Administrátor |
|
|
Registrován: sob kvě 02, 2009 2:26 pm Příspěvky: 22816 Bydliště: Brno
|
Začal jsem před časem psát něco jako Průvodce nováčka po Templářích... - Úvod | ČTI
- Tuhle věc píšu pro lidi, kteří by si chtěli zahrát nějakou hru naživo v postapokalyptickém světě a myslí si, že Templáři VŠB jsou pro ně to pravé. Není důležité, že jste ještě žádnou takovou hru nikdy nehráli. Pokud před spaním přemýšlíte o Falloutu a představujete si sebe v roli Vyvoleného, a pokud máte dost odvahy zkusit si ten život aspoň formou hry, pak jste zde správně. Protože přidat se k nám vyžaduje jistou dávku námahy, raději vypíšu hned na začátek, pro koho tu jsme, a pro koho ne.
Pokud: jsi odvážný, ale současně také trochu soudný toužíš zkusit si žít v postapo světě, a to až do posledních drobností nebojíš se deště, klíšťat či naštvaných lesníků Píšeš „Pustina“ s velkým „P“ :o) jsi ochotný dát pro hru nějaký ten svůj osobní čas a práci svých rukou... ...pak jsi zde správně. Doporučuji ti číst dál, popřípadě si tento text vytisknout a bokem mít otevřené naše webové stránky. Pokud však: toužíš zvyšovat si ego tím, že prostě musíš vyhrát vždy a všude myslíš si, že postapo, to jsou především děvky, kvéry a chlast jsi ochotný hrát pouze za teplých slunečných odpolední jsi ochotný pouze občas přijet na akci, tam si trochu zastřílet a zase zmizet máš nakoupenou výstroj a výzbroj za třicet tisíc a teď bys ji rád využil na nějaké té hře... ...pak se obávám, že nemá smysl pro tebe ani pro nás, aby ses snažil přidat se k nám. Nejsme pro tebe to pravé. Existují jiné PA hry a týmy a ty tě uspokojí lépe, takže proklikej linky z naší stránky a jistě brzy něco najdeš. Takže ještě jednou: Pro hraní našich her není zapotřebí velkých zkušeností s hrami naživo, velkého množství peněz ani skvělých zbraní. Co zapotřebí je, to je nadšení a nějaký ten volný čas. A ještě jednou tady na plnou hubu zakřičím, že airsofťáci s elektrikami (AEG) si svých lásek neužijí, protože se u nás nepoužívají!! K otázce peněz ještě podotknu, že u nás panuje takový názor, že kdo dá na postapo za měsíc víc než padesát korun, tak ten je marnotratný hýřil. A, ano, ještě je zapotřebí zmínit otázku umístění. Většina našich akcí se odehrává na území Slezska, v okolí Ostravy a Havířova, neboť odsud pocházeli zakládající členové a sem jsme usadili příběh. Ovšem aktivní jsme také v Brně, kde někteří z nás studují, tahle aktivita je však zatím jen dost chabá. Náš nejvzdálenější člen ale za námi dojíždí z druhého konce republiky, z Mariánských lázní.
- Co můžete čekat? | ČTI
- Co můžete čekat?
