – ten sebou neměl žádnou vražednou zbraň. Vlastně na sobě neměl nic, leda tak svědka. Vyšetřovat šokované a opilé lidi nebylo snadné, zvlášť když se vysocí cechmistři začali domáhat prouštění domů. Dobrosława omdlela a městská stráž ji odnesla za otcem, do špitálu. Tamtéž, respektive do márnice, putoval Betrüber. Zbytky jeho opasku Wojoczka zaujaly, stejně tak kroužkovka pod společenským oděvem.
Zbytek vyšetřování na místě nepřinesl nic, lidé byli vypuštěni do noci.
- Viky | SPOILER
- Schneider souhlasil, přijde.
======
Skončil tah 15-c. Reinare, chtěl jsem tě původně na den uzemnit, ale když už jsem to neudělal Firejsovi ani Mirovi, tak i ty se s novým dnem považuj za více méně vyléčeného. Ony ty opaskové dýky nebývají moc dlouhé, ze zjevných důvodů.
Začíná 16. tah.Kalendář: Út 16.: Miro stráž na bráně; Firejs stráž na bráně:
Apatykář poptává pelyněk černobýl, vratič obecný a anděliku lékařskou. „Staší listí, netřeba květu. A potřebuji toho docela hodně, za pořádnou hromádku vyplatím až dvě víčka. Roste to spíš dál v Pustině, kolem města to nenajdete,“ poradil. „Já… s tím moc nesouhlasím,“ oddal pak polohlasně, jakoby jen pro sebe, „ale pan Chory říká, že to je politika a obchod a tomu já nerozumím, takže… a pokud je Miller ochotný se vzdát své kandidatury, tak bych asi měl být rád, že? Stabilita pro město, vyšší význam pro můj cech… kdo jsem, aby rozhodoval?“ Mumlal si takto pod vousy a odplížil se do hloubi špitálu.
- Reinar | SPOILER
- Z Protektorátu dorazila spojka: Přes Šenovský trail přichází silná skupina otrokářů. Jsou ozbrojení a podle svých slov míní jenom projít drancířským územím do oblasti Těšína, kde chtějí vyšetřovat přepadení svých lidí. Je jich asi čtyřicet, což podle rozvědky představuje prakticky celý otrokářský cech. Asi. Velí jim otrokářka Titanie White. Drancíři je zatím nechali čekat pod pevností Brahmínin s odkazem na velmi výbušnou politickou situaci v dominiu. Brahmínin má aktuálně dvanáct bojovníků, Protektorát asti dva krát tolik, zbytek je v Chotěbuzi. Otrokáři jsou ochotni den posečkat.
Máme je pustit?
- Miro | SPOILER
- Ze Žukova dorazila spojka: Beskydy jsou v pohybu, kmeny a rody se přelévají, stěhují, zdá se, že vlna jde od východu k západu, některé skupiny ze Slezských Beskyd byly viděny na moravské straně. Křehký smír kmenového svazu je narušen a láme se. Přicházejí cizí kmeny. Nikdo neví proč, všichni jenom tvrdí, že je vyhnali jiní příchozí od východu – a ti tvrdí totéž.
Doporučujeme opatrnost.
- Mogh | SPOILER
- [3] Karavana ze Slovakistánu byla zjištěna hlídkami včasné výstrahy. Do Těšína dorazí ve středu ráno.
Váš tah končí v pondělí 24. VI. ve 20:00 hod.