No, máme dneska pátek třináctého, takže je ten správný čas zaříznout Templáře.
Žádné dlouhé dřisty, před patnácti lety jsme žili trochu jiné životy, teď se situace změnila a nemá smysl krvopotně lpět na věcech, jež splnily svůj účel.
Celou tu dobu jsme hráli jeden dlouhý příběh postnukleárního Slezska, odehrávaný tempem 3 - 4 her ročně. To je doba v řádech, v jakých se počítají poločasy rozpadu radioaktivních prvků a příběh to reflektoval. Začínali jsme v situaci, kdy projít Pustinou z Ostravy do Ciezsyna byl výkon hodný hrdiny a skončili v situaci, kdy Olmické biskupství svými špehy ovlivňuje politickou situaci v oblasti mezi Svitavou a Vislou a slezští průzkumníci se odvažují až na dohled ke Kráteru Prahy.
Sledovali jsme také jednu z podkapitolek globálního souboje Bratrstva Oceli a Enklávy, respektive jejich evropských misí. Od začátku do konce se příběhem prolínal osud Otrokářů a v jejich rámci od druhé do předposlední mise také osobní příběh Chrome Reda.
Osudy zemí, krajina národů mívají zřídkakdy pointu, a tak neteskněme po nějaké ukrutné mega akci, která by spletla všechny nitě příběhu dohromady. Taková akce by se podobala LARPu Malazské knihy mrtvých říznuté Hledáním ztraceného času a vlastně by neměla ani smysl protože...
...protože war never changes.
Nyní, když přišla klipsa, nemá už smysl si na ni hrát. Beskydy jsou zplundrované jak po atomové válce. Houštiny, v nichž jsme se schovávali, jsou vytěžené, tajné pašerácké stezky rozježděné traktory, u vypálené základny rangerů stojí nabíječka na elektrokola a z oken se nese moderní hudba. Osamělé lovce lebek vystřídaly davy turistů. Rozpadlé objekty v nížině se dílem definitivně rozpadly, dílem byly sanovány a jsou z nich útulné domácnosti. Dystopické výsypky byly rekutlivovány. Opuštěné bunkry mají masivní zámky a kamerové systémy napojené na benga.
Svět se čenžnul. Z jedné strany to tedy znamená konec. Ze strany druhé to znamená level up.
Takže, přátelé, vyberte si perky - nabrušte nože - jakkoliv nepochybně v jiné formě, jistě se ještě v Pustině setkáme.