Templáři VŠB byli založeni skupinkou lidí, kteří o LARPech akorát kdysi kdesi od někoho něco málo slyšeli. Na druhou stranu, všichni jsme strávili dětství v roli banderovců, ustašovců, partyzánů, mafiánů a podobných psanců, řezali jsme se klacky po kebulích a představa, že hra může skončit i jinak než neštěstím nám byla dost vzdálená. V oblasti RPG jsme přehlédli nějaká D'n'D a přešli rovnou na SPECIAL použitý ve Falloutu. Až mnohem později jsme pochopili, že vývoj šel jinudy, takže nyní napíšu pár věcí podle toho, odkud k nám jdete. Dělal jsem airsoft: Za to není třeba se stydět. Pro hráče softu jsou vhodné polovojenské jednotky, tedy Bratrstvo oceli (či Enkláva), v mnohem menší míře ještě Drancíři, ale určitě ne Otrokáři. I tak bude nutno nechat doma spoustu věcí. V první řadě kvér. Vojenský charakter může přinést do hry třeba výkonnou pušku, ale i tak, prosím, mírněte se. Elektriky a plynovky jsou prakticky zakázány (ve skutečnosti je to trochu komplikovanější, ale k tomu se vrátím později, mnohem později, protože zbraň je až na posledním místě - to si zapamatujte). Co se týká manuálek, tak silné pružiny taky ne, prosím. Já tomu moc nerozumím, nicméně vytuněné odstřelovačky jsou zlo. Proto doporučuji sáhnout hluboko do šuplíku a vytáhnout ten starý odrbaný colt 1911, se kterým jste tehdy před léty začínali, a vyčlenit jej jen pro Templáře. Je jedno, že vystřelí sotva ve 30% případů, že je out a že nedostřelí víc jak na deset metrů. To je v pořádku. Donutí vás to hledat jiné cesty, jak řešit konflikt, a třeba pak zjistíte, že to je docela sranda. Bitvy se u nás odehrávají tak nějak na způsob mušketýrů. Přijdem na dostřel, tedy na cca 15 metrů, a začneme si nadávat a zkoušet různé finty, pak vypálíme dvě salvy a vrhneme se na sebe s nožema. Mimochodem, tady obvykle sofťáci zpanikaří a opustí frontu. Viděl jsem už docela dost drsných frajerů v bezva maskáčích s drahými kvéry, kteří, byvše donuceni používat toliko manuálky, podlehli panice tváří v tvář bodákovému útoku. Nejsou na to zvyklí, protože airsoftová družstva (na rozdíl třeba od Armády České republiky) cvičí moderní způsoby boje. Takoví lidé pak skonají bídně v blátě po zásahu nožem zezadu do ledvin. A na další hru už nepřijdou. V případě, že na vás skočí nějaký šmejd s klackem, můžete se tak maximálně krýt svou zbraní. A teď si představte, že topůrku od krumpáče spoře omotanému kobercovkou nastavíte svou novou M-16 s haldou tacticool vychytávek, za kterou jste dali dvacet táců. Blbý, co? A co teprve úprava do postapo vzhledu, tedy odpoledne nad bruskou, rašplí a žhavým pohrabáčem! Přátelé, pochopte, že minimálně do začátku vám bohatě stačí obyčejná brokovnice prodávaná vietnamci na trzích za dvě stovky. A vlastně se dá vyžít i s pistolkou za sedm pětek. Zbraň je ničím bez ruky, a ruka je ničím bez mysli. Naše hry se odehrávají hlavně v našich myslích... Další důvod pro slabé zbraně je ten, že naše kostýmy samozřejmě mají nějakou ochranu očí, ale ta ne vždy odpovídá standardům airsoftovým. Stejně tak některé postavy pobíhají polonahé. Silná zbraň kazí hru, protože přináší víc důrazu na boj a ne na hraní, a může i zranit. Takže tak. Pokud neskončíte u vojenské frakce, budete se muset odnaučit i spoustu slov. Vaše útočná puška nemá žádné spušťadlo, závěr, upínací lišty a podobně. Vaši postavu dvě staletí po jaderné válce neměl kdo naučit taková slova. Ta krochna má prostě ďuru, kam se strkaj patrony, lauf, zkamaď lítaj kule a ďuru, odkaváď lítaj hilzny. Jo a ještě jednu věc. Byl jsem svědkem scény, kdy přišli vyjednávat ochránci míru a pořádku s bandou vyvrhelů a rabijátů, ostrá slovní přestřelka a najednou... „Jé, to máš tu novou MP-5 od Marui?! No paráda! To sis objednal z Ameriky, nebo to už někdo dováží i k nám?