Záznam z městské kroniky Olmützské:
Již více než celý rok uplynul od těch neblahých chvil, kdy i za hradby slavného a odvěkého města našeho zavítal prvně strašlivý mor a katan lidského pokolení, pro své charakteristické příznaky Morbus Albus zván a tímto jménem proklínán, a žeň životů nespočetných sbírati počal, jichž množství dávno přestali jsme spočítati býti schopni. V ten strašlivý rok, Annus Horribilis, přemnoho občanův města, zcela bez rozdílu stavu svého, majetku či zásluh světských neb duchovníh poručilo svou duši Spravedlivému Pánu našemu Ježíši Kristu, jenž všem měří stejně nikoliv mírami lidskými, prachem a popelem, pulvere et cinere, světa hříšného zatíženými, leč pravdivými a odvěkými, i strašlivá hrůza sklíčila město, jež však nenechalo se zcela jí opanovati, byloť by podobno ptáčeti, jejž zmámeno pohledem studených očí hadích neb baziliščích strne a nechá se bez odporu a vlády nad sebou samým pozříti, naopak, našlo svou oporu ve Víře nejsvětější, pilíři a opoře našeho bytí a úhelném kamenu činův všech a každých. Tak měšťané slavných jmen i nejposlednější posluhové odvrhli svorně veškerých hříchův, což dozajista nebylo vposledku činem nikterak obtížným, ježto k obvyklým svodům slastí pozemských hříšných a neřestných již sil nijakých nezbývalo, leda snad těch nejposlednějších, a tyto upřeny byly jednotně ke zpytování svých činův neb myšlének nejniternějších, jež obvykle člověk sám před sebou skrýti dokáže, leč oku Všemohoucího uniknouti dozajista nemohou; i modlili se převelice k Pánu Ježíši a nejsvětější mirabilis Panně Bohorodici; a také ku svatému Rochu, přesvatému ochránci před všemi nemocemi skvrnitými, k nejblahoslavenější panně svaté Dorotě a mnoha dalším, aby celé město včetně obyvatelův jeho před strašlivým ochořením uchrániti ráčili. Pějme Pánu Bohu, Panně Marii i všem svatým ochráncům chválu, neboť Morbus Albus, strašlivý a neúprosný, nás všechny volky či nevolky donutil upříti zraky své duševní tak hluboko, jak jindy málokdo by se byl odvážil, jakož i vymést smetí hříchu z nezapadlejších koutův myslí neb pomyslův našich. Neúprosného završení, finito percinateris, dosaženo pak bylo druhé neděle po Hodu Božím Velikonočním, kdy všichni, kdož dosud v soužení trpěliví byli a v Kristových šlépějich tak s myšlenkou na Pastýře v srdci svém neúnavně kráčeli, spatřili znamení nebeské, jež v hodině nejtemnější na obzoru jitřním vyrazilo, rozmetalo mraky neb oblaka černá a těžká, vítr otočilo, že prudce nám do tváří vál a oči otvíral a aj, záře převeliká znamenala východ nového Dne lidstva a Smlouvy a oznamovalo všem vytí větrův, bití zvonův jakož i koček všelijaké vřeštění, clamor felineus varius, že Boží Milosrdenství, Divinae Misericoridiae, jejím Pastýřem zemi vtištěno bylo a lidem, kteříš Znamení Zla, signum infamia, odvrhli, požehnáno jest, gloria Patri et Filio et Spiritui sancto in saecula saeculorum. Noc v den byla jest se proměnila a lid zbožný svorně poklekl k modlitbě tam, kde jej toto Světlo zasáhlo. Po nějaké době znamení pohaslo a krátce poté jitřní zorou se obzor rozhořel. Stejný úsvit vzešel i v tělech našich, inter somma nostre, neboť Morbus Albus odešel s vichřicí a vyjma několika nebožákův, jejichž těla již příliš zvetšelá a slabá byla, jediné již svíce žití nadále nezhasil. Po tři dny konaly se děkovné mše a půst a procesí vedené samotným Nejvyšším Arcipastýřem Olmützským procházelo bez ustání městem, a v jeho čele zlatá monstrance svatého Michala zářila ku větší slávě Boží, ad maiorem Dei gloriam. Poněvádž však zlé hlasy lidských hadův ani tato ukázka Boží velikosti a dobroty utišiti nesvedla a tyto stále znova ukazovaly, že nikoliv Všemohoucí, však pouhá lidská ruka by snad štěpnou leč plasmovou zbraní snad efektu podobného dokázati mohla, a aníž by tito hlasové jakkoliv své tvrzení s odchodem moru spojiti svedli, přec svými slovy zasévali svár, rozhodl generální štáb vikariátu o vyslání rozvědné výpravy Militia Christi východním směrem a totiž pod velením samotného arcijáhena podplukovníka Teodora, by zjištěními svými navždy ucpala ústa nevěřícím Tomášům a farizejům, kteří majíť oči, přec nevidí dobroty Jeho, arciže jim takto nesporně zjevena byla.
_________________ Oczywiste jestem taky zajebisty jak ci się wydaje.
|