Loni jsem jel poprvé na dovolenou, a letos zas - a myslím, že bych si dokázal na něco takového zvyknout! :-)
Jeli jsme do Hřenska - loni tam hořely lesy, hasil to, kdo mohl. Tak jsme byl zvědav, jak to vypadá. Lesních požárů teď budeme mít asi více, spíš až jako dost hodně. Chytří Slováci včas své bezzásahové zóny s lesy nedozírné hodnoty vykáceli do mrtě a prodali do zahraničí, u nás se stále vrší usychající biomasa.
Hřensko je víska, vyplňující úzký skalní kaňon - vejde se tam právě dvě řady domů, dvě silnice a říčka a víc ani chlup. Všechno je to tady moc pěkně a fortelně zhotoveno, očividně před rokem 1945. Novějších věcí není mnoho a moc fortelné ani pěkné nejsou. Na turisty čekají vietnamské tržnice jako z devadesátek, to jsem už dlouho neviděl. Vietnamci to tady také tak nějak většinou vlastní, etničtí Češi dělají personál. Nechybí ani plastikoví trpaslíci, byť je vidět, že dneska už jenom z povinnosti.
Labe je mnohem méně široká, než jsem si myslel, a ani není tak moc hluboká, jak jsem věřil, ale sekundový průtok má zhruba jako celá roční spotřeba mé rodiny za rok. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou nafotit tam přeplouvání na rákosovém člunu napříč, ale když jsem pak viděl ty víry, tak mi nebylo úplně volno.
Nějak jsem se rozkokošil minulý měsíc na Moravě, kde, když mě to nebavilo, jsem sebou prostě plácl do proudu a nechal řeku, ať mě vynese na mělčinu. Tady bych hádam vyplával až v Hamburke.
Skály jsou zde velikánské. Mnohem větší, než jsem čekal. Tak třikrát Adršpach!
Tak ale teď to hlavní, spálený les, třetí velký lesní požár naší současnosti - za deset let, až bude hořet třikrát za léto a v každé druhé obci budou vodní nádrže pro hydroplány, to už bude sranda, ale dneska to ještě má punc něčeho nového, co se navíc perfektně trefilo zrovna do období, kdy palinologové hodili na stůl svoje stratigrafie se slovy "požáry inak nôž!", současně vegetační ekologové poněkud rozpačitě přiznali, že sice teorie velkých kopytníků je moc pěkná, ale bohužel se ji nedaří nijak namodelovat a v praxi, v Bělověží, to taky nějak nefunguje, do toho Sádlo v kterémsi českém rašeliništi vyhrabal pěkně zachované ohořelé kmeny z roku jedna dva a jako by toho nebylo dost, Milan Horsák, což byl původně malakolog, ale pak zjistil, že z pohledu počítačového modelování jsou šneci v zásadě kytky a tak pošpinil svou zoologickou čest a chvíli se táhl s botanikama, kteří měli Turboveg a JUICE a Ellendbergovy indikační hodnoty (zatímco zoologové mají leda tak Excel a dobrý pocit), vytáhl tezi, že ty Bílé Karpaty, tam zasahoval buďto požár, a to nejspíš periodický a plánovaný, anebo tam od neolitu dochází k přímému Božímu zásahu. Zkrátka a dobře, vypadá to, že kdo má les, měl by si zvykat i na požáry, poněvadž tak to je normální.
Takže, požár byl menší, než jsem si z televize myslel. Nicméně vzal to fest. Zdá se, že co přímo neshořelo, protože to bylo vysoko na skalách, to stejně v tom žáru uschlo. Spousta kmenů stromů zůstal stát, pěkně vyuzená, zakonzervovaná kouřem, a bud teď čekat na vichřici, která je složí. Proto byl podél stezky (červená Hřensko - Pravčičcká brána) vykácen pás v šíři výšky padajícího stromu. Druhá potíž jsou šutry, které jednak pukaly v žáru, jednak pukaly, když na ně spadla dávka studené hasící vody, a jednak ještě budou pukat teď, když na ně po sto letech zasvitlo sluníčko.
Jinak ovšem výhled je výborný. Před požárem to vlastně musela být dost nuda, člověk asi šel lesem a sem tam někde zahlédl skálu. Teď jsou ta obří skaliska vidět krásně celá a ta výška je úžasná. Takže za mě rozhodně teď je lepší chvíle k návštěvě, než před tím. V tom punktu se mi líbila i žlutá trasa z Hřenska do Mezné, kde je krásně vidět celý ten dlouhý, vysokánský útes, dokonce sem lesní správa instalovala i výkonný dalekohled. Tady je vidět, že sem mohli hasiči přijet po lesních cestách a hasit přímo, jsou tady vyloženě ostrůvky, kde hasící voda přišla v poslední minutě. No a Mezná byla také zachráněna v poslední chvíli, požár už klepal na vrátka:
Další perfektní výhled je z rozhledny v Janově, opět, člověk vidí celou tu scenérii, požárem krásně odhalenou.
No a v centrech požárů to bylo mrtvé, a nyní nastupují dekompozitoři a nové pionýrské druhy.