“ To dost ruší. Obdobně když si prostě všichni musí vystřelit z toho nového kvéru! Na tyhle věci je tady posezení v hospodě po hře. Jo a to nejlepší, co z taktiky umíme, je hromadný útěk přes minové pole pod rouškou bílého dne. Málokdo z nás tráví večery studováním taktiky SAS a nikdo ji následně nepoužívá ve hře. A na úplný závěr: Na začátku si do hry přinesete dvě stě kulí na hlaveň vaší výzbroje. A pak už nic. Co našetříte, to vám zůstane do další akce, ale munice je pořád herní. Když na první akci vystřílíte vše, na druhé nebudete mít nic. Je třeba okrádat mrtvoly, kupovat od obchodníků a prohledávat staré armádní instalace, ale dvě staletí od kolapsu civilizace už prostě munice dochází... Dělal jsem (fantasy) LARPy: Jak se říká, kdo neměl elfku, neví nic o sexu. Jako se věčně hádám se sofťákama o povolení AEG, tak fantasáci požadují magii. Nuže, ne. Opravdu ne. Nikdy, nikde. Samozřejmě, můžete si mumlat zaklínadla a sesílat na protivníky déšť žab, ale herně to nemá vůbec žádný efekt a i ty žáby budete muset házet sami (tak mě napadá, dá se někde půjčit takový ten trenažér na tenis? ). Proti všem zvyklostem není svět po jaderném (a kdovíjakém dalším) kataklyzmatu prolnut s metafyzickou sférou všehomíra, ani nedošlo k paradimenzionálním zlomům, Probuzení a invazi draků do naší reality, a dokonce, světě div se, nerodí se armády dětí s parapsychologickými schopnostmi. Vím, že je to zvláštní a nečekané, ale opravdu je tomu tak. Supersilné zbraně všeho ničení, použité v samotném závěru Války, prý dokázaly ohnout realitu, ale to jsou dnes snad jen babské tlachy, a praktický dopad na život to nemá žádný, protože v místech nasazení těchto zbraní žádný člověk nepřežije. Můžete hrát šamana či čaroděje, ale budete na tom stejně jako Stařenka Oggová z knížek páně Pratchetta – budete muset být zatraceně dobří, chytří a znalí, protože vaše okolí se na vařené nudli utáhnout nenechá a „reálnou magii“ náš herní systém neumožňuje (a nikdy umožňovat nebude). Psionici jsou dnes v kurzu, ale já jsem stará škola a jediné, v co věřím, je člověk a jeho inteligence. V tomto ohledu jsou templáři zosobněním mé víry. A teď ke zbraním. Je fajn, když jsou dělané ze dřeva a jekoru a dobře vyměkčené. Na některé bitvy je možno vzít si i drsnější zbraně čistě dřevěné, ale záleží od případu. Proč? Inu proto, že v boji můžete potkat týpky, kteří se dřevem v životě nebojovali, a ti se mohou chovat velmi nepředvídatelně. Zkušení dřevárníci mohou blednout či zelenat při pohledu na bojové kreace takových Drancířů, slabší povahy zvrací. Ke všemu se někdy nebojuje na paloučku u lesa, ale v polorozpadlém feťáckém doupěti někde na hranici Ostravy, a člověk musí dávat víc pozor, kam šlápne, než jak se krýt. Navíc není neobvyklé, že si hráč půjčí zbraň poraženého soka. Počítejte s tím, že většina templářů hraje své charaktery (vyrostlé bez televize, naučných knih o šermu a nedělních kroužků) natolik věrně, že o svých zbraních přemýšlejí prostě – na tupém konci se to drží a ostrým se šťouchá do nepřítele. Taky těmi zbraněmi házejí, bodají, sekají přes nohy... prostě děs. Inu, war never changes. Také nemáme problém s omezením délek. Něco o tom, že dýka je do 37,89 centimetrů a výš to je tesák a na ten je třeba nový skill tady fakt nemá místo. Ano, byl tady dvoumetrový meč a ano, mnohým se to nelíbilo, ale je třeba si uvědomit, že sice žijeme trochu jako na úrovni středověku, ale tři sta let vědeckotechnické revoluce tomuto světu zanechalo laser, fullereny, kompozity... takže prostě snad je možno popustit uzdu fantazie i za vrátka 16. století. Když už mluvím o mečích, tak ano, já také vím, že neexistuje lepší zbraně v poměru užitná hodnota/složitost výroby/snadnost zacházení, ale prosím, snažíme se je trošku omezovat. Aby si nás lidi nepletli s fantasákama. :) Olověná trubka je tak nějak kanoničtější. Kroužkovou zbroj beru jen pokud si ji sami uštrikujete z drátu nakradeného v Nové huti. Pro dřevárníky jsou dobří Otrokáři, jednak proto, že jsou tvoření zkušenými harcovníky, jednak protože mají tradici v dobrých dřevěných zbraních a v boji s nimi. Taky se hodí Drancíři, nebo nějaké příležitostné skupinky (Lovci lebek, povstalci). Byl jsem mladistvým intelektuálem... ...ale už mě to přešlo. Pokud jste ve světě LARPů noví a nemáte žádné