No, mou ideou bylo v následujících dvou letech dělat sérii "krátkometrážních" NextGen akcí po Československu ve stylu TPSF: Člověk vyvenčí rodinu, pokochá se novými obzory, shlédne památky, děcka z toho také něco mají a navíc se naučí něco z postapo skillů a užijí romantiky buřtkraftu. Příprava křižníku k odjezdu je jednoduchý příběhový rámec, který nevyžaduje delšího rozvádění a pochopí ho i... ehm, já. Další výhodou je, že nemusíme jezdit na Těšínsko. No a finálně, stejně jsme se do toho Polska chtěli vydat.
Těch akcí mohlo být víc:
1) jídlo: TPSF
2) palivo: Pohasínající naděje 2
3) munice: Líbí se mi jméno "Nadělat prachu", napřed jsem chtěl orgovat já, ale klidně nechám na Mirovi
4) Rad-X: ??, asi bych organizoval já v okolí Brna
5) mapy: ??
6) nevím, kompas, sextant (je to 6. mise! :-) ), cokoliv
Vyvrcholením by mohl být víkendový výlet do Wroclavi, kde bychom si mj. vypluli po řece výletním parníkem.
Následně bychom si mohli udělat výlet do Štětína.
Ale ještě předtím by zase mohla být série krátkých jednoduchých akcí spojených s "Plujeme po řece, vysíláme průzkumný tým na břeh a potkáváme různé věci." A zde bych možná i opustil princip jednoty místa a všechny mise v Polsku odehrával normálně v Česku, v okolí našich řek a přehrad. (Případně i s využitím Toudiho, který se každý rok plaví po Baťově kanálu.)
Odplutí našich hrdinů z Těšína na křižníku by tak bylo i symbolickým závěrem celého příběhu Těšínska a vlastně i původního a dnes již zastaralého konceptu Templářů.
Stolní hry a PnP mě baví méně, než normální hry, poněvadž to svým fundamentem podezřele připomíná vyplňování daňového přiznání. Potíží při takových akcích je, že musíme svázat děti a zaházet je fůrou pilin, aby nám daly potřebné hodiny klidu. A člověk se u toho nic nového nenaučí.
Ad vybírání ze dvou zlých možností: Já jsem samozřejmě instinktivně pro převzetí iniciativy a vyslání vyhlazovacího komanda proti Godule!

Je čas na genocidu! Ve jménu Technotechniky očistíme tvář světa od divošského šmejdu! Drancíři vpřed!