To rozhodně ne, ale pro postapo toprí.

Hele, já úspěšně koval aj na tom, že jsem tam dal obyčejné smrkové dříví. Prodává se i vyloženě kovářské černé uhlí (U nás k dostání v šikovných 25kg pytlích, ale holt 250kč za jeden), dokonce jsem slyšel o kovářském dřevěném uhlí. Obé se vyznačuje minimálním množstvím věcí co nejsou uhlík. Železo totiž za kovacích teplot do sebe povrchově nasákává věci co jsou kolem.
A to může být buď dobře, jako třeba když "tavíš" (fskutečnosti redukuješ) rudu v nístějové peci, tak částečky železa pomalu propadávají hořícím uhlím a nabírají uhlík, a dole se ti shromažďuje železná houba, kde některé její části jsou i vysoce uhlíkatá ocel, případně když překoveš nějaký nízkouhlíkatý materiál do tenka, dáš ho do vzduchotěsné nádoby spolu se zdrojem uhlíku na několik hodin do ohně, tak se nacucá uhlíkem a můžeš ho zakalit. Takhle jde třeba z kusu meteoritu udělat něco, z čeho už můžeš udělat ostří.
A nebo to může být špatně. Třeba v případě síry a fosforu. Obé způsobuje křehkost, fosfor snad i zhoršuje kalitelnost. Když tam nějak dostaneš chlór, tak to zvyšuje náchylnost ke korozi. Nicméně u automatových ocelí však síra není vždy na škodu, protože "zkracuje třísku", to znamená že když to hodíš na soustruh, nevymotáš z toho metr dlouhou šponu, ale prostě se to bude odlamovat po kouscích.
No, nicméně, pro kovářské použití jde použít leccos. Spešl černé uhlí je fajn. Zejména tvrdé dřevo, koks jsou taky dobré, bacha, koks "střílí", zejména ve směsech. Nos ochranu očí. Lignit, rašelina, všemožný bordel je už nefajn, ale taky to jde. No a propanbutan a dřevěné uhlí jsou mana nebeská.