zkušenosti, tak, řekl bych, vám můžeme pomoct. My jsme totiž začínali úplně stejně a pochopení pro nováčky máme. Nenechte se zmást tvrďáckými řečmi a vtípky na diskusním fóru, opravdu si nevaříme děti k večeři a nezbavujeme nováčky análního panictví. Pravda je, že jste-li mladší osmnácti let, asi byste měli mít nějaké potvrzení od rodičů, že za vás nesou zodpovědnost nebo tak něco, jenže u nás se z toho nestřílí. Hele, v PA světě je člověk dospělý v okamžiku, kdy uzvedne zbraň aby se mohl bránit. V patnácti letech jste starý fotři. Toto je první hra, kde je můj virtuální věk nižší než reálný! Takže jestli něco poděláte, je to na vás. Samozřejmě, že vám pomůžeme z každého průseru, jak jen to jde. Ale když z vlastní blbosti podpálíte les, tak jsem vás v životě neviděl. Některé akce jsou jednoduché a celkem bezpečné, jiné jsou tak trošku hardcore. Nebojte se na to ptát. Vůbec se nebojte ptát, ptejte se a chtějte srozumitelné odpovědi! Jak vysvětlit rodičům, kam že to vlastně jedete je vždy potíž. Zkuste variaci na hru na četníky a zloděje, je to vlastně to samé, akorát naše hra má podstatně víc pravidel a je mnohem složitější. Rozdíl je asi jako mezi tím hrát „Dostihy a sázky“ a řídit OKD. Pořád to je sranda a člověk může být hnusný na ostatní, ale je docela těžké do toho zaplout. Nejčastěji se LARP vysvětluje jako divadlo, kde je jeden současně hráčem i divákem. Ze začátku se asi budete cítit jako debil. To je normální a občas se to vrátí i v budoucnu. Je třeba objevit to dítě v sobě, které si chce hrát a pomoct mu se projevit. Pamatujete, jak zamlada byl kus klacku samopalem? Teď je to stejné. A všichni lidé ve vašem okolí si myslí totéž. Společnost vám vtloukla do hlavy, že se máte chovat normálně. No, tak to teď tak trochu pozapomeňte. Hrajete roli. Hrajete s rekvizitami. Ta dýka na jevišti je plastová a zasouvací, ale přesto je Hamletův otec zavražděn! Co se financí týče, tak budete potřebovat nějaké peníze na vlak, potažmo autobus, a s trochou štěstí nic víc. Prohledejte půdu, sklep, šatník a nanoste na hromadu všelijaké harampádí. To bude váš kostým. Hele, před dvěma sty lety na nás spadly atomovky. To, co nosíme, skutečně není vyprané v Pervolu. Pokud umíte šít, můžete zkusit různé kreace, konečně na tohle tady máme hned několik speciálních topiců na fóru. Doporučuji hlavně Chrome Redův supernávod, který je nejlepší návod na výrobu PA věcí na celé české PA scéně. Pokud šít neumíte, tak zvolte nějaké obyčejné plátěné věci ošuntělého zjevu, třeba první džíny vaší paní matky, kupované v Tuzexu za cenné bony v době, kdy se ještě neprodávaly džíny s uměle vyrobenými dírami a člověk si je musel naděrovat sám. Ona vás za to asi zabije, ale za ten efekt to stojí. Postupem času si pořádný kostým určitě vyrobíte, jde jen o to nepřijít na první akci v teplácích a neustrnout na prvním modelu, ale snažit se jej neustále vylepšovat. Maskáče jsou přijatelné opravdu jen pro první akci. Situace v naších second hand obchodech je taková, že člověk může pořídit kompletní výbavu včetně vysokých bot, dlouhého kabátu a krosny za sto korun českých. Chce to trochu hledat a sledovat na našem fóru Pornofetiš bazar, kde můžete sehnat kde co. Stejně tak zbraně. Něco se dá sehnat na tržnicích, něco pustí starší hráči, něco se dá vyrobit. Když nemáte zbraň, je často možné se domluvit s organizátorem akce, který vám dá roli, kde zbraň nebudete potřebovat. Ochranné brýle si půjčte z dílny, nebo kupte za padesát korun v železářství. Chladné zbraně jsou vyrobené většinou ze dřeva a jekoru, což je zátěžový koberec, kdysi hojně využívaný. Dá se taky používat guma z běžících pásů. Pro další informace sleduje (a pište!) na diskusní fórum, nebo v nouzi nejvyšší mně na e-mail: Chekotay@seznam.cz. Ještě mě napadlo, že možná nevíte, co od akce očekávat, co je jejím cílem. Mno, jde prostě o ten zážitek. Nečekejte, že byste mohli vyhrát. Pustina vás zabije, dříve nebo později... ale to, jak žijete, může být dost dobrý zážitek, ke kterému se budete zpětně vracet ještě dlouho.
