Forum Vaultu šílené brahmíny

Ach jo, já v té větvi, kdy se nepřevleču za otrokáře, zapomněl zmínit přestrojení. No co už Předpokládám tedy, že mám na sobě nevýrazné oblečení Drancíře a u pasu tesák. Tím nevýrazné myslím to, že mě není ve tmě tolik vidět. Vedle pestrých občanů města musím razit.

Bylo by fajn, kdyby za náma do kůlny Viky posílala každý večer posla, přes kterého si vyměníme informace.

-----------------------------------------------

Tah - dodatek k předchozímu dni: Od pana Garbarza odcházím méně zalidněnými uličkami do kůlny pana Kohna. Ujišťuji se, že mě nikdo nesleduje a nevidí mě vcházet. Sním svou polní dávku jídla, kterou jsem si snad nezapomněl vzít, když jsem opouštěl Citadelu. Do večera odpočívám. Když se tam na noc objeví ostatní, pokecám s nima, ale jdu brzo spát, abych se mohl po půlnoci probrat.

Tah - současný den: Po půlnoci vyrážím opatrně do ulic města. Držím se stínů co to jde, nikam nespěchám. Jdu do špitálu. Ohlížím situaci. Pokud se zdá, že je tam klid, zkusím najít nějaké šaty (ostatní vybavení včetně lékařského nechávám být). Když se nezadaří, připlížím se k nějakému osamocenému pacientovi a pokusím se ho tiše udusit. Mrtvolu svleču a šaty si schovám pod bundu. Jakmile jsem úspěšný, nebo pokud dříve začne svítat, vracím se do kůlny, kde odpočívám do poledne.
V případě, že jsem se vrátil s oblečením, vyrážím přes den do ulic města v novém přestrojení - pokusím se chovat tak, aby to odpovídalo nalezenému šatstvu. Jdu si vyslechnout drby na Rynku, jestli babky nebudou znát nějakou špínu na radní či jiné vlivné lidi. Dále si zběžně prohlédnu stav hradeb, jestli nezahlédnu nějakou skulinku.
Večer se vracím do kůlny a nechávám se pohostit Tommyho mrkví. Podělím se o informace, které získám. Požádám někoho o půjčení 5 TV - můžu nám zajistit volný přístup k Jelenovi.

-----------------------------------------------

TV: 8
Osobní quest: Nabídka odkupu podílu na krámu za 10 Tv. Podílník cechu má svůj status ztvrzen glejtem, má samozřejmě volný přístup ku kontrole hospodaření se svým spolumajetkem, může se účastnit některých cechovních záležitostí (vstup k Jelenovi, cechovní slavnosti, sněm – tam ale nemá hlas).

Tah:
Po včerajšku prechodenom Beskydami doobeda vchádzam do mesta Jiřího bránou v prevleku lovca, čo ide predať korisť. Na chvíľu sa zastavím pri košiari a strážnemu paholkovi ofrflem brahmíny, že sú hrozne vychudnuté. Zvediem tým reč na ťažké časy, prehodím pár slov, že aj zvery je v horách pomenej a povyzvedám ako ide život v meste.
Potom zájdem Kušnierovi predať kože. Ak sa ma nebude snažiť vyslovene ošklbať tak sa o ceny moc nehandrkujem (ale pod 21 zátok nejdem, chcem zarobiť aspoň 2 na koži), ale skôr sa vyzvedám jeho názor na Kupczyka, Vojta, Garbarza, Kohna, špitál a útulňu. Potom zavediem rozhovor na fungovanie cechu, rady a stráží. Povyzvedám niečo o Kwestorovi a Wojoczekovi.
Ďalej na rade je restaurace Pod Brunatnym Jeleniem. Predám 3 kusy mäsa, pochválim im prevádzku a zistím, či v takom nóbl podniku ponúkajú aj tú vynikajúcu minerálku zo Slovakistánu. Pretože ak nie, určite by mali. Nenápadné zistím, aký majú názor na Zewell a ak nebude vyslovene negatívny spomeniem im, že vraj teraz už Zewell a Drancíři konečne prestali bojovať, takže Zewellské karavány by mohli zase začať premávať tým smerom a bola by škoda túto možnosť nevyužiť.
Poprechádzam sa po Rynku, poobzerám stánky, popočúvam klebety, ak narazím na Vojta, tak s ním hodím reč. Popýtam sa na cechy - hlavne oblečenie a farby, ktoré používajú. Spomeniem dobré časy, keď sa v mojej loveckej chatke zastavovali pašeráci, čo nosili cigary cez Beskydy do Cieszyna a jak štedro platili za pohostenie. A spomeniem mu klebetu, že Zewell vraj teraz ovládol Osadu Přátelstwí, takže by zas mohol mať v ponuke najjemnejšie Frýdeské vŕbové lístie.
Nakoniec sa stavím u Zapalarku, narovinu sa predstavím ako Zewellský agent, ponúknem mu obnovenie predchádzajúcej spolupráce. Zewell teraz získal v Osade Přátelswí hromadu nábojníc, čo tam za dva roky vystrieľali strážne turrety a s obnovením karavánnej trasy na Slovensko môže znovu dodávať lacnú vlnu pyroovcí, čo je vynikajúca náhrada strelnej bavlny.
Večer zapadnem do Kohnovho brlohu, odovzdám do špajze 2 kusy mäsa (jak veľké sú to kusy - navarím z toho večeru pre všetkých, alebo to je jeden na osobu?) a pohostím sa od Tommyho ak navaril pre všetkých, ak nie tak si pripravím mäso.

Oukej, začátek jsem propásla, takže se přidávám dodatečně.


Jsem dcera olomouckého obchodníka. Otec vyrazil s karavanou přes Pustinu a vzal mě s sebou, protože doma mě nechat nemohl; všichni jsme skončili v Chotěbuzi, kde jsme onemocněli a posléze vymřeli na Bílou nemoc. Já se z toho nějak vylízala, ale mezitím mrtvolám náhodní kolemjdoucí sebrali i boty, zlaté zuby a jiné užitečné věci, takže platí víceméně omnia mea mecum porto a ještě k tomu je to pěkně špinavý. I došla jsem těch dvacet metrů k Těšínu a když jsem viděla před branou loď, kde bydlely nějaké kultivovaně vypadající a ještě k tomu umyté dámy, usoudila jsem, že tam bude bezpečno a požádala jsem o přístřeší s tím že se tam poptám, zda někdo nepotřebuje účetní nebo tak někoho.

Safra, koukám, že Mogh se poučil od Mira a ptá se raději rovnou všech na všechno. No, to chvli potrvá, než tohle sepíšu.

Hele, tohle už je trošku přes čáru. Ten člověk nemá proč se s tebou bavit o těchto tématech a na takový ten pokec od cesty je toho fakt hodně. To bys ho musel naopak přivést do dobré nálady nějakým hezkým nákupem, nebo mu ty kožešiny darovat.

Úprava pravidel: jak jsme se rozrostli, tak jídlo z rynku za 1 Tv po uvaření nasytí 5 osob na 1 jeden (5 člověkodní). Vaření zabere 1 činnost, ale množství jídla takto vyrobeného není omezeno, leda až že se zkazí. (tj. 1 člověk může v 1 činnosti navařit třeba pro 10 osob na 2 dny)

plus, jak popsal reinar, tah konci večer, noční akce spadají pod další tah.

ad posel od Viky: přenos informací nahrazuje sdílené omnivedomi... a co se týče přenosu věci, tak to jste si třeba mohli dojednat, aby vám Viky každý večer poslala Karkulku s košíčkem jídla. obecně by vám domluva s hlavní questovou osobou asi ulehčila praci

Den druhý, vyhodnocení:

Viky
Jacek koupil dva soudky piva a pan Brever [4] se dozvěděl, že bude pařba. Co se týče chlastu, tak [2] bohužel nikdo nic ulitého neměl. Chlast pálívali Drancíři, ale válka a blokáda byly dlouhé a hladomor nenechal nic k vykvašení, ani ty staré tepichy ne.
Na trhu rozhlásil, že se bude slavit [1], ale nezdá se, že by si toho všiml některý z vysoce postavených radních.
Štefka zašla za panem Chorym. Našla ho v jeho špitále, zrovna ošetřoval jednoho ze svých zdravotních bratrů, měsíčkovou mastí mu natíral ruce, vypadalo to, že asi chudák někde zakopl a spadl tak nešikovně, že si úplně odřel kloubky prstů na obou rukách. Byliny, které Viky nasbírala během operace Paranoid, se mu hodily velice, dal za ně 3 víčka. Zmínil se o tom, že by docela potřeboval [3] další bylinky a že je ochoten dát za každou otýpku po jednom víčku. Musí to být ale přesně ty bylinky, které potřebuje.
QUEST: Dones panu Choremu bylinky. Každý den chce jiné. Dnes shání: nějaký česnek, nebo aspoň česnáček.
(Provedení: Hráč vyrazí do terénu a najde kýženou bylinu, kterou vyfotí a její fotku pošle na forum, abych poznal, jestli našel tu správnou. Platné jsou jen rostliny divoce rostoucí. Není třeba je trhat, některé budou možná chráněné.) (Viky fotit nemusí, stačí, když mi je ukáže, samozřejmě :) )

