Intro k Beskydské patrole IV
Zimní slunovrat roku 2271 Velitelství (budova Bravo), osada Přátelstwí, blíže rozvalin Frýdku
Komandér Chekotay, nejvyšší velitel smečky strašlivých hovad nazývajících se Drancíři, seděl na hromadě svých vlastních memoárů a pročítal hlášení skupin dálkové rozvědky. Nelíbila se mu. Byla napsána odporným škrabopisem na něčem, co podezřele připomínalo vydělanou lidskou kůži, a smrděla hnilobou a průserem. Na průsery on měl čich. „Aktivita Lovců lebek stoupá, Eriku,“ poznamenal ke strážnému, který se opíral o své kopí v rohu místnosti a ze všech sil předstíral, že nepředstírá, že nespí. „Měli bychom vyslat bojovou patrolu. Jenže když to uděláme, Bosáci se zvencnou. To by totiž znamenalo dát dohromady poměrně silnou grupu a vyslat ji kolmo na zásobovací trasu z Chotěbuze do Olmiku. Podle Těšínské úmluvy na to sice máme právo, ale... znáš Oceláře. Z toho budou problémy. Hm.“ Vstal a vyrazil ke dveřím do vedlejší místnosti. S údivem však zjistil, že nemůže projít!
Rytíř Hans Rübe, designovaný velitel odloučeného oddílu Bratrstva oceli „Slezsko“ (Trestný), seděl na muničních truhlících plných explozivních granátů pro něco, čemu on říkal „flinta“ a zbytek Slezska „pekelná hajzltrubka“, a pročítal hlášení rozvědčíků. Bylo to zlé. Aby doplnil stav mužstva, které silně prořídlo za Druhé drancířské války, musel najmout kde koho, a polovina rozvědky ani neuměla psát. Ovšem i obrázkové záznamy psané močí smíšenou s dřevěným uhlím na veverčí kožky k němu promlouvaly jazykem zlých důsledků. Zase jednou. „Mutanti se zase rojí,“ zamumlal. Strážný postávající v rohu se při těch slovech probudil a narovnal do pozoru. „Jsou jich plné Beskydy a už zase se odvažují do podhůří. Měli bychom vyslat patrolu na jejich území – jednak aby prověřila pohyby kmenů, jednak aby zmapovala území, pro případ, že by bylo třeba vyrazit do boje. Jenže ti paranoidní Drancíři by vyslání silného oddílu brali jako nějaký podraz, to je natuty. Navíc by to musel být odřad vyslaný z Chotěbuzi, takže by těsně lízl hranice Drancířského území, a to by se vztekli. My sice máme právo vyslat ty vojcly – Těšínská úmluva to vysloveně povoluje – ale znáš je, primitivy. To je na pytel.“ Vstal a vyrazil ke dveřím do vedlejší místnosti. S údivem však zjistil, že nemůže projít! Zapřel se botama do podlahy a zatlačil fest, ale nepodařilo se mu udělat ani krok vpřed. Zařval a strhl závěs – z druhé strany se do veřejí tlačil Chekotay. „Drancíř!“ vykřikl Hans. „Chce špehovat v našem velíně!“ „A ty se kam cpeš?“ vykřikl Chekotay. „Že by do našeho velína? Přistihl jsme tě, ničemo!“ Hans popadl ripper, Chekotay už měl v ruce tesák... „Už se zase hádáte?!“ ozval se třetí hlas. Oba oslovení se podívali bokem. Zadní stěna obou místností chyběla a ve vzniklém prostoru seděl na houpacím křesle Livjatán ze Zewellu a v náručí choval opakovací brokovnici. Podle Kaaliho smlouvy (pojmenované po Drancíři, jenž byl zbit na oslavu jejího uzavření) je moc nad areálem bývalé enklávské základny rozdělena mezi Drancíře, Bratrstvo oceli a Zewwel tím způsobem, že Drancíři organizují pyrotechnický průzkum, stalkeřinu a mapování základny, Oceláři drží silně ozbrojenou hlídku na Checkpoint Charlie vně základny a Zewell dohlíží na dodržování míru uvnitř základny. Což mimo jiné znamená, že uvnitř osady Přátelstwí mají zewelláci jako jediní k dispozici palné zbraně.
Vedeni Livjatánovým klidným hlasem a namířeným ústím brokovnice nabité nahrubo sekanou solí, usadili se oba velitelé u neutrálního stolu v místní hospodě a zakrátko dohodli vyslání smíšeného oddílu, který projde nejbližší vrchy Beskydské, zmapuje oblast, zjistí známky přesunů Lovců lebek a kontaktuje lovecké sruby, které zde trappeři udržují, aby jejich osádky varoval a zkontroloval. „A kromě toho je tady ještě ta chata,“ zamumlal Chekotay. „Máš pravdu,“ pokýval hlavou Hans. „Myslel jsem si dlouho, že to je jen pověst, ale loňské události ty pověsti více méně potvrdily.“ „Snad budeme mít štěstí.“ „Vůbec by mi nevadilo, kdyby mi zase zregenerovala játra,“ pousmál se Hans do kalíšku čisté vody a pak si s Chekotayem plácl na znamení, že se dohodli. Livjatán tomu přihlížel a i jeho rty zvlnil náznak úsměvu. Také má své plány a tento výlet si rozhodně nenechá ujít.
|