"Neee, já tam nechcu!" ječel Chekotay "Všichni tam jednou musíme," zamumlal filozoficky Reinar, zrak upřený na vzdálené vrcholky Beskyd, mizející v poryvech hmly a radioaktivního spadu. "Je tam zima!" Reinar přenesl pohled z obzoru na nedalekého vlka, zlomeného v zatáčce. "Trapných mínus čtyřicet dva," odhadl zkušeně. Líh i rtuť z teploměrů Drancíři vypili již dávno, v Zimě-která-byla-tak-tuhá-že-jsme-chtěli-sníst-psy-ale-nemohli-jsme-bo-jsme-je-snědli-o-předchozí-zimě. "A, a, a začínám mutovat! Na břiše mi vyduřel obludný nádor!" stěžoval si dál Chekotay, zrak upřen směrem, kterým jeho mladší já mělo šanci zahlédnout vlastní kolena. "Trocha pohybu na čerstvém luftu ti od toho pomůže," chlácholil jej Reinar. "Naši nejlepší fachmani ti připravili výstroj a výzbroj. Hle, ochranný mezulán, zhotoven podle návodu z Tuláka." "Ten se bude hodit." "Teplé tričko s vodorovnými pruhy, abys mohl měřit výšku sněhu." "To je bavlna?" zeptal se Chekotay opovržlivě. "Ne, pokud vím, je to syntéza naturálního celulózového komplexu s příměsí jednoho až dvou procent organických peptidů." "Vau, to zní fakt hustě. Energozbroj by tam nebyla?" "Máš pocit, že jsme Teplometné Bratrstvo?" "Ne," posmutněl Chekotay. "Na boty jsem ti nechal nakreslit podélné červené pruhy, budeš chodit mnohem rychleji." "Výborně!" "A nyní výzbroj. V téhle klemře jsou nám krochny k ničemu, ale mám tady tuhle skvělou nahalbpartnu, tím rozsekneš Lovce lebek na poloviční díly, jen to švihne. Nevýhoda je, že má šestnáct kilo." "Asi zůstanu u tesáku vz. 66. Jak se tam vlastně dostanu? Nechci zase mluvit vietmansky!" "Tímhle směrem Žluťáci ani nejezdí. Budeš muset po svých." "Ach jo. A co když tam ostanu?" "Tvé ostatky vyprostí jarní záchranná výprava. Pak na tebe budeme vzpomínat. Celé odpoledne." "Tak to jsem již kliden. Vzhůru!"
======================== Miro, kdybys náhodou jel autem přes Brno, rád se přidám!
_________________ Oczywiste jestem taky zajebisty jak ci się wydaje.
|