1) F3 není ani kvalitní FPS natož RPG. Hraju Battlefield XY, AmericasArmy, Armed Assalut a v těchto FPS hrách sem nikdy neměl moc problémy něco/někoho trefit. Podávám celkem kvalitní výkony. Avšak v F3 je ovládání takové roztahané a rozplizlé. Nevím zkoušel sem si to nastavit ale není to ono. tedy jako FPS mně to zklamalo (holt konzolý port?!) No a RPG ?? ehmm...
2) Úkoly zejména ty od Moiry, které bych řekl jsou stěžejní pro ty co hrají hru prvně, katastrofa
3)místy hloupý skoro až trapný humor
4)standartní černý humor jenž byl v "předchozích" dílech není
5)neustálé rozpadávání se a rozprskávání nepřátel = vopruz a ztrácí to smysl
6)velmi málo zbraní, žádné typy munice Ap HP atd.
7)snadno se dá všechno sehnat již od počátku. tedy není nutné si nějak zásadně tvořit postavu, protože každé to půjde hned.
8) ubohé rozhovory. např.: ty s...i řekni mi kde to je nebo ti rozdupu palici // prosím můžeš mi říct kde to je? nutně to potřebuji vědět a odpověď je v obou případech stejná!
9) no plazmová puška je tak odporná a ty tesla zbroje. bleee
10) F1 F2 mi přišli reálné a uvěřitelné a když už té postapokaliptické deprese bylo na hráče přes příliš přišlo nějaké vtipně hloupé odlehčení
11) nenáročnost. netřeba myslet při této hře. a obtížnost bych bral větší s lepším ovládáním, než nižší obtížnost s horším ovládáním. holt se mi špatně střílí no a pak musím objednávat u pana vatse tři rány do kebule.
12) zajímali jste se někdy o uvěřitelnost prostředí? ať už jedna kráva v megatonu? megaton kolem bomby? bomba co je v kráteru po bombě? teda schodí bombu ta udělá kráter a pak do kráteru schodí další bombu? Aby rozbombardovali kráter kde nic není? megaton aka vodní svět? osady které čítají dva obyvatele. atd atd atd.
13) naprosto žádné (aspoň já jsem nezaregistroval) odkazy na filmy, literaturu, politiku / ideologii
POZOR TOTÁLNÍ OFFTOPIC X)Atmosféra. Ach jo. Těšil sem na survival tedy boj o přežití a ten se tu prostě neudál. přidám historku ze STALKERA CoP. Na poslední misi sem v dálce uviděl dost mohutnou anomálii. je úplně jasný, že tam bude jeden možná i dva artefakty. Prachy potřebuju a pokud by ten artefakt byl dobrej mohl bych si ho nechat. Takže další den vstanu brzo ráno a vyrazim nejkratší cestou k anomálii. Moc toho sebou nenosím, protože spíš než bojovník sem pěknej posera a z každýho boje nejradši zdrhnu. Njn špatný zbraně, špatný brnění. Starý omlácený AKačko, 120 nábojů. Makarov co se zasekává, cca 14 ran. A brokárnu s 8 nábojema. 2 granáty. 4lékárničky, něco proti radiaci. Bagetu, něco v konzervě a lahev vodky, jo a taky jeden energy drink. S brněnim co má nejlepší časy za sebou dělá tahle výbava skoro 30 kilo!! Na přespolní běhy to není ale když de do tuhýho tak se s tim dá zdrhnout. Cestou k anomálii objevuju pár opuštěných budov. To že jsou opuštěný si jen myslim, proto si beru dalekohled a du si to vobhlídnout pěkně z dálky. Samozřejmně je to plný zombíků. A ještě k tomu bejvalá armáda. To znamená, že maj dobrý brnění a to prozměnu znamená to, že moje munice, která rozhodně není AP bude dost neúčinná. No co. Zbraně maj stejný, takže