- Ještě stále chci k vám! | ČTI
- Ještě stále chci k vám!
To je divné. Hm, je třeba začít s odrazováním. Když tedy jste srozuměni s tím, co nabízíme (snažil jsem se to pořádně vypsat do Ústavy), je načase začít se sžívat s naším herním světem. Koncepce hry je totiž taková, že část hry se odehrává (někdy) na diskusním fóru, a další, klíčové okamžiky příběhu, se odehrají naživo. Podle toho, jak dopadnou jednotlivé akce, se pak příběh odvíjí dál. V akcích hráč hraje svou postavu, neboli charakter (na fóru se to dost smývá, ale i tam mají někteří hráči multiaccounty – já mám tři :) ). Charakter, to je to, co hrajete. Postava, které vytvoříte minulost, schopnosti, návyky, jazyk, oblečení, všechno. Bože, jednou jsem viděl postavu, která měla změněné i duhovky (kontaktními čočkami, byl to nářez). Tahle postava je pak vhozena do víru děje, a musí se nějak zachovat. Vtip je v tom, že někdy se musí zachovat jinak, než vy. Hráč ví, co je to tank, ale jeho postava o tom nikdy v životě neslyšela a není sto pochopit ani tu ideu! Žádný kluk by se dnes nesebevraždil jen proto, že jedna paní povídala že Julie je mrtvá, ale Romeo to prostě udělá, ať už ho hraje kdokoliv. Hráč si po vstupu k templářům založí primární charakter, kde je takových rozporů mezi rolí a hráčem minimum, někdy však později zjistí, že ho baví zkusit si zahrát i jinou (třeba dost složitou a kontroverzní) roli, a vytvoří si sekundární charakter, nebo i více. Pak může flegamtik hrát cholerickou postavu, hipík skína a podobně. O tom to je. Hry se odehrávají na reálné mapě, akorát posunuté o takřka tři sta let do budoucnosti, do doby dvě staletí po jaderné válce. Z tohoto důvodu je trochu těžké hrát v rozvalinách Ostravy... na druhou stranu, ty jsou přece silně radioaktivní a kdo by tam teda chtěl žít? Vždycky si najdeme nějaký tichý kout, kde se odehraje akce a ta pak dál ovlivní příběh. Pokud chcete vědět více o místopisu, tak v Knihovně by měl být dokument s názvem Templářský revír. Důležitější je dějepis, a proto si přečtěte Dějiny. Myslím, že to stačí k tomu, abyste se začali orientovat. Pro mnohé bude šok už jen to, že se děj neodehrává v Severní Americe, v lokacích Falloutu. Důvody jsou dva, za prvé v době vytváření příběhu jsme čekali na Fallout 3 od Black Isle a nebylo jisté, zda by náš příběh nekolidoval s jejich, a za druhé bylo lákavé pohrávat si s alternativní historií Střední Evropy. Dějiny jsou psány jakž takž objektivně, ale když chcete vědět, jak se na věc dívají lidé žijící v našem světě, přečtěte si Legendy. Obojí je podle mého názoru dobré čtivo na dlouhé zimní večery a pomůže vám vcítit se do neznámého světa. Další zajímavé příběhy si můžete přečíst v profilech jednotlivých postav. Nyní, když jste se seznámili se světem, je načase udělat si výlet do přírody a trochu si v hlavě urovnat představy o své postavě. Vymyslete jí historii, její životní příběh, určete její povahové vlastnosti a zakomponujte do příběhu příhody, kde by tyto vlastnosti byly vidět. Když vám psaní životopisu nepůjde, tak prostě shrňte vše důležité do několika bodů. Určete postavě stáří a místo, kde vyrůstala, její příbuzenstvo, vztahy k okolí. Určitě bude dobré si ujasnit, zda umí číst a psát a kde se to naučila, jaký je její vztah k myšlence otrokářství a nájezdnictví, co si myslí o kanibalismu či s jakými zbraněmi se setkala a umí je používat. Když něco nebudete vědět, pište na fórum, pomůžu vám rád zařadit postavu dobře do universa. Když máte určitou představu o své postavě, je dobré se zamyslet nad jejím zařazením do týmu. Můžete začít ve skupině Osamělí střelci, tedy jako samotář toulající se Pustinou, a časem se k nějaké frakci přidat (nebo taky ne a zůstat na volné noze