Dle mého soudu nejlepší strategií své doby bylo x-com: Terror from the Deep. Jednička byla taky super, nicméně ve srovnání s druhým dílem byla poměrně hodně jednoduchá. V těch strategiích sice bylo budování základny, nicméně poněkud jiným způsobem. V podstatě to byl systém velmi propracovaný, ať už samotné budování, tak i vývoj nových věcí, tak i jejich výroba. "Těžba" pak probíhala defakto jen tím, že člověk likvidoval sestřelené či přistáté ufo. Z nových her (novcějších her) se tomu může rovnat stnad jen pokus o jeho remake v podobě
UFO: Extraterrestrials, pokud tam člověk aplikuje některé módy od fanoušků, které hru trochu více přizpůsobují prvním dílům. I ta hra je relativně těžká, zvláště ve vyšších dobách technologie mimozemšťanů. Když se poprvé začali výskytovat ve hře jejich roboti na iontové technologii a já teprve zkoumal plazmovou pistoli, myslel jsem, že mě odvezou, neb byli téměř nesmrtelní. Pak už to tak bylo neustále, když jsem konečně povýšil i na iontovou technologii, začali se vyskytovat roboti ještě horší :) a pak zase. Zde je také rozvoj vojáků stylem RPG prvků (který má navíc významný vliv), ale je to čistá strategie.
Strategické, nebo možná spíše taktické uvažování se všech těch hrách pak uplatňovalo v různých fázích jinak, jednak v samotném boji rozmisťováním vojáků a jejich rozumném používání, tomu ale předcházela ještě fáze vybavovací, kde hráč musel správně dát zbraně a výbavu vojákům před odletem na misi. Na to, aby to mohl dělat pak musel vést kompletní infrastrukturu své báze/bází a být dostatečně efektivní ve svých rozhodnutích. Nedilnou částí byla ekonomika, kde člověk musel pracovat se státy, kterého hodnotily a které mu dávali nějaké příspěvky, které ovšem hodně dlouho ze začátku byli spíše naštvaní a jejich příspěvky nestačily ani na zaplacení vědců. V tomto ohledu základny bylo strategické uvažování zásadní pro celou hru. Ale i na to měl zásadní vliv úspěch přímo v samotných bojích. Prostě zde byla úžasná provázanost, kde jedno přímo a silně ovlivňovalo druhé. Také zde nefungovalo a neplatilo, že si hráč udělal obrovskou armádu a pak všechno strategicky rozsekal na kusy, jako tomu bývá ve většině jiných strategiích. Mnohem cennější byl jeden dobře vycvičený voják, než 5 zelenáčů.
Realtimové strategie jsou ale prostě trochu o něčem jiném, většinou jsou výrazně jednoduší, není dáván takový požadavek na zvládnutí ekonomiky a strategie a obecně stačí jen prostě těžit nějakou surovinu a již se neohlížet na následky. Na druhou stranu jsou více akční, než myšlenkové.