Jj., Miro dobře napsal.
S tím, že v týlu nemáme vojáky prakticky vůbec, protože naše vojska v počtech cca 80 - 200 mužů na obou stranách jsou na frontové linii Kocobędž. Kteréžto místo jako samostatná osada přestala existovat válkou, místní byli zabiti v boji nebo uprchli, nebo byli zverbováni, nebo přinuceni starat se o raněné a posléze nemocné. Místo jako takové existuje prostě proto, že zde na malém území leží cca 150 - 400 lidí, kteří prostě nejsou fyzicky schopní jakéhokoliv transportu. Zhruba touhle dobou zjišťují, že ze Svibic nepřicházejí žádné rozkazy, zatímco od Těrlicka dorazil k smrti unavený Kuťas s dopisem od Reinara, že vyjednal dodávky nějakých zbytků potravin, že voda s moukou (neptejte se, z čeho jsou ta mastná oka, a žerte) dorazí večer a že dá najíst každému, kdo o sobě řekne, že je Drancíř, jestli všichni chápou, jak to myslím, mrk mrk.
Jak to vlastně vypadá v Šumabrgu nevíme, protože poslat tam posla by znamenalo oslabit kriticky důležité pozice jinde. Stejně tak jak vlastně přežívá těch deset nebo patnáct lidí, které má pod sebou UnderCage - měl, na podzim - v Brahmínině.
Prostě berme to tak, že tohle byla fakt hnusná a krutá válka a že když Reinar v doprovodu tak pěti mužů dorazil do Žukova a vytáhl z brašny okoralé, páchnoucí ježčí maso, tak těch asi padesát místních (matek, dětí, starců, raněných, nemocných) bez velkých slov pokývali hlavami a zamumlali, ok, ty seš šéf. (A kdepak byl Mogh? Že by zrovna tady?)
Kdyby vyhrál Zewell, bylo by tomu stejně tak v Suché.
Těšín má cca 300 -500 (lepší lékařská péče) lidí, které všechny potřebuje k obsluze civilizace. Jsou tady dílny s nářadím a učni, ale bez mistrů, jsou zde dluhy a závazky, které již nelze vymáhat, celá struktura je otřesena. Přesto je to silné město a není možné, aby jej Drancíři dobyli. Pokud jej budou chtít ovládnout, budou na to muset jít jinak, což berte jako reklamu na mnou plánované RPG družinové dobrodružství tady na foru, trochu jako P'n'P.
Mnohé samoty vymřely zcela, ať již na Bílou nemoc, nebo vyplundrovány válčícími stranami, nebo hladovci. Některé samoty naopak přežily, nemoc se jim vyhnula, když se s nikým nestýkali. Tito lidé se ovšem i nadále bojí setkávat se s kýmkoliv jiným.
Všichni v celém kraji jsou hrozně rádi, že již raší kopřivy, první jarní jídlo.
Já bych chtěl osídlení ve Slezsku ubrat, proto navrhuji smazat Šumbarg a Svibice. O Brahmínin a Chotěbuz jsme bojovali, to jsou reálně navštívená místa, ta bych nechal.
Mapa bude, až tohle dohodneme.