napořád), nebo se rovnou domluvit s velitelem týmu a vstoupit do nějakého. Co je v nabídce? Bratrstvo oceli Všichni chtějí do Bratrstva oceli, ale málokdo tam vydrží déle. Oceláři představují technicky vyspělou frakci s kořeny v Severní Americe. Jako rakovina prorůstají Starým kontinentem a zabezpečují zbraně a technologie příliš složité a nebezpečné, aby mohly být ponechány primitivům. Je to vojensko-religiózní organizace, takže se sem hodí vojenské charaktery milující zbraně. BoS na území v okolí svých základen vyžaduje kázeň a pořádek, a proto je považováno za kladnou frakci plnou správňáků. Ve skutečnosti na území Slezska operuje „černá“ jednotka plná renegátů a trestanců, kteří se velitelství nehodili v základně, takže výstroj je dost rozmanitá „co hrob dal“ a v boji vojáci neznají slitování. Aktuálně byly síly Bratrstva vyčerpány ve zničujícím boji s Drancíři a těch několik vojáků, co přežilo, podepsalo mírovou smlouvu a nyní má plné ruce práce s konsolidováním kontrolovaného území a zajištěním průchodů zásobovacích karavan. Z Velitelství další posily nečekají, neboť hlavní síly skupiny armád „Střed“ jsou vázány v těžkých bojích s Enklávou na východě Německa. Velitelem je Hans Rübe (sekundární charakter Řepy). Otrokáři Kdo nechce k Bratrstvu, ten chce k otrokářům, protože ti jsou přece sympatičtí záporáci. Cech otrokářů v minulosti zanikl a znovu se restauroval pod velením charismatického Chrome Reda. Otrokáři žijí v obyvatelných částech Ostravy, odkud vycházejí na lov otroků a za jejich prodejem do okolních měst. Není jich mnoho a nemají těžké zbraně ani velké ambice. Jsou celkem primitivní, což teda znamená spíš že jsou v Pustinách dobře a pohodlně usazení. Do téhle frakce se hodí svobodomyslní lidé, kterým nevadí zotročování ostatních a jakž takž to umí s chladnými zbraněmi. Otrokáři kdysi krváceli v bojích s Drancíři, ale nakonec byla uzavřena smlouva o spojenectví a nyní tedy existuje nesvatá Aliance Drancířů a Otrokářů. Obě frakce si chtějí pomáhat v boji s nástrahami Pustin i případným vnějším nepřítelem. Je ovšem fakt, že Otrokářům je vždy bližší košile než kabát a že peníze jsou až na prvním místě. Drancíři Dost kontroverzní skupina nájezdníků, renegátů, stalkerů a rangerů. Po letech bojů vytvořili jakýsi zárodek městského státu, který si zuřivě brání a který je udržován v chodu jen neustále pracujícími kolonami pálícími chlast ze zkvašených koberců. Drancíři se snaží vytvořit jakž takž pravidelnou armádu a na kontrolovaném území zajistit to, čemu ve svých představách říkají právo a pořádek. Například je považováno za známku špatných mravů střílet lidi bez skutečně vážného důvodů. Za takové znásilnění vás čeká konopná kravata, jestli víte, co tím myslím. Ono to totiž dělá zlou krev, a v prostředí, kde se pohybuje velké množství věčně nalitých nebo duševně vyšinutých borců s kvérama proklatě nízko je třeba uklidnit všechny možné střety. Drancíři v některých ohledech připomínají staré armády víc, než Oceláři. Je to tím, že velitelé Drancířů umí číst a libují si ve zkoumaní starých záznamů. S odstupem dvou staletí je ovšem těžké rozlišit, co je technická příručka generálního štábu a co návod ke strategické počítačové hře, a podle toho činnost Drancířů také vypadá. Drancíři začali svou existenci „Nocí dlouhých nožů“, kdy podvodem vylákali a zabili na stovku lidí – ovšem šlo o ty nejhorší vyvrhele Pustin, takže... kdo je vlastně zlý a kdo je dobrý? Výzbroj a výstroj Drancířů není zdaleka tak dobrá, jako u Ocelářů, ale o něco lepší, než u Otrokářů. Momentálně jsou Drancíři vyčerpáni strašlivou válkou s Bratrstvem oceli a ti, co přežili, podepsali mírovou smlouvu a nyní se snaží opět zajistit své území. Do této frakce patří