|
Tak jo, tenhle tah byl veeelmi roztahaný a veeelmi neuspořádaný, ale teď už to snad bude lepší.
Tah 20
Sobota 20. května 2279
Kultakutri
vyhodnocení
Zazděné jeptišky se nekonají. Vyjma již dříve zmíněného těžkého kulometu na věži a stráže před chodbou do cechovních kanceláří přibyl ještě jeden strážný před kanceláří pana Vojta a nepouští dovnitř nikoho. Teda, s výjimkou pana Vojta.
kytka ok, + 1 Tv.
Miro
kytka ok
Tahle hláška přinesla do Těšína poměrně málo vídaný jev: Wassermann se rozesmál.
„Chlapče,“ povídá, „nevím, pro koho děláš a proč, ale bavíš mě!“
No, Miro už slyšel horší zhodnocení své osoby.
„Proč pucujem trubky pivovaru a ne městského vodovodu? No, nechce se mi do toho z mnoha důvodů. Jednak je městské podzemí dost zamořené ščury, ale tak ty bychom kdyžtak postříleli. Dále by bylo třeba všechno rozkopat, protože vodovod je rozbitý ještě od klipsy. Pak bychom potřebovali zdroj vody, což by byla nejspíš Olza, ale musel by být chráněný proti povodním a znečištění, případně procházet nějakou úpravnou. Pak bychom potřebovali vodojem, a to na nějakém vyvýšeném místě, a to znamená úplně přestavět Zámecký vrch, anebo rozšířit město až k Měškovu památníku. No ale hlavně, museli bychom mít něco, co by to všechno pohánělo. Zdroj energie. Máme tady fúzní baterky, že jo, ale ty si necháváme pro případ nouze. Co jiného? Mlýnská kola mají nízký výkon. Brahmíní zápřah ještě nižší.
Investiční pobídka je dobrý nápad, ale takový vodovod je třeba platit neustále. To znamená další berně, vodní daň, nebo tak něco. Z toho by se lidi zjančili. Cechy by protestovaly. Chudí by zchudli ještě víc a skončili by za hradbami.
Je to dobrý nápad, a přinejmenším ten vodojem na Zámeckém vrchu by se hodil i v případě obléhání, takže si to rozkresluju, ale jinak je to asi neproveditelné.
A teď dost řečí a pojdme vypucovat ten pivovar, ať je to do večera hotovo a příští týden konečně navaří snad pořádné pivo!“
Jako obvykle to hodilo tři víčka.
Šmíd tak hovorný nebyl.
„Mě žádné mlýny nezajímají. Ani větrné ani jaké. Já mám tady tohle velké dřevěné kolo. Když klape, tak mi hamr buší. Když je voda líná, protože ji už použil Miller, tak musím o to více bušit já. Je to Millerova chyba a jeho vina a jeho problém. Když ho nevyřeší on, najmu si někoho, kdo to vyřeší za něj!“
Obrátil se zpátky ke kovárně, ale druhý dotaz jej ještě zastavil.
„Koveme teď hřeby, podkovy, kování. Slabá robota, slabé peníze. Ale je třeba to zrobit.“
QUEST: Kování – dvoulitrová láhev plná vody, zvednout jednou rukou nad hlavu, spustit do výše pasu, znova. Sto opakování za deset minut. Odměna dvě víčka. (Ta desetiminutovka je jednou za tah.)
Chory si pivo postavil k ruce, ale jestli v něm za celý rozhovor smočil své úzké rty, bylo to moc.
Jeřáb podle něj ve městě není, když je třeba něco někam spustit, obvykle se prostě postaví dřevěná konstrukce na místě a na ni se pověsí kladkostroj.
Šachta, jak už bylo řečeno, je nejblíže v Karviné. Asi. Leda by o spodní vodě věděl něco nečekaného Wassermann. Ale asi tady bude spodní voda všude jedna, protože je tady všude písek a náplavy z Olzy… bor? K čemu bor? Jako borová voda?
Při procházce města k Wassermannovi, od něj k Choremu a pak k Orlici jsi [5, 2, 5] zjistil, že jsi někým sledován. Otrokáře jsi ale potkal až v Orlici.
