Děkuju za silnou hru, užil jsem si ji, i když už jsem byl ke konci jak znavený a chcíplý ghoul opírající se o svůj zlooštěp:) Líbila se mi akce ve tmě, která přidávala krutě na atmosféře. No ale jak to vidím (napůl ne/herně): U Svibic jsem se nechal najmout jako přídavná síla k družstvu Zewl vojclů, kteří měli tu odvahu vstoupit na území obávaného protektorátu. Má ‘nová’ postava Sybr Akos s nimi šla pro zisk, techy a jídlo a taky, protože chtěla dát na zadek drancířům..
Čekání na hru si myslím nebylo úplně marné, aspoň jsme si pokecali např o Falloutu či seriálu Haló haló, každopádně hned na začátku hry jsem byl vtáhnut do Pustiny Moghem, který mě a Zewláky odvedl skrz noční lesní stezku až přes celé herní území, kde jsme minuli tichý stánek vědem až přes potok k našemu respawnu. Celou dobu jsem se bál, že to nenajdu, prostor neznám a k tomu mám šílenej dezorientační smysl, ale kupodivu když jsem to šel po prvním respu hledat, stačilo najít kus od vědem stezku dolů do údolíčka a nasvítit si stařičkou čssr baterkou lightstick-super nápad! První obhlídka prostoru zakončená překvapivě návštěvou osvětleného stánku, co svým umíštěním u cesty a mosaznou lampou připomněl místo z např F3 dopadla skoro masakrem, když se přihnala eskadra drancířského komanda, máváním kopím před ksichtem komandéra snažícího se obchodovat a posměšnými nadávkami jsem se ubránil, zatímco Livjatán mě s úsměvem krotil. Od vědem, že prý máme všici nějakou nemoc a máme se držet dál-už v tu dobu mě došlo, že hledat lék na tenhle shit je nyní moje prvořadá priorita!
Šli se lovit (muto) ježci, kteří byli nutní k posunu dál v questu- po chvilce hledání nepřátelským terénem jsem skutečně jednoho objevil a zahájil na karton za řvaní zběsilý škorpionový útok! S naším skalpem jsme chtěli pokračovat, ale objevili se opět Drancíři pŕilákáni střelbou: snažil jsem se jim za schovávání ježka za zády s Livjatánem nakecat, že jsme odrazili hnusného a slizkého suprmutanta, ale nevyšlo nám to a byl jsem minimálně já brutálně rozsekán tesáky, přitom jsem nechtěně udeřil Reinara do hlavy ratištěm a hledali jsme pak v listí jeho brejle.. Byl jsem tedy mrtvý a po nalezení respu jsem si po odpočítání 5 minut vzal již předem vzaté krámy na barter. Se zewly jsem bezcílně bloudil lesy a pak jsme našli na pařezu jakýsi amulet! Napíchnul jsem ho na hlavici oštěpu a odnesli jsme ho vědmám, který mě s proklínáním vyrazili, ať to jdu vrátit zpět, kde jsem to vzal, šel jsem tedy nasraně s amuletem plodnosti zpátky a položil to někam na kámen. Zdálo se mi, že se ploužím slepou uličkou.
Už jsem se vracel, když se mi naskytl pohled znepokojivý a kapku děsivý: jednoho Zewla Mira u vědem obklopily drancířská eskadra smrti, kterých bylo jak psů, a sesypali se v staccatu kulí a úderů tesáky na svou kořist… Když jsem viděl, jak ho hbitě sundali a po zlověstném rozhovoru jdou nic netušíce směrem ke mě, přimrzlému k zemi mi došlo, že dalším chodem na jejich jídelníčku jsem JÁ. Přišli až ke mě na metr, nenapadlo mě nic jinýho, než bliknout na Chekotaye baterkou.. Nadskočili a chtěli mě zabít, ale zachoval jsem ledový hraný klid a nakonec jsme se od mé popravy propracovali k vzatí do grupy a platu 12 zetek, i když jsem chtěl jen 10
(dostal jsem pak na konci od Reinara jen 2). Cítil jsem, že se silou, jakou je Drancířské obersturmwaffekomando mohu docílit všech svých cílů: najít lék na nemoc, jídlo, techy a získat moře zátek. Prozatím jsem však nesl jakousi krabici s díly do nějaké pumpy, kterou obsluhovali mrtví lidé v lese, toto putování se ukázalo býti značně náročným vzhledem k neustálému překračování potoka, rozrážení podrážkami miliardu listí a napadaného dřeva a neustále mi sjíždějícím oštěpem z ramene. Šel s námi volaký strážný od vědem s krutě vypadajícím sapíkem. Dokonce jsme našli kromě ulovených nic netušících ježků i jakýsi kráter s asi páračím gigavejcem, pak pumpu, pak k tomu mrtvoly a do toho nás neustále pronásledovala konkurenční mocnost, se kterou jsme se u pumpy dostali do krátké přestřelky. Hrál jsem svou roli a objasnil, že mé jméno není Henry, jak na mě volal jeden Zewl, ale Sybr Akos, což Drancíře evidentně mátlo (nejvíce asi Firejse, u něhož jsem kontroval pŕisouzením mu finálně titulu Pan Hrabě). Poslouchal jsem Drancířské rozhovory a snažil se přijít na něco důležitého, no nic užitečného mi v hlavě nezůstalo.. U vědem jsme mohutně smlouvali, až jsem musel vytáhnout šetřený loot z nedávno prohledané zničené základny u Frýdku (žárovičky z vaulttec techniky, chytrá knížka o osvětlovacích teších, mapu té ruiny a nějaký klíč od bůhvíčeho..) a díky tomu jsme mohli bez hádání udělat obchod: dostal jsem od Reinara kus sýra!! Nebezpečná výprava se nakonec aspoň trochu vyplatila.