když do nich vysypu svojí munici tak je pak o tu samou oberu. V tom uslyším střelbu a vidím jak na ně útočí stalkeři od západu. Paráda, všichni zombíci se na ně stahujou. Já si pohotově přeběhnu. Zakempim na vhodnym místě a začnu ty blbečky pěkne po jednom střílet z boku, ze zálohy a hlavně v klidu. Když zredukujem společně jejich počty, tak nabudu pocitu kterej sem už dlouho neměl a to sebejistotou a odvahou. Beru brokárnu a hurá do budov. Samozřejmně zadmíma dveřma jak jinak. Pár zombíků opozdilců posílám na onen svět zásahem z brokovnice do zátylku tak z půl metru. "Tu máš nažer se!!!" bohužel jednoho sem vynechal. Což by ani nevadilo protože já si ho nevšiml a on mně očividně taky ne. V tom přichází jeden stalker k plášti budovy. Tedy z venku. Podivá se dovnitř oknem a koho nevidí, zombíka! Zacílí, začne pálit a až na to že mezi ním a zombíkem sem stál já, tak vše ok. Než zakleknu dostanu slušnou dávku. Rychle se začnu kurýrovat lékárničkama a obvazama. K...a!! jedna!! , chvilku přemejšlim, že bych mu poslal přátelskej pozdrav z brokovnice přímo do ksichtu. Ale má tu ty svý kumpány tak na to kašlu. Oberu všechny mrtvoly. Posbírám zbraně, povybíjím je abych mněl munici. To největší smetí nechám na místě a pár šťastlivcům co to přežilo jen teď krvací v agonii na zemi obdaruju lékárničkou. Chlapci se vzpamatujou a ani jim nevadí, že sem si přivlastnil jejich zbraň. Pak se ještě notně dlouho poflakuju po okolí a koukám kde co je. Všechno to prošmejdim a prolezu. A nakonec vyrazim k tý anomálii. Když k ní dorazim. Tak se už začíná šeřit. No v noci s baterkou. Ani nápad. Rychle sebrat artefakty a vypadnout. Do ruky beru nějakej elektronickej křáp a do druhý šrouby. A de se na to. Po chvilce zjistim, že se k artefaktu jen tak nedostanu. A že holt budu muset dostat notnou dávku radiace. Vyberu si místo odkud bych se mohl k artefaktu dostat co nejrychleji a skočím pro něj. Rychle ven a ještě rychleji do sebe naklopim vodku a nějaký chemikálie proti radiaci. Zdraví si doplnim lékárničkou. A na ten druhej artefakt s..u! nejen, že už bych se neměl čim léčit ale nejspíš bych s touhle výbavou chcíp. No nic, budu si pamatovat, že tu je ještě jeden artefakt a až budu mít lepší vybavení vrátím se. Začíná už být celkem solidní tma, tak si rozsvítim čelovku, která dosvítí sotva pár metrů přede mně a vyrážim domů. Vybavení mám hromadu, takže se sotva vleču. Možná tak na půli cesty na nádraží, uslyším bloodsuckera. A k...a!!! Rychle beru brokárnu a snažím se zjistit odkud na mně běží. Uvidím ty jeho hnusný očička, zamířím na něj a čekám až se objeví. Ten h...l se totiž umí zneviditelnit. A když je neviditelnej, spíš teda průsvitnej, tak se nedá zranit. Zviditelní se jen v momentu kdy se chystá zaútočit. Řikám si dvě rány do palice a bude po něm. Ta jedna sekunda trvala snad celou věčnost. Ten parchant je už u mně. Napřahuje se, zviditelní se a je to jasný, teď ti provětrám škebly ty z...e jeden. Stisknu spoušť a nic. Zasekla se mi zbraň. Hmm super. Následuje velmi krátká skoro až intimní vzdálenost mezi mnou a bloodsuckrem. Brnění jde do kopru. Trošku