Tahání turbek +3, strava 0, nocleh 0, pivo -2, divizna +1
celkem +2 TV
Mogh
Divizna ok
Klepy na rynku: Téma přepadení otrokářů samozřejmě městem rezonuje. Lidé se většinou přikláděnjí k domněnce, že je dal zbít Miller, který nesnáší lidi z útulny, protože mu Betrüber svedl dceru. To také znamená, že Betrübera nejspíš dal zabít také pan Miller. A to znamená, že tu otrokářskou výpravu pod hradbami asi také kázal přepadnout on. Ho ho, ten náš pan Miller, takový to je obtloustlý pantáta, ale když se naštve, panečku! Ve městě jsou ovšem další otrokáři, kteří chtějí vraždu i přepadení vyšetřit. Nakáže je pan Miller také vyřídit? Anebo zaplatí výkupné? Dělnickorolnická třída jeho chování schvaluje. Starší tovaryšové a mistři spíše ne – co ho to napadlo, takhle dělat problémy obchodním partnerům? Z toho ještě budou nepříjemnosti. Ostraváky by bylo záhodno si předcházet, aby sem chodili rádi a často a utráceli tady svá víčka…
Taky se říká, že byl pan Miller viděn, jak se hádá s panem Chorym. Nikdo neví, proč se pohádali, z dálky to vypadalo, že pan Chory Millerovi něco donesl, ale byl poslán pryč, a to ho naštvalo.
Jo a slyšeli jste o tom Schneiderovi? Před pár dny vypadal utrápený na smrt, a teď je veselý a rozverný, jako by slezl hrobníkovi z lopaty. Kdo ví, co za tím vězí. Jestli přeci jen nebude něco pravdy na těch povídačkách o „černých“ půjčkách, ve kterých prý jede. Na to by se mistři dívali škaredě. No, možná mu jen jde k duhu nově navázaná spolupráce s panem Kušnierem, tomu se teď také dílo daří, až radost pohledět. Nižší vrstvy zase trápí, že město po Bílé chorobě zhabalo všechny uprázdněné domy a neumožnilo přeživším místním se přestěhovat do lepšího. Ale tak lidi brblaj furt, že jo.
Rangeři byli Moghovou návštěvou upřimně překvapení.
„To máš docela kuráž, ghoule,“ zamrmlal jeden z nich. „My dobře víme, s čím Obchodno-konfliktná spoločnosť obchodovala!“
Když ale zjistili, o co se Mogh zajímá, překvapilo je to ještě víc.
„I kdybychom věděli, kdo je přepadl, proč myslíš, že bychom ti to řekli?“ vyhrkl nejmladší z nich.
„Z čiré lidské dobroty?“ zkusil Mogh. „Ze stejné dobroty, z níž jsme já dal vědět léčitelce Viky, aby se sem skočila podívat?“
„Cože? Ty ses dal na pokání?“ zeptal se uštěpačně nejmladší. „Že by se časy až tak měnily?“
„Nevíme, kdo je přepadl,“ řekl nejstarší ranger. „Trochu jsme se ptali a vypadá to na velmi profesionální práci – žádní svědci, žádné stopy. Ani ty pytle od mouky na místě nezůstaly.“
„Popravdě,“ vyhekl raněný z postele, „bych z toho, co jsem slyšel, tipoval na lidi, kteří ví, jak jiné lidi těžce zmlátit – ale nezabít. To taky neumí každý a naučit se to nejde jenom z povídaček u táborového ohně.“
„Dobrý postřeh,“ zamumlal nejmladší.
„Že by přeci jenom městská stráž?“ podivil se čtvrtý ranger.
„Ta ne,“ oponoval nejstarší. „Wojoczek musí všechny takové akce hlásit Radě. Kdyby něco dělal za jejími zády, tak by mu zakroutili krkem, až by na to přišli. A moc se mi nezdá, že by rada schválila tak ofenzivní přístup.“
„Takže někdo z města, kdo se umí prát, nebo někdo mimo město, kdo se tady dobře vzyná,“ shnrul to slabým hlasem ranger z postele.
„Co se týče těch polských poutníků,“ řekl nejstarší ranger, „trochu je známe. Procházejí Pustinou, navštěvují místa spojená se slávou Polska a sní o obnovení Velkopolské říše. Říkají tomu 'Od Berlína do Kyjeva, od Tater až po Balt'. Taky tvrdí, že Polsko válku vyhrálo. Tyhle věci vyprávějí všude, kde se zastaví, a to je ve všech aspoň trochu civilizovaných lidských sídlech, která mají poblíž trasy svých poutí. Jsou to chudí kočovníci, ale ovládají různá drobná řemesla, vyznají se v Pustině a předávají si ústně obrovské množství příběhů o minulosti. Umí i bojovat a léčit a tak se občas nechávají najímat pro jedno i druhé. Tím, jak procházejí Pustinu, šíří mezi osadami novinky a dovednosti.“
„Taky venerické choroby,“ zamumlal jiný ranger.