S jakousi nahrávkou jsme se utábořili v Dranc lageru a poslouchali rozhovor nějakého.. Hanse Rübeho s operačním důstojníkem jakési frakce ‘Bratři železa’, jak je popsala nemilosrdná vědma. Komandéři mě ustanovili jako stráží před respawn pointem a já hleděje bedlivě do noci poslouchal pŕeskakující pásku o sestřelení letounu jakési Klávy… To jméno mi postupně připomínalo spousty vzpomínek, stejně jako Alexander Folio, ale tím, jak jsem poznával Drancířské stalkry a gruppery ve mne mizela nenávist vůči nim. Už jsem s nimi nebyl, jen abych přežil a splnil své úkoly, ale začali mi být sympatičtí! Do toho všeho se tmou rozlehlo k smrti vyděšené skučení vědem od jejich stánku, chtěl jsem tam běžet, ale Hrabě mě zastavil, pak se kolem motali světýlka a finálně se ze tmy zničehonic s hulákáním vyloupl (asi) lovec lebek! V ten čas jsem selhal, protože jsem v kritické chvíli neběžel ho pobodat oštěpem, ale ucouvl a nechal to na ostatních, no nakonec se nikomu nic nestalo, tedy divoch byl ale rozsekán a dekapitulován. Rozhodli jsme se jít na průzkum vzdálenější strany Pustiny a vartovali po kopcích kolem již slaběji tekoucího potoka. Jeden bojovník v předválečných maskáčích už nemohl a vydal se z5 k vědmám, my ostatní jsme lovili nebohé ježky s velkou vervou, našli obětiště s rozházenými kusy těla a hlavou uprostřed, málem jsem se počůral z dalšího nebezpečného divocha s hrůzooštěpem (opět moje selhání), zahnali střelbou a utekli od pronásledovatelů a dostali se unaveně až k vědmám.. A co se nestalo?
Řekli, že mají málo ježků! :/ Už jsem se chtěl někam svalit a umřít, no ale nebylo to třeba, protože zanedlouho vše vyřešil megarychlý párač (opět do třetice fatální selhání, místo abych bodal oštěpem a držel si zrůdu od těla, upustil jsem zbrañ a lezl po čtyřech za krám- jak hladový mutant oběhl plot, zmohl jsem se jenom na rezignované “Á do prdele….” a natáhnutí holých rukou před sebe. A přitom jsem úplně krásně mohl vytasit dýku na nosňáku a aspoň se porvat!), všichni jsme byli dead a vydali se na resp a dále už to šlo rychle, páč nám byla už ziminka a já už znaveně bez duše zpitomněle chodil za komandéry a hledal s nimi ‘poklad’, na který ukazovali svítící runy, které jsme si mohli osvít pomocí ozařovotechu od krvežíznivých židovědem.. náš backup Hrabě a Playera sundali Zewláci ukrytí za stánkem a pak byl nějak konec… vytuhnutí po odnosu věcí v Chekyho citadele bylo neodvratné
Díky Moghovi za výbornou hru, Chekymu za věci a ukázku T-51b přilby, paní Lipnerové za supr pohoštění a každému, kdo tam byl, fakt dík! (A pendolínu též)
XP imho:
-14xp za 2 smrti (z rukou drancíře a párače)
-?xp za uloveného ježka (nechával jsem ježky lovit spolubojovníky)
-?xp za barter u vědmy (příbèhově tajemné věci z vylootované osady Přátelstwí)
-?xp účast na akci
-?xp vítězství týmu (když jsem byl teda zrovna u drancířů)
-? Radů za pozření kusu sýra od vědem (pokud teda měl nèjaké ozáření)
Také jsem vymyslel rozšíření bestiáře o následující divou zvěř: -Legjen/legujen/ legijen: napúl leguán, napúl jelen- místo srsti a hřívy šupiny a žábry, klade vajíčka, výskyt z hlediska putujícího rádiusu us leguána především na území předválečné Normandie
-Mutoštolka: netřeba jistě příliš rozvádět, útoky zmutovaných poštolek jsou pověstné hlavně v lidských osadách, kde tyto krvelačné bestie loví příliš neopatrné děti a staré lidi. S oblibou hnízdí na vysokých místech v Pustině (Býčí skála, Vlhošť, Říp)
+bych prosil Reinara, jestli by mi dal profil na Osamělé střelce, či Reavery, dle libosti a Chekyho, jestli bych mohl použít jeho fotku mě po akci, ta bude určitě gut :)
+teď v květnu omrknu to letiště Hradčany a okolí v exvojenským prostoru u Mimoně (jeskyně, hospy, koupáni) a dám vědět, jestli by se tam dalo udělat něco. Předválečné mapy mám