Z opačného konce přístavu, než kotví minolovka, startují přívozy. Všechny jsou součástí MHD, jenom v létě jezdí navíc přívoz z centra města do muzejní lokality na Bygdoy (muzeum Vikingů, norské mořeplavby, skanzen, etc.) a to se platí zvlášť. A úplně na konci je trajekt do Kielu, loď velká jak barák, pro tisíce cestujících, ale Angličané i tomu říkají "ferry".
Už připlouvá loď John B...
Ukázali jsme Rutter, nastoupili na šíf - motory zabouřily, voda zavřela, loď vyrazila klusem. Tyhle kocábky jsou z poloviny 60. let, modernizovány počátkem devadesátek (zatímco třeba brněnský
Utrecht je z roku 2010), ale na motorech se nešetřilo. Dává to smysl, pro Nory je to něco jak tramvaj, akorát jezdí po vodě.
Rozhodně to sviští rychleji, než je těch brněnských osm uzlů. Prý jedenáct. Věřil bych i víc.
Cestování je pohodlné, uvnitř je teplo, světlo a automat na horkou čokoládu. Interiér je příjemný a bez "námořnické" výzdoby. Tady to není třeba.
Stejnou trasu jako my, jen o pár minut napřed, absolvuje i popelářská loď. Nikdy jsem nepatřil ke klukům, kteří by chtěli řídit popelářské auto, ale tady jsem zaváhal!
Za pět minut jsme přistávali na Hovedoya, největším ostrůvku z těch příměstských.
Nástup a výstup je realizován stejně jako u běžného výsadkového člunu.
Hrázděné zdivo aplikované na pořádné stodole.
Hlavním objektem ostrova jsou rozvaliny cisterciánského opatství, založeného anglickými mnichy ve 12. století na místě kostela sv. Edmunda.
Sv. Edmund byl katolickým východoanglickým králem umučeným Vikingy někdy v době, kdy umřel Mojmír I. a narodil se Bořivoj Přemyslovec (závěr IX. století), takže je to taková dobrá facka christianizovaným potomkům Vikingů.
Opatství se stalo jednou z nejbohatších institucí v Norsku... a zapletlo se do politiky.
Ve druhé dekádě XVI. století - je to vlastně letos právě půl tisíciletí, lol, to to utíká - se totiž Dánsko - Norsko - Švédská unie pod vedením dánského panovnického rodu začala rozpadat. Švédové se rozhodli osamostatnit, vypukla válka a Dánský král Kristián II. Švédy porazil. Následně nechal vzbouřence popravit. Poprava 82 švédských pánů na Velkém náměstí však vyburcoval i ty Švédy, kteří dosud stáli stranou, a ti Kristiána vyhnali a zvolili si fasa krále Gustava Vasu. (Skoro přesně sto let poté byla spuštěna Gustavem II. Adolfem na vodu slavná loď téhož jména, plná děl, munice, zlata a kurtizán, uplula dvě stě metrů a udělala žbluňk.)
Kristián II., zklamán z toho, že ztratil Švédsko, věnoval se následně domácí politice. Měl v úmyslu posílit moc dělného lidu na úkor šlechty. To vyburcovalo i ty šlechtice, kteří dosud stáli stranou, a ti Kristiána vyhnali a zvolili si za krále jeho strýce Frederika I. Dánského.
Kristián si řekl, že když je otcem jeho manželky Karel V., císař římský a král španělský a americký, tak by jako mohli spolu dobýt Dánsko-Norsko nazpět, ale Karel V. mu vyčetl, že se chová zle nedobře k jeho dceři a poslal jej k šípku. Tam byl následně Kristián jat. Frederik, který už na svého synovce neměl nervy, jej nechal zavřít do nejhlubší kobky v nejvyšší věži v nejodlehlejší věznici, jakou jen bylo možno v centrální metropolitní oblasti Dánska nalézt, a tam hnil o chlebu a vodě v zásadě až do smrti.
To podstatné je, že Kristián byl katolík a Frederik byl luterán.
Oba sice vlažní jak vody Skagerraku, ale v Oslofjordu to znamenalo, že opatství stálo na straně Kristiána a Akershus na straně Frederika a ježto již víme, že Akershus nebyl nikdy dobyt, je zřejmé, že mnichům tady následně pšenka nekvetla.
V této válce napřed obránci Akershusu zapálili Oslo, aby odehnali útočníky, kteří chtěli Oslo zničit, a následně pak kristiánovci, když se stahovali, zabránili luteránům zničit Hovedoyské opatství tím, že je do základů vypálili sami. (Kdybyste někdy přemýšleli, jak by to vypadalo, kdyby se Češi, Moravané a Slováci pustili do občanské války, tak asi nějak takto.)
Co zbylo, bylo použito na opravy Akershusu.
Tady si půjčím fotku z Wikipedie:
V rožku stojí nízká vížka, o které hovořila drobná cedulka kdesi úplně na začátku ostrova v tom smyslu, že na ni ruka zedníkova čtyři sta let nesáhla a kdo tam na tnu nikterak nezajištěnou hromadu šutráků vyleze a spadne, ten bude spadnutej a může si za to sám.
Je tam takové pěkné schodiště.
Hovedoya je také proslulá svou úžasnou přírodou plnou vzácných rostlin, brouků a motýlů:
Především zde ale byl naprostý klid. Věděl jsem, že tu někde bloudí ty dvě ženské, co se vylodily s náma, a že určitě tu bude ještě někdo, ale bylo úplné ticho a liduprázdno. Doslova deset minut od radnice v centru města. Krása.
Také výhled byl úžasný, na mořské úžiny mezi ostrůvky, odkud se každým okamžikem mohla objevit loď loupeživých Dánů, Švédů nebo Norů.
Na loupeživé lodě tady byli připravení.
Je to zvláštní, u nás za války Němci pokradli i zvony z kostelů, a tady se válí takové hromady bronzu...
Cestou k přístavišti jsme si prohlédli ještě jednu místní zajímavost:
No když to srovnám s Karvinou...
Jo a ještě jedna věc:
Veřejné záchody jsou čisté, útulné, bez otravných rádií ale především - jsou vyhřívané. On to je dost rozdíl, čekat v té slotě na loď jen tak, anebo s možností odskočit si do tepla.
Také si všimněte, jak Norové vyřešili tu potíž, že na dámských toaletách je vždy plno, kdežto na pánských je prázdno. Dává to tak moc smysl, až si připadám jako blbec, že to děláme jinak.
Nu, loď se blíží, je čas vyrazit na okružní plavbu po ostrůvkách.
Pobřežní baterie zespoda:
Chatičky jsou roztomile barevné! :-)
Pohled na Ekeberg a "moji" restauraci.
No a jsme zpátky v přístavu:
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Díky!
Žel nejsem natolik literárně ani fotograficky nadaný abych něco takového replikoval, ale což, příště až budu v Din Eidyn a Kaledonii tak něco taky zkusím sesmolit. 