každý, kdo se chce podílet na vzestupu civilizace z bahna úpadku, a kdo není líný natřít si ksicht na červeno, zadek na modro a hrát si na trikolóru. Velitelem jsem já. Enkláva Tajemná vojenská organizace s kořeny v Severní Americe. Vede globální válku s Bratrstvem oceli, nedávno vyhnala Oceláře z Trosek Prahy. Na území Slezska operovala jen krátce a nyní se odsud již stáhla. Představuje skutečnou technologickou špičku a nejsilnější vojenskou sílu. Její vojáci mají jednotnou výstroj, jsou skvěle vycvičeni a výborně disciplinovaní. Vůči svému okolí se projevuje jako fašistická organisace s rasistickými tendencemi – dělí lidstvo na nezasažené radiací a na odporné mutanty odsouzené k vyhubení. Na spravovaných území často provádí „očistnou“ genocidu. Momentálně ji nikdo nehraje, ale posledně ji hráli borci silně inspirovaní Warhammerem 40 000. Tato frakce se hodí pro družstvo dobře sehraných, zkušených hráčů, kteří by jí pomohli dát pořádnou tvář. Z příběhu nyní zmizela, ale může se kdykoliv vrátit. Lovci lebek Primitivní divoši, obyvatelé Beskydských údolí, divocí kanibalové. Šamanismus a oběti krvavým bohům zde jen kvetou. Mají minimum palných zbraní, zato hodně zubatých chladných zbraní. Výstroj tvoří to, co si uloví nebo nakradou. Tahle frakce vlastně vznikla jen kvůli jedné bitvě a je tvořena našimi sekundárními charaktery. Možná časem zase zmizí, možná se najde někdo, kdo by ji oživil svou primární postavou a převzal velení. Momentálně ji spravuji já. Frakce je vhodná pro ladné dívky, kterým nevadí se obnažovat, a pro lidi, kteří se zajímají o indiánský způsob života.
Tak, teď již asi chápete, jak to funguje a víte, kam se zařadit. Doporučuji zapomenout na ideu osamělého málomluvného borce v dlouhém plášti, trousícího drsné hlášky a s přehledem vítězícího v každé rvačce. Naše Pustina nemá pro Johna Wayna pochopení. Pokud stále nevíte, zda Templáři jsou pro vás to pravé, nahlaste se na akci jako tzv. dobrovolník. Status dobrovolníka vás zařadí k té frakci, kterou je třeba doplnit, promine vám nedostatečnou výstroj, nechce po vás aktivitu na fóru a neztěžuje organizátorům práci se zařazením vaší postavy, protože žádnou hrát nebudete. Budete prostě jen další puška v linii, hlava v davu, můžete se dívat, jak to funguje a nic nezvoráte. Pokud už máte jisto, s velitelem týmu domluvené zařazení a jasně promyšlenou postavu, ozvěte se mi, já všechno schválím a zapíšu do stavu.
- Ty složité věci | ČTI
- Ty složité věci
Proč vlastně ty tanečky s tím templář-dobrovolník? Inu proto, že naše hra je kontinuální. Příběh běží stále dál a dál. V okamžiku, kdy se přidá další templář, se do příběhu připojí další proud, a proto je dobré, když v minulosti svých postav použijete křížové odkazy na skutečnosti zmíněné jinde (aby nás množství té historie časem nezavalilo). Vaše činy ovlivňují hru na dlouho dopředu. Je tedy dobré, když tento příběh vytváří pořádná postava a ne někdo, kdo si přišel zastřílet, protože právě nemá co dělat. Protože i když od nás zase odejdete po pár akcích, vaše postava sice z centra dění odejde, ale v příběhu zůstává ještě velmi dlouho, příběh s ní pracuje dál a dál a jestli chcete mít pěknou smrt, tak si ji raději sami dobře zahrajte, ježto já vám v příběhu vymyslím smrt pěkně hnusnou a krutou. Takže, váš templářský charakter je určen jistými „RPG statistikami“ zapsanými v profilu. Umožňuje vám to lépe se držet kontinua. Takže co je pro vaši novou postavu důležité? Rasa Člověk. Všem nováčkům doporučuji obyčejného člověka. Pokud jste fakt zkušení, pro věc zapálení a tak trošku masochisti, tak ovšem můžete zkusit herní lahůdky v podobě dalších ras. Člověk je člověk a s tím, jak ho hrát obvykle nemáme problém. Má 5 HB, tedy