„To, že se chtějí usídlit v Těšíně, je neobvyklé,“ pokračoval nejstarší. „Nevím, jestli to značí, že už toho mají dost a chtějí svou víru opustit, ale spíš bych hádal naopak. Každopádně, to je teď problém města, ne náš.“
„A vy nemáte nějaký problém, s nímž byste chtěli pomoci?“ zeptal se Mogh. Rangeři se na něj dívali podezřívavě, ale pak jeden pokrčil rameny, druhý lehce pokývl hlavou… a nejstarší zadal Moghovi Misi: Labutí píseň. (bude pořešeno později, je to akce mimo rámce Aféry.)
Večer v Orlici [1] probíhal jako obvykle, než do knajpy vstoupila partička lidí oblečená podle drancířské módy, ale bez drancířských bojových a stalkerských odznaků. Když spatřili otrokáře sedící v rohu, jen s krátkým zaváháním vyrazili k nim. Jejich vedoucí řekl jenom „Jak jdou kšefty?“ a rovnou ubalil jednu pořádnou prvnímu otrokáři. Přitom bylo na paži vidět spousta tetování – Havířovská esa, no jo. Tihle lidi dokáží sehnat cokoliv, ale také moc rádi vyhledávají problémy…
a říká se, že Cech otrokářů jim leze do zelí, co se pašování mezi dracníři a Zewellem týče.
Otrokáři se nedali, skočili do toho po hlavě, a už byla mela. Jeden Šmídův tovaryš vlepil facku pomocníkovi z mlýna, ale jeho kamarád jej pomstil a přerazil kováři přes hlavu stoličku.
během chvilky už to byl boj všech se všema. Jakéhosi opilce prohodili i s lavicí oknem. Moment, to byl přece-! Ale sakra. Mumraje využila trojice zlodějíčků a už se sápala po kase. Do cesty se jim srdnatě postavil ghoul, ale sám by toho asi moc nesvedl, kdyby mu na pomoc nepřišel i Miro. No a už to lítalo. [5] Zlodějíčci se nakonec ztratili v davu, ale kasa tu po nich zůstala. A to už dorazila městská stráž a bitku spacifikovala.
Pan Karczmarczyk oběma ochráncům jeho peněženky poděkoval a pohostil na útraty podniku.
+ 1tv za kytku
Reinar
Chlápek vypadá jako typický pustinář, obličej má ošlehaný větrem a zbrázděný vráskami a jizvami, na jedno oko nevidí a okudlané vlasy barvy vyschlé slámy se hemží vešmi. Oblečení prosté, mnohokrát vyspravované. Je trochu nedůvěřivý a udržuje si odstup, připraven k obraně. Jeho řeč se liší od obecné slezštiny, má zřetelý cizí přízvuk.
Jak se má a co chce? No jde to, mohlo by být líp, ale co naděláme, že jo. Sedí tady na zadku a čeká, až se město rozhodne umožnit jeho lidem usadit se zde. Hned, jakmile bude rozhodnuto, vyrazí a cvrátí se pak s celou společností.
Odkud je? Z Rzecpospolity Polskej! Přece. Člověk by se neměl zaměřovat an jediný bod, na jedinou malou osadu, kde se naropdil, měl by pěstovat svého ducha tak, aby dokázal obsáhnout celý kraj a celou zem a dát vzniknout národu podobně smýšlejících. To je důležité. Jinak budou lidé neustále upadat do drobných žabomyších válek a půtek, místo aby ze všech sil obnovovali, co zde kdysi bylo, velikou civilizaci.
Život ve městě si představuje úplně normálně. Člověk se ráno probudí a není mrtvý po nočním útoku, nají se, a nemusí se o jídlo tahat s kočkoliškami, umyje se ve vodě, která snad ani moc nesvítí a jde se věnovat práci, za níž dostane zaplaceno víčky, a ne kolbou pušky či nožem do zad. Společenstvo poutníků je taková jedna velká rodina a možná by mělo smysl požádat pro ně o status cechu, třeba cechu drobných správkařů a opravářů. On sám umí skvělé drátovat hrnce, ale jsou ve skupině i lidé, kteří umějí lepit sklo, letovat i pájet různé kovy, nýtovat a šít a tak. Mnozí z nich si jistě najdou svá místa v jiných ceších. Nebojí se ani různé předválečné techniky.
