Forum Vaultu šílené brahmíny

Tento cestopis je velmi čtivý. Musíš do světa častěji!

Díky! Půl roku mám touhu ze sebe ty zážitky vychrlit, ale jsem rád, že je nechrlím nadarmo.
============
Městská hromadná doprava v Oslu.
Norové se učí lyžovat zároveň s chůzí (jak pozorovala Viky) a pravděpodobně každý má někde nějaký člun, i kdyby to byl maňásek po dědovi uvázaný pod balkónem. Na vzdálenosti kratší než sto honů se vydávají pěšky... občas to ale moc nejde.

Když si povrch není jist, zdali je sněhem, vodou nebo souší, nezbývá, než použít městské hromadné dopravy. Ta je stejná jako v Brně: Tramvaje, autobusy, tuším i trolejbus jsem někde viděl, příměstské vlaky, a lodě. Lodě jsou oproti brněnským asi o tři sta let modernější. Busy odpovídají spíše našim Karosám, tramvaje jsou trochu jako naše staré Tatry T6A5.

Modré jsou tramvaje, červené autobusy. Jednoduché.

Tramvaje o nízkopodlahovosti ještě neslyšely a tlačítko stopky taky vypadá jak z roku jedna dvě. To mě překvapilo.

Pak je tady ještě metro. Aby to nebylo tak jednoduché, tak i příměstské vlaky jezdí pod městem podzemím. Myslím, že hlouběji, až pod metrem.
Hlavním dopravním uzlem je již zmiňované nádraží:

Člověk tam může strčit něco pod opasek, když má chvíli čas.

Druhý velký dopravní uzel se nachází pod královským palácem. Vlastně celý kopeček, na kterém nahoře stojí palác, je podkopán, a je to jediná zastávka, ačkoliv mezi jejím jedním a druhým koncem je pět set metrů! Potkává se tady vlak a pět linek metra a na povrchu, křížem přes ulici, je zastávka velkého množství tramvajových a autobusových linek. Zastávka, ačkoliv je pod palácem, se jmenuje Národní divadlo - to leží asi šedesát metrů východně a do Janáčkova divadla by se tahle norská vlezla dvě.
Královský palác je sice obklopen parkem, ale ten je proťat množstvím cest a běžně tudy procházejí davy, doslova metr od zdi baráku.
Vstup do podzemky je velmi... pohledový.

Přírodní dekor zdí naturalisticky performuje sepětí člověka s přírodou a staví do juxtapozice brutalismus utilitárního pohledu... nebo tak něco.

Občas se to Norové snaží trochu dozdobit. Třeba geologickým patchworkem:

Nebo barvičkami.

Jak se norsky řekne "Vrata od metra?"
Patrně "Åtømbunkerdökel."

Ať si mě olemujou a na noc podkasaj, jestli tohle nejsou zodolněné dveře schopné odolat atomovému úderu.

No a tady už je perón.


Pro srovnání, jak vypadá zastávka metra v zemi, která nemá obludné příjmy z těžby ropy (ta modrá linka bliká, když se blíží souprava!)


Ovšem evakuační východ směřující z metra dolů, to v Praze nemáme!
[rimg][/rimg]

Jak vypadá zeď stanice metra v Praze - člověk si připadá jak v kosmické lodi. (Však nás také metro stálo víc jak Američany lunární program.)


Stanice metra v Oslu:

Ano, jsou tam obrazy, s rozestupem asi deseti, dvaceti metrů se opakují asi tři. Tenhle zobrazuje nahé holčičky hrající si v blátě a má asi evokovat naše sťastné a bezstarostné mládí. Co mě zaujalo, u nás by se patrně už sepisovaly petice ohánějící se kydama o pedofilii, česká kultura za sto let hrozně zpuritánštěla. Z norského umění mám pocit, jako kdyby neustále ze všech stran jemně a nenápadně naznačovalo: "Až vypadneš z rybářského člunu za bouře nad Skagerrakem, budeš stejný jako ostatní - modrý, nafouklý a smradlavý. Užívej si drobných radostí a nelam si hlavu velkým přemýšlením co by kdyby."
Přičemž drobnými radostmi myslím drobné radosti, a ne české bakchanálie.

Už jsem se zmínil o tom, že spínače přechodů pro chodce obsahují vlys s haptickým diagramem ulice pro potřeby slabozrakých. Občas to vypadá jako něco od von Dänikena:

No a zbývá poslední způsob dopravy, a tím je bicykl. Zde stojan na kola v podobě auta:

Je výrazně více využíván, než řada zvláštně pokroucených stojanů u "IT parku" na poloostrově Fornebu.

V létě to jistě bude jinak, neboť Fornebu je krásný.
Ale o tom příště.