pět „životů“, „bodů zásahu“ nebo jak to nazvat. Je to tak akorát, abyste nechcípli na kdejakou zbloudilou střelu, ale zase ne tolik, abyste si mohli dovolit proběhnout kulometnou palbou. Ghůl je člověk, kterého kombinace radioaktivního záření a nejrůznějších biologických zbraní změnila v tragikomickou karikaturu života. Je to zombie, mrtvý-živý. V opotřebovaném, pomalu se rozpadajícím těle sídlí zmučená duše a šílená mysl. Někteří ghůlové mohou pamatovat dny před Válkou. Díky různým nádorovým bujením totiž ghůlové neumírají stářím. Lidé se jich často štítí, vyhánějí je... je to těžký život a výzva pro kostým a masku. Ghůlové mají jen 3 HB, takže si opravdu nemohou dovolit riskovat, na druhou stranu existuje pár zajímavých perků, které se mohou brát. Ghůlové, kteří nejsou šílení, jsou obvykle velmi moudří. Mysl, která musela žít dvě stě let v trosce těla prostě musí být disciplinovaná. Supermutant je člověk, který nepochytal zas tolik radiace, zato byl silně zasažen biologickou zbraní známou jako FEV. Je to velká neforemná hrouda svalů, často strašně hloupá, ale strašně zuřivá. Má 7 HB, takže byste měli do něj začít ládovat olovo hned jak ho zahlédnete, abyste ho stihli zabít dřív, než on vás. A že to zvládne rychle – mutanti jsou totiž tak silní, že jako svou zbraň často zvolí něco fakt těžkého, třeba pevnostní kulomet. V praxi to znamená, že supermutanti mohou pobíhat s AEG puškami. Tato výrazná převaha v palebné síle je ovšem ve hře vyvážená vysokými nároky na kostým. Pokud si natřete obličej na zeleno a s MP-5 coby těžkým kulometem v ruce chcete jít hrát supermutanta, tak vás poženu. Dlužno podotknouti, že člověk se v závislosti na tom, jak se v Pustinách chová, může stát ghůlem i supermutantem. Zpátky to ovšem nejde. Vlk a krysa jsou roztomilá zvířátka. Pokud vás nebaví hrát za lidi, tak na mnoha hrách uživíte tyhle potvůrky. Krysa je sice velice slabá, ale myslím, že dobrý hráč z ní může udělat docela výkonného zabijáka. A vlk... to je prostě zlatíčko. :) Párač... nejstrašnější bestie. Už ne zvíře, ještě ne člověk, démon z hlubin Pustiny. Možná nějaký mutant, možná jakási dávná biologická zbraň, kdo ví? Dnes je to smrt. Má 7 HB a ve svém levelování může nasbírat sadu fakt skvělých perků. Šéfem templářské smečky je starý samec Řepa, který se stal ultimátním strojem na zabíjení. Dalším ve smečce je mladé štěně Chorché (sekundární charakter Livjatána). Když zahlédnete párače, nemá smysl se modlit, protože to nestihnete. Říká se, že opravdu staří, zkušení a moudří párači se dokázali naučit pár lidských slov a s lidmi vycházet, ale to budou asi jen babské řeči...
Nyní, po výběru rasy, si můžete určit počet svých HB a délku respawnu (za každý HB 1 minuta). Indikátory nachytané radiace a infekce máte jako nováčci prázdné, počet expů na nule, level první a hodnost základní, tedy Nováček, Greenhorn nebo tak nějak. Rysy Rysy máme jen dva, pokud chcete, můžete si vzít jeden, oba, nebo žádný. Trochu pomáhají postavu profilovat. Rys Felčar znamená, že jako hráč máte nějaké povědomí o první pomoci, taháte sebou na akce skutečnou lékárničku a v případě, že se někdo zraní, se o něj postaráte. Felčarskou zkoušku skládáte u mne. Felčarská postava pak může využívat herní lékárničky a herně léčit. Rys Hippie značí, že jste rezignovali na nošení zbraní a na obranu. Za vaše zabití tak nikomu nepřipadnou žádné expy. Trochu to může zvýšit vaši šanci přežít, ale ne o moc. Postavy, které se považují za kladné, cítí potřebu vás chránit... nebo spíš mstít. Žít v Pustinách beze zbraně je opravdu velmi těžké. Jako nováček se na rysy můžete vykašlat, koneckonců, vzít si je můžete kdykoliv.
A to je asi tak vše, co do začátku potřebujete vědět.
|
|