+ 3TV

Firejs
zůstaneme ještě chvíli v ilegalitě

| SPOILER

Pan Chory vycenil zuby ve vzteklém šklebu.
„Zatracený Drancíři se slítli jak supi na moje město! Podplatili nějakého radního a chtějí jej dosadit jako svoji loutku. No to tak! Mluv, kdo je váš favorit?“
Protože situace šla ve psí, rozhodl ses moudře raději mlčet. Chory kývl hlavou a ze strany od nejbližšího saniťáka přilítla pecka do čelisti, až zuby zaskřípěly.
„Znovu. Koho jste podplatili?“
Mlčíš.
Bum!
„Koho jste podplatili?“
Bum!
„Koho jste...“
Bum!
Po několik minut je dialog poměrně monotónní. Občas se snažíš vysvětlit, že chceš jenom dobro pro všechny, ale to pak přilítne ještě facka od druhého saniťáka. Po nějaké době si Chory všimne, že odřené kloubky prstů prvního ranaře krvácejí na podlahu, což se mu nelíbí a jde ho ošetřit. Když se vrátí, z kapsy mu trčí pytlík bylinek a ve vzduchu je cítit příjemná vůně měsíčku. No ty si ji přes rozmlácený nos neužíváš.
Druhý saniťák vytáhl pár obvazů a začal si jimi omotávat pěsti. Poučil se.
„Kdo by to tak mohl být?“ přemýšlí nahlas Chory. „Ten zženštily Schneider že by se poddal nátlaku? Hlupáček Šmíd snad zkouší nějakou intriku? Držgrešle Miller – toho by šlo uplatit snadno, ale máte na to dost víček? Wassermannovi už dočista ruplo v kouli? Nebo to židovské prase Kohn zkouší nějakou levárnu? Pověz!“
Bum!
„Ale my chceme jenom léčit...“
Bum!
„Kdo je váš spojenec?“
„Ale my...“
Bum!
„Kdo je váš spojenec?
„Já chci jenom..“
Bum!

***
Bylo to poměrně nudné odpoledne. No, nudné… rozhodně dost jednotvárné.
***

„Kdo je váš spojenec?
[6]“Wassermann!“ zablekotal jsi první, co tě napadlo. „Domluvil se s Reinarem, ale nevím jak a proč!“
„Dobře,“ řekl Chory a oči mu zablýskly syrovou nenávistí. „Dobře. Věřím, že o tomhle víc nevíš. Změníme téma. Chci lék na Bílou nemoc. A chci vzorek Bílé nemoci. Jak se k tomu dostanu?“
„Ale o tom já nic...“
Bum!
„Sám jsi říkal, že to vy Drancíři jste Bílou nemoc vyléčili.“
„Ale já...“
Bum!
„Takže co víš o Bílé nemoci?“
„Nic!“
Bum!
„Kde je Bílá nemoc?“
„Když já...“
Bum!
„Jak jste ji vyléčili?“
„Milost!“
Bum!

***
Večer byl také dost jednotvárný.
***
„Necháme toho,“ řekl Chory. Před chvílí si nechal poslat pro pozdní večeři a nyní ukusuje kuřecí křidýlko. Slintáš… jo, taky krvácíš a brečíš a soplíš a tak, to je jasné.
„Zítra budeme pokračovat. Budu se tě znovu ptát na všechny podrobnosti o Bílé nemoci. A hele, co si vezmu sebou.“ Vytáhne kleště na kuřata. „Podívej se na své prsty,“ vybídne tě. „Zítra se budu ptát znova a když neodpovíš, za každé mlčení zaplatíš.“ A s těmi slovy rozstřihne kuřecí křidýlko vejpůl. „Hoďte ho do kobky!“ rozkáže pořízkům.
Odvlekli tě a pohodili někam do podzemí kostela. Zapadly za tebou masivní dveře a rozhostila se totální tma.
„Myslíš, že změkne?“ slyšel jsi tlumeně jednoho pořízka.
[4] „Jo,“ odvětil druhý.
A bylo ticho.
Ve sklepě byla zima a vlhko, ale aspoň jsi mohl olízat zdi a trochu utišit spalující žízeň. Po hmatu ses trochu zorientoval. Všude kolem je neorvný terén, kusy zdiva, kameny, nějaká zpráchnivělá prkna, rozpadlé krabice, shnilé seno… žádný nástroj, žádná zbraň. Ale zdá se, že ze vzdálenějšího konce sklepení vedou nějaké chodby, teda, zanesené blátem a kalem tak, že se jimi jde sotva plazit, ale snad někam i vedou, když se trochu odháže suť a bordel a když je člověk dost zoufalý.
Cítíš, že máš sílu jen na jeden pokus.
Jedna chodba vede přímo na sever. Ta je nejvíc pobořená, plná trosek.
Jedna chodba vede přímo na západ. Ta je nejvíc vlhká, klesá ke studené vodní hladině.
Jedna chodba vede na jih. Ta je plná mazlavého smradlavého bláta, zatarasená hromadou starých zpráchnivělých rakví a mrtvol.
Kterou se dáš? Anebo zůstaneš zde a počkáš, co přinese ráno?

Henry
Měl jsi velké štěstí, žes potkal procesí náboženských poutníků, které předevčírem připutovalo z Bialska, přenocovalo, včera se odebralo na Měškův vrch jižně od hradeb Těšína, kde celou noc provádělo podivné rituály oslavující velkopolského ducha a zahrnující polovinu všech chlípných perverzit, jaké si jen člověk umí představit, a dnes se vracelo zpátky do města. A tys tam proklouzl s nimi. Zamířili k domluvenému ubytování, zítra zase pokračují dál, přes Protektorát a Ostravu na Troppau. Ty ses oddělil dříve, než si všimli záměny.

(Měškova socha je pěkné místo, které se mi už nevešlo na mapu, jestli někdy pojedete přes Těšín, stavte se tam, je tam hezky. Od českého nádraží rovně do polska a ještě asi dvě stě metrů v přímém směru.)

Miro
Pan Schneider vypadá jak hajzlpavouk, má tenké množky, tenké ručky a furt poskakuje kolem. Ze zákazníka je nadšen.
Základní oděv – úzké kalhoty, barevná košila, krátké sako – vyjde na 5 Tv. Bude to přešité ze starších věcí, ale co dneska není, že.
Pěkný oděv cechovníka – kalhoty s vyšívaným lampasem, košile s potiskem, sako v cechovní barvě – vyjde třikrát dráže.
Mnišské roucho pan Schneider neznal, ale když jsi mu vysvětlil, co to je, zamyslel se a řekl, že za dvě víčka to může spíchnout a dál pak jde o cenu materiálu. Celtovina s maskovacím potiskem za víčko, naopak fungl nová látka ze zámotků včelích medvídků za dvacet. Ukázal ti i vzorek: Bylo to něco neuvěřitelného. V životě jsi neviděl tak nádhernou látku. Zamítl jsi to, protože kněží mají být nenápadní, a Schneider posmutněl.
Stejnokroj stráží vyjde na 6 víček i s plstěným kloboukem vyztuženým kalafunou v základním provedení, 8 až 10 víček z kvalitnějšího materiálu. Obvykle je ale kupuje pan Wojoczek najednou.
Při dotazu na život pan Schneider [4] zamumlá něco jako „jde to, jde to, ale mohlo by líp“ a dodá, že je to bída, protože ve městě je spousta luxusního zboží po zesnulých a tak obchody dost stojí a ceny jsou likvidační. Každý mistr má obavy, co bude. Nový prezydent cechu tohle bude muset nějak vyřešit.

Při cestách městem na tebe lidi i strážní koukají divně, ale když se dozvěděli, že děláš pro Wassermanna, ujlidnilo je to: Pro toho starého blázna dělají jenom blázni.