Oslo je jako Brno, když berete jenom Brno na sever od Hlavního nádraží. Když koukáte z Ekebergu/Hádů, máte celé město před sebou, vidíte všechny důležité budovy, přímo pod sebou máte nákladní nádraží a obzor vám uzavírá vepředu, na západě, Holmenkollen (373 m s.m.)/Holedná (391 m s.m.) a po pravici, na půlnoční straně, Grefsenkollen (380)/Babí lom (442). Středem území protéká Akerselva/Ponava a pod nohama Alnaelva/Svitava. Té jsem si při chůzi nevšiml, ježto je zatrubněná (jako Ponava).
Mimochodem, norské "-elva" je zjevně něco jako české "-ava". Respektive keltské, samozřejmě. (Skotská gaelština má átha = brod, Irština má Ava jako osobní jméno s významem "bystrá".)
Nalevo se pak mlhy zvedají nad planinou moře/bývalého třetihorního moře Vídeňské pánve, jehož vlny se před třiceti milióny let tříštily o dnešní no-go zónu Cejlu, Vlhké, Dornychu a Trnité. Ale i v této pro pěšího turistu nepřívětivé oblasti je vhodné navštívit a pokochat se secesním kostelem neposkvrněného početí Panny Marie na Křenové/rozvalin cisterciánského kláštera z 12. století na ostrově Hovedoya.
Ještě jedna věc je shodná – když se koukáte z Ekebrgu/Hádů, stojíte na konci jednoho geologického celku a přes sedimenty a městem vyplněnou proláklinu koukáte na jiný. Zatímco Brno se propadlo kvůli tektonickému zlomu někde u Karpat, Oslo sedí na zlomu, který na opačném svém konci půlí Skotsko.

Mimochodem, lidský mozek je evolucí vybroušený nástroj pro hledání vzorců a podobností, a pokud ho nakrmíte brakovou literaturou a hloupými televizními seriály, nedivte se, že v dospělosti začne produkovat konspirační teorie. Nebo srovnávat Brno s Oslem. :)

Nu dobrá, poloostrov Fornebu leží osm kilometrů západně od centra Osla, tj. asi jako Bystrc od středu Brna a jízda k němu je stejně záživná. Má tvar ukrajinského trojzubce se základnou směřující k městu. Před Druhou světovou válkou zde vzniklo kombinované letiště pro pozemní i vodní stroje - norské aerolinky tehdy provozovaly třímotorové Ju-52 v plovákové úpravě. Za války se o letiště starala Luftwaffe, která zde měla dopravní i dálkové stíhacím stroje. Nepodařilo se mi dohledat informace o konkrétních letištích, jen že JG 5 byla v roce 1944 dislokována v jižním Norsku - je tedy možné, že z tohoto letiště vzlétly Bf-109 k ochraně Tirpitze, avšak do Trondheimu je to tři sta kilometrů, takže na místo činu přiletěly, až když už byla největší evropská válečná loď hore kopytami.
Po válce bylo letiště vráceno civilní dopravě, která se prudce rozrůstala. V 90. letech už tudy proudilo deset miliónů lidí ročně. Osa hlavní VPD směřuje přímo na Oslo, takže je zřejmé, že to musel být rachot. Norové tedy rozhodli letiště zrušit a postavit nové, mnohem větší a výkonnější, třicet kilometrů za městem. Ruzyně leží v poloviční vzdálenosti, ale jede se tam dvakrát tak dlouho. Do nového tisíciletí vstoupil Fornebu zplanýrovaný, připraven pro novou výstavbu.
Snímky z internetů:

Času bylo málo, tak jsem se mrkl jenom na severní výspu, kde vyrostly obludné skloocelové haly technologických parků informačních gigantů a kde má svůj střežený kamrlík i Viky.

To musí být fakt boží, mít v kanclu okno s výhledem pod sebe, tom nemohu říct.

Hypermoderní továrny na technologie plynule přecházejí v klasickou zástavbu, která tu byla už před letištěm.

Popelník s nálepkou zákaz kouření dává místu značně lidský rozměr.

Hop a skok a už je člověk v divočině. Když je pěkně, je tu pěkně.


Napravo vepředu je poloostrov Bygdoy a za ním Oslo.

Když je škaredě, je tu... taky pěkně, ale jinak.

To oslovské (Norové slovo "Oslo" vyslovují v jednom ze dvou hlavních dialektů jako [ušlo], což by v češtině asi vyřešilo řadu potíží) snížení mezi bloky prekambrických žul a rul nalevo a napravo je vyplněno druhohorními usazeninami, ale nejsou to vápence, jako u nás, jsou to jen břidlice. Drolí se dost hrubě.

A rozpadají se na podlouhlé útvary. Mezi úštěpky břidlice a hromadami ulit šneků jsou také modravé ulitky mořských mlžů, které jsem hnedka sesbíral na kostým. :-)

Také mne okamžitě zaujaly takového hnědavé konkrece. Stačilo zvednout jednu a bylo jasno - jsou těžké. Když jsem jednu ohladil šmirglem, zaleskla se. Myslím, že by mohlo jít o limonit, ale málo tomu rozumím, kdyby se někomu chtělo to prozkoumat blíže, vzorky mám. :)

Tohle je sběr na jednom místě za asi jednu minutu, fakt tam toho bylo dost.
Vrásnění tady probíhalo zjevně velmi divoce:

(vlevo s oranžovým filtrem, vpravo bez)


Na skalách nahoře jsem objevil další útvar patrně související s letištěm:

Je to zjevně obranná stavba, ale zprvu mne mátl vstup otevřený přímo do ústí Oslofjordu, proti připlouvající flotile. Možná se ale jednalo o palebné postavení lehkého flaku a pokud by zde byla osádka v době útoku na letiště, je logické mít vstup odvrácený od bombardované plochy. Útvar je to ovšem malý, možná šlo jen o úkryt. Stěna je tvořena na střídačku segmentem plným a segmentem dutým.

