Reinar píše:
Jsem rád, že se líbilo a že jsi byl s poslední misí trpělivý. Taky jsem rád, že se pro jednou neobjevilo hlášení o padání hry na mapě světa
To byl právě ten důvod proč byla ta poslední mise tak těžká - 100 x load and save byl právě z důvodu nestability poslední mise a proto i to vystřílení v loučící místnosti - musel jsem nějak ventilovat tu neuvěřitelnou frustraci a mega deprese z nemožnosti tu misi dohrát
.
Kromě běžných pádů (chybová hláška a ukončení aplikace) byly i pády nahodilé (zatuhnutí a tedy reset aplikace) ale co mě dostávalo do varu byly pády save pozic neboli člověk si v klidu hraje, pěkně a poctivě mrská save a pak třeba vlastní blbostí smrt, chci nahrát pozici a ejhle, pozice nejde nahrát.
Nu což, stane se, zkusím nahrát tu před tím a zase smolík - můj rekord je v této misi 5 různých pozic za sebou které nešli nahrát - to už jsem fakt vzteky ohryzával monitor a proklínal autory modifikace až do třetího zmutovaného kolene
.
Absolutní rarita byla, že někdy jsem ten save přeci jen rozběhl a třeba polovině týmu chyběly zbraně, prostě bouchačky ve slotech (v aktivním i pasivním) byly pryč a co teď - přede mnou 10 nasraných supermutantů s raketomety a Browning kulomety a já holé ruce, takže to vždy končilo totálním masakrem mého týmu a já vždy se slzami v očích přemýšlel, jestli je to chyba modifikace a nebo mají autoři extrémně zvrácený smysl pro humor
.
Nebo se mě jeden čas stávala taková zvláštní chyba, nahrál jsem pozici a místo 6 členů týmu, jsem měl jen 3 ale zdvojené, tedy 2 x hlavní postavu, 2 x tu hned za ní a 2 x archu zkázy - dost zajímavá chyba ale bohužel nevyužitelná - ta archa byla na monitoru jen 1, mít 2 tak bych se za tu chybu fakt nezlobil
.
A tímto odpovídám vlastně i na příspěvek od RastiCa - ne že by ta poslední mise byla tak těžká ale neustálé pády, chyby či jiné vypečenosti vyšroubovali možnost dohrání do téměř nedostupné výše.
Ale díky tomu, že jsem stará páka, tak jsem to nevzdal, zatlačil slzy pomocí lobotomie a zabejčil jsem se, že buď to dohraju nebo zemřu
Po rozštípání 2 klávesnic, utržení 3 myší a rozvodu s manželkou z neustálého řvaní, vztekání, mlácení, vyhrožování smrtí všem bytostem v okruhu 10 metrů od PC jsem to nakonec nějakým záhadným způsobem dohrál a myslím, že teď již všichni chápu, proč jsem celou rozlučkovou místnost vystřílel
Po pravdě, mít v inventáři kapesní atomovku, tak bych neváhal ani sekundu
Ale nakonec se vše v dobré obrátilo, modifikace dohrána a až na poslední pekelnou misi to byla opravdu paráda a je potřeba za to poděkovat a pochválit.
Takže vše zapomenuto, odpuštěno a zase někdy v pustině