mně škrábnul. Jestli sem mněl problém se slepákem tak ten už nikdy mít nebudu. Zaseklou brokárnu neřeším a obracím se na útěk. Sotva se dovleču k hromadě kamení na kterou se z posledních sil vysápu. Poslední lékárničky a obvazy padnou na zranění, která mi způsobila ta hnusná odporná bestie, která teď kolem mně krouží a snaží se mně dorazit. Zdraví mám tak na 3/4 ale stále trochu krvácím. Zastavit krvácení už nemám čím. Přebíjím brokárnu a čekám na vhodnou příležitost tu mrchu sejmout. Naháním ji v tom titěrném kuželu světla a zkouším svoje štěstí. Nic, opravdu nejde zranit, když je neviditelný. To bych musel dolů k němu aby se zviditelnil. A to bych pak chcípnul. Nezbejvá mi než zkusit štěstí a dosprintovat na nádraží. Otvírám baťoh a začnu vyhazovat vše co můžu. Ze začátku řeším cenu věcí a jejich hmotnost. Po chvilce zjišťuju, že budu muset zahodit vše co nepotřebuju. Vše co sem nastřádal. Tu pitomou brokárnu zahodim hned ale když ke konci zjišťuju, že sem stále moc těžkej tak začnu zahazovat i munici. Protože co s ní. Zastřelit to nemůžu a akorát mně bude tížit. Ten s..č běhá dokola v kruzích tak čekám až bude ode mně co nejdál a pokud možno na druhou stranu než je nádraží. Ve vhodný okamžik seskočim a pelášim domů. Slyšim jak za mnou běží. Po pár metrech přeskakuju nějaký mrtvoly. Holt méně šťastní než sem já. Vysloveně cejtim jeho dech na zátylku. Sice sem dost nalehko ale stejně mně ten parchant doběhl. Přátelsky mně polechtal přes záda. Nejspíš si vzal na památku pár obratlů. Naklopím do sebe jeden enrgy drink a pokračuju ve sprintu. Tak tak doběhnu na nádraží. S poslednímy zbytky života a s těžkým krvácením. Doslova za pět minut 12 se dostanu ke svojí bedně a napumpuju do sebe hromadu medikamentů. Jo přežil sem. Mněl sem ohromný kus štěstí. Skočím za obchodníkem a prodám mu ten artefakt. Stejnak se mi nehodí. Za vydělaný peníze si nechám opravit brnění a zbraň. Nerad bych aby se mi příště v podobné situaci zase zasekla. Škoda těch 35 kilo vybavení co sem někde venku nechal válet. Ale co, hlavně že žiju. Začne mi kručet v břichu tak se nadlábnu a spát. Ráno vstanu a řikám si, co kdybych se šel podívat tam co sem nechal ty svoje věci. Možná tam ještě budou. Doplním si výbavu. Tentokrát si ale vezmu 2x tolik medikamentů a vyrážim. Otevřu bránu a necelých 20 metrů ode mně bloodsucker. Nepřemejšlí ani jednu vteřinu a rozbíhá se rovnou ke mně. Sice kolem štráduje skupina stalkerů ale očividně je bloodsucker nezajímá. Paráda, tak na to dneska s..u!!! nikam nejdu. Ve zlosti mu pošlu dávku jako pozdrav a zdrhám zpátky do bezpečí. Dneska si udělám odpočinkový den a vyrazím až zejtra. jen si tak řikám jestli to byl ten samej hajzl nebo jinej... A tohle se mi přesně stalo když sem hrál stalkera a takových příběhů mám víc. Ale u F3 nevím vůbec o ničem co bych zažil a co bych si pamatoval. prostě jen další konzumní hra, která sice nikoho až na fanoušky F1,2 neurazí ale rozhodně si žádné sklaní fanoušky nevytvoří. Si myslim. Protože ti hlupci co jsou z tohoneskutečně nadšení se stejně tak nadchnou pro další břitký titul a na F3 zapomenou.
|