Možná to sloužilo jako bojový muniční sklad?
Objektů je zde na malé ploše povícero.

Kvůli sněhu to není moc vidět, ale jedna stěna, přivrácená k aparátu, je zakryta autoplachtou a tvoří tak bivak pro bezdomovce. Sto kroků od skleněných útesů krotitelů křemíkové noosféry lidstva.

A byť je zde bezdomovecký bivak, ocelové prvky zůstávají na místě.


Odpoledne se nachýlilo, je čas vyzvednout ženu a svištět dál. Z centra vede na Fornebu (a dál) velmi pěkná příbřežní (cyklo-)stezka, my ale jeli busem. Žádné hovory o práci, nepřítel naslouchá. Na Fornebu je soustředěna špička norské IT, tzn. Rusku se vyplatí prostě posadit své agenty do autobusů obsluhujících poloostrov a vytěžit odposlechnuté rozhovory. V létě Norsko vyhostilo tucet "diplomatů".
Po stránce uživatelské obsluhy je MHD Osla svázaná s programem Rutter, který si člověk stáhne do svého tzv. "chytrého" mobilního telefonu. Kdo nemá, ten si musí koupit papírové jízdenky, protože jsem však jeden takový přístroj měl, nemusel jsem zjišťovat, kde se kupují; a bez aktivního zjišťování jsem na ně nenarazil.
Rutter je jako IDOS, člověk zadá start a cíl... tedy, zadá napřed cíl, a až pak svou výchozí lokaci, což je hrozně neintuitivní - a program, neustále on-line, vyhledá vhodné spoje. Čas se zadával rovněž velmi neintuitivně přes podivný jako-by-ciferník, ale už to prý změnili na normální způsob.
Zvolený spoj vykreslí svou trasu na mapě, udá délku jízdy, počet přestupů a počet tarifních zón, plus přidá případné aktuální informace o možných zpožděních, které jsou psány člověkem pro lidi. Tzn. nepíše se "vlak je opožděn z důvodů provozních" ale třeba "na stanici XY se rozebírá stavební jeřáb, zastávka je přesunuta sto metrů dál ve směru jízdy". Což je roztomilé a příjemné.
Potřebnou jízdenku na zvolený spoj je možno přímo zakoupit - Rutter má přímý přístup k bankovnímu kontu. Je to samozřejmě bezpečnostní díra jak kráva, ale pokud máte Rutteru dedikovaný účet vyluxovaný jen na nezbytné minimum, tak jde o rychlý a pohodlný způsob placení. Osobní identifikátor cestovního oprávnění je pak přidělen vašemu Rutterovskému avatáru a spravován programem za účelem perlustrace průvodčím a zobrazení času do vyprchání oprávnění.
Co se stane, když telefonní aparát přestane fungovat... viz oddíl papírové jízdenky.
Nicméně dokud to funguje, tak to funguje svižně a pohodlně a zvykl jsem si na to velmi rychle. Jakkoliv mi brněnský způsob "pípnu a jdu" připadá výhodnější a svou filozofií vyspělejší, uznávám, že z pohledu turisty je dobře provázaný a funkční konglomerát "IDOS + Mapy.cz + platební brána" také velmi příjemný.
Nuže, zadat cíl: Vigeland.
Zadat start: Fornebu
- Ander, čo vo Vigelande?
- Piťo, tam holá žena idze na koňu!
- Idzeme, Ander! Už ani nepamätám, kedy som koňa vidzel!

Ráno jsem byl deset tisíc let v minulosti, odpoledne v kovárně budoucnosti, je načase mrknout se do doby národního osvícení.
Když jsem ráno procházel ulicemi, kolem proudil dav lidí do práce. Ozývaly se krůčeje, ale ne hlasy. Celý ten lidský proud, tříštící se o peřeje autobusových zastávek, dělící se na dopravních uzlech a zase se spájející na hlavních třídách, spěchal mlčky. Dva lidé byli zabráni do družného hovoru - takřka šeptem. Bylo to jako jít městem oživlých mrtvých. Trochu děsivé.
Jakkoliv se zdá, že Norové žijí uvnitř sebe a o ostatní se nezajímají, jejich sochařské umění je především figurální. A obvykle jde o lidské postavy lidských proporcí, v lidských velikostech. Ideálně nahé ženy, ale ne výlučně, je to jen mírně převažující preference a schází jí sexuální akcent, jen přirozená erotika.
Sochy jsou všude, určitě je ještě proberu zvláště.

Západně města stával dvůr, Frogner zvaný. Značí to něco jako "dobře pohnojený". Později dvorec zanikl a z jeho oblasti se stala městská čtvrť. Vlastně je to stejný osud, jako třeba u Králova Pole, které leží i v podobné vzdálenosti od centra, akorát že Frogner má dnes dva krát tolik lidí, co Krpole - takřka šedesát tisíc, tolik, co Karviná. Zemědělská půda zůstala zachována formou parku, v osmnáctém století barokního, v devatenáctém romantického. Dnes je Frogner Park největším veřejným parkem v Oslu, má 45 hektarů - pro ilustraci, Lužánky mají 22, Lednický park 170.