Na okrajích je vidět, že břízy dokáží obrážet od kořenů, někdy i buky a duby. Sosny jsou, kupodivu, pasé, borka jim nepomohla. Smrky a modříny samozřejmě lehly popelem. Buky na samotných okrajích, kde se požár šířil na úrovni hrabanky a opadu, ještě žijí, ale mají to spočítané. Požár jim totiž opálil kůru, resp. lýko u země, borka se nyní odlupuje a strom chřadne. Tady mám didaktickou fotografii, buk více vzadu, vlevo, má u paty kmene rezavou skvrnu odlouplé borky, a jeho listí je nezdravě hnědozelené, zatímco stroj vpravo je zasažen méně a je normálně zdravě zelený:
Duby vypadají, že buďto shořely komplet (v centrech), anebo to celkem zvládly a obrážejí, jak se dá (na okrajích). Ze semínek raší především břízy a vřes, bylinný porost zastupují klasické vtěrky: vrbovka a divizna. Traviny ještě nenastoupily, ačkoliv v oblasti je jak třtina křovištní (což by mohla být časem potíž), tak i kostřava. Z hub mne zaujala hlíva.
Myslím, že dřevokazné houby budou potřebovat tak tři roky na rozjezd, a pak to začne být opravdu zajímavé, co všechno se tam ukáže. Obdobně dřevokazný hmyz ocení stojící pahýly stromů na výslunných stráních, to dneska není běžné. Do deseti let tam ovšem bude březová houština a pak už zase nebude vidět nic. I ten podrost tam asi bude jiný, než je zvykem, poněvadž dosavadní chudý, kyselý písek je teď pěkně nasycen živinami bohatým popelem (na profilu je zřetelná výrazná vrstva).
Otázka je, jaké z tohohle vyvodit ponaučení. Armáda české republiky kupříkladu pustila chlup a zrovna včera dostaly vzdušné síly nové "bambi vaky" s mnohem větším objemem, takže je možno využít naplno nosnosti našich těžkých transportních Mi-171Š (minule to v Hřensku hasily lehké W3A Sokol s výrazně menšími, standardními vaky). Správa národního parku se k věci staví také otevřeně až pozitivně:
Z mého pohledu žádná velká škoda nenastala, les přece nebyl produkční, byla to bezzásahová zóna. Samozřejmě má smysl hasit, když se požár přiblíží k hospodářským lesům (plantážím na smrky) a sídlům. No a kde je starý les plný dřeva, plný suchého klestí, tam budou v suchých létech hořet požáry. Dokud lidé káceli stromy mladé, a volně odnášeli klesť, pařezy, hrabanku i opad, byla situace stran požárů jiná. Teď, když se setne přestárlý osmdesátiletý smrk, na místě se odvětví a klesť se nechá ležet na holinách a pěkně prosychat na sluníčku... no, to asi bude problém pro novou generaci lesníků.
Nejlepší fotky jsou stejně z autobusu, není třeba ani nikam trajdat. Akorát autobus jsem musel zastavit, když zpomalil mezi dvěma "šikovně" zaparkovanými mercedesy, a když autobusák otevřel dveře, aby se zeptal, že co je, tak jsem mu dovnitř hodil tři děti, ženu a bágl a požádal ho o odvoz do Hřenska. Zasmušilý výraz ve tváři jej opustil, když jsem naznačil, že jsem ochoten zaplatit, a to v tvrdé měně. Dokonce se mi svěřil, že dnes již vezl několik lidí a že nechápe, co se to děje.
Vlastně každá jízda autobusem tady byla zvláštní. Třeba když někomu dám peníze, očekávám, že poděkuje za platbu nebo mi vydá lístek se slovy "tu máte", a ne že zavrčí jen "hodný!".
V oblasti jsou také řopíky (LO vz. 37, většinou typ A, v úzkých údolích E pro přímou střelbu)
Kaňon Labe je úchvatný:
No a pohled na mapu ukazuje, že skal je ještě více na saské straně a bunkrů zase na srbské... ehm, na straně k Srbské Kamenici (to je tam, jak se v roce 72 zřítilo dopravní letadlo a letuška jménem Vesna přežila pád z 11 kilometrů), takže je ještě kam vyjet v oblasti. Ostatně i cesta z Děčína do Hřenska slibuje úžasné podívané. Je tam poměrně levno, ale moc neberou karty, takže jsem aspoň dětem ukázal bankovky a mince. Napřed mi přišlo vtipné, jak došla využití moje staromilská zábava, ale už na druhý den mě to otravovalo. Vietnamci jsou usměvaví a snídaně v hotelu Kotva fenomenálně dobré. Viky už se snaží o průmyslovou špionáž. No a Pravčická brána, ta je také hezká. Já ji vídal na obrázcích celý život, ale nikdy by mě nenapadlo, že se sem do těch končin dostanu. Je to pekelně daleko. :-/ Pět až sedm hodin s děckama ve vlaku je na zabití. A toho CO2, co to vyprodukuje... Ale jsem rád, že jsem tam byl a děti dnes výskaly, když pohled na bránu ukázal MS Windows na logovací obrazovce.
Takže poznávací a vzdělávací funkce v pořádku. Za vstup se tam teda platí, to je hodně divné.
Takhle hustě vypadá jenom jedno údolí, aj to ne celé:
Jo a ještě jedna věc - jsou tam cestou úžasné kopce! Staré sopky, které vypadají úplně perverzně špičatě, vůbec ne jako normální hory! Člověk zírá a odmítá uvěřit.
Tož tak. Tak za dva, za tři roky třeba znova!