Pomoc samozřejmě žádnou neodmítá, ale nyní je především zapotřebí získat kladné rozhodnutí Sněmu a co nejrychleji se vrátit do Bialska pro ostatní a hlavně pro vajdu, náčelníka skupiny.
Reinar se pak narychlo stavil v mlýně [1], kde se setkal s Dobrosławou, kerá tu bloudí jak tělo bez duše. V rychlosti ji pošeptal svou nabídku a na odchodu vrazil do Millera, který přišel zjišťovat, proč se ten cizí člověk ochomýtá kolem jeho dcery. Reinar se vymluvil, že jenom zjišťoval, zdali tady prodávají také moučné červy, a promptně zmizel.
Večer bylo u Orlice plno, inu, sobota, zítra se nefachá. U stolu v rohu tam seděli tři otrokáři a sledovali ten cvrkot. Najednou k nim dovrávoral chlápek v kabátu a s kloboukem, třískl o stůl svojí lahví od okurek plnou piva a sesul se na lavici.
„Hele, betrüberák,“ ušklíbl se první otrokář a šoupl se trochu stranou.
„Tak tomuhle tady říkám fešácká robota,“ komentoval druhý otrokář Reinarem dovedně hranou opilost. „To má tak někdo štěstí na umístění.“
„No, a podívej se, jak starej Jožka Betrüber skončil,“ šklebil se dál první otrokář. „A že prý velký 'strážce Chrome Redova odkazu', pchá...“ pitvořil se.
„Hele, važ slova!“ varoval ostrým hlasem třetí, doposud mlčící otrokář. „Tys u toho nebyl, když nás Chrome Red vytáhl ze smradlavých slumů a udělál z nás,“ pozvedl zaťatou pěst, „mocnost!“
„No jo, no jo, neřekl jsem křivé slovo,“ první otrokář se omlouval se zvednutýma rukama oběma svým kolegům. „Taky jsem měl starýcho Chroma ve velký úctě. Ale Betrübra ne. Čert ho spral.“
Třetí otrokář tak nějak indiferentně pokrčil rameny a věnoval se pivu.
„Ale je fakt,“ přemýšlel druhý otrokář, „že by mě sakra zajímalo, co to ten odkaz je.“
„To každého,“ zabručel třetí. „Až přijde čas, dozvíme se to.“
„No, uvidíme,“ zapochyboval první otrokář. „Jen aby to stará nestopila...“
„Ta s tím nemá co dělat,“ dál vrčel podrážděně třetí. „Právě proto to měl Betrüber, protože toho znali a tomu věřili i ti, co nevěřili,“ trhl hlavou směrem neurčitě ven, „jí.“
„Nemá smysl řešit, co ona udělá,“ pokýval hlavou druhý otrokář, „ta má všechno dobře spočítaný na čtyři tahy dopředu, tím si buď jistý.“
„No tak to teda doufám, že jo!“ zavrčel třetí. „Protože jestli jí tady ten blázinec nevyjde, tak skončila, to ti říkám na rovinu. My, co pamatujeme Chrome Reda, dobře víme, jak má vypadat otrokářské řemeslo a to co ona tady provádí, to má k tomu proklatě daleko.“
„Copak,“ poznamenal se zájmem první, „chceš se trhnout od cechu?“
„Já? Ne. Ona ať táhne.“
„Kdyby tě slyšela...“
„Tak co? Dobře ví, že nejsem sám, kdo takhle smýšlí. Ani zdaleka. Spíš naopak.“
„Prý onehdá říkala,“ zasáhlo druhý, „že Chrome Redův odkaz nás všechny sjednotí. Že pak budeme všichni uznávat nového šéfa.“
„No tak tomu uvěřím, až to uvidím,“ zamumlal třetí.
„Ty seš dneska fakt nenaložený.“
„Hele, Betrüber byl jednu dobu i můj kápo. A fakt mi není lhostejný, že ho tady někdo krouhl. Už tak se mi nelíbilo, když ho poslala z Ostravy sem, ale tak když šel – a že nemusel, s tím, co měl v rukách! - tak asi fakt něco bylo na těch kecech, že tohle je kriticky důležitá operace. No ale sejří mě to. Kdybych já dostal toho šmejda, co ho krouhl, přísahám, chlapi, jako že je peklo pode mnou, že ho napřed donutím sežrat vlastní koule, než ho oběsím na jeho vlastních střevech!“
Oba otrokáři pokývali uznale hlavou. Dobrá otrokářská přísaha je něco, co nelze brát na lehkou váhu.