V poledne u studně Tří bratří tě už čeká Wassermann ještě s jedním chlápkem, který vypadá, že jej Bílá nemoc opustila v posledním stádiu, a jestli byl překvapen, žes přišel, nedal to najevo.
„Studna je ucpaná řasama,“ řekl místo pozdravu a z objemného vaku vytáhl škrabku a koš na řasy. „A v řasách žijí pijavice. S tímhle zacházet umíš?“ A vytáhl plamenomet. Oči ti zasvítily. Jo, není lepší věci, když člověk potřebuje vyřešit problém s čarodějnicemi…
„Že váháš,“ zapředl jsi.
„Super. Budeš mě krýt. Tenhle starej krám je na pijavice to nejlepší… i když palba z něj je tak trochu loterie.“
Nechal tě uvázat lano a pak už jste se pomalu spustili do studně. Vody v ní je pomálo, o to víc svinstva a řas. Dali jste se do práce, Wassermann ruče prosekával řasy a houby a jakési chaluhy s chapadly, a tys dával pozor. Najednou se mezi řasami mihlo lesklé tělo, dlouhé asi jako předloktí, s několikanásobným okružím zubů místo ksichtu. Pijavice! Skočila přímo na Wassermanna, ale tys pozvedl zbraň a [3] pijavku usmažil.
„Jo, miluju vůni napalmu...“ zasnil ses, ale pak se vrátil k práci. Wasserman poslal plný koš nahoru, chlápek ho tam vyklopil a poslal vám jej zpátky. Další sekání… a další pijavice!
„Tady máš!“ zařval jsi a [4] pijavici usmažil v letu.
„Dobré...“ zavrčel stařec skoro pochvalně a dál se věnoval své práci. Musel se sklonit k jakési houbě, a v tom se zeshora z klenutého stropu vymrštila jedna bestie, ale tys nezaváhal a zmáčkl spoušť. [2] Pijavice zasažena hořlavinou sebou zmítala a pištěla, než konečně zdechla. Wasserman trhl násadou hrablí a vyšťárl zvlášť velký chuchel řas. Do studně začala proudit chladná voda. Ihned jste vyšplhali nahoru.
„To byla dobrá robota,“ řekl Wassermann a vyplatil ti 6 víček. „Zítra půjdem pucovat kašnu na rynku, jestli chceš, tak se přidej.“ S těmi slovy se otočil a odešel.

Když už jsi byl u studny, počkal jsi, až se voda trochu usadí, a zkusil ses vydrhnout. No, trochu to pomohlo… trochu. Než jsi došel k Millerovi, šaty ti i uschly. Pan Miller je takový pomenší tluštoch s licousy, vypadá, že má tváře pořád umaštěné, a šaty má pro změnu zase zaprášené moukou. Na bílém saku se zlatou výšivkou to není až tak vidět. Jen se na tebe podívá – oči mu sjedou ke tvému váčku, který rozhodně moc necinká - a už ohrnuje nos. Bavit se s tebou moc nechce, ale připustí, že pomoc by se mu hodila. V sýpkách mu řádí krysy. Jestli máš zbraň a kuráž, můžeš se do nich pustit a on ti zaplatí. Když viděl tvůj pohled směrem k dceři, zrudl.
„Hleď si svého!“ vyprskl. Pořád vypadal jako takové malé pivo, ale teď to bylo řádně napěněné malé pivo. Tady to bude chtít asi pozvolnější přístup.

Pan Księgarz vychvaluje svou knihovnu. Je zcela unešen tím, že potkal někoho gramotného, a nadšeně se chlubí knihovnou. Má zde několik regálů a knihy v nich otočené čelem ke čtenáři, což znamená, že jich má dohromady asi tak osmdesát. Je zde beletrie i poezie i naučné knihy, v češtině, polštíně, slovenčině a němčině; a jednu napsal Lászlo Fernzéhen. I jen z takové ukázky je zjevné, že by zde člověk jistě našel zajímavou informaci, kdyby měl čas ji hledat.
Knihovna je pro cehcovníky zadarmo, pro měšťany za 1 víčko na osobu a den. Knihy se samozřejmě neodnášejí.
Co se týče přednášky, tak [2] asi by to šlo, co třeba příští pondělí? Zmíní se o tom na cechovním sněmu, ať přijdou i ostatní mistři.

Stavil ses u Ještěřáka Boba a dal si jeho [2] vyhlášený ještěr-kebab. Dobré to bylo. Levné a přitom spousta masa.

Součet:
+ 6 Tv
- 1 Rad-X

Tommy
Kohn vede vetešnictví. Velký krám plný obrovské spousty šatstva, zvetšelého i poměrně nového. Má tam oblečení do Pustiny i do města a ceny se pohybují mezi 1 a 2 víčky. Tři víčka stojí hodně zdobný ohoz cechovníka, samé barvy, samé výšivky. Boty jsou zvlášť, stojí tři víčka střevíce a pět víček holínky. Krom toho tady má spousty krásných kožešin, tak po třech víčkách, a zlaté i stříbrné šperky za směšné ceny, byť samozřejmě trochu obnošené a sem tam někde chybí nějaká součástka. No, panu Kohnovi se daří. Bodře prohodil, že teď, když půlka města povymírala, si může každý pořídit, cokoliv vždycky chtěl, a za levno.

Pan Schneider má tovaryšů přehršel, ale rozhodně je zvědavý, co bys mu mohl nabídnout. Nakáže ti tedy ze starší halenky odpárat poškozenou výšivku a vyšít novou. Otázku placení trochu křečovitě přešel.
QUEST: Vyšij malou výšivku (libovolné téma), vyfoť a pošli na forum.

Na Rynku jsi zaslechl akorát [5] že zítra bude pařba na křižníku, oslava konce Bílé nemoci, a že pan Miller byl dneska úplně naštvaný, že mu po dceři pokukoval nějaký cizinec (patrně nevypadal dost nóbl, pochechtávaly se babky po straně). Taky že městská stráž posílila hlídky, protože ve městě jsou Drancířští agenti. Vzrušující! Co tady ti burani asi chtějí?
Víc jsi nevyslechl, protože lidi si tě všímají a mají tendence umlkat a ukazovat si na tebe.

(K inventáři: Je fajn, žes to zkusil, máš větší čepku než já. :) Myslím, že to zjednoduším a prostě sis nakoupil suroviny pro 15 člověkodní, a 2 člověkodny z toho už ujedl, pakliže si ostatní nedají také. Ať se nemotám ve výčtech.)
Aha, Reinar a Mogh. Takže už jen 11 člověkodní jídla. :)

Reinar
Cestou městem [4] nikoho nepotkáváš, jen v dálce kráčí hlídka, ale ta si tě nemá šanci všimnout. Ve špitále je ticho, pacienti chrní, každý ve své posteli, oddělené od ostatních závěsem nebo paravanem. Každý má své šatstvo v truhlici nebo skříňce a [2] jednu jsi vybral. Vypadá to na nějaké místní hadry, šum pod bundu. Když odcházíš, slyšíš kroky a přes chrámovou loď projdou dva pořízci. Povídají si přitom šeptem: [5]
„Zatracenej šmejd, normálně mě ty pracky bolí!“
„Byl jsi moc hrr, měl jsi ho vzít raději řemenem. Nebo nějakým obuchem.“
„Jsem zvědavej na ty kleště zítra. Fakt myslíš, že mu to udělá?“
„Tak o tom nepochybuj ani na minutu!“
„Hustý!“
Vrzly dveře, kroky utichly.
Opustil jsi kostel a znovu se plížíš ulicemi a to [6] velmi úspěšně. Nevšiml si tě vůbec nikdo, ani ta postava v kápi, která přitom proběhla na dosah ruky kolem zákoutí, v němž ses ukrýval. Cupitala drobnými dívčími krůčky a snažila se také plížit a vyhýbat se pozornosti, což jí docela šlo. Utíkala ulicí Jozefa Kiedrona a pak zahnula doprava. Zůstal po ní jen slabý, ale zřetelný pach parfému. Něco s tymiánem, nebo tak nějak.

Ukradené oblečení odpovídá běžnému níže postavenému měšťanu-nájemníku. Modré úzké nohavice se žlutým lampasem, vybledlé modré sako s barevným potiskem, klobouček tvarovaný z choroše. Není těžké splynout s davem.
Na Rynku babky drbaj jako každý den, dozvíš se, že pan Wassermann si rád nechává poslat pro žejdlík piva z pivovaru a pije je sám na útesu nad Olzou.
Hraby jsou mocné, s výjimkou úseku na severu, kde jsou pobořené. Tvému zkušenému zraku je jasné, že jdou přelézt a že se tak i děje. Hradby lenivě opravuje pár chlápků, ale nejde jim to od ruky. Pan Vojt se vzteká a vyhrožuje jim, ale co naplat, vyhodit je nemůže, lepší lidi k dostání nejsou. U pobořených úseků je víc strážných, ale nemají šanci vidět celé rozvaliny, zvláště v noci, o by tam museli být všichni strážní a držet se za ruce, jako lidský řetěz.

