Armagedon nastal. Poslední zkouška lidstva a lidství, kdy proti sobě vstanou lidé bez rozdílů, tak jak je Bůh stvořil, a stvůry pekelné. Munice do pušky už došla dávno, otci nezbývalo, než se oháněti sekerou za pokřiku "A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh…" V minutě nejtěžší přišel zázrak a z nebes se snesl oheň.
Za rozbřesku po bitvě čekalo otce v temné uličce nepříjemné překvapení, ruka inkvizitora na rameni a dýka připravená k útoku. Přepadení bylo nečekané (5), ale bitvou zbystřené smysly a léta trénované reflexy byly rychlejší (6).
Otec zasedl ke stolu v Orlici. Inu, dýku v zádech od svých bratrů by jeden nečekal, obzvlášť, když angažmá v Zewellu bylo na pokyn z míst nejvyšších a přišlo někde mezi strastiplnou cestou na trosky Cimburku a tím výbuchem, při kterém otce minul šrapnel jen zázrakem. Přízeň boží byla otci blíže, než by jeden čekal. Biskupovi muselo být jasné, že Zewell mezi sebe otce přijme jen pokud bude skutečným dvojitým agentem a horlivým vykonavatel rozkazů. Tak čemu se teď diví. V tomto smyslu napsal otec dopis pro biskupa a zašle jej s první karavanou přes spolehlivého člověka do Olomouce. A dodá, že slovo Boží bylo již mezi těšínské zaseto při přednášce s hojnou účastí a nyní, po další ráně, budou jistě obyvatelé vlídnému slovu rádi naslouchat. Navíc je tu úplnou náhodou volný kostel. Pro misi věrozvěstů je ten nejlepší čas a otec Miroslav jim zde připraví úrodnou půdu a ovečky.
- | SPOILER
- Nejdřív jsem chtěl hlavu inkvizitora hodit před barák Garbarze, ale už ho chudáka nechám.