„Tím se dostáváme zpátky na začátek,“ řekl pak druhý otrokář, „totiž že by mě sakra zajímalo, co to ten Chrome Redův odkaz je.“
„V tom by nám mohl helfnout tady mladej,“ ukázal třetí na Reinara. „Co, kámo? Ukázal vám Betrüber, co to tak zuřivě střežil?“
[5] „Né, já su tak nalité, že asi skočím do bazéna...“ začal zpívat Reinar.
„Tak ten má dost,“ ušklíbl se první otrokář.
„No, řeči se vedou, a voda teče,“ kývl hlavou třetí otrokář. „Dříve nebo později se s tím vytasit musí. Tak prostě ještě chvíli počkáme.“
„No co už,“ přitakal druhý. „Ale sakra se přiznám, že mě tohle čekání nudí.“
„Sedíš ve městě, chlastáš pivo, co bys chtěl? Máš skoro tak snadnou robotu jak tady tihle,“ řekl první otrokář a plácl Reinara po zádech, až to zadunělo.
„Já su tak nalité...“
„Nic, dopijem a jdem,“ řekl třetí a rovnou tak učinil. Otrokáři vstali.
„Pojď s náma, kámo, dovedem tě domů,“ nabídli Reinarovi. „Tady prej není pro našince po setmění dobrý ovzduší,“ ušklíbli se.
„Tak strašně nalité...“
„Neblbni a pojď,“ řekl první vzal Reinara pod ramenem. Ten nenápadně sáhl po obušku…
No a pak začla bitka. Reinara i s lavicí prohodili oknem, tak se oklepal a zmizel ve tmě.
O nějakou dobu později se potácel ulicemi od pohledu hrozně opilý betruberák. Chvíli se tak motal kolem temných zákoutí, až ho nakonec sbalila patrola městské stráže a vyprovodila za hradby.
Reinar se na noc vrátil na křižník.
- 1TV za pivo
Viky
Kohn přimhouřil oči. „Dobře, dobře, takže to vy...“ Chvíli se díval z okna zaskleného tisíci a jedním různými střepy a přemýšlel, pak kývl. „Betrübera spral Pierun a dobře mu tak. Akorát se zdá, že to byla u otrokářů docela velká šajba, máme na stole ofociální stížnost Titanie White, náčelnice a šéfky Cechu otrokářského z Ostravy, kde se dožaduje důkladného vyěetření a vydání viníků ve věci přepadení otrokářské výpravy a vraždy otrokářského atamana. Není v té stížnosti ani náznak jakékoliv výhružky, ale je psána na něčem podezřele připomínající vydělanou lidskou kůži a už jenom pohled na tu věc některým z rady neudělal dobře. To jen tak mezi námi děvčaty.
Navíc v oblasti má být na čtyřicet otrokářů, ale to vy víte lépe, než já, že? Wojoczkovi špehové už po nich pátrají. Ale,“ přemýšlel nahlas, „jakkoliv to všechno vypadá hrozně výhružně, nedává smysl, že by se o něco pokoušeli. Přepdnout město? To je nesmysl. I kdyby se jim podařilo nějakým způsobem zvítězit, jen by si pod sebou podřízli větev. Ne, tady se zjevně otáčejí kolečka uvnitř jiných koleček, běží plány v plánech jiných plánů a všichni hráči míří na několik cílů souběžně.
Dobře. Dobře. Vědět, kdo Betrübera zabil je užitečné, ale pro mě je mnohem důležitější vědět, kdo ho nezabil. Kdo zmlátil ty jeho chlapy náhodou nevíte? Ne? Škoda. Vlastně… byl to někdo jiný, než vrah jejich šéfa, a přitom jednal rychle a přesně. Tohle je malý rybník a štik v něm není mnoho.
Dobře. Děkuji. A za Millerův hlas dvojnásobně.“
Viky už odcházela, Kohn stále koukal z okna.
„Zítra oznámím svou kandidaturu,“ zamumlal, napůl k Viky, napůl k okenici. „Kéž bych mohl počkat ještě pár dní… leč nelze. A pak se začnou dít věci. Víte… myslím, že jsme došli do chvíle, kdy už všichni mají postupku a čeká se jenom, kdo první vyloží.“
Ranger byl ošetřen zkušeně, ale nepomáhalo to. Chtělo by to bylinky, ale rangeři nevědí, kde je ve městě sehnat, kromě toho jich znají jenom pár. Vikyiny znalosti jsou širší a tady má dobrou šanci je uplatnit. Zranění je svou podstatou shodné s onehdá léčeným strážným. Rangeři jsou ochotní za úspěšné vyléčení zaplatit.