A nyní o šílenství. Munch byl regulérní mešuge, měl mrtvou matku a ty sestry... Gustav Thorsen měl mrtvého otce a živit musel tři bratry. Gustav i jeho bratr Emanuel se stali umělci a změnili si jméno na Vigenland, podle vesnice na jihu Norska, kde bývali u babičky. (Vigeland, podle raně středověkého dvorce Vikinggaland = "Vikingova země").
Oběma hráblo.
Ale v dobrém smyslu. Emanuel maloval, sochal, lepil vitráže, Gustav maloval, sochal a odléval z bronzu.
Emanuel si nakonec postavil vlastní mauzoleum, Gustav šel ještě dál. Byl výjimečně nadaným sochařem a byl Norem zrovna ve chvíli, kdy se Norsko osamostatnilo od Švédska (1905) a na rozdíl od Muncha jeho sochám lidé rozuměli, takže zakázky se jen hrnuly. Studoval u Rodina a v Itálii díla renesančních mistrů. Pracoval na rekonstrukci Nidarosské katedrály v Trondheimu.
Z toho všeho si vzal jako ústřední téma své tvorby prvek interakce mezi mužem, ženou a drakem, jenž symbolizuje proti-lidskou sílu přírody. Tato interakce se podle něj prolíná vším a je přítomna všude, v každém lidském konání i bytí.
V roce 1921 uzavřel smlouvu s Oslem (lepší s oslem než ďáblem, ale kdo ví), podle níž dostane bydlení a sochařské studium a na oplátku všechny své další práce odkáže městu. Než v roce 1943 zemřel, nasekal na 1 800 soch, 12 000 kreseb a 400 dřevořezeb. Park kolem dílny - oddíl Frognerského parku - osadil 192 sochami zobrazujícími přes 600 postav. Jsou to ženy, muži, děti a draci, ve všech možných iteracích od narození do smrti. Centrem tohohle výbuchu šílenství je sedmnáct metrů vysoká žulová stéla zvaná Monolit, obsahující 121 lidských postav.
A nic jiného.

Z takového množství zkamenělého lidství je člověku až úzko.
Turisté dnes Frogner parku říkají "Vigenland", ačkoliv ta část parku se sochami se norsky řekne "Vigelandsanlegget". Asi v tomto ohledu zůstanu turistou, už proto, že mimo Vigelandsanlegget je Frognerpark dost nudný, minimálně takhle v zimě (a zvlášť když jste zvyklí na osm set různých druhů dřevin parku lednického)
A teď už ty fotky. Připomínám, že forum je zmenšuje, takže rozklikávejte pro lepší detaily.
Brána do parku:


Dveře od nějakých hýlíkův v bráně parku. "Sexuální spojení s xenomorfy se nedoporučuje."


To není luskoun, to je nordický drak.


Jak se k dětem chovají ženy:


Jak se k dětem chovají muži:


Dívky:


dívky...


...dívky!


Manželské judo


Postavy z bronzu, v životní velikosti, to je první čtvrtina. Park pokračuje:


Mimochodem, Munch namaloval kolik, dva tisíce obrazů? A jeden z nich, Koupající se muži, obsahuje nahé mužské postavy, což mu vyneslo obvinění z homosexuality.
Vigenlanda z toho zjevně obvinit nemohli, tak ho aspoň nařkli z příklonu k nacismu, protože jeho sochy jsou takové... eee... nacistické.
Vždycky se najde nějaký pitomec s potřebou špinit...

Je tam fontána. Původně byla objednána pro plácek před poslaneckou sněmovnou, ale pak se ozvaly hlasy, jestli je vhodná (není). Vigenland odmítnutý návrh zvětšil a vylepšil.
Sokl je ozdoben vlysy zpodobňujícími běžné situace každodenního života, jak si je postupně prožijeme všichni:






















(Není to všechno, samozřejmě jsem nefotil stovky postav jednu po druhé. Koho ochutnávka zaujala, na netu najde více.)

Kašnu samotnou nesou atlasové. A kolem nich rostou... jaksi... stromy života:

Mimochodem, Finsko, Norsko a Dánsko byly první evropské státy, které uzákonily volební právo žen. 1906 - 1913 - 1915. (První zemí byl Nový Zéland 1893; u nás ihned v roce 1919, v Británii 1928, Francii 1945, ve Švýcarsku 1971.) Snad to trochu ilustruje dobovou percepci žen.

A nyní schodiště k Monolitu a jeho stéla samotná.




vztah muže a ženy













Děti jsou radost


Nějak mě rozbolela záda...

Monolit:


Ten člověk byl šílený.

Jednou budou vědci z přímky kostelní věž - monolit vyvozovat hrozně složité a důmyslné závislosti.


V areálu jsou ještě sluneční hodiny. Zajímavé na nich je, že neobsahují žádnou nahou ženskou.


No a pak už jen zadní brána a ven z parku.