Mogh
Přes bránu ses dostal v pohodě, což bylo fajn… chlápkovi před tebou dělali důkladnou prohlídku dutin, protože měl na rukávu černou záplatu s nápisem JUNKTOWN a strážní si mysleli, že to je drancířská insignie.
„Nejseš drancíř?!“ vybafl na tebe velitel stráže.
„Ja? To si piš, že nie som!“ odvětil jsi s hrdým úsměvem a on ti uvěřil.

Při košáru potkáváš několik honáků, kteří zjevně neví, kam dřív skočit, jejich předák po nich hukáká, do toho řvou vůdci karavan, a do toho ještě bučí brahmíny. No učiněný koncert. Život ve městě jde zjevně tak, že nejsou lidi. Na nějaké řeči není čas.

Pan Kušnier tě oškubat chce.
„Krásné kožežinky, dám vám za ně patnáct víček.“ Napadlo tě několik zajímavých nadávek, které určitě nikdo aspoň dvě stě let nepoužil.
„Myslím, že ve slově ´třicet´ jste udělal několik chyb,“ zaskřípeš shnilými zuby.
„Ne,“ praví pan Kušnier smutně, ale pevně… a ruce má schované pod pultem. „Rozhlédněte se kolem sebe.“ Když tak učiníš, vidíš množství krásných kožešin, zpracovaných do čepic, rukavic, rukávníků, nákrčníků a nejrůznějších ozdob. Jsou zde kožešiny krvežravých plchů, lasic kulatostajů, psů, medvědů, pyroovcí, dokonce zde mají zpracované i vzácné srstnaté lišejníky. No, kočkoliška mezi tím chybí. Každopádně je toho dost a na všem lehká vrstva prachu. Je zjevné, že tady chcípl pes.
„A skočte se mrknout ke Kohnovi, kolik tam toho má on – a za jaké ceny. Krom toho se blíží léto, takže lidé na kožešiny myslet nebudou. Snad kdyby pan Schneider uvedl nějaký hezký model na ples… no ale ten mě odmítl. Zkrátka, ano, máte krásné kožešiny, povedlo se vám ještě zachytit zimní srst, a mě by se moc líbily, ale já [2] ty peníze prostě nemám. Budu moc rád, jestli vůbec udržím krám do příštího měsíce. Spíš ne. Těch patnáct víček vám dám z posledních peněz a budu doufat, že to ode mne někdo rychle koupí, a ještě něco k tomu, abych se vůbec udržel. Vždyť já, ach, já abych snad prodal krám. Nebo podíl na něm. [5] Nejste náhodou pohádkově bohatý ghoul, který má někde ulito stovku víček a jenom se maskuje za lovce? Nebo neznáte někoho takového?“
Prohodil jsi, že tohle si musíš rozmyslet, a opustil krám i s kožešinami.

V hospodě Pod Brunatnym Jeleniem samozřejmě nějakého vandráka a navíc ghoula nepustili do dveří. Musel jsi jít zezadu, bočním vchodem. Šéfkuchař se dost ofrflal nad masem z nějakých divokých zvířat, která si mutují kdoví kde a jsou zamořená kdoví čím, ale nakonec to vzal a vyplatil ti 6 Tv.
Zmínka o minerálce jej [3] zaujala, ale odmítl ji dále řešit, protože podnik již odebírá výborné minerální vody od pana Wassermanna, jenž by mohl při zjištění, že jeho monopol byl narušen, být poněkud nevrlý. Nicméně tě šéfkuchař poslal do mýdlárny, kde prý zužitkují mnohdy rozličné soli a roztoky.
Jinak nemé šéfkuchař se zewelly a drancíři žádný problém a klidně je připraví na kmíně či s chřestem, ale je už teď na ně sezóna?

Na Rynku sis všiml, že kašna je skoro vyschlá, chtělo by ji to vyčistit. Babky kecaj a kafraj, ale když se přiblíží ghoul, zmlknou a dívají se na něj nevraživě. Chtělo by to tady pobýt delší dobu a poslouchat zpoza rohu, aby se jeden dozěvděl něco víc, než že na křižníku bude oslava výhry nad nemocí a že kdosi slavil už včera v noci u Měškovy sochy za hradbami. U stánků jsou pak v nabídce různé věci, v první řadě samozřejmě jídlo, ale také různá veteš a kdosi prodává, představte si to, dokonce celé obrazy. Normálně předválečné malované obrazy, v rámech a tak. Zajímavé. Neumíš si představit někoho, kdo by takovou zbytečnost kupoval.
Na pana Vojta [2] jsi nenarazil, protože ten na Rynek moc nechodí, ale městská stráž se na tebe nalepila jako stín, asi jsi byl podezřelý. Prohodil jsi s klukama pár slov a [6] ukázalo se, že se ve službě nudí a rádi si pokecají. Různých řemesel je prý ve městě docela dost. Nosí se to samé, co vidíš kolem, úzké kalhoty s lampasy, barevné nebo vyšívané košile, krátká sáčka s výšivkou a lemem… jo, je to obecná móda, která přišla do kraje asi před deseti lety, vzpomíná starý desátník, s nějakými pány z Bialska. Předtím se nosilo něco úplně jiného, ale co… to už nepamatuje. Inu, módní vlna. Třeba zase opadne a přijde nějaká jiná, ale jaká, to se přece nedá předvídat. Důležité pro cechovní rozlišení jsou hlavní barva a barva výšivky, popřípadě lampasu. Tak třeba pan Kohn a jeho lidé nosí černou se zlatou výšivkou, pan Miller bílou se zlatou, pan Schneider poměnkově modrou s červenou, pan Šmíd hnědá a rudá, pan Chory bílá a rudá a pan Wassermann, když už opustí svou pustevnu v oficiálním oděvu, volí temně modrou a bílou výšivku. Ale většinou chodí v pruhovaném triku, a jeho lidi taky. A další řemesla mají zase další barvy, je toho hodně…
Nápad s cigaretama je zaujal a bylo vidět, že hned po službě zamíří do místních houštin a pěkně je orvou.

Pan Zapalarka nemá s tvou identitou problém. Laciná střelná vlna je dobrá věc, protože cena munice teď asi poklesne, když válka skončila. A co se embraga uvaleného na válčící strany týče, pan Zapalarka je nakloněn obchodu víc než morálním imperativům a věří, že nový prezydent embargo zruší a spolupráci se Zewellem nebude nic bránit v cestě.
„Vlastně se v tomto směru vyjádřím již tuto neděli na cechovním sněmu,“ dodal. „Společně s podobně smýšlejícími mistry začneme vyvíjet tlak na naše radní, aby s tím něco udělali. Vydržte ještě chvíli v přestrojení, snad jej za měsíc již nebude zapotřebí.“

Večeři sis dal od Tommyho. Dva kusy masa můžou dát potravu deseti lidem. (10 člověkodní)

+6 TV

Nutno řešit: Nabídka odkupu podílu na krámu za 20 Tv. (resp. kožešiny + 5 Tv) Podílník cechu má svůj status ztvrzen glejtem, má samozřejmě volný přístup ku kontrole hospodaření se svým spolumajetkem, může se účastnit některých cechovních záležitostí (vstup k Jelenovi, cechovní slavnosti, sněm – tam ale nemá hlas).
Pan Kušnier rád vykoupí kožky od známých. Za každé zabité zvíře na jakékoliv hře dostáváš navíc 1 Tv od orga.

Linda
Na Křižníku v té době nebyla Viky, a zástupkyně Anna ženě z Pustiny poskytla přístřeší výměnou za její neuvěřitelné historky z dalekého západu, kterým sice nikdo nevěřil, ale přesto všichni fascinovaně poslouchali.
Když se Viky vrátila, měla již s účetní svoje plány.

------------
Přichází třetí den.
Váš tah končí 6. 5. ve 20:00.

Tah 3:Jak se dalo předpokládat, ty fanatici mumlající si v polštině kdesi cosi si ani nevšimli, že mezi ně nepatřim. Podařilo se mi nenápadně vytratit za první růžek po vstupu do Těšína a tam, ve stínu sychravého poledne si promyslet, co udělám kruci dál!
Moc toho nemám. Kromě čsla uniformy, bot a brašny s nezbytnou výbavou mám ještě na opasku dýku lovců lebek (jed již dávno vyschl) a pod jehličkovou blůzou se mi houpe schovaný škorpík s tlumičem: 3 náboje. Mám štěstí, že mě stráže nekontrolovali!0_0 (Asi usoudili, že ti kněží bůhvívodkaď kromě hábitů, roušky kolem pasu a sandálů víc nepotřebujou) Šutrák jsem bohužel nechal u těla toho náboženskýho týpka.
Rozhoduju se pro dva kroky, protože v tý postranní uličce u jižní brány (5) dlouho otálet nemohu.. všude je mě vidět:

-na konci ulice (dle přebarvený dopravní značky 'Przykopa') je ňáká kašna. Jdu tam hned si doplnit vodu do čutory, tu hned vypiju a naplním si znova. Během druhého plnění ke mě náhle přiběhne dětí jako smetí a prosej mě, jestli bych neměl pár drobáků: k tomu si všimnu, že mi nějakej klučík sáhnul zezadu pod kabát a šmátral v brašně, asi měli ostatní úkol odlákat mou pozornost.. "Jedeš spratku, Herodese na tebe!" zahřmím né úplně taktně. Drobotina zapiští a vyběhne doleva k něčemu, co vypadá jako mlýn. Zetka neukradli, to jsem hned kontroloval. Pár lidí vykouklo z oken baráků kolem. Snad to nebude mít následky.

-roh, kde se schovávám, je nakonec zeď od nějaký strašný putiky. Mrknu do vokna: no jasně, pár vožralů, co hrajou kostky u stolu, nějaký lehoučký děvy sedí u hostinskýho a povídaj si. Nikdo moc nepije, nikdo si nekupuje společnost dívek, nikomu se nechce utrácet, moc jich ani nezbývá. Ta bílá nemoc byla zlo, málem sem na to taky zařval. Prohlídnu si umělecky vyhotovený vývěsní štít: na dřevě je namalován nějaký orel s roztáhnutými křídly a uprostřed gotickým písmem 'Orlice'. No jdu dovnitř.. uvítá mě majitel: "Ááá, guten tág herr, du račte být..?" "Uh-huh. Jen prostý sluha boží.." zakřením se přes šero stáhnuté kutny. Lehké děvy v modních sešívaných hadřících se při pohledu na mě ušklíbnou a dál drbou u čajíčků. No zase nic. Za zetko (-1 zátka) si objednám místní patok v nakřáplý zavařovačce od vokurek a sednu si k oknu, kde je krásně vidět do ulice. Kutnu si radši stáhnu z hlavy, co kdyby ty flanďáci hledali svýho kámoše. Popíjím, zakusuju zbytek krysy a snažím se přijít na způsob, jak se tady dostat do městský pokladnice a zbrojnice. Tohle město MUSÍ bejt hodně dobře zásobený! A strážní služba v Brahminíně zatim tolik nenese.
Takže pokynu gestem na jednoho štamgasta, aby si ke mě přisednul a koupím mu pivko (-1 zátka).
Zeptám se: 1) jak by se co nejlíp dalo dostat na místa, kam (ehm) jen tak někdo (ehm) nesmí. Taky, 2) jestli by pro mě byla nějaká prácička, za ubytování a ňákej obnos. 3) Nebo aspoň ňáká schopná parta neshání typa navíc?
Pán s padesátkou na krku vypadá srdečně, ale mám pocit, že si všiml odhaleného lemu mojí blůzy s drancířským logem.

Vidím to tak, že si od pána z orlice můžu sehnat ňákou práci, za nocleh/zetka/jídlo. Chlast nepotřeba, když je tu kašna (je čistá??) či aspoň ňákou radu. Vtom případě ho budu následovat a případně někde přespím. Taky se můžu potkat s někým z ostatních hráčů.Voda v čutoře a dojedená půlka krysy mě udrží do zítřka.

Co se může stát špatně: děcka/místní mě můžou prásknout strážím, že dělám bordel/Mohli mě děcka okrást (v brašně mám liháček s palivem, sirky, mapy a propisku, svítilna, lékárnička, zrcátko-víc nic)?/Kněží můžou zjistit, že jim chybí člen/Starý pán z orlice mě může napráskat.

Mám ještě 3 zátky, 4 radX, dýku a škorpík se 3 nábojema.

Tah: Předchozího dne jsem šel opět brzo spát a kolem půlnoci, snad o něco dříve než předchozího dne, vyrážím do ulic v nenápadném drancířském úboru, bosý, abych neklepal na dlažbě. Bledě modré šaty by mohlo být příliš vidět a když už mě někdo přistihne, jak se nocí plížím s tesákem za opaskem, místní oblečení by mi s vysvětlováním asi moc nepomohlo. Vracím se do špitálu, abych zjistil, co se tam děje. Dávám přednost utajení s nízkou šancí na zjištění informací před riskováním, není to pro mě až tak podstatné. V místnosti s pacienty se pokusím zapamatovat si tváře (spíše nějaké nápadné znaky než že bych chtěl dělat policejní kresbu podezřelého) a počty (jako drancířský důstojník a bývalý rozvědčík mi matika není cizí). Proplížím se k oltáři. Předpokládám, že když jsem v kostele, má nějakou sakristii. Nejdu dovnitř, ale zaposlouchám se, jestli se tam nedějí nějaké nekalosti. Po pár minutách odcházím ven. Mířím do ulice Jozefa Kiedrona. V nějakém skrytém místě vyčkávám, jestli se tam neobjeví maskovaná holka z předchozí noci. Pokud ano, sleduju ji, ale ne až do domu, jestli do nějakého vejde. Jakmile mi zmizí, vracím se na základnu, abych dospal zbytek noci.
PS: V případě odhalení strážemi: S jedním až dvěma nepřáteli se pokusím rychle skoncovat bojem, aby neburcovali všechny stráže ve městě. Případné vyřízené odtáhnu na základnu, pokud je blízko, jinak se těl zbavím na místě. Se třemi a více nepřáteli volím útěk. Když se mi je nepodaří setřást, utíkám z města nejbližší rozbořenou hradbou.

Ráno se v přestrojení za místního vydávám za hrobařem a nabízím mu pomoc (za víčka, se ví). Jako zkušený hlubitel opevnění (viz Sturm und Drang) mi to s lopatou docela jde. Vyptávám se - a sám pozoruji -, co za lidi pohřbíváme. Jasně, většinou to budou ti, co umřeli na Bílou nemoc, ale nemají někteří z nich nějaká zvláštní zranění? Třeba, nevím, popáleniny, chybějící jazyk, nápadně velké množství modřin a tak. Koukám se, jestli tam neuvidím někoho ze špitálu. Občas mrtvé zběžně prohlédnu kvůli cennostem - zlaté zuby a tak. Večer se vrátím na základnu, požádám někoho o jídlo a jdu brzy spát, abych se připravil na další noční akci.

-----------------------------------------------

TV: 8
* Osobní quest: Nabídka odkupu podílu na krámu za 10 Tv. Podílník cechu má svůj status ztvrzen glejtem, má samozřejmě volný přístup ku kontrole hospodaření se svým spolumajetkem, může se účastnit některých cechovních záležitostí (vstup k Jelenovi, cechovní slavnosti, sněm – tam ale nemá hlas).

-----

Cheky: Napadlo mě, že pokud člověk pro nějakou situaci popíše svá opatření (jako jsem teď zmínil, že jdu bosý, nebo že se raději držím dál), mohl bys k hodu kostky přičítat +1, vyloučit kritické selhání, nebo přidat druhý hod kostkou pro záchranu situace.

Předchozí den:

Přijal jsem tedy nabídku s nadšením, že si tuto práci budu moci vyzkoušet. Rozhodl jsem se o pokus udělat výšivku pro nadcházející ples. viz obrázek.

Nýnější den:

Probouzím se opět do chladného rána, na začátek května to již začíná být dosti podivné. Ale je to i příjemné, potom co bylo dlouho sucho se troška vody hodí.

Tah: Vydávám se tedy opět za panem Schneiderem abych se dozvěděl zda je s mojí výšivkou spokojen. Pokud Ano, nechci peníze naopak mu navrhnu aby do plesových outfitů zakomponoval kožešiny z kočkolišek (Efekt: zvyšuji poptávku po kožešinách a Mogh může prodat dráže) pokud bude naopak nespokojen, rozloučím se s ním a poděkuji za zkušenost, při odchodu případně prohodím, že to bude hezká historka to mé slavné knihy, abych získal aspoň tu poslední pozornost.

Následně se vydávám na Rynek, tam si přisedávám ke klábosícím Babkám, které jistě okamžitě ztichnou a podívají se co chci, přece jen kdo by měl takovou odvahu se vedle nich posadit. Jakmile si získám jejich pozornost, položím krátkou otázku "Víte Vy vůbec, jak byla poražena bílá nemoc? Já ano!". Začnu babkám vyprávět poutavou historku o tom jak Zewell spolu s Drancíři bojovali o každý bunkr, lovili divochy, popravovali vlastní lidi a dokonce i uzavřeli dohodu o neútočení. Abych nepůsobil podezřele, přidám k tomu že jsem Spisovatel. (Doopravdy jsem se rozhodl svoji postavu tímto směrem poslat). Poté uvidím jestli babky vytáhnou taky nějakou poutavou Historku co by se mi hodila, neočekávám žádnou válečnou historku, ale naopak nějakou špínu na někoho z města . Poté se s nimi loučím a cestou domů jestě rychle zaběhnu ke Kohnovi. Zítra mě čekají narozeniny a tak si chci udělat radost a koupit si stříbrný prsten, a třeba i Kohn obměkne, a vzpomene na naše dobrodružství kdy jsme volali do Těšína, nebo jak jsme spolu jeli na Brahmíně, či dokonce že sem poskytnul FEV pro jeho vyléčení a Prsten mi dá jako dáreček , poté už mířím do stodoly abych si odpočinul.

(Moji postavu i Mě samotného opravdu čekají narozeniny, takže kdyby mi chtěl někdo udělat radost, potěšila by mě do hry nějaká pěkná knížka , rozhodně si u mě tahle postava šplhne a oblíbím si ji.)

co má ta výšivka představovat? o_O

reinar: +1 k hodu máte, když spolupracujeme, tj. když na jednu činnost jsou dva a více lidí.
tvá opatření samozřejmě vliv mají, jen ne tak zjevný.

Moghu, Miro, když se vám naskytne příležitost, propagujete oslavu na Křižníku, prosím, ať se to dostane k co nejvíc lidem.

Kultakutri - Berme to tak, žes na křižníku strávila tak 14 dní, pomáhala Anně s účty a vůbec vším zavánějícím psaním, čtením a počty. Po návratu jsem o tobě promluvila s Annou i ansámblem a dala řeč i s tebou. Padly jsme si do noty, tys mi ukázala nějaké triky s účty, a společně jsme se domluvily na dalším postupu.

Reinar - posla bych poslat mohla, ale nějak furt nevím, s jakým cílem hrajete vy. Já chci dostat Kohna do čela rady a ideálně i sebe do čela svého nově založeného Cechu. K tomu směřuju svoje akce. Spolupracujeme aspoň na tom Kohnovi? Nebo máte jiné cíle? Od tohoto se odvíjí můj postoj a moje ochota, bez ohledu na veleužitečné omnivědomí. Protože zatím vidím akorát, že jste se dostali do města a vyzvídáte info a pracujete. Jaký cíl tím sledujete, to nevím.

Tah:

Jacek půjde jako každý druhý den na trh a koupí běžné zásoby na křižník (tj. něco, co děje furt a na pozadí). Při té příležitosti donese vdově Klusové odvar z rybízového listí s tajnou přísadou pro lepší spaní a podrbe s babkama, jako obvykle. Zjistí klepy a připomene oslavu a že jsou zvané.

Štefka donese Chorému otýpku česnáčku a pár fousů nezamořeného česneku a vyptá se, co by potřeboval další den.
Nafotím dneska odpoledne.

Kultakutri - Ty mi nejdřív napíšeš pozvánky na večerní oslavu pro všechny pány radní. Tady máš čistý papír, co jsem donesla z Osady Přátelstwí, a napiš to nějak krasopisně, ať to má úroveň. Až to budeš mít hotové, tady máš 10 víček do základu, běž do města a kup si u Kohna lepší šaty a pak běž za Kvestorem. Dej mu pozvánky (a nějak to zahraj, že jsi šla okolo a nějaká holka tě poprosila o předání a tys jí z dobroty srdce vyhověla a pozvánky s příslibem doručení Kvestorovi převzala) a zkus se u něj nechat zaměstnat. Však co bych ti říkala, sama víš nejlíp co a jak můžeš městu a Cechu nabídnout. Jo a tady máš ještě pakl březových kartiček, na ně piš, na cos přišla a cos vyzvěděla zajímavého, a pak je podstrč někomu od nás na trhu - však už tady všechny za ty dva týdny znáš a Jacek chodí obden na trh a tak vůbec. Důležitější je, aby sis udržela práci, než aby se o tobě někdo ve městě dozvěděl, že pracuješ s náma z Křižníku.

Já se jdu připravovat na večer. Dámy a pánové, umyjte se, vyspěte se, ať jste večer ve formě. Zameťte most od nás k bráně, ať je čisto. Honzine, Sáro, připravte si nástroje, ať to hraje, nechci vidět žádný struny prasklý bez náhrady. Večer budete jenom hrát, leda by vás chtěl Radní nebo jiný mistr Cechu, jasné? Všichni, tohle je důležitá oslava. Jak jsem říkala včera, chceme se dostat do Cechu a chceme dostat do čela Cechu Kohna. Samé úsměvy, náš služebník, náš pán, pokud je to někdo z honorace. Pozvala jsem i babky z trhu, tak jim doneste každé jedno pivo zadarmo a posaďte je někam blízko k ohni - když nic jiného, mít na své straně klevetnice je vždycky dobře. Když se bude někdo ptát po službách vědmy, tak je jako obvykle zavedete bokem a dáte mi vědět. Může být, že sem přijdou lidi, co se s náma obvykle nebaví nebo nemůžou bavit, a budou chtít pomoc, tak ať o takové zbytečně nepřijdeme.
Hlavní oslava bude v největší místnosti křižníku plus nahoře na palubě. Bacha na šmatláky a zloděje, všichni víme, kdo to je, tak je sem nepustíme, jasný. I tak mějte oči na šťopkách.

Rekapitulace pohybu zátek:
Jacek v minulém tahu odešel s 15 víčky a utratil 10, Štefka se vrátila se 3 víčky -> -7 víček (zbývá 89 víček).
Tento tah -10 víček pro Kultakutri, zbývá mi 79 víček.

Oblečení jsem si za dobu svého pobytu na křižníku vymáchala v řece, umyla jsem takové ty různé drobnosti, co člověk nosí po kapsách, na lodi to bylo tak trochu jedno, že v olomouckém kroji bych mezi místními působila jako pěst na oko, ale ty hodné dámy mi poradily, že slušné šatstvo místního typu se dá pořídit u Kohna, obchodníka s věcmi, ale že svoje šaty si mám nechat, jsou z pěkné látky, daly by se na něco přešít.

Odněkud se vrátila velitelka lodi. Vyzvídala, co jsem zač - nedivím se, doba je zlá, lidé jsou oprávněně nedůvěřiví. Zvláště děvče, které umí číst, psát a počítat, je podezřelé, na což jsem nakonec zvyklá.
No, otec byl kupec, maminka umřela, když jsem byla malá, měla jsem osm starších bratrů, takže se otec nenamáhal shánět mi domácí učitele na takové ty ženské věci jako je vyšívání nebo kynutí těsta nebo co to dělala paní Hrozinková, naše kuchařka, s jídlem. S bratry jsem se učila číst, psát, účetnictví, kopat lidi do citlivých míst a jiné užitečné věci, díky kterým jsem v církevní škole u školských sester sv. Uršuly vcelku spokojeně přežívala. Hloupým dcerkám z nejlepších olomouckých rodin jsem za různé protislužby psala úkoly, otec zpovědník nejen že ani jednou neznásilnil mě, ale po důvěrném rozhovoru, který se mnou jednou vedl, už nejspíš vůbec nikoho. Vyšívat jsem se nenaučila pořádně ani tam, ale zato jsem tam nasbírala solidní kontakty na dívky z nejlepších olomouckých rodin, takže jsem si i po odchodu ze školy přivydělávala psaním jejich dopisů a podobných věcí, jim i jejich bratrům - a vlastně i svým bratrům (zdá se, že u školských bratrů jezovitů od sv. Ignáce tomu psaní taky moc nedávali; bráchové měli speciální taxu za to, že o tom neřeknu otci).
Otec mě chtěl provdat, ale prý mě nechtěl ani kulhavý Venca Hořejší z koloniálu pana Hořejšího na Dolním náměstí. Že prý jsem na manželku moc chytrá. Pak mě chtěl dát do kláštera, ale matka Marie Annunciata od uršulinek mu vysvětlila, že nejen ji, ale ani představené ostatních klášterů k něčemu takovému nepřesvědčí ani to, že za mě nabízel slušný úplatek, ehm, věno. No, já stejně do kláštera nechtěla, výchova mezi bratry mě sice lecčemu naučila, ale že bych lidi bila ráda, se taky úplně říct nedá.
Takže mě otec vzal i s Ládinem, Jarynem, Broňou a Věnkem, to jako s bratry, na obchodní cestu. Že narozdíl od bratrů umím vypisovat účty a počítat a podobné věci, tak budu aspoň užitečná. No.... pak celá karavana chytila tu mizernou bílou nemoc a já skončila tady.
Asi dva týdny jsem strávila na lodi. Vyptávala jsem se, co ta děvčata a chlapci vlastně na lodi dělají. Řekli mi to a zajímalo je, jestli v Olomouci také existují hampejzy. Hampejzy ne, Olomouc je počestné město a arcibiskup by něco takového nepovolil, ale stejné služby poskytujou sestry od Nejsvětějšího srdce Páně, akorát... no, místní dívky jsou oproti nim hezké, čisté a příjemné a nemají fousy.
Všichni chtěli, ať jim vyprávím o Olomouci a, prý, dálných západních krajích. Oni sami jsou dálný kraj. No nic. Tak jsem vyprávěla o životě v Olomouci, o takových těch banálních každodenních věcech jako bylo obálení kacířů v dehtu a v peří, o tom, jak kněží měli zakázané pěstní souboje, takže je chodili provozovat do bylinkové zahrady u bosých bratří, kteří je pak vyháněli motykama, protože jim rozšlapávali záhony majoránky, obě strany si pak stěžovaly na arcibiskupství a bylo toho ještě víc, ale je to samá nuda, nuda, šeď, šeď.

Velitelce lodi, jmenuje se Viky, jsem se tak nějak zamlouvala. Nakonec to byla rozumná žena, taková praktická, a líbilo se jí, že umím číst a takové ty věci. Roztřídila jsem jí účty - kdyby měla barevný inkoust, tak bych jí udělala mnohem přehlednější tabulky. Když jsem se ptala, proč vydává tolik peněz za boty a za sušené slimáky, tak se nejdřív tvářila jaksi divně, pak kamsi odkráčela a na někoho hrozně křičela. Většině těch slov jsem nerozuměla, inu, jiné nářečí.
Pak se vrátila, nechala si vysvětlit, co jsem to vlastně s tou hromadou útržků papíru, hadrů a kartiček z březové kůry prováděla, že ty čísla jsou v takových pěkných sloupcích. Vysvětlila jsem, že čísla jde nejen rovnat do sloupečků, ale když se chce, tak můžou i kotrmelce dělat a tančit chorovod a dá se to udělat tak, že si kontrola z daňového úřadu vůbec ničeho nevšimne. To ji zaujalo, i když tu prý daňový úřad za kreativní účetnictví nepřibíjí za kolena na most hlavou dolů.

<B>Tah:</b>
Dostala jsem za úkol napsat pozvánky na něco, co vypadalo jako velké modlitební shromáždění se zpěvy a tanci, ale tady se tomu říká večírek a zdá se, že to vůbec neobsahuje modlitby a pak mě velitelka lodi poslala, ať je roznesu po městě a nějak to zařídím, aby se nevědělo, že jdu od ní, a dala mi deset víček na slušné šaty a abych se případně mohla na pár dní nějak zařídit ve městě, protože se nemá vědět, že jdu od ní.
Nejdřív jsem se stavila u doporučovaného pana Kohna, jak mi děvčata poradila. Místní móda je strašlivě křiklavá a používají se zde s oblibou podivné látky toho typu, kterému se v Olomouci říkalo vikslajvant, ale nakonec jsem v Kohnově zadní komoře s neprodejným zbožím našla vkusný oblek ze směsi vlny a lnu, na kterém bylo poznat, že je to poctivý materiál: len se mačkal, vlna žmolkovala, to se pozná kvalita; v létě bude chladit a v zimě hřát. Navíc byl obarvený pěkně postaru, poctivým indigem a vyšívaný sice byl podle místní módy, ale ne tak strašlivě křiklavě, jenom asi v jedenácti barvách. Původní majitelka to schytala pěkně rovnou do jater - s Kohnem jsem usmlouvala slevu dvou víček, protože skvrna od krve byla ještě vidět a ta díra po dýce byla dost nepořádně zalátaná, takže nakonec ty šaty byly jenom za dvě víčka a to byl ještě Kohn rád, že se zbavil ležáku a zadarmo mi poradil, kde bydlí adresáti těch pozvánek.

Na konec jsem si nechala kvestora cechu obchodníků. Jak jsem pochopila, řádila tu bílá nemoc stejně divoce jako jinde, takže je jistě spousta mrtvých, spousta pozůstalostí k vyřešení, zápisů do katastrální knihy, doplnění matriky, no, prostě, pokud tady bratři od sv. Ignáce dělají stejnou práci jako v Olomouci, bude tady zapotřebí někoho, kdo jim dá papíry do pořádku.
Kvestor si mě sice prohlížel s neskrývaným podezřením, ale o sestrách od Nejsvětějšího srdce Páně si nechal povyprávět dvakrát. Nevěděl, co je to katastrální kniha, ale ta myšlenka ho zaujala a zeptal se, co to je, jak se to dělá, kolik to stojí, co to žere a jaký to má vztah k daním. Docela to trvalo, nakonec si nechal donést velký svitek březové kůry, abych mu k tomu vysvětlení mohla nakreslit obrázky. Taky ho zaujala myšlenka dědické daně a práva odúmrti, ale to už vypadal dost vyčerpaně, že prý to probereme zítra nebo pozítří.
Zeptala jsem se ho, jestli chce jednotlivé lekce v úřední činnosti, nebo jestli by si mě najal na plný úvazek. Myslím, že to úplně nepochopil, ale řekl mi, že můžu bydlet na radnici v zadním traktu, stravovat se v kantýně v přízemí a dostanu dvě víčka týdně, když budu chodit do cechu každé dopoledne a něco udělám s tou hromadou nevyřízených papírů, co mají v úřadovně. Souhlasila jsem, ale vymínila jsem si, že nejméně jedno jídlo denně bude teplé a/nebo masité, pět víček týdně a každý rok dvoje nové šaty. Chvilku zuřivě smlouval, dokud nabídku nezvýšil na jedenáct víček. Myslím, že problémem tohoto města nebude jenom chybějící katastrální kniha.


_________________________
Oučty:
+10 zátek od Viky, -2 zátky za šaty, zbývá 8.

To je kdy? 8. tah? Trochu se v tom ztrácím, jelikož jeden herní den trvá 2 reálné dny a vlastně nevím, co je dnes... Možná by pomohlo k číslu tahu napsat i den v týdnu.
--
Všichni píšou své tahy hezky a hrozně se mi to líbí, jak je příběh vrstevnatý. Ovšem trochu mi přijde, že často není v tahu hráče popsána jen jeho akce, ale i reakce protistrany (cena, výsledek boje, jestli mu vyzradí informaci, ...). Mám za to, že toto by mělo být primárně na rozhodnutí kostek, settingu nebo "zvůle" orga. Ovšem co na to tedy org?
--
Tah:
Wasserman je dobrý týpek a jeho arzenál se mi začíná líbit. Vyrazím s ním tedy čistit kašnu na rynku. Když je krátká pauza na oddechnutí, skočím mu pro piváka do pivovaru (- 1 Tv). Když už tak sedíme, zeptám se, jestli by mu vadilo, kdybych nosil jeho cechovní úbor a proč vlastně nechce tovaryše? Přece jenom už by si mohl orazit, předávat zkušenosti a meditovat u žejdlíku. Na tvrdé práci ať se dřou mladé pušky. Nijak na něj však netlačím, zajímá mě prostě jeho názor. Jakmile vidím na rynku Jacka, odchytím ho, vyměníme si zdvořilosti a jiný small talk a předá mi zprávu od Viky, ať propagujeme večírek. Nechám ji pozdravovat a vzkážu, že zkusím nalákat Wassermana, Schneidera a knihovníka Księgarze. Jak je robota hotová, optám se Wassiho na možnost další spolupráce a pozvu ho na večerní pařbu. Pokud by nechtěl být ve středu dění, nabídnu mu, že ho vyzvednu člunem u pobořených hradeb u pustevny a domluvím soukromou kajutu a seanci s vědmou, abychom pohovořili o životě a dali pár piv (= koho by preferoval za dalšího Prezydenta a co si myslí o dalších členech rady).

Pokud by Wassermanovi nevadilo, abych nosil jeho barvy, stavím se u Kohna a za 3 víčka koupím fajnový ohoz ("Tři víčka stojí hodně zdobný ohoz cechovníka, samé barvy, samé výšivky."). Tím by měla být možnost pohybovat se do/z města a k němu na pustevnu vyřešena.

Stavím se ještě u Schneidera, který sídlí nedaleko, ovšem zatím si nechám starý ohoz, aby mu nevadilo, že jsem koupil u konkurence. Navážu s ním na včerejší rozhovor, kdy se svěřil, že obchody jsou bídné, zboží je moc a poptávka není. Zmíním se, že večer je oslava na křižníku a to je výborná příležitost pobavit se s vědmou o možném odbytu. Hampejznice nosí sice oblečení na látku úsporné, avšak kvalitě jejich služeb jen prospěje novota a neotřelý design místo hadrů z druhé ruky. Třeba by mohli uzavřít oboustranně výhodnou dohodu, kdy Scheider podpoří kandidaturu Viky do cechu a ona od něj bude odebírat oděvy do svého monopolního byznysu. Prostě radost obchodovat. :)

EDIT: Krátce se stavím u mydláře, zeptám se, co má na prodej a jak mu to jde. Mejdlo jako desinfekce muselo za bílý smrti frčet. Nebo snad ne?

Poslední místo k návštěvě cestou na parník je knihovna. Rád přijímám jeho nabídku na přednášku a místo honoráře, jelikož není peněz nazbyt, požádám o přístup do knihovny zdarma pro sebe a jednu osobu mě doprovázející. Zmíním se o večerní oslavě a polichotím mu, že určitě by úroveň oslavy pozvedlo pár veršů z Vergilia v originále.

EDIT: Nakonec vyrazím na večerní oslavu. Viky stranou řeknu, že samozřejmě pro její kandidaturu udělám, co bude v mých silách. Najím se na křižníku, pokud za to budou chtít víčko, tak budiž. Potom vyčkávám již jen zahájení...

Stav:
7 TV
- 1 Rad-X

Doplnil jsem na první stránku topicu, k příspěvku s mapkou, i herní kalendář. (měl jsem původně připraven reálný, ale to už by bylo moc divoké :-) )
--
Máš pravdu. To "často" znamená hlavně Henryho a Kultakutri a já se vůbec nedivím, tohle je experimentální forma, s níž ještě nikdo z nás nemá zkušenost, a jsme teprve ve třetím tahu. Je zřejmé, že se musíme trochu synchronizovat. Já nemíním vypisovat výčet výtek, věci, které jsou mimo hráčův syžet prostě ignoruju a věřím, že do konce týdne už v tom budeme všichni chodit dobře. Do té doby se jistě přihodí ještě pár veselých lapsů, jako je německy mluvící majitel Orlice, což má být asi narážka na tu orlici, protože Henry netuší, že orlice jest erbovním zvířetem Těšínským. Naopak jindy se hráči dobře trefili, třeba Moghův návrh obchodu s minerálkou, který je ve hře zakomponován jen trochu vedle, nebo Henryho náboženští poutníci, kteří se podle mého plánu ve hře měli objevit až příští týden. :-)
Nicméně kdyby ti něco vyloženě vadilo, tak samozřejmě piš, klidně SZ.

Jinak je úžasné sledovat, jak kdo popisuje své tahy, jak jsou to odlišné styly, na co kdo klade důraz... jestli to dobře dopadne, uděláme afterparty a pokecáme o tom. :)

EDIT:
Jo a ještě jednu věc (myslel jsem, že jsem to zmínil, ale asi ne - odpusťte mi, prosím, jsem z děcek nějaký roztěkaný): Aktuální tah končí před oslavou. V příštím tahu bude oslava (a přes noc asi i trochu prázdnější město, ačkoliv stráže určitě nikdo neodvolá) a pak dospávání.

Tah:
Vstanem za svitania a spravím si prechádzku do Liburnie (predpokladám, že ak stráže upozorním, že idem len natrhať nejaké byliny Chorému tak ma nechajú prejsť tam aj späť, ale aj tak si so sebou neberiem nič kompromitujúce). Natrhám cesnačku lekársku a nejaký cesnak a vrátim sa do mesta. V kôlni si vyzdvihnem jednu kožušinu a prejdem k bráne Přátelswí, tu cesnaky dám Štefce nech ich predá spolu s Vikynimi a Jacekovi dám jednu kožušinu a 3 zátky, nech dá u Schneidera ušiť na večer z nej pekné boa pre Viky. Prízvukujem mu, nech skúsi cenu zjednať aj na menej ak to pôjde.

Potom sa stavím v mydlárni. Spomeniem, že mi odporučil prísť šéfkuchár od Jelena, že by mohli mať záujem o slovenkú minerálku. Popýtam sa, ako ide v poslednom čase odbyt a navrhnem, že by mohli spraviť prezentáciu luxusnejších výrobkov dnes večer na párty na krížniku. Nakoniec zvediem reč na nejakú neutrálnejšiu tému, zistím, či sa v posledom čase nedeje v meste niečo vzrušujúce - trebárs som si všimol, že stráže stále hľadajú nejakých drancířskych špiónov.

Po toľkom kecaní mi vysmädlo a stavím sa u Orlice. Dám si xanderovú limodádu (-1TV), hostinskému vysvetlím, že v mojom veku už močový mechúr nápor šesťpiva neznesie. Pochválim mu dievčatá a zistím, či sú ochotné ísť aj s ghoulom. Potom spomeniem, že by som rád šiel na párty na krížniku, pretože tam budú všetci dôležitý ľudia. A doporučím mu, aby šiel aj on, alebo poslal aspoň svoje najskúsenejšie dievča, pretože od konkurencie sa šikovný obchodník môže veľa naučiť a predsa len, Viky je scestovaná žena a vie svoje dievčatá vyobliekať podľa najnovšej módy, čo teraz frčí aj v hampejzoch takého svätého mesta ako je Olmutz.

Ďalej sa stavím u Kušniera. Vysvetlím mu, že som ochotný prijať jeho ponuku a za dve kože a 10 zátok sa stať podielnikom. A v priebehu mesiaca mu pomáhať, prípadne možno ešte pár zátok pridať za podmienky, že na najbližšom sneme podporí zrušenie embarga proti Zewellu a dnes večer sa zúčastní večierku na krížniku a predstaví ma tam ďalším členom rady. Zistím, či v obchode, prípadne mimo neho potrebuje ešte s niečím pomôcť/vyriešiť nejaký problém. Popýtam sa ne jeho vzťahy s ostatnými cechovými majstrami a koho plánuje podporiť pri voľbe prezydenta. Z cehových majstrov ma zaujíma najmä Šmíd a Miller. Navrhnem aby sme cechovému obleku pridali kožušinové lemovanie na ramená a klopne saka a celkovo spraviť z toho nový módny trend - rozličné kožušiny pre rozličné cechy. Hneď kúpim kúsky kožušiny, aby som to predviedol (typ kožušiny podľa jeho výberu, ale cenovo do 2TV)

Potom zájdem ku Kohnovi, kúpim si oblečenie do pustina, oblek mešťana vo farbe svojho cechu a nejaký lacný ale zachovalý, draho vyzerajúci prsteň (-5TV), a hodím s ním reč. Jednak chcem, aby sa ukázal na večierku u Viky. Popýtam sa ako to zatiaľ vidí s podporou jeho kandidatúry na prezydenta a celkovo cechovými majstrami. Najmä ma zaujíma Šmíd - či je skôr remeselný majster, alebo je aj dobrý obchodník, jeho vzťah k ženám, náboženstvu a celkovo morálka, prečo je tak na nože s Millerom.
Zastavím sa v kôlni, od Tommyho si nechám našiť kožušiny, prezlečiem sa do cechového obleku, pripravím jedlo pre tých, čo majú chuť (v špajzi je 11 porcií od Tommyho a 10 odo mňa).

Potom sa prejdem k Millerovi. Predstavím sa ako reprezentant obchodníka, ktorý má v pláne začať jazdiť pravidelne s karavánnou linkou Olmutz - Slovakistán a zisťujem možnosti ďalšieho obchodu v meste. Zatiaľ sme kúpili podiel u kožušníka a keby to bolo pre nás obojstranne výhodné, tak by sme mohli pre neho spraviť na trase zachádzku a voziť mu bikuricu (ak som správne počul nakupujete prevažne z Těrlicka?). Ak by mal záujem, tak môžeme detaily dohodnúť na večierku na krížniku. Ak tam je s ním aj dcéra, upozorním ho, že na takéto reprezentatívne akcie sa síce chodieva v ženskej spoločnosti, ale rozhodne mu ju nedoporučujem brať so sebou. Slečnu to síce môže lákať, pretože tam bude hromada dievčat v jej veku v nádhernom oblečení (samotná Viky si vraj nechala u Schneidera ušiť nejakú módnu novinku boa? alebo tak nejak), ale predsa len, to nie je miesto pre slušné, mladé dievča.

Za Šmídom behnem s podobnou ponukou, tu sa nehrám za ničieho poskoka, ale biznis s karavánou rozbieham ja. Začínam skromne - obchody s kožušinami s lovcami v podhorí. A aby som nechodil jedným smerom na prázdno, tak by sa hodilo viezť niečo aj tam - pasce, nové hroty na oštepy, sekerky, nože na sťahovanie kože. Ak by mal záujem dohodnúť si podrobnosti, tak by bolo fajn spojiť príjemné s užitočným a dohodnúť detaily na večierku na krížniku. Možno by mohol zobrať so sebou aj chlapcov z dielne, vyzerajú, že potrebujú popustiť paru.

Stav zátok: 0

Che: Mně to nevadí, jen bych právě rád měl jasno, do jaké kreativity se má popis tahů rozvíjet.

Tah jsem zeditoval v původním příspěvku (vzhledem k zahájení oslavy až v dalším tahu).