Na radnici byla Viky odvedena panem Vojtem za panem Kwestorem, jenž promptně vyřídil veškeré zákonitosti a rovnou i zařadil projednávání nového cechu mna program zítřejšího sněmu.
Annina mise u Jubilera úspěšná, nový cech podpoří.
U Šmída to bylo na déle. Starý odložil kladivo a zavolal mladého.
„Pojď sem, synu, tohle je vážná věc. Chceš tady tu babu?“
[3]„Jo.“
„Jako já myslím na furt.“
[2]„Jo. Šikovná.“ Na chvíli se zamyslel. „A chytrá.“ Zamyslel se ještě déle a usmál se. „A je taka fajna, ne jak ty těšínské baby.“
„Prý když se zadaří na sněmu, tak bude dělat štajgra na šífu.“
„Dobre. Ale spát bude u mě.“
„Souhlasím,“ kývla Anna. „Mám i vařit?“
„Jestli uvaříš lepší guláš jak já, tak můžeš,“ řekl starší Šmíd. „Ale jinak vaří tovaryš Hanys.“ Na chvíli se odmlčel. „Nepatří se, aby dům měl dva pány. Nechám ti ho, aj druhou výheň, sobě si nechám první a cimru v kovárně.“
„Dík, tati.“
„Hlavou cechu jsem furt já.“
„Jasné,“ kývl hlavou mladý a obrátil se k Anně: „Děti mít můžeš?“
„Když chci, můžu,“ usmála se sebevědomě žena.
„Já chci.“
„Tak ti je dám.“
„Dobře. Budu tě i je vždy chránit.“
„A já tebe vždy ctít.“
„No, toho se držte,“ zabručel starý Šmíd nezvykle filozoficky, „bo tak je to na světě udělané, že nikdo nemládne, a že co raz zaseješ, jednou nasichr sklidíš.“
Syn sklonil hlavu na znamení úcty k otcově moudrosti.
„Můj mistrovský souhlas máš, paní Viky bude muset dát svůj, až bude mistrová – jestli. Zítra je hlasování. Jdi a oběhni lidi, co mi dluží, ať vědí, jak mají hlasovat.“
„Jasně.“
„Veselku dohodneme později, kde, co a jak, to má ještě čas.“
„Dobře.“ Starý vstal, mladý po něm. „Doprovodíš mě?“ zeptal se Anny.
„Jasně!“ začala chytat jeho způsob vyjadřování. Tak se vzali za ruce a šli. Starý Šmíd se otočil na koukající tovaryše.
„Co čumíte a hamr stojí?!“
Schneider byl trochu překvapen, že práci dal Mirovi a dorazila Anna, ale výšivky převzal a vyplatil.
Kytka ok.
-12 Tv, + 1, + 9.
(34 TV celkem)
Zítra se koná sněm.
Zapsaná témata:
- Skupina náboženských poutníků, která tudy prošla před dvěma týdny, by se chtěla ve městě usadit natrvalo. Je to asi patnáct zkušených cestovatelů Pustinou, kteří sdílejí pevnou a neotřesitelnou víru ve velkopolskou myšlenku. Poutníci by si rádi koupili dům a žili zde.
- Pan Kwestor předkládá Sněmu ku schválení nový cech tělesných služeb s mistriní Viky v čele. Dá se očekávat, že provozovna mimo město bude budit rozruch.
- Pan Wojoczek informuje Sněm o bezpečnostní situaci města.
- Pan Kohn se přihlásil s připomínkami k Wojoczkově zprávě.
- Městská rada zastoupena panem Kwestorem seznámí město s dopisem od Titanie White, šéfové cechu otrokářů, v němž požaduje vyšetření zločinů proti jejím lidem a hlavy zločinců.
----------------
20. tah skončil.
Začíná 21. tah, neděle: zasedání sněmu; kultakutri - výplata; Viky – uzávěrka; apatykář shání durman.
Tah končí v pondělí 22.VII. v 20:00, nebo až Viky odehraje, podle toho, co bude dříve.
_________________
Oczywiste jestem taky zajebisty jak ci się wydaje.
|
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
), vyslechnu zajímavosti, ale především pozoruji, jestli někdo nevyužívá vylidnění města přes sněm k provedení svých plánů.
)