Jak asi vypadá hřbitov národa, jenž staví takovéto monumenty?!
...
...
Tohle mi vyrazilo dech:



Psi mají u nás honosnější náhrobky...

V rožku jsou pak pomníky padlým za druhé války - své pomníky zde mají Švédové, Dánové, Francouzi, Jugoslávci i Poláci, každý podle svého naturelu.


Oni ti Norové stavějí monumenty k poctě života, ne smrti.
Té mají plný fjord.

V tom parku jsem byl v létě. Bylo to dost podobné jen tam nebyl sníh. Je škoda, že něco tak pěkného jako ten monolit nemáme v Brně.

Souhlasím.
V Brně se teď pokusili osadit sochami Špilberk, jako že tam tucet umělců naveze hromady soch a bude to takový sochový park. Vypadá to strašně bídně, je to řídké a většina skulptur je na téma "já tu vlastně ani nechci být, nechte mě, už odcházím, už se ztrácím".
Což je přístup pro české umění tak nějak typický. Aspoň že byly trenky na Hradě a atomovka v Krkonoších, to mělo říz. :-)

==================
A nyní něco z města:
Královský palác



Když stál v cestě nového plotu strom... tak plot uhnul.
Úžasný přístup.


Národní divadlo (zezadu). Sochy vypadají jak z nějakých švédských pohádek... oh wait!


V soudové architektuře se Norové nebojí veřejného užití masivní oceli:


Se tu asi míň krade nebo co.

Pošta. Místo aby ji zavřeli, tak ji rekonstruují.

Ovšem co se týče hlavního parametru, rychlosti a spolehlivosti dodání a jednoduchosti vyzvednutí, tak tady Česká pošta vítězí na celé čáře. "To jsem ještě neviděl, jednu ztratil, a druhou rozbil!"
K vyzvednutí zásilky potřebujete telefonní číslo. Norské. To bez norské občanky nedostanete. Past vedle pasti...
Mimochodem, neoklasicistní budova, zdobená, ale po norsku. Oproti Vídni Mk. II, Praze, Olomouci nebo Hradci je to tady všechno hrozně nezdobné. Neřekl bych fádní, ale na filigrán se tu moc nehraje.


To jsou veřejné záchodky.

V zimě je tady... zima.

Kdo to nechápe, umře.

S červenou, dokonce dvojitou, si nikdo hlavu neláme.

Ani s vodováhou.

A nyní něco o monarchii. Norsko je královstvím, které docela dlouho řešilo otázku sjednocení - u nás jsme řízli Slavníkovce, Mojmírovci vimřeli, a Přemyslovci měli pré, akorát se pak museli popasovat s Reichem - ale norští králové vždycky museli řešit kdejaká odbojná údolíčka s jejich jarly. Další potíž byla s nástupnictvím, kdy novým králem se pravidelně cítili být všichni žijící příbuzní a bylo z toho nemalé mrzení. A když už konečně pořešili příbuzné a sjednotili se, dorazili sousedé a Norsko připojili do Dánsko-Švédsko-Norské personální unie, v níž severští drnohryzové hráli zřetelně druhé housle.
Sem tam zaplál ohníček národního obrození, a zase byl uhašen. Ovšem s nějakým naším Bachovým absolutismem se to nedá srovnat.
Proč?
Čechy mají 52 000 kilometrů čtverečních a ve XIV. století měly 800 000 až 1 milión obyvatel.
Norsko má 380 000 hornatých kilometrů čtverečních a ve XIV. století měly 400 000 lidí a to je považováno za úspěch. Pak přišel mor a seřízl do na třetinu až čtvrtinu.
To znamená v řeči prakatické, že český sedlák byl odjaktěživa nevolníkem odkázaným na vůli šlechty, zatímco norský, když ho šlechtic příliš štval, sbalil krávu, ženu a děti a odešel si kolonizovat jiný fjord, stejně neúrodný jako ten, který právě opustil.
Druhá věc je ta, že česká šlechta těžila zlato, stříbro, bohatla, zatímco ta norská měla stejné houby jako poddaní.

A pak přišel Napoleon a Dánové byli jeho spojenci. Švédové se v sérii válek (které Dánsko financovalo z už tak vycucaného Norska) trhli a stanuli na barikádě s Britama; a když se rozptýlil kouř nad Waterloo, byli Dánové na kolenou a Norsko připadlo Švédům. Švédové měli ovšem v následujících letech své potíže, a aby uvolnili vnitřní napětí, povolili Norsku řadu ústupků, třeba ústavu psanou podle americké, parlament a omezenou samosprávu.
To mělo svůj důsledek na počátku XX. století, kdy norský parlament schválil návrh na samostatnost.
Švédsko-norský král řekl, že s tímhle nesouhlasí.
Norský parlament se na protest rozpustil.
Král si řekl, že poddaní se baví a jeho to nemusí zajímat, takže nový parlament nejmenoval.
Načež se norský parlament zase sešel a prohlásil, že když král neustanovil parlament, což je jeho práce, tak, jaksi... hele, co děláte s lidma, kteří nedělají svou práci?
Král dostal padáka.
Když si uvědomíte, jak těžké bylo pro Čechy přijít na myšlenku, že by se měl vyhodit prezident, který se zakufroval nikdo neví kam a nezvedá telefony - přátelé, Norsko je mnohem míň monarchistická země, než my.
Norský premiér následně toužil vyhlásit republiku a stát se prezidentem, ale lid v referendu rozhodl, že se brnkne Dánům, jestli náhodou nemají na skladě plonkovního krále. A oni měli.
A tak se Norsko stalo moderní parlamentní monarchií s holým zadkem, poněvadž nemělo v historii žádného Rudolfa II., který by z Prahy udělal centrum největší říše světa a který si mohl dovolit sekat paláce jak Baťa cvičky.
Zatímco Češi si v zásadě kdykoliv mohli udělat mecheche ve Valdštějnově paláci, Schwarzenbergském paláci, Lichtenštejnském paláci nebo Jízádrně Pražského hradu, Norové mohli leda tak klepat kosu ve Frognerparku...
- a tak si postavili radnici jak hrad.

Ty věže jsou vysoké přes šedesát metrů (věže na Petrově mají o dvacet metrů víc).

Stavba je chráněna "hradbami" dvou "rohlíků" ve stejném stylu:

Stylem a zdobením budova vypadá jako nějaká raná sorela, ale chyba lávky, je starší a její vzhled má být historizujícím - budovala se celou první polovinu XX. století a cihly byly zvoleny středověkých rozměrů.

Když Norové konečně radhauz dostavěli, tak řekli, že se jim nelíbí a dál tento styl nerozvíjeli. Zatímco my jsme zrovna začali stavět Havířov.

Detail vlysu nad vstupem do radnice. Povšimněte si nejen oslavy tvořivé práce, ale i ten skyrimovský kamenný prvek nahoře - uprostřed, kde by jeden čekal korunu, když jsme v království, je mlýnský kámen. Ten je pro Oslo důležitý, neboť byl svědkem vraždy, která založila město.

Mimochodem, výběrko jak víno: Autoři návrhu se inspirovali radnicí ve Švédsku (vypadá lautr stejně, ale má jen jednu věž) a v rozhodčí komisi seděl autor návrhu té švédské stavby, který si ji tak zamiloval, že když měl postavit Modré nádvoří z modrých obkladaček, tak je zahodil a použil taky rudé cihly. (Jméno nádvoří se ale již neměnilo, pro zmatení nepřítele.)
Portál radnice, která slouží jako víceúčelový obecní dům sensu lato a kde se předávají Nobelovy ceny za mír (olol) je korunován... sochou... nahé dívky.

Ve středoevropském prostoru by to byla Aténa, Niké nebo aspoň alegorie Pokroku, Mládí a Budoucnosti, ale tady je to prostě pěkně rostlá sagatá baba. Bo na ty se dobře kouká.

Mimochodem, rozpuštění okupace Švédskem po čtyřech staletích okupace Dánskem v zásadě "jen" diplomatickým jednáním a aplikací zákonů a logiky, aniž by bylo nutno vybojovat válku za nezávislost a navazující pogromy, genocidy a na závěr odsuny, to je ojedinělá událost. Ve dvacátém století byly dvě takové, kromě Norska ještě rozdělení Československa.
Nyní ale k výzdobě ráthauzu.

Dekor okna:

Dekor s draky:

Drak




Směrem do přístavu je méně draků. Je tam obrovská hromada nahých ženských, ale o těch až nakonec. V rámci průčelí (vchod je ale z druhé strany, od města) jsou zde sochy dělníků, kteří ráthaus postavili.

Ten dělá to a ten zas tohle... a všichni dohromady uděláme 4. nejvyšší HDP na hlavu na světě.

Mimochodem, Norsko je největší evropský zdroj ropy, ale ta byla objevena až v 60. letech a i dnes činí jen 20 % HDP země. Zbytek tvoří to, co odjakživa: Ryby, dřevo, šutr. I přes to nemá Norsko žádný státní dluh.

Za dělníkama je vidět konečně nějaká korunka (jen aby to ovšem nebyla republikánská korunka hradební, jako nad českým lvem!) a další zdobení. Tady detail stropu:

Motivy různé vodní žoužele, co potkáte na moři, je oblíbená i dnes:

Teda, myslel jsem si, že ve Skagerraku je mořských koníků jak za krejcar uranu, ale oni tady mají severní hranici svého areálu rozšíření.
Detail jednoho z vlysů - ledaři při práci.

Pod nohama je zase nějaká rybina.

Mimochodem, tající sníh na tomhle lesklém kameni nebo terasu... no málem jsem hodil mrchu.
A ještě jedna věc:

Nansen byl Oselský rodák z dobrých poměrů, byl velmi pracovitý, pilný, inteligentní a učenlivý, mohl se věnovat čemukoliv, takže není divu, že si vybral biologii. Taky survajvl, ale to byla asi nutná dovednost k přežití v Norsku, takže se to nepočítá. Jezdil na bruslích tak dlouho, až byl nejrychlejším v Norsku, pak přesedlal na lyže. Když se jedenáct let po sobě nenašel nikdo, kdo by byl rychlejší, tak přešel s kamarádem Grónsko naštorc. Bylo mu sedmadvacet let a protože Grónsko má šíři bratru dvanáct set kilometrů, tak tam musel přezimovat.
V Česku ho známe pro plavbu jeho lodi Fram, která cíleně zamrzla, aby dodriftovala co nejblíže k severnímu pólu. Fram byla Nansenova konstrukce - výroba potřebných pomůcek svépomocí je pro každého terénního biologa samozřejmostí :) - ale když bylo zjevné, že se drift stáčí k jihu, Nansen neváhal, vzal psy a kajak a vyrazil po svých. Došel na 400 km od pólu a vrátil se. Fram pak zdědil Amundsen. (Ten se, jak píše Běhounek, zabil během záchranné výpravy k Italii, poněvadž Norsko bylo chudé a nemohlo si dovolit výkonný Dornier Wall, jen méně kvalitní stroj Lantham.)
No dobře, ale proč je na zdi radnice Nansen a není tam Amundsen a Heyerdahl? A proč tam je pas?
To proto, že Nansen byl především humanitárním pracovníkem. Po První světové válce se angažoval ve Společenství národů jako komisař pro uprchlíky a řešil především jak dostat lidi z Ruska. Velkou obtíží tehdy byli lidé bez dokladů a Nansen vymyslel právní konstrukci, která tyto obtíže řešila a současně byla schůdná pro většinu států, takže ji ratifikovaly. "Nansenův pas" je prvním mezinárodním prvkem ochrany uprchlíků v historii.
(Je to tedy něco jako Bohuslav Ečer a jeho práce pro Norimberský tribunál, jenom obráceně.)
"Nansenův pas" byl ustanoven v roce 1922, ale do širšího užití se dostal až po roce 1933. Jestli jste četli Loď mrtvých od Bruno Travena, tak ta byla napsána v roce 1926 a zjevně reflektuje stav před pasem. (Je to taková byrokratická dystopie, něco jako Denník nalezený ve vaně, jen ne tak veselé.)

V každém z nás jsou dva vlci.

Kromě Norů, kteří si své vlky drží venku a od těla.

Norové přijímali křesťanství poměrně váhavě a měli závažný problém s kalichem. Totiž jestli by náhodou nešlo místo vína použít ovocné víno, konkrétně rybízák. V Norsku se totiž révě nedaří, takže mešní víno se muselo dovážet, zatímco z rybízáku by šly králi slušné daně. Církev zase raději kasírovala za exportní víno.
Ovšem s bojovnými Dány za sousedy Norové stejně bez kříže dlouho nevydrželi a Dánsko v Norsku zřídilo arcibiskupství. Postavily se kostely, katedrály, poutní místa.
Pak přišla reformace a Norové se trhli, stali se z nich protestanté a ještě k tomu norští. Dánsko následně arcibiskupství zrušilo. Protože ve středověku církev fungovala také jako kanál šířící kulturu a vědění, tahle samostatnost Norsko účinně odsekla od zbytku civilizace.
Dodnes je většina Norů protestanty. (Jakožto naturalizovaný Brňanec jsem samozřejmě věděl, co dělat s luterány a nosil jsem sebou skleněnou kuličku, připraven vpálit ji do prvního fexta, jemuž by se zachtělo mé duše, ale zdá se, že norští nemrtví jsou tolerantní.
Ono se z toho permafrostu taky blbě leze.)
Masivní imigrační vlna z oblasti stižené válkou totálním rozvratem pandemií kobylkami živelní pohromou občanskými nepokoji Polska dovezla do Norska křesťanství katolického ritu a další vlna z Afriky zase ortodoxního.
Aby se to sjednotilo, využila radnice podloubí před portálem a umístila sem sadu dřevorytů velkého formátu s vyobrazením základní mytologie.
Takže, prvními lidmi byli...

...Jasan a Jilm. To se tak procházeli Odin, Hone a Lodur po pláži a našli tyhle dva stromy. Odin jim vnukl dar ducha, Hone života a Lodur krev a barvu. Tak započal lidský rod.
Ten se následně věnoval rozvoji řemesel...

...a násilí, především sexuálního.


Tohle znám, to je Garn hrozně vyjící před Gnipskou slují // pouta pukají // prchá Fenrir.


Tady to začíná být poněkud složité...


...a tady to je zase jednoduché.


Násilí páchané na ženách je pro Nory zjevně zajímavý prvek.

Asi proto, že to je něco neobvyklého. My o tom do našich mýtů psát nemusíme, všem je jasné, že to vždycky bylo tajak dneska.
Rovnocenné postavení ženy ve společnosti je v Norsku tak nějak odjakživa, ne že by Norky vyjížděly běžně na rejsy do Anglie - i když sem tam je nějaká doložená - ale prostě Norů bylo vždycky příliš málo na to, aby si mohli dovolit nějaké dělení společnosti. Klasické přísloví praví, že lidé jsou ve třech stavech - živí, mrtví a ti na moři. Osady a královstvíčka, která nedokázala delegovat pravomoci esenciální k přežití společenstva na ty členy společnosti, kteří jsou živí, nepřežila.
Když se pak začaly psát zákony, Norové tam rovnoprávnost žen napsalo rovnou a vyhnuli se tak ženským bouřím Británie 20. let nebo Ameriky 20. století.

Jestli z mého výkladu nejste už úplně mrtví, dám ještě jeden barák a pak už budem na moři.

To je Tor, projizdejici se na svem voziku tazenem kozami. Bud to dela za noci s extra silnou polarni zari a nebo kdyz jsou cervanky, nebo je jejich pricinou. Text pod drevorytem nebyl uplne jednoznacny.

Hlavní oselský přístav, na který shlíží radnice, je od zálivu, nad kterým leží Opera, oddělen peckou tvrdších hornin, a na ní stojí hrad Akershus ze XIII. století.

Hrad je na naše poměry vlastně docela malý, ale užil si svoje a byť byl mnohokrát obléhán Švédy, Dány, Skoty, Skoty a Švédy, Skoty, Švédy a Dány, Dány a Švédy či Švédy a Dány - ten dějepis je vlastně hrozně jednoduchý, když neležíte v srdci Evropy! - nebyl nikdy dobyt. Oblíbeným obranným prvkem bylo nalákat Dány do obklíčení a pak pod nimi zapálit město. Oslo tak vyhořelo do mrtě dvakrát, což velmi prospělo racionalizaci územního plánu.

Jak jsem zmínil výše, Norsko nemělo budov nazbyt, takže Akershus ("dům provincie Aker)" - provincie byla pojmenována podle kostela, jenž byl pojmenován podle farmy. Po vybudování pevnosti byla provincie přejmenována podle pevnosti.) postupně sloužil všelijakým účelům. Byla to samozřejmě pevnost střežící Oslo a přístav, útočiště, sídlo armády, správní centrum - po velkou část historie bylo Norsko rozděleno na čtyři kraje či země, přičemž Akershus byla ta nejdůležitější - vězení, popraviště - za nacistickém okupace zde umírali odbojáři a po válce Quisling - rezidence krále a úřad předsedy vlády. A do toho všeho se tam motají turisté.
Cestou do svahu člověk potká nečekanou sochu:

"If there is anyone who still wonders why this war is being fought, let him look to Norway. If there is anyone who has any delusions that this war could have been averted, let him look to Norway; and if there is anyone who doubts the democratic will to win, again I say, let him look to Norway."
F. D. Roosevelt se zasloužil o dobré americko-norské vztahy a i dnes shlíží na jeden jejich symbol.
Na minolovku M 314 Alta.

Plavidlo o výtlaku 338 tun bylo vyrobeno v 50. letěch v USA, v polovině 60. let darováno, spolu s devíti sesterskými plavidly, norskému královskému loďstvu, kde sloužilo až do poloviny 90. let. Dnes je poslední lodí své třídy, udržováno norským námořním muzeem.

Loď má čtyřiačtyřicet metrů zdéli - takže každý člen posádky má jen pro sebe přesně metr - a maximální rychlost činí 13 uzlů. Stále činí, neboť loď je plavbyschopná a místní nadšenci sem tam pořádají nostalgické plavby.

Pro srovnání, nejsilnější současná válečná loď českého námořnictva, La Grace, je o něco menší, s kapacitou 37 mužů a maximální rychlostí 11 uzlů. Také výzbroj českého šífu je maličko menší, než má norská kocábka, jež má k dispozici o dva 20 mm autokanóny Oerlikon více.


Mimochodem, nevíte někdo, co je tady tohle? Nějaké koutové odrážeče?


Ale zpátky na Akershus. Věrni své tradici nechat nešiky, ať je spláchne moře, ani zde se Norové s instalací zábradlí nijak nepřetrhli.

Hrad je velice hradový... víte co myslím, zdi jsou zděné a hradby hradbaté.

Všechny budovy vypadají, že zde stojí již čtyři sta let - včetně stodol a baráků, které vypadají, že je sem postavili původně jen na letní sezónu roku 1615 a pak se jim nechtělo je rozebírat.
Okny se směrem k nepříteli také dost šetřilo.

Většina nádvoří je průchozích...

...jen sem tam je nenápadná tabulka žádající návštěvníky, aby nevstupovali do vojenské instalace. Poněvadž hrad je stále vojenským zařízením.


Výzbroj je v lepším stavu, než ta na Špilberku...


Ach, ta dětská radost, jež se mne zmocnila, když jsem potkal tyto tři kusy a mohl se s nimi pomazlit! :-)


No a hned další nádvoří:


Ještě že sněžilo, pršelo a Viky mrzla jak turecký med, jinak bych se odtamtud nedostal. A přitom bylo třeba spěchat dal, na ostrov hoväd.

Mimochodem, jak jsem byl překvapen Rooseveltem, tak si říkám, že obdobně bude překvapen cizinec neznalý nuancí naší národní historie, když vyleze v Praze na hlaváku a uvidí to zbožšťování Wilsona.

...nebo až si pokusí vyslovit slovo "zbožšťování".
Tak ale teď už honem do přístavu. Rutter hlásí odjezd trajektu za dvacet minut. Taky hlásí, že trasa činí 1,3 km a potrvá 8 minut. Brněnská přehrada měří 3 km a pluje se celé dopoledne, takže